Zakon s expiracnou lehotou nula dni
nie som si isty ci mam predmet tohto prispevku prihlasit do sutaze o legislativneho ropaka, ale do kategorie legislativnych uchyliek patri urcite. aj ked, definicnym znakom uchylky je odlisnost od normy, vynimocnost. su legislativne nepodarky este stale uchylkou alebo je uchylkou skor svedomity a zaroven kvalifikovany zakonodarny vykon?
od 1. jula plati v SR novy zakon o ochrane spotrebitela, s cislom 250/2007 Z.z. ustanovenie § 6 ods. 3 zakona hovori:
(3) Výrobky, ktoré pre svoje vlastnosti majú určenú dobu spotreby, sa nesmú uviesť na trh a po uplynutí doby spotