KAUZA LANGER ONLINE I TISKEM
Petra Langera je poslední dobou plný internet i noviny. V tomto krátkém postu se však nemíním pouštět do žádných rozborů jeho "rebélie," protože Petr je můj kamarád a jakékoliv mé stanovisko by tak muselo být nutně považované za podjaté. Samozřejmě, že mu fandím:)
Omezím se zde proto raději jen na upozornění na aktuální (a samozřejmě z mé strany nevyváženě vybrané) zdroje o asi hlavní soudní kauze české okurkové sezony.
Tedy:
Omezím se zde proto raději jen na upozornění na aktuální (a samozřejmě z mé strany nevyváženě vybrané) zdroje o asi hlavní soudní kauze české okurkové sezony.
Tedy:
Příležitost zeptat se P. Langera na celou záležitost přímo dává zítřejší online rozhovor na lidovky.cz.
Co si o dané věci a postupu prezidenta Klause myslí Honza Komárek, si můžete přečíst v novém čísle Respektu, nemáte-li tištěnou verzi, dá se to za poplatek stáhnout zde.
Ale přece jen, aby to nebyla příliš jednostranná reklama, doporučuji tímto i "kliknout na Klause," ať vidíte, jaké argumenty uplatňuje "druhá strana."
No a subjektivně-objektivní názor, ten si samozřejmě musíte udělat sami:)
23 komentářů:
Jéje, advokát Jindra strikes back.
"Soudci se snaží dostat pod svou kontrolu nejen prezidenta a s ním i celou exekutivu, ale svým rozhodováním vyřadit i moc zákonodárnou." (viz. odkaz na Hrad výše) Jakoby z tohoto šel vyvodit nestranný úsudek :)
To mě ovšem přivádí k otázce, co to vlastně ona soudcokracie je? A jak se říká lidem, kteří nás před její zhoubnou vůli tak srdnatě chrání? Presidentovi muži? Men in Black? Rychlé šipy?
http://www.vaclavklaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=niy81mu47xOR
a tu je zase něco z jiného soudku, populárně politologického:
http://www.pehe.cz/zapisnik/2006/clanek.2006-05-10.4727970839
a nakonec přikládám odkaz na diskusi na PF UK, která snad pomůže osvětlit onu mlhavou terminologii politického filosofa Klause, ač jejím předmětem je kauza Ivy Brožové.
http://www.prf.cuni.cz/pfd/viewtopic.php?p=59025&sid=35e413dfbcdc6302ccfadebd2e5a328b
Myslím, že asi neexistuje právník, který by stanovisko presidenta republiky obhajoval.
Pan president a jeho obhájci by si měli prostudovat Marbury v. Madison, 5 U. S. 137 (1803), protože je to obdobný případ.
To jsem neřekl a omlouvám se, pokud to tak vyznělo. Chtěl jsem říci, že Jiné právo není ten správný prostor pro polemiky o presidentově rozhodnutí, protože se tady (zřejmě, asi) nenajde nikdo, kdo bych chtěl stanovisko presidenta republiky hájit. Pokud se mýlím, budu rád; bude mi potěšením s opponenty zkřížit zbraně v polemice.
Omlouvám se já, za to nic moc popíchnutí. Raději už budu psát jen o věcech, kterým aspoň marginálně rozumím.
Chvíli mi připadal jako udržitelný (ne nutně správný) výklad, že (některá?) rozhodnutí prezidenta podložené samou Ústavou nepředstavuje správní akt. Ale co když prezident odvolá z ničeho nic vládu? (Takových "co když" budou stovky, které ovšem učebnice moc neřeší -- narozdíl od Benešových degretů.) Jak je to ve světě? Jak to bylo za první republiky? ("Průchovy" vs. "Pavlíčkovy" autority, z nichž jsem ani jedny nečetl.) A jsou nebo mají být rozhodující?
Nevím.
