Opět k nahotě císařově….

Neděste se, k tomu, abych dal do titulu jakoukoli hlavu státu (a vykročil tak po delší době na stránkách JP opět ze svého introvertního kokonu), mě neinspirovala volba té naší státní profesorské hlavy a objektem mého zamyšlení nebude opět vyvstanuvší české dilema, zda radši Losnu nebo Mažňáka. Na mušce mám tentokrát jinou část dvojjediné „hlavy“ naší moci výkonné (alespoň pohledem české Ústavy), a sice vládu a „výstřelem“ míním otázku, proč vlastně ještě nejsou na internetu přístupná úplná znění českých zákonů?

Jako většina podstatných věcí (tedy kromě těch, které mi dojdou při cestě vlakem, v posteli nebo ve sprše) mi i tahle „samozřejmost“ přišla na mysl u kafe: tentokrát u kafe s jednou kamarádkou, která mi v Ráji kávy líčila, jak se na vstup do jedné struktury zabývající se léčivy chtěla krom svého farmaceutického vzdělání vybavit i znalostí právního rámce schvalování léčiv a zjistila, že co mělo (a mělo by) být hříčkou, je úkolem bez právníka neřešitelným. Ne, že by nebylo možno sehnat samotný zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech (otázka byla vznesena ještě před účinností zákona č. 378/2007 Sb.), ovšem možnosti uplatnění zákona z roku 1997 bez následných novel se blíží možnostem uplatnění jakéhokoli jiného kusu průměrně kvalitního papíru. Na mou radu začala pátrat po tom, zda nevyšla papírová verze úplného znění tohoto zákona v některém z právnických nakladatelství a zjistila, že nevyšla buď vůbec, nebo před takovou dobou, že jej může využívat leda k účelům, které již doma plně saturuje Sbírkou zákonů….

Příběh má samozřejmě zdánlivě prosté řešení, které každého z nás hravě napadne: zavolat svému právnickému příteli na telefonu, ten má ASPI nebo LexDATA, stáhne, zašle, vytiskne a všichni jsou spokojeni. Tedy zdánlivě všichni, neboť právníkovi na telefonu začne vrtat hlavou řada nesamozřejmých otázek: K čemu je nám papírová Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv, když smysluplně využitelná jsou beztak jen úplná znění zákonů, přístupná jen v draze placených licencovaných informačních systémech? Nebo ještě někdo věří na novelizace pečlivě vlepované do původního znění právního předpisu popřípadě do posledního úplného znění zveřejněného blahosklonným předsedou vlády? Není formální publikace právních předpisů už až příliš formální, když každému je sice dostupná Sbírka zákonů (na internetu Ministerstva vnitra podle § 12 zákona o Sbírce zákonů, a v pracovních dnech v sídlech krajských úřadů a Magistrátu hl. m. Prahy a dalších obcí, městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst podle § 13 odst. 1 a 2 téhož zákona), ale v drtivé většině případů nemá smysl se do ní dívat, neboť vypovídá toliko o právních vykopávkách překrytých několika vrstvami zemitých novel? K čemu je nám hořekování nad mizivým právním vědomím obyvatel, když neprávník se může seznámit s platným právním řádem leda tehdy, pokud se trefí zrovna do těch několika předpisů, jejichž úplná znění jsou těmi několika bestsellery aktualizovanými v písemné podobě vždy po několika měsících, nebo mu právní otázka vytane na mysli těch několik týdnů či měsíců po rekodifikaci dané oblasti nebo alespoň vydání úplného znění ve Sbírce? Nebo už jsme úplně rezignovali na myšlenku, že každý, kdo chce svolat shromáždění, založit občanské sdružení, kandidovat ve volbách do obecního zastupitelstva (úmyslně vybírám zákony, které by v úplném znění byly snadno pochopitelné leckterému laikovi toužícímu se shromažďovat, sdružovat nebo kandidovat), se může seznámit se základní zákonnou úpravou své oblíbené činnosti, a smířili jsem se s tím, že bez právníka vybaveného LexDATY nebo ASPI (vyváženost je definiční vlastností tohoto blogu;) se třeba při rozmýšlení, zda manžela zavraždit či ne, nebo jestli načerno vypálit jen pět litrů lihoviny nebo rovnou dvacet, nemá ani cenu do trestního zákona dívat, protože se přinejlepším dozvím, kolik let nuceného klidu bych za svůj skutek dostal někdy před příchodem vojsk Varšavské smlouvy? Vybavuje se mi vzpomínka na starověkou Čínu, kde měla k právním předpisům přístup jen vyvolená skupina státních úředníků a ostatním byl přístup zapovězen, aby nevěděli příliš….

