08 srpna 2007

Šetřte lesy, právníci!

Je koloritem chodu každé veřejné či soukromé instituce, že se čas od času snaží snížit provozní náklady. Vděčným objektem těchto snah jsou samozřejmě náklady na papír, které jsou vysoké přímo úměrně používání počítačů, kopírek, skenerů a podobných technických zařízení. Bezprostředním impulsem pro následující bezbřehou úvahu byla mimořádně zajímavá a vtipná interní diskuse v rámci Nejvyššího správního soudu právě na toto téma. Protože nemám šanci vtipu a zároveň noblese v této neveřejné diskusi obsažené konkurovat, pokusím se alespoň o některé neutříděné postřehy věnované problému velmi macešského vztahu právníků k papíru.

Předně netřeba zastírat, že právo je hlavně o papírování. Co není součástí spisu, jako by neexistovalo, co není podepřeno dostatečnou písemnou dokumentací, velmi obtížně obstojí v důkazním řízení a kdo nepublikuje, jako by nebyl. Této objektivní potřebě papíru zcela pochopitelně vzdorují strážci hospodaření firem a institucí, kteří nabádají k šetrnosti. Někdy až extrémním způsobem.
Počátkem 90. let např. na jednom brněnském soudu platilo pravidlo, že každý zaměstnanec má k dispozici toliko jednu roli toaletního papíru na měsíc. Podle zlých jazyků toto pravidlo padlo teprve tehdy, když koncem měsíce předseda soudu potkal jednoho ze svých soudců, jak v brzkých dopoledních hodinách opouští budovu, a na dotaz „Kampak, kampak, kolego tak brzy?“ se mu dostalo odpovědi „Jdu se domů vys..., protože mi už došel papír.“
Na mojí alma mater platilo podobné pravidlo v modifikované podobě, a to tak, že každá katedra měla přesný příděl tohoto výše specifikovaného papíru uschovaného u sekretářky katedry. Jeden žijící docent pak s oblibou dostával mladičkou sekretářku do rozpaků tím, že ji s železnou a nemilosrdnou pravidelností dvakrát denně navštěvoval, demonstrativně si odmotával svůj příděl a s bezelstným výrazem v obličeji se jí ptal: „Kolegyně, myslíte si, že to bude protentokrát stačit? Anebo si dnes mohu dopřát více, když máme tak hezky?“
Ale zpátky k typičtějšímu nakládání a plýtvání s papírem právníky. Jako opatření se samozřejmě nabízí především elektronizace podání a úřadování a upřednostnění elektronické publikace odborných textů, nicméně ohledně úspory papíru si od takovýchto možných změn neslibuji za sebe prakticky nic. Kromě vyloženě internetových krátkých informací si totiž všechny delší texty tisknu, a to jednak kvůli ochraně očí, kvůli přehlednosti a také s ohledem na úsporu času. Není totiž nic lepšího než si zkrátit čekání na tramvaj, cestování vlakem či pobyt v čekárně lékaře četbou diplomky, seminárky anebo odborného článku či rozsudku. Trpíce zlozvykem do veškerého čteného textu vpisovat a škrtat tak předem vylučuji možnost zůstat jen u elektronické podoby zajímavého textu. Troufám si tvrdit, že tento postoj je spíše pravidlem než výjimkou. (Ruku na srdce, existuje vůbec někdo, kdo si namísto hezkého románu v atraktivním přebalu v posteli čte stejný text na počítači?)
V jaké inflaci papírů se dnes právníci ocitají, jsem si rovněž naplno uvědomil, když jsem svého času zkoušel v jednom antikvariátu udat některé publikace, vydané naší fakultou, o nichž jsem věděl, že je skutečně nikdy nebudu potřebovat. (Slovy Ivana Mládka, nečetl jsem je poslední rok a předtím taky ani jednou.) Majitel firmy je nicméně odmítl převzít dokonce i zadarmo, neboť řekl, že by mu pouze zabíraly místo v regále.
S tímto člověkem ostatně vedu několikaletý pravidelný dialog, zakončený vždy stejnou větou. Jakožto milovníkovi knih, který hodně knih kupuje a velmi málo z nich pak čte, totiž v periodě cca půl roku vzniká problém, kam umístit nové přírůstky do omezené kapacity knihovny v panelákovém bytě. Jediným řešením se jeví vyřadit ty knihy, které zjevně nikdo z rodiny nebude postrádat a nevybudoval si k nim ani žádnou citovou vazbu. (Obě tyto kategorie je třeba důsledně odlišit: např. mayovky mého dětství asi už v životě neotevřu, nicméně nikdy je nedám pryč.) Když pak následně nabízím hromadu těchto knih v antikvariátě, vybere si z nich náš hrdina dva až tři kousky a zbytek mi vrátí. Na mé naléhání, ať si je vezme zadarmo, protože já se té svatokrádeže spočívající v jejich vhození do kontejneru nedopustím, se mi dostane konstantní odpovědi: „Ale pane, chyba je, že tyto knížky neměly vůbec vyjít!“ A bohužel, tato odpověď je pravdivá.
Aplikováno na právníky: u kolika knih tvářících se jako odborné by nevadilo, když by vůbec nevyšly? Kolik odborných právnických časopisů má vycházet, aby byla zachována určitá úroveň? Samozřejmě nevolám po cenzuře, ale po přirozené samoregulaci trhu, která zatím nefunguje. (Ruku na srdce, stalo se někomu z čtenářů např. v posledních třech letech, že by vůbec nemohl udat svůj text do některého z těchto časopisů s odpovědí, že není dostatečně kvalitní?)
Papírové úspory v právu však nemusíme hledat jen u advokátů, soudců či akademiků. Bylo by možná zajímavé vyčíslit, kolik je průměrně třeba listů papíru pro přípravu a schvalování jediného právního předpisu. To máte totiž, pane Lorenc, věcný záměr, paragrafované znění, připomínkové řízení, podklady pro legislativní radu, první, druhé a třetí čtení, podklady pro výbory, pozměňovací návrhy atd. Schválením v podstatě jakéhokoliv předpisu se pak následně rozjíždí další kolo papírování spočívající v jeho „komentování“ i komentování, nemluvě o následných novelizacích a jejich komentováních. A jak již zaznělo na jiných postech Jiného práva, řada z těchto předpisů je zcela zbytečná.

Samozřejmě nemám ambici nabídnout obecné řešení, které by znamenalo výrazné úspory papíru v právnické profesi. Uplatním proto jen osobně pojatý vcelku bezvýznamný apel na praktikující právníky, aby ve svých textech nemysleli jen na to, jak ohromí klienta či soud, příp. účastníky řízení a odbornou či laickou veřejnost, nýbrž také aby si byli vědomi toho, že žijeme v přemíře informací a někdy méně může znamenat více. Upřímně řečeno, v současné době není uměním vytvořit mnohasetstránkové texty, nýbrž napsat něco zásadního srozumitelným jazykem a stručně.
Takže, vážení advokáti, když budete psát osmdesátýčtvrtý žalobní bod, v němž uplatníte námitky týkající se skutečností podstatných ve zcela jiných řízeních a možná i vztahujících se k úplně jiným klientům, vězte, že riskujete, že unavený soudce je vystaven riziku přehlédnutí toho jediného podstatného bodu, kterým jej chcete ohromit až na stošestnáctém místě. Rovněž nemusíte trpět zmarem nad tím, že na svém harddisku máte ještě několik zajímavých souborů, které se vám nemuselo podařit začlenit do této žaloby, čítající zatím jen 231 stran. Vězte, že život nekončí podáním jedné žaloby a že budete mít možnost svoje znalosti uplatnit i v jiných úkonech.
Ctění soudci a úředníci, účastníci řízení velmi dobře ví, co kdy komu řekli a co kde napsali, takže údernost a přesvědčivost vydaných rozhodnutí nevzroste rekapitulací dosud uskutečněného. Dbejte proto, aby skutečná odůvodnění rozhodnutí byla alespoň tak dlouhá, jako část narativní. (Toto mechanické pravidlo by nicméně nemělo být pochopeno jako výzva k rozšiřování vlastní argumentace vytvářením košatějších souvětí či přetahováním argumentace z jiných rozhodnutí, nýbrž jako apel na zkracování popisné části.)
Drazí kolegové akademici, buďte pamětlivi toho, že nenapsáním některého článku se zpravidla vůbec nic nestane. Nepřejte si totiž dopadnout jako chudák Cimrman, kterému L. Stroupežnický musel sdělit, aby mu již nepsal, anebo ještě lépe, aby nepsal vůbec. (Jak známo, tomuto riziku se nelze vyhnout ani používáním rafinovaných pseudonymů.)
Milí studenti, odevzdáním seminární či diplomové práce neprokazujete schopnost používat klávesy ctrl-alt, nýbrž schopnost napsat vlastní odborně pojatou práci. Svého učitele proto neohromíte délkou svého dílka, nýbrž hutností vlastních myšlenek zde obsažených.

