Osoba blízká, okurky a prodejnost Sbírky NSS
Okurkovou sezónu nám rozčíslo další téma: piráti silnic mají údajně blízké osoby. Po spáchání přestupku je nechtějí označit, neboť újmu jim způsobenou by pociťovali jako újmu vlastní. Nechám stranou jedovatý osten, že někteří z řidičů by zřejmě, v rámci své všeobjímající lásky automobilního všehomíra, pociťovali jako reálnou újmu pokutu udělenou kterémukoliv jejich soukmenovci. Co mě zarazilo bylo odkud se tato mediální vlna vzala: po několik dnů na mě z přehledů tisku jukalo stále stejné téma, a to z novin, rádia či televize: jak je možné, že úředníci neznají zásadní judikaturu Nejvyššího správního soudu, kterou tento soud zveřejňuje nejen na svých internetových stránkách, ale též ve své sérii „The Best Of“, která vychází v tištěné podobě coby Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu?
Zprvu jsem to považoval za výsledek okurkové nudy. No jo, ale že by se novináři nudili natolik, že by četli tři roky starou Sbírku NSS? Pak mě napadlo, že se jedná o skvělý marketingový tah nakladatelství ASPI, které je vydavatelem Sbírky, ke zvýšení její prodejnosti. Koktající úředníci se v novinách stydí a předhánějí se v prohlášení, že je judikatura zajímá a že si ji co nevidět dostudují. Pak už měl jenom přijít střih a reklamní šot ve stylu: šedý, znuděný úředník je zavalován stále novými legislativními zmetky, kterým nerozumí. Monotónní až skřípavá hudba. Šero. Prach. KDYŽ TU: vstupuje pošťák a z brašny loví SBÍRKU. Obraz se rozjasňuje, skřípot přechází ve vítězný chorál, úředník se pokouší zformovat na líčkách úsměv (Ano, tato reklama by musela doznat změn v případě finančních úřadů ;-).
Obě teze však asi budou liché. Pro vysvětlení totiž nebude třeba chodit až tak daleko, respektive vůbec opouštět tento blog. Dne 23. července 2007 vychází v Lidových novinách článek „Jezdíte firemním autem? Přelstíte bodový systém“. O dva dny později, tedy 25. července 2007, upozorňuje Pavel Molek ve svém postu na jistý, drobně pozapomenutý rozsudek Nejvyššího správního soudu, který je možné přihlásit do soutěže „Sekerník roku“. Začátkem srpna se pak spouští mediální vlna, pokud jsem to správně dohledal, tak je zahájena články v Hospodářských novinách ze dne 9. srpna 2007.
Zprvu jsem to považoval za výsledek okurkové nudy. No jo, ale že by se novináři nudili natolik, že by četli tři roky starou Sbírku NSS? Pak mě napadlo, že se jedná o skvělý marketingový tah nakladatelství ASPI, které je vydavatelem Sbírky, ke zvýšení její prodejnosti. Koktající úředníci se v novinách stydí a předhánějí se v prohlášení, že je judikatura zajímá a že si ji co nevidět dostudují. Pak už měl jenom přijít střih a reklamní šot ve stylu: šedý, znuděný úředník je zavalován stále novými legislativními zmetky, kterým nerozumí. Monotónní až skřípavá hudba. Šero. Prach. KDYŽ TU: vstupuje pošťák a z brašny loví SBÍRKU. Obraz se rozjasňuje, skřípot přechází ve vítězný chorál, úředník se pokouší zformovat na líčkách úsměv (Ano, tato reklama by musela doznat změn v případě finančních úřadů ;-).
Obě teze však asi budou liché. Pro vysvětlení totiž nebude třeba chodit až tak daleko, respektive vůbec opouštět tento blog. Dne 23. července 2007 vychází v Lidových novinách článek „Jezdíte firemním autem? Přelstíte bodový systém“. O dva dny později, tedy 25. července 2007, upozorňuje Pavel Molek ve svém postu na jistý, drobně pozapomenutý rozsudek Nejvyššího správního soudu, který je možné přihlásit do soutěže „Sekerník roku“. Začátkem srpna se pak spouští mediální vlna, pokud jsem to správně dohledal, tak je zahájena články v Hospodářských novinách ze dne 9. srpna 2007.
Nevím, jestli za to mohou okurky anebo další postup Jiného práva v udávání mediálních právních témat. Neskromně si na chvilku představme možnost č. 2.
1 komentář:
Někoho to možná překvapí, ale "piráty silnic" nedávno řešil i velký senát ESLP. Zájemce tak upozorňuji na rozsudek ve věci O´Halloran a Francis proti Spojenému království z 29. 6. 2007, stížnosti č. 15809/02 a 25624/02 (dostupné na http://www.echr.coe.int/echr/ francouzsky i anglicky).
Kauza O´Halloran a Francis se sice netýká "osoby blízké", ale převážně práva mlčet (či chcete-li práva neusvědčovat sám sebe) a právě analýza přípustnosti sebeusvědčujících důkazů je navýsost zajímavá, protože představuje state-of-the-art v dané problematice (§§ 45-52 rozsudku).
Okomentovat