I my jakoby dělíme společnost na právníky vybavené svými paragrafy nadupanými počítači a ty ostatní, kteří po právním řádu ani nevzdechnou. Když už jsme donuceni se smířit s tím, že skoro nikdo z nás (a to ani z nás právníků) není mocen si spočítat vlastní starobní důchod (mne to v této polovině století příliš nepálí, ale prý je v republice takových lidí kolem pěti) a ani schopnost spočítat si daňovou povinnost není při složitosti daňových předpisů nijak masová, nemohli bychom běžným lidem zachovat aspoň reálnou možnost bezplatně se seznámit (na internetu, kde jinde? Nedávno jsem v hrůze zjistil, že tam hledám už i text Bible…) s platným právním řádem (a nikoli historickými památkami z šedesátých let), když už je jeho neznalost neomlouvá? Bez reálného přístupu k textům právních předpisů je totiž tato zásada stejně nahá jako onen císař v titulku. Nebylo by možné namísto pouhého webového zveřejnění Sbírky zákonů vykročit po cestě, kterou zvládlo třeba německé spolkové ministerstvo spravedlnosti, které na svých webových stránkách http://www.gesetze-im-internet.de/ takto úplná znění zákonů zveřejňuje?

Nejsa politik ani ekonom, netuším, zda je výhodnější vyvinout pro ten účel vlastní informační systém, nebo koupit licenci od některé z těch mála společností, které již takový systém provozují (a vyvinutím vlastního systému jen vyhrožovat za účelem snížení ceny), ale kdybych politikem byl, považoval bych spuštění takového systému za velmi důstojný „pomníček“ svého politického působení. Inu kdo ví, nezbývá než doufat, že když do letopočtů začínajících dvojkou jsme vkročili pod vedením pánů s budovatelskou upřímností se radujících ve svých tesilových oblecích ze spuštění nového bloku jaderné elektrárny budované od osmdesátých let, tak nynější vláda nás snad aspoň v oblasti elektronizace přivede skutečně do jedenadvacátého století. Soudě podle jejích nadějných aktivit ve zpřístupňování archivů minulého režimu a elektronizace státní správy i justice (sám sleduji jedním okem legislativní vývoj a druhým Vratné lahve v obavě, kdy i mou práci nahradí nový software s názvem Asistent…), má k tomu alespoň nakročeno.

Ostatně už stránka Portálu veřejné správy (http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/_s.155/699/place) je nakročením správným směrem, dokonce s fulltextovým vyhledávání, zatím ovšem v uživatelsky poněkud nepřátelské podobě, navíc patrně neaspirující na úplnost a běžnému uživateli poněkud utajeným. Ostatně kdo ví, možná mě někdo poopraví a vysvětlí, že právě tyto – dosud dobře utajené - stránky jsou skutečně začátkem, který se chystá skončit tam, kde jsou teď Němci, a přínosem tohoto blogu bude osvěta o existenci těchto stránek a výzva, ať sledujeme jejich další vývoj. A nebo nás čeká nová zdařilá kampaň, která tentokrát bude propagovat volný přístup do českého právního řádu stejně jako před pár týdny propagovala volný přístup do sousedních zemí. Takový zeleně svítící paragraf...

A kdo ví, možná tu horuji pro banality a proti samozřejmostem. Ale to byla ta císařova nahota zmiňovaná v titulku také.