Pokud tedy nechci závěrem vyzývat k takovým banalitám, jako že každý právník má začít s úsporami papíru u sebe, poprosím alespoň, aby si nikdo z čtenářů tento text netiskl. Jednak za to nestojí, jednak je pro něj škoda papíru.


17 komentářů:

Michal Strnad řekl(a)...

S myšlenkami v tomto postu nelze než souhlasit. Což mne ovšem vede k úvahám nad zavedením elektronických spisů a jejich použitelnosti. Obávám se totiž, že i když data v digitální podobě daleko lépe cestují (někdy i tam, kam nemají), bude naprostá většina osob s nimi pracujících uplatňovat stejný postup jako autor postu: bude si chtít šetřit oči a dělat poznámky, ergo Ctrl+P, a to počínaje VSÚ přes soudce prvního a druhého stupně až po dovolací soud. A není divu, já sám jsem za posledních několik let u počítače nabral nějakou tu dioptrii. Možná by přeci jen stálo za to počkat ještě chvíli. Jednak na to, až bude (bohdá) v resortu víc peněz na zavádění technologií, jednak na jejich pokrok tak, abychom všichni nedopadli jako chudák Iustitia - s páskou přes oči.

Guy Peters řekl(a)...

Vláda nedávno schválila reformu přípravy vládních návrhů předpisů. Od 1. listopadu 2007 bude vše elektronicky.

Jan M. Passer řekl(a)...

Post Vojtěcha Šimíčka je, jak ostatně bývá zvykem, skvělý a musím se přiznat, že i já jsem dlouho podléhal iluzi o rovnici šetření papírem = šetření lesů. Pak jsem byl ovšem nucen svůj postoj přehodnotit, a to pod vlivem úvahy v jakési učebnici ekonomie. Kolegové z LE blogu, zabloudí-li někdy na stránky Jiného práva, mne jistě opraví, pokud výklad ekonomické pravdy svojí parafrází pozměním, ale argumantace byla zhruba tato:

Je-li vysoká spotřeba papíru a tedy poptávka po něm, vyplatí se papír produkovat, stejně jako suroviny sloužící jeho produkci, mj. dřevo. Vysoká spotřeba papíru tak podmiňuje nejen kácení lesů, ale také jejich výrazně vyšší výsadbu. Nízká spotřeba papíru má pak opačný efekt.

Zcela jsem proto přehodnotil své chování, neboť mi vize naší země šumící borem - stejně jako kolegu Šimíčkovi, opravdu leží na srdci. Dramaticky jsem zvýšil spotřebu papíru. Podobně jako někteří docenti Masarykovi univerzity jsem si začal dopřávat nadměrné příděly. Někdy i o dva dílky. Raduji se z tlustých spisů, a nehledě na kvalitu jejich obsahu, děkuji jménem lesů za dlouhá podání. Dvoustránková kasační stížnost mne vyloženě zarmoutí a vždy hledám, zda k ní není pro útěchu přiložena alespoň zvláštní plná moc. Trochu mne zneklidňuje recyklace, neboť o té ve zmíněné učebnici nebyla ani čárka a tedy dosud nevím, zda má spotřební snaha vede ke skutečnému zvyšování zalesněných ploch, či pouze k růstu sběrných dvorů. Tato nejistota mi však jistě nebrání v radosti nad každým malým smrčkem v lese, za nímž vidím třeba i tři pořádně objemné články. I kdyby neměly pro jejich kvalitu jiný efekt než výsadbu toho smrčku, tleskám. Tedy, pište právníci!

P.S.
Je mi jasné, že někteří škarohlídi mezi čtenáři mohou odmítnout lesnatou vizi naší země, a svým urputným šetřením papíru budou dále bezohledně přispívat k plundrování hájů. Těm bych pak doporučil Jeana Giona (http://www.kosmas.cz/knihy/128987/muz-ktery-sazel-stromy/) a zde (http://cs.wikipedia.org/wiki/Mu%C5%BE%2C_kter%C3%BD_s%C3%A1zel_stromy) - jedná se o velmi poetickou alternativu k cestě spotřeby.

