26 ledna 2009

Komise žaluje kartelisty o náhradu škody

Téma tohoto postu není úplně horké. Chtěl bych však čtenáře JP upozornit na zprávu z minulého léta, která v ČR trochu zapadla, totiž že Komise zažalovala účastníky tzv. výtahové kartelu o náhradu škody, která jí měla být tímto kartelem způsobena.

V únoru 2007 Komise vydala rozhodnutí, kterým uložila čtyřem výrobcům výtahů a jezdících schodů pokutu v celkové výši téměř jedné miliardy eur za kartel, který mezi sebou uzavřeli za účelem sjednocení cen, manipulace s veřejnými zakázkami, rozdělení trhů a sdílení důvěrných informací. Mimochodem, jednalo se o nejvyšší pokutu do té doby uloženou Komisí za kartel. Sladěné jednání se týkalo mj. Belgie a Lucemburska, trvalo deset let, ale podle rozhodnutí Komise mohlo mít negativní dopad na zákazníky dalších padesát let, poněvadž až tak dlouho jsou poskytovány oprava a údržba výtahů a eskalátorů, jichž se kartel rovněž týkal. Kartel byl odhalen na základě aplikace leniency programu, část důkazů tedy byla předložena samotnými jeho účastníky.

V červnu 2008 pak Komise zažalovala kartelisty; požaduje po nich náhradu škody, která ji vznikla v důsledku existence kartelu. O žalobě se mi nepodařilo zjistit mnoho podrobností; jisté je, že byla podána k obchodnímu soudu v Bruselu. Logika žaloby je následující: Vzhledem k tomu, že v době trvání kartelu byly vystavěny mnohé budovy Komise a také budova Soudního dvora v Lucemburku, byla příslušná výběrová řízení kartelem ovlivněna, Komise jako spotřebitel zaplatila v důsledku kartelu za výtahy a za jejich údržbu vyšší než tržní cenu, čímž jí vznikla škoda. Zatím jsem nezaznamenal, že by o žalobě bylo rozhodnuto.

Celá tato kauza je z mnoha důvodů zajímavá. Ačkoli Komise ve veřejném prohlášení uvedla, že podání žaloby bylo v podstatě její povinností jako veřejné instituce, jež je financována z prostředků daňových poplatníků, mnozí komentátoři se shodují, že se jedná rovněž o pokus podpořit vlastní snahy Komise o rozvoj soukromého prosazování soutěžního práva v EU. Podmínky pro uplatňování nároků na náhradu škody v jednotlivých členských státech přitomvykazují "udivující rozdílnost“ a "úplnou zaostalost“.
Již dlouho se hovoří o tom, že Evropě možná víc než nová právní úprava chybí „success story“, tedy úspěšný a velký případ, ve kterém by se poškozený domohl restituce. Ten by pak mohl vést k většímu zájmu o private enforcement. Komise se tedy ujala tohoto prominentního případu a chce ukázat, že to jde nejen v USA, kde je 90 % antitrustových případů řešených soukromými žalobami.

Otázkou je, jak se bruselský soud vypořádá s dvojjediným postavením soutěžního úřadu v této věci. Komise totiž není tak úplně běžný soukromý žalobce. Komise je zejména správním orgánem vybaveným mocenskými pravomocemi za účelem odhalování kartelu a zajišťování důkazu o jeho rozsahu a trvání, které ostatní poškození nemají. V případě řízení o výtahovém kartelu Komise tato oprávnění samozřejmě využila. Komise tak má privilegovaný přístup k relevantním informacím a dokumentům. Použije Komise tyto informace v řízení o žalobě? A to včetně těch, které byly poskytnuty žadatelem o leniency? Připustí soud takové důkazy? Pokud ano, nebude založena takovým postupem diskriminace jiných potenciálních žadatelů o náhradu škody, které takové informace nemají?