Pokud zákonodárce umožnil (a třeba pouze umožnil) jmenování určitých čekatelů pod 30, "nakázal" prezidentovi, že je jmenovat má? Ústavně konformní výklad? Má nebo nemá prezident jen rutinně podepisovat jmenovací dekrety? Diskriminace z důvodu věku? Rozumný důvod? Co na to Štrasburk--resp. co by na to Štrasburk po ratifikaci nového dodatku proti diskriminaci per se? Nešlo by to navléknout na P1-1 (ušlé příjmy) ve spojení s čl. 14 (asi blbost)?
Prostě se nějak nedokážu srovnat s těmi rituálními tanci a existencí tábora dobra a zla (přičemž každý tábor to vidí právě naopak) a těch správných a nesprávných názorů a správných a nesprávných právníků.
Přesto souhlasím, že na názorech záleží: některé vedou ke společnosti, ve které se žije fajn, jiné do totality.
A třeba auroatlantická civilizace opravdu směřuje k soudcokracii. Je to špatně? Nepovede to ale k nominaci soudců podle čím dál političtějších kritérií? Jak často hlasují na US Sup. C. v poměru 5 republikánů vs. 4 demokraté? Je to destrukce práva? Nemůže za nějakou dobu ÚS (snadný vliv politiků na jeho složení) ohrožovat nestrannost rozhodování celé justice? Stát jako způsobilý nositel základních práv a svobod v soukromoprávní sféře?
Je na to asi spousta chytrých textů. Používají odpovídající metodologii? Slouží ty knihy ke zviditelnění autorů nebo i obsahují rozumné předpovědi? Je to nebo není jako odhadovat, jaká bude cena akcií za 10 let? Put your money where your mouth is?
A v tomhle moři nejistoty mi zbývá už jen ten pevný bod, že opravdu není pěkné nejmenovat soudcem někoho jen proto, že podal správní žalobu.
Relativně volné vymezení právního prostoru působnosti prezidenta stojí na předpokladu, že bude jako člověk rozumný a férový. Pokud jsme realitou zklamáni, pak to není primárně důvod k precizaci jeho pravomocí, ale k zamyšlení nad příští volbou.
Ad Jan Petrov:
Vaše zamyšlení se mi velice líbilo, zvlášť některé vznesené otázky, nicméně přece jen se mi nechce v této kauze vrtat, tak odolám pokušení a omezím se jen na dvě faktické poznámky.
US SC rozhodl za poslední rok 24 případů 5:4, tedy asi čtvrtinu, což je údajně velice vysoké číslo...Nicméně musím dodat, že tuto informaci mám per huba z přednášky, nikde jsem ji neověřoval.
Druhá poznámka se týká toho smazaného komentáře - myslím, že by bylo bývalo lepší, kdybyste ho tam nechal, takhle ta diskuse vyznívá trochu nekoherentně, protože Petr Urban reaguje na a Vy se omlouváte za něco, co tam už není. Já myslím, že ta omluva je dostatečné a férové řešení, má-li člověk pocit, že by rád vzal zpět, co napsal a někdo jiný na to už reagoval. Ale berte to prosím jen jako můj osobní názor, respektuji právo každého autora smazat svůj příspěvek, kdykoliv to uzná za vhodné.
Petře, děkuju za odpověď a informaci. Máte pravdu: je prima možnost smazat, co se moc nepovedlo, ale jeden by jí měl využívat střídmě, což se mi -- uznávám -- moc nedaří.
Vaše zdrženlivost je mi velmi sympatická. O mnoho více než ty orgie v "Soudcokracii". Možná, že ke vzniku druhého dílu povedou spory Vašeho kamaráda P. Langera -- jehož nezkorumpovatelnost (odmítnutí vyměnit talár za stažení žaloby) obdivuju a nevím, jestli bych na jeho místě obstál.
P. Langer a čl. P1-1 (ušlé příjmy) ve spojení s čl. 14 Úmluvy je fakt nesmysl: Buzescu proti Rumunsku, 24. 5. 2005, 61302/00, odst. 81 a tam citovaný Ian Edgar (Liverpool) Ltd. proti Velké Británii, 25. 1. 2000, 37683/97.
Polemika s Janem Petrovem.