Anonymní řekl(a)...

Pod heslem "Nepoužívej normstrany, zachráníš strom." jsem svou dizertaci vytiskl v jednoduchém řádkování. Tímto se dodatečně omlouvám oponentovi Zdeňkovi Kühnovi, že to pak v tomto formátu musel číst.

Anonymní řekl(a)...

Ano! Před diskonatací dnešní člověk neuteče, diskontuji já, vy i Maruška Novákovic. A stejně tak, jako diskontujeme všichni, diskontujeme také všechno, co nám přijde pod ruku a z čehož nám plyne užitek - člověk se pak nediví, podrobí-li kolega diskontaci třeba i ten hajzlpapír :)
http://www.vaclavklaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=UsLozKhQoYHC

Ostatně kdo ví, jakým způsobem diskontuje svůj volný čas třeba pan prezident...
http://www.dailymotion.com/relevance/search/L%27homme+qui+plantait+des+arbres/video/xuhkt_1-lhomme-plantait-des-arbres-giono_shortfilms

Jan M. Passer řekl(a)...

Právníci, nejen pište, ale také po sobě čtěte - čímž se omlouvám nejen univerzitě, ale i docentům - té MasarykovY.-)

Zdeněk Kühn řekl(a)...

K T. Sobkovi: ten formát mi vůbec nevadil (naopak jsem to velmi ocenil - aspoň je spis podstatně tenčí), vadila mi ale kombinace formátu s nečleněním na kapitoly.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Len by som poznamenal, ze potrebu vsetko tlacit pre nas, kratkozrakych, do istej miery riesi SONY READER a podobne produkty.

Anonymní řekl(a)...

ad Zdeněk Kühn
Když už jsme u formátování diplomek, dizertací apod. Je nějaký důvod je tisknout jednostranně? Není to (vedle normostran) jen další reziduum z dob, kdy se tyto práce psaly na psacích strojích?

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Absolutní souhlas s T. Sobkem. Nicméně z vlastní zkušenosti vím, že někteří učitelé to celkem iracionálně vyžadují. Pro mne osobně je rozhodující váha toho spisu - čím lehčí, tím lepší, protože to často čtu stejně jako V. Šimíček ve vlaku, v tramvaji atp.

Lubomir Majercik řekl(a)...

prave moznost tisknout oboustranne jsem se pred lety snazil protlacit pres senat na prf mu. tusim, ze to i dopadlo dobre - bud bylo receno, ze to neni zakazane nebo se to povolilo. kdyz jsem ale sam tisknul diplomku, utikal s tim par minut pred zavirackou na svazani, tak jsem osobne, stydim se, mimoradne ocenil rychlost jednostranneho tisku :-)

Anonymní řekl(a)...

Docela mě zarazilo, že v této diskuzi nebyla zmíněna možnost používat recyklovaný papír, jehož výroba tak nepoškozuje životní prostředí. Ten se dá samozřejmě také používat oboustranně...

Anonymní řekl(a)...

No to je otázka, zda recyklace tolik nepoškozuje životní prostředí. Řekl bych, že proces recyklace bude na zdroje a energie náročnější než prostá výroba tzn. v posledku může poškozovat živ. prostředí více...

Anonymní řekl(a)...

Taé je dobré, jak autor článku kupuje knihy, které nečte, ale přitom po nich svým nákupem vytváří, poptávku následně si pak ztěžuje na to, že tyto knihy vyšly.

Kdyby pan autor (a ostatní jemu podobní) knihy tohoto typu nekupovaly, knihy tohoto typu by vydávány nebyly...

Anonymní řekl(a)...

ad poslední anonym
pisatel si STĚŽUJE (jako stížnost), ne ztěžuje

Anonymní řekl(a)...

Když už jsme u pravopisných chyb: "Kdyby pan autor (a ostatní jemu podobní) knihy tohoto typu NEKUPOVALI..."
Je zcestné si myslet, že recyklovaný papír je energeticky náročnější na výrobu, to může být argument někoho, kdo o této problematice neví zcela nic.