Je známo, že nezávisle na Komisi zažalovaly výrobce výtahů i rakouské stavební společnosti, a to u tamního soudu (rakouský soutěžní úřad pokutoval kartel výrobců výtahů samostatným rozhodnutím). Tyto stavební společnosti nemají plný přístup k informacím ve spisu soutěžního úřadu, zejména ne těm, které byly předmětem žádosti o leniency, mohou však argumentovat jeho rozhodnutím (v ČR by byl civilní soud dokonce takovým rozhodnutím podle § 135 odst. 1 OSŘ vázán, pokud jde o skutečnost, že byl kartel spáchán a kdo se jej zúčastnil). Připustí i belgický soud, aby Komise argumentovala svým vlastním rozhodnutím? Připomínám, že podle čl. 16 odst. 1 Nařízení 1/2003 o provádění pravidel ochrany hospodářské soutěže se vnitrostátní soudy rozhodující o porušení čl. 81 SES, která jsou již předmětem rozhodnutí Komise, nemohou odchýlit od tohoto rozhodnutí. Nebude pak Komise tak trochu soudcem ve své věci? I na to bude muset belgický soud odpovědět. Každopádně postavení Komise poněkud relativizuje vliv případného "pozitivního příkladu" z pohledu ostatních, běžných poškozených.

Zkušenosti ukazují, že tam, kde je private enforcement rozvinutý, je drtivá většina případů řešena smírem. Bude zajímavé sledovat, zda žalované společnosti budou usilovat o takové alternativní řešení a zda Komise na smír přistoupí, nebo zda bude v zájmu "projasnění" pravidel a založení pozitivního vzoru pokračovat v soudní při.


Třeba je tento počin Komise pouze začátkem. Četl jsem o tom, že Komise zvažuje žalobu na náhradu škody, která jí byla způsobena kartelem podniků zabývajících se stěhovacími službami v Belgii, o kterém rovněž nedávno rozhodla. No, a jednou, až ÚOHS projde nějaký kartel úspěšně všemi soudními institucemi, třeba zkusí jménem České republiky zažádat o náhradu škody. Koneckonců, i česká státní správa potřebuje benzín pro svá auta :-).

5 komentářů:

Unknown řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
n/a řekl(a)...

ad František : Podle mě pletete dvě věci do sebe. To, že spravedlivá/správná/oprávněná/fair atp. cena neexistuje asi nikdo z ekonomickýcm vzděláním nezpochybuje a opravdu rozhoduje střet nabídky a poptávky,který stanoví cenu tržní.

Pokud ale existuje kartelová dohoda o ceně/množství/.. (realizovaná cena je sice tržní ale na trhu nepůsobí konkurence) tak to podle ekonomické teorie způsobuje, že z hlediska společnosti (celého trhu) monopol nevyrábí efektivně. Není veden tržním mechanismem k optimálnímu využití společenských zdrojů.

Otázka praktického fungování a reálných dopadů je věc jiná, ale jako princip je antitrustové právo daleko lépe teoreticky i prakticky obhajitelné než jeho případná neexistence.

Navíc sem v praxi spadají i neekonomické veličiny typu společenské morálky, která právě v rigidní protestantské verzi odsuzovali a odsuzují monopoly nebo třeba neplacení daní.

Anonymní řekl(a)...

ad Výborný: Jaká ekonomická teorie tvrdí, že pozná přemýšlením či náhledem zda se z celospolečenského hlediska vyrábí neefektivně? Je to jen další omyl. že personifikovaná bytost v podobě vlády či státu (snad Bůh) ví, jek vyrábět nejefektivněji. Socialismus byl pokus jak zefektivnit výrobu odstraněním trhu výrobních prostředků. Zničit trh spotřebních prostředků už zavánělo vyhlazením lidstva. O to se snad pokusili v Kambodže. Jakékoliv opravy trhu konkrétním zásahy obcházející základní a obecná pravidla vede k podobnému hazardu se společností. Strážci a objevitelé práva buď hájí tato obecná pravidla a nebo podporuje diktátory a tyrany. Je to jen jejich volba.
Nechápu tu zmínku o morálce a protestantech. Z jakých pramenů jste to odvodil.
Protože můj předchozí příspěvek byl odebrán, tak znovu uvedu své prameny:
http://www.libinst.cz/etexts/armentano.pdf
http://www.libinst.cz/etexts/kirzner.pdf
http://www.libinst.cz/etexts/salin_harmonie.pdf
http://www.libinst.cz/etexts/mises_lidske_jednani.pdf

n/a řekl(a)...

ad František : pokud odmítáte závěry ekonomické teorie ohledně různé efektivnosti různých forem konkurence (najdete to v každé učebnici mikroekonomie -a to nejen české) s odkazem na jejich omyl, pak se navrhněte na Nobelovku. BTW : "celý trh" neznamená stát - interpretuje si napsaný text trochu po svém.

