Příspěvek, který poruší hned několik přikázání (dobrého) bloggera
Ve sborníku, který připravujeme k výročí Jiného práva, formuloval Petr Bříza (který mi už v životě udělil vícero dobrých rad) desatero přikázání dobrého blogera. Jedno z nich zní:
3. Opiješ-li se, nezabloguješ! Když přijdete pozdě v noci domů unaveni z restauračního zařízení, nezapínejte už počítač. A když už to uděláte, nedívejte se na blog. A pokud se přece jen podíváte a budete mít nepřekonatelný pocit, že je třeba na něco zásadně reagovat a Váš komentář zkrátka nepočká - odolejte, protože jinak si budete ráno nebývale jisti, že by býval počkal...
Dobrá, mohu si říkat, že po dvou žejdlících Blue Moon, nebo jak se to dnešní levné pivo v Duke's jmenovalo, nejsem "unavený", a proto se na mě hypotéza Petrovy normy nevztahuje. Navíc, počítač už byl zapnutý a já se podíval na stránky Hospodářských novin, ne na blog. Nakonec, ty dva žejdlíky jsme vypili spolu s Petrem (a ještě s jedním z našich čtenářů, Jurajem Alexandrem, který se vyloupl tady v N.Y.) a on mi zítra určitě řekne, že to se mnou tak hrozné nebylo.
Ale já jsem si uložil ještě jedno sebeomezení. Alespoň chvíli to vydržím a nebudu nijak komentovat výkony současného pana prezidenta (přestože zejména na poli právním by snad bylo možné založit samostatný blog), ani volby prezidenta republiky.
Dobrá, vrtá ve mně červík, ale následující se týká volby prezidenta jen zprostředkovaně. Tak jej snad tolik neporušuji.
Když jsem si dnes "po návratu z restauračního zařízení" přečetl v Hospodářských novinách, že se pan Lisse, ředitel Ústavu práva a právní vědy, o.s. (neplést se státní institucí Ústav státu a práva) vyjádřil, že Jan Švejnar není vlastně profesorem, tak jsem prostě neodolal. Podle něj
V angloamerickém právním okruhu znamená označení profesor "učitel" a nemá spojitost s akademickými tituly. V angloamerickém právním okruhu kontinentální obdoba titulů "doc." a "prof." neexistuje, a označení docent nebo profesor označuje toliko mzdové zařazení na konkrétní univerzitě a nejedná se tedy o titul v evropském slova smyslu, který by byl udělen nastálo.
Myslím, že jsme zde několikrát diskutovali o tom, co to obnáší, stát se profesorem na právnické škole ve Spojených státech. Domnívám se, že v ostatních společenských vědách (tedy i v ekonomii) to bude ve Spojených státech podobné. Navíc pan Lisse zřejmě neslyšel o tom, že ve Spojených státech mají profesoři definitivu ("tenure").
Nevím. Možná by snad mohl pan Lisse vyjet za hranice svých obzorů (tj. za hranice ČR) a podívat se, jak to "angloamerickém právním okruhu" vlastně funguje. Anebo třeba alespoň číst náš blog? To lze i z pohodlí domova...
PS: Více z desatera naleznete v knize Jiné právo off-line, aneb co v právnických knihách nenaleznete, vydává nakladatelství Auditorium (žádejte u Vašich knihkupců v průběhu měsíce března).
PPS: Další ponor do nitra bloggerovy duše nabízí hned několik příspěvků tamtéž.
PPPS: Petrovi slibuji, že se na dlouhou dobu jedná o můj poslední prohřešek proti jeho desateru. .
3. Opiješ-li se, nezabloguješ! Když přijdete pozdě v noci domů unaveni z restauračního zařízení, nezapínejte už počítač. A když už to uděláte, nedívejte se na blog. A pokud se přece jen podíváte a budete mít nepřekonatelný pocit, že je třeba na něco zásadně reagovat a Váš komentář zkrátka nepočká - odolejte, protože jinak si budete ráno nebývale jisti, že by býval počkal...
Dobrá, mohu si říkat, že po dvou žejdlících Blue Moon, nebo jak se to dnešní levné pivo v Duke's jmenovalo, nejsem "unavený", a proto se na mě hypotéza Petrovy normy nevztahuje. Navíc, počítač už byl zapnutý a já se podíval na stránky Hospodářských novin, ne na blog. Nakonec, ty dva žejdlíky jsme vypili spolu s Petrem (a ještě s jedním z našich čtenářů, Jurajem Alexandrem, který se vyloupl tady v N.Y.) a on mi zítra určitě řekne, že to se mnou tak hrozné nebylo.
Ale já jsem si uložil ještě jedno sebeomezení. Alespoň chvíli to vydržím a nebudu nijak komentovat výkony současného pana prezidenta (přestože zejména na poli právním by snad bylo možné založit samostatný blog), ani volby prezidenta republiky.
Dobrá, vrtá ve mně červík, ale následující se týká volby prezidenta jen zprostředkovaně. Tak jej snad tolik neporušuji.
Když jsem si dnes "po návratu z restauračního zařízení" přečetl v Hospodářských novinách, že se pan Lisse, ředitel Ústavu práva a právní vědy, o.s. (neplést se státní institucí Ústav státu a práva) vyjádřil, že Jan Švejnar není vlastně profesorem, tak jsem prostě neodolal. Podle něj
V angloamerickém právním okruhu znamená označení profesor "učitel" a nemá spojitost s akademickými tituly. V angloamerickém právním okruhu kontinentální obdoba titulů "doc." a "prof." neexistuje, a označení docent nebo profesor označuje toliko mzdové zařazení na konkrétní univerzitě a nejedná se tedy o titul v evropském slova smyslu, který by byl udělen nastálo.
Myslím, že jsme zde několikrát diskutovali o tom, co to obnáší, stát se profesorem na právnické škole ve Spojených státech. Domnívám se, že v ostatních společenských vědách (tedy i v ekonomii) to bude ve Spojených státech podobné. Navíc pan Lisse zřejmě neslyšel o tom, že ve Spojených státech mají profesoři definitivu ("tenure").
Nevím. Možná by snad mohl pan Lisse vyjet za hranice svých obzorů (tj. za hranice ČR) a podívat se, jak to "angloamerickém právním okruhu" vlastně funguje. Anebo třeba alespoň číst náš blog? To lze i z pohodlí domova...
PS: Více z desatera naleznete v knize Jiné právo off-line, aneb co v právnických knihách nenaleznete, vydává nakladatelství Auditorium (žádejte u Vašich knihkupců v průběhu měsíce března).
PPS: Další ponor do nitra bloggerovy duše nabízí hned několik příspěvků tamtéž.
PPPS: Petrovi slibuji, že se na dlouhou dobu jedná o můj poslední prohřešek proti jeho desateru. .