S tím, jak právo pohlcuje čím dál více společenských vztahů, musím s Vámi souhlasit, že ne vše, co je presidentu republiky dáno právem, je předmětem soudního přezkumu. To je asi hlavní rozdíl od Marbury v. Madison, 5 U. S. 137 (1803).
Jak to bylo za první republiky, konstatoval nález NSS ze dne dne 27. dubna 2006 ve věci Petr Langer v. Václav Klaus čj. 4 Aps 3/2005-35: "Není bez zajímavosti, že již v prvorepublikové nauce také převládal názor, že správní úkony, či správní akty prezidenta republiky přísluší přezkoumat ve správním soudnictví (nejreprezentativněji Krejčí, J.: Podléhají právní akty prezidenta republiky kontrole nejvyššího správního soudu?, in sborník: Pocta k šesdesiatym narodeninám Dr. Karla Laštovku, Bratislava 1936, str. 221 a násl.). V této souvislosti bylo naukou zdůrazňováno, že „nejde vůbec o odpovědnost orgánů moci výkonné, nýbrž toliko o zkoumání zákonnosti jejich aktů, když vláda ani prezident republiky nepodléhají kontrole nejvyššího správního soudu, nýbrž jen jejich akty, pokud vláda a prezident republiky vykonávají působnost správních úřadů“ (Rádl, Z.: Nejvyšší správní soud, komentář, Praha 1937), stejně jako bylo uváděno: „na tom, že před nejvyšším správním soudem je napadán akt, a není stíhán původce aktu, nemění nic dikce zákona – žalovaný úřad – neboť je zřejmo, že stížnost směřuje proti rozhodnutí nebo opatření“ (Krejčí, J.: Podléhají právní akty prezidenta republiky kontrole nejvyššího správního soudu?, in sborník: Pocta k šesdesiatym narodeninám Dr. Karla Laštovku, Bratislava 1936, str. 230.)"
Podle mého názoru právo presidentu republiky "neumožňuje" jmenovat, nýbrž přikazuje. Proto měl senátor Bárta pravdu, když hodlal presidenta republiky obvinit z velezrady, protože nenavrhoval kandidáty na ústavní soudce. Účelem jeho pravomoci je totiž zajistit chod státu. Pokud ji neplní, řádný chod státu ohrožuje.
President republiky nemůže do výběru vkládat diskriminační kritéria. Tím věkové hledisko je. To je stejné, jako kdyby nějaký konservativec odmítl jmenovat soudkyni, protože podle jeho názoru ženy soudit nemají.
Co se týká ušlých přijmů, raději bych zůstal u nerovného přístupu k veřejné funkci.
Neříkám, že ti, kteří hájí postoj presidenta republiky, nejsou správnými právníky. To jste mne opravdu nepochopil. Jen mi na rozdíl od laiků není jasné, jak se vyrovnají s tou ohromnou doktrínou, která je na přezkumu vrchnostenských aktů postavena. Vždyť je to celé správní soudnictví.
SCOTUS podle mne není postaven stranicky. Jsou totiž i konservativní demokraté (Jih) a progressivní republikáni (New York a Kalifornie).
Co se týká lidských práv státu, jsem rovněž vysoce skeptický.
K P. Urbanovi
Koukam, ze na leblogu inspirovani (snad vyjadrenim P. Urbana, ze zadny takovy pravnik co by se zastal Klause neni) udelali k tomu anketu. A ruzni lide jsou ruznych nazoru. Fakt je ze ja nevim, copak jmenovani generalu, nebo udeleni vyznamenani je vrchnostensky akt podlehajici spravnimu soudnictvi?
Dobry je ze v ty jejich ankete se da hlasovat jen jednou a tak to snad je docela prukazny.
Pane Urbane, na polemiku se necítím, ale jednu bajku bych přidat mohl.
Česká republika
1.2. 2020
Prezident Mbokassa Mbokassa nemá dobrý den. Ti mladí! Sedne za stůl a píše: "Žádná úcta k tradicím, žádná úcta k velikánům, jen touha změnit svět, drzost a absence pokory. Ne, slibuji na svojí čest všemu lidu, že nikdy nedopustím, aby se osoba pod 40 let stala premiérem ČR." Dalšího dne text výjde v Mladé Frontě.
1.4.2020
Byly volby. Strana nejvyššího dobra uspěla se svým revolučním programem "Banány všem". Velký úspěch pro její předsedkyni Uršulu Úžasnou, úúúúú.
1.5.2020
Prezident Uršulu Úžasnou odmítá jmenovat: "Vážím si Vašich zásluh a uvážil jsem, že máte pro funkci předsedy vlády předpoklady jako nikdo jiný. Ale jak jsem řekl, tak jsem řekl, je Vám jen 37 let. Abyste neřekla, že nejsem gentleman, tady máte kytičku."
1.6.2020
Prezident jmenuje předsedou vlády Milana Méněcenného, místopředsedu Strany nejvyššího dobra. Uršula Úžasná odchází do kláštera.
1.7.2020
Uršula podává správní žalobu a domáhá se zrušení rozhodnutí prezidenta, kterým zasáhl do jejích práv, když jmenoval Milana Méněcenného předsedou vlády. Je přitom srozuměna, že soud ji do funkce předsedy vlády nemůže instalovat, nýbrž pouze vyslat morální apel. Uršula odvozuje své veřejné subjektivní právo z čl. 21 odst. 4 Listiny, když funkce předsedy vlády je přinejmenším jinou veřejnou funkcí, neboť "výkon funkce [předsedy vlády] naplňuje obsah výkonu [výkonné] moci, jako moci státní." (4 Aps 3/2005) Považuje za nutné odmítnout takový restriktivní výklad čl. 21 odst. 4 Listiny, že se tento článek nevztahuje na jmenovací akty upravené samotnou ústavou. Ke skutkovým okolnostem uvádí, že nemůže být pochyb o tom, že došlo k nepřípustné diskriminaci z důvodu věku.
1.7. 2025
Slavomír Soudní má problém a ví to. I když dostal se už z horší bryndy: dekapitoval sedmihlavý paragraf, explikoval inkongruentně inkonzistentní definici, pochopil Hartovo rekogniční pravidlo v Ražově variantě Dworkin-Leiterova gambitu. Vlastně to bude hračka. Zhoupne se v křesle, zapálí si doutník a pozoruje, jak se kolečka kouře vznáší ke stropu a tam se rozplývají.
1. 8. 2025
Jménem republiky
Ačkoli již ve svém rozhodnutí 4 Aps 3/2005 Nejvyšší správní soud vyslovil, že "ustanovení čl. 63 odst. 1 písm. i) Ústavy, které zakládá pravomoc prezidenta republiky jmenovat soudce, je ustanovením „toliko“ kompetenčním," nelze přehlédnout, že čl. 62 písm. a)Ústavy o jmenování předsedy vlády toliko kompetenční povahu nemá. Tedy nelze než dospět k závěru, že se v daném případě nejednalo o správní rozhodnutí.
A zazvonil zvonec a je tady konec. Ale uznejte, že ta "kompetenční povaha" čl 63 odst. 1 písm. i) je trochu čaro.
Další kapitoly: Jak se nešťasný Hugo nestal členem bankovní rady;
Kterak dobrotivý Kvído nepovýšil na ministra spravedlnosti;
O ukřivděném předsedovi Poslanecké sněmovny
a konečně jedna s obzvlášť silným morálním poselstvím: Pohádka o létajícím prezidentovi, princezně Další Volbební Období a členech Parlamentu ČR z Diskriminační Lhoty.
Ad Petr Urban:
Nejsem si jist, zda jsem pochopil spravne tuto Vasi tezi:
"S tím, jak právo pohlcuje čím dál více společenských vztahů, musím s Vámi souhlasit, že ne vše, co je presidentu republiky dáno právem, je předmětem soudního přezkumu. To je asi hlavní rozdíl od Marbury v. Madison, 5 U. S. 137 (1803)."
Nicmene pokud tim myslite, ze v USA jsou vsechny akty prezidenta soudne prezkoumatelne z hlediska jejich souladu s Ustavou, a to na zaklade Marbury v Madison, pak nesouhlasim. Zdaleka ne vse je "justiciable", v tomto odkazuji na tzv. "political question doctrine", kterou si USSC vypestoval jako hodne nekoherentni nastroj, kterym se zbavit prezkumu neprijemnych otazek (srov. napr. Vieth v Jubelirer, 541 U.S. 267 (2004) (plurality opinion)).
Rozhodně nechci svůj vliv přeceňovat. Tato causa hýbe veřejností, a proto se k ní vyjadřují i právnické blogy.
Anketu nepovažuji za příliš povedenou, protože odpovědi jsou formulovány poněkud kapciosně. Osobně jsem hlasoval pro většinovou variantu, ale uvažoval jsem též o "Ne, za předpokladu, že President ČR svá kritéria pro jmenování soudcem s předstihem zveřejní." Nakonec jsem pro ni nehlasoval, protože nedomnívám, že aktivity presidenta republiky musí být explicitní.
Jinak se však plně ztotožňuji s názorem Petra Kuhna, pokud ho vnímám dobře. Stanovení vyššího věku pouhou diskrecí presidenta republiky je diskriminační, protože to zakazuje Listina.
Bajka a poměrně vtipná a ano, podle mého názoru nemůže president odmítnout jmenovat premiérem nového Pitta mladšího (24 let) či Grosse (34 let).
Takové věci by se však asi neřešily správním soudnictvím, nýbrž by nejspíše došlo k ústavní krisi.
ad Petr Bříza. Všechny ne, myslel jsem jen ty právem (zákonem) upravené.
Jinak díky, podívám se na novější judikaturu.
Kassační stížnost presidenta republiky je mimořádně nekvalitní. Některé tam uváděné these by si zasloužily podrobnější rozbor, např. "Zákon, který by tak učinil, by byl nepochybně protiústavní. Moc zákonodárná by se vměšovala do kompetencí moci výkonné, zamezila by tvorbě vůle prezidenta republiky a jeho uvážení o jednotlivých kandidátech a znemožnila by výkonné moci využití jedné z pojistek vůči moci soudní." Nejsme ve Francii, nýbrž v "Anglii". Exekutiva je podřízena legislativě. Nemáme dělbu moci, nýbrž parlamentní (westminsterský) systém.
Ještě citát z Marbury v. Madison, 5 U. S. 137 (1803), z něhož jsem vycházel: "The conclusion from this reasoning is, that where the heads of departments are the political or confidential agents of the executive, merely to execute the will of the president, or rather to act in cases in which the executive possesses a constitutional or legal discretion, nothing can be more perfectly clear than that their acts are only politically examinable. But where a specific duty is assigned by law, and individual rights depend upon the performance of that duty, it seems equally clear that the individual who considers himself injured has a right to resort to the laws of his country for a remedy."
Ad Petr Urban:
Ani všechny ty Ústavou upravené pravomoci a postupy nejsou justiciable. Nekonzistentní judikatura USSC se v tomto směru většinou sdružuje do 3 (ne striktne oddělených) kategorií, kdy je otázka nepřezkoumatelná:
1)když text Ústavy svěřuje danou otázku výslovně jiné moci než soudní (např. impeachment),
2)když je tam nedostatek "judicially manageable standards", čehož důkazem bývá, že nesoudní typ uvážení (tedy politické) je vhodný pro rozhodnutí daného případu a
3)kde je možnost pro zahanbení, příp. nedostatek respektu vůči jiné složce moci nebo "neobvyklá potřeba" pro respektování daného politického rozhodnutí.
Zvláště to poslední kritérium je více než gumové a SC si ho vykládá, jak zrovna potřebuje. Ze starších případů, které se touto doktrínou zabývaly lze jmenovat případ Baker v Carr, 369 U.S. 186 (1962).
Vida. Vidím, že jste odborník na soudní přezkum presidentových aktů. Myslím, že by si to zasloužilo nějaký článek.
Okomentovat