Vaše věta "Jakékoliv opravy trhu konkrétním zásahy obcházející základní a obecná pravidla vede k podobnému hazardu se společností" je tak obecná a neurčitá, že se na ní nedá postavit vůbec nic, natož argumentace. Copak si opravdu myslíte, že liberální ekonomika vč. vámi zmiňovaných "základních a obecných pravidel" vznikla z ničeho (nebo z matky přírody), že to není moderní (a převážně protestnatský) lidský konstrukt - a proto také funguje a bude fungovat jen v určitých typech společnosti ?
Obávám se, že jste nahradil protestanské skutky a spásu pouze novější eschatologicko-ekonomickou terminologii. Zatímco protestanté zbožštili cíl (vlastní úspěch), vy dokonce už i cestu k němu :-) a podmínky, za kterých k němu může dojít.

Pokud chcete pokračovat v rozumné diskusi, dokažte napřed, že různé formy konkurence nejsou různě efektivní a že šlo u ekonomů o omyl.

Anonymní řekl(a)...

Ad Karel: Nevím, jestli se trefím do Vašich otázek, zda jsem porozuměl.
Nobelovka za ekonomii je velmi podezřelá a lidé co jí dostávají v drtivé většině taky.Tu nechci. Je to politická cena pro ty, co oslavují státní zásahy do ekonomiky :-)

Jasně, že je různá efektivnost různých produkčních struktur (tedy i kartelů), ale nikdo ji od stolu nemůže posoudit. Konkurence není žádná produkční struktura protože je to výsledek svobody jednat a řešit své vlastní problémy různými způsoby. Proto nechápu Vaší výzvu k důkazu. Nerozumím ji. Podle mě není co dokazovat. Konkurence vždy nutí k větší efektivitě. Pokud je volný vstup na trh, pak i jeden jediný výrobce pociťuje tlak potenciální konkurence, která čeká na jeho chybu. Pokud je tak dobrý, že se už nikomu nevyplatí mu konkurovat, pak je umělé tvoření konkurence ztrátou. Alokují se prostředky, které by jinak byly alokovány na naléhavější potřeby z dosud neuspokojených. tedy jedná se o čistou ztrátu. A neustálé obtěžování takového jediného výrobce poškozuje opět spotřebitele, který je proto chudší. Není připraven v budoucnu řešit naléhavé problémy jednoduše proto, že prostředky byly proplýtvány díky svévolným úředníkům. Jsou svévolní, pokud nepředvidatelně a svévolně ovlivňují pravidla chování navzdory společenskému řadu. Nikdo dopředu neví, za co ho mu zpětně odsoudí.
To je jako s fotbalem. Musí se hrát podle dopředu známých pravidel. Která nezní takto konkrétně jako např. "Pan Nedvěd musí kopat levou nohou a pan Baroš pravou". To je potom skutečná anarchie a nikoho by taková hra bez obecných pravidel nebavila.
Je větší šance najít řešení tak, kde je svoboda hledat různými cestami než tam, kde je jen jedna cesta arbitrálně vybrána ve shodě s názorem JEDNOTLIVCE (tyrana či diktátora) a nařízena a povolena. Protože ale tato jedna cesta není optimální pro všechny, musí se násilím vnutit a aby se mohla vnutit, musí být většina zbavená možnosti využívat společenský řád. Jednoduše řečeno, musí se jim vzít důležitá práva.

Efektivitu opět posuzují zúčastnění lidé hlavně v roli spotřebitelů. Neexistuje žádná "matematická" definice efektivnosti, protože závisí na subjektivních pohledech účastníků směny. Jediné, co může racionálně pomoci jsou tržní ceny v penězích (směny jsou uskutečněné a jsou historickým faktem), které umožní sčítat a odečítat to, co nemá žádný společný měřitelný základ a zároveň vyjadřují vzácnost a subjektivní žádostivost po daném statku. Toto ale úřady pro hospodářskou soutěž nemají. Subjektivně zisky a náklady nezjistí a jedinou racionální pomůcku sami nebo jejich další kolegové úředníci, politici a poslanci zkreslují. Pouze skutečné jednání ve smluvní společnosti efektivně ukáže, kdo je efektivní a kdo. Pokud je někdo krytý ze zákona, je asi vždy neefektivní. nic ho nenutí být efektivnější nebo skončit dobrovolně na základě jediného racionálního nástroje - vlastního účetnictví, které není neovlivněno různými úřednickými výnosy. Není třeba kvůli tomuto výběru neefektivně obětovat to nejcennější co máme oproti orientálním despociím - svobodu každého jednotlivce jít za svým individuálním štěstím při využití společenského řádu.

