Oddělené kohoutky... já se z nich snad zblázním!!!

Pokusím se tu navázat na Michalovy kulturní posty, kde nás seznamoval s taji italské kuchyně. Ne, nebojte, nebudu psát o skvělých amerických hamburgrech ani anglických párcích. I když, hamburgr z čerstvého hovězího masa, na který mě tu pozval můj kamarád, to je úplně jiné kafe než to, co Vám prodají v MacDonald’s. A ani ty párky v Anglii nejsou tak špatné, jak by se zdálo z jedné z epizod seriálu Ano, pane ministře.

O čem chci dnes psát, je zvláštnost anglické koupelny: oddělené kohoutky. Skutečně, ve všech umyvadlech a vanách, ať jsou to soukromé byty nebo veřejné záchodky, všude najdete kohoutek na teplou a na studenou vodu, každý z jedné strany umyvadla. Že se Vám tedy nikdy nepovede namixovat si takovou teplotu vody, kterou byste chtěli, je nabíledni.

Zdá se, že se jedná o podobnou britskou zvláštnost, jako je jízda vlevo nebo suchý humor. Už v roce 1942 si totiž nikdo jiný než Winston Curchill do svých pamětí zapsal, jak je to skvělý vynález, možnost namíchat si v jednom kohoutku vodu na teplotu, která jeho rukám vyhovuje. Poněkud překvapivé je, že si tento objev zaznamenal při návštěvě luxusního hotelu - v Moskvě. Ani to však nepřimělo tohoto velkého lídra, aby podobné pohodlí vymohl i pro své občany.

Oddělené kohoutky se staly dokonce předmětem debat v Parlamentu: jeden z poslanců za konzervativce pogratuloval „rozvinutějším civilizacím že přijaly vyvinutější koupelnovou techniku“. Podle něj však oddělené kohoutky „slouží dobře svému účelu a přitom neplýtvají vodou“.

To má pravdu. Když Vám z jedné strany teče vařící voda, z druhé ledová, tak se skřípějícími zuby zvolíte tu druhou a mytí rukou moc neprotahujete. Potvrzuje to i jeden z výrobců koupelnové techniky v Británii: „Britové jsou celkem spokojení s mytím rukou ve studené vodě. Možná to pomáhá tříbit charakter“.

Změkčilí cizinci však takové techniky otužování se příliš neoceňují a slyšel jsem, že na Facebooku je založena skupina, která se jmenuje „Oddělené kohoutky - z těch se snad zblázním!“ A pravdou je, že na oddělené kohoutky se debata mezi zahraničními doktorandy stáčí dost často (vedle myší, které se po kolejích ze 14. století prohánějí celkem bezstarostně, neboť tam již za ty stovky let mají jaksi domovské právo).

Jak ukazuje toto kouzelné instruktážní video na youtube, oddělené kohoutky jsou cizincům i nebezpečné. Zhlédnout to stojí za to, upozorňuji však, že je to jen pro silné povahy. Hlas moderátora tam říká, že příchozí ze zahraničí mohou být překvapeni „vyvinutým koupelnovým systémem na šetření vodou“...

Ledva jsem si zvykl na anglické koupelny, vyrazil jsem objevovat Ameriku. Jeden z prvních objevů byla skutečnost, že si zde sice teplotu vody namixujete, nemůžete ale regulovat sílu proudu, hlavně ve sprše.

Hned první noc po svém příjezdu na newyorskou kolej jsem strávil asi deset minut v ledové koupelně. Až po mnoha experimentech a vzteklého házení šampónem jsem přišel na to, že si tam vystačím s jediným kohoutkem: s tím, který spustí vodu a dalším otáčením už jen reguluje množství vody.

Ale to už mě nevyvede z míry. Daleko spíše mě stále zaráží místní zvyk hodnotit bezpečnost čtvrtí New Yorku podle toho, kolik vražd tam mají - denně. Ale o tom zas jindy...