S tím souvisí Vaše další výtka: pokud poruším principy správného chování, očekávání mnohých lidí neuspějí, efektivita celé společnosti zmizí spolu s ní.
Mohu si myslet, že někdo jedná neefektivně, ale pokud nikomu nebere žádná práva, pak pokud chci zachovat právní rámec udržující společnost nemohu jinak zasáhnout, než že dotyčného nepodpořím nákupy a nebo vytvořím efektivnější strukturu výroby a on sám brzy toho nechá dobrovolně.
Co se týče cesty - je důležitá. O ní se dá mluvit zda je spravedlivá či ne. O výsledku už se takto mluvit nedá. Např. někdo nekrade nepodvádí, nelže, nevraždí a přesto je chudý. Někdo dělá totéž a je bohaty. V žádném případě není v zájmu společnosti, aby někdo jednal nespravedlivě - loupil, vraždil, kradl a podváděl. Proč to není možné? Společnost by jednoduše zanikla. Ale je v naší moci vybrat si jako cestou půjdeme. i zde nikdo od stolu nepozná, která pravidlo jsou nejlepší, !nejefektivnější". Je pouze možné se pokusit porozumět minulosti a zkusit neopakovat chyby našich předchůdců.

Opravdu si nemyslím, že řád společnosti je lidská konstrukce. My jej pouze objevujeme. Je to rád chaotického systému, kdy každá jednotka se řídí určitými, docela jednoduchými pravidly a přesto celek se chová chaoticky bez možnosti předpovědět budoucí stavy ze znalosti (i dokonalé) současného stavu (který ostatně stejně nikdo nezná v úplnosti).
To je omyl těch, kteří si myslí, že společnost bez legislativy se zhroutí bez řadu. Společnost nežije proto, ze si tvoří zákony ale proto, že poznala a udržuje jen taková pravidla, která umožňují existenci společnosti - mírové spolupráci lidí při získávání prostředků k dosažení různých individuálních cílů v neznámých situacích a dobách. Pokud toto společnost zapomene a zanedbá, neúprosně zanikne i s civilizací. Dnes si lidé myslí, že zákonodárné sbory mohou tento rád libovolně měnit a že stačí je kontrolovat pouze voliči či jinými tyrany. Věříme že člověk je tvůrcem společenského řádu. To je ale tragedie absolutismu a jeho plodů ve dvacátém století. Stále stojíme nad propastí a nikdo neví kdy se celý tento konstrukt bez základů sesype a pohřbí nás.

Proto o kdyby náhodou antimonopolní úřad měl pravdu (ale jen náhodou, znalosti nemá jak se ukazuje), pak stejně jedná nespravedlivě a nejsou nikdy jasné náklady takového činu. Podle mě to nakonec povede vždy k horším výsledkům než při spravedlivém řešení.
Jsou dva druhy monopolu a antimonopolní úřady ničí ty inovační. Ale ty ze zákona privilegované monopoly nepotlačují. A to je ta zoufalost, že v tomto hned selhávají. Užitečné ničí a ty škodlivé, zákonem privilegované nechávají být. Taky proč "státní lidé" by ničili svá výhradní postavení. Hlavní problém, volný vstup na trh, je státem znemožněn. Např. daně. Velkým tolik nevadí, naopak, tím se jistí proti vstupu nováčků bez velkých úspor na trh. Je zničena či narušena volná soutěž jen tímto jevem. Proto velké a vlivné firmy nebudou hlavními kritiky velkého zdanění. Dále dotace. ty udržují při životě pouze nerentabilní firmy a jejich možní konkurenti to musí zaplatit. A mnoho další opatření narušují volnou soutěž. Ty ale netvoří již zmíněný řád společnosti, ale konstruktivní snahy lidí, co jsou u moci a mají k dispozici obrovská donucovací aparát státu. o mírovém řešení problému k všeobecné spokojenosti není ani památky. Jen arbitrální rozhodnutí a nespravedlnost. Konflikty mezi lidmi mají svou živnou půdu a prohlubují se.
Taková politika má vždy nepředvidatelné důsledky, narušují řád společnosti, který obětovali konkrétnímu opatření, která navíc vychází ze špatných teoretických znalostí. Jak to jen může dopadnout?

Závěrem shrnuje: zákony o hospodářské soutěži nejen že nemají oporu v realistické teorii, ale narušují jemné předivo vztahů mezi lidmi, kteří jednají společensky. Je to vlastně skryté plánování jak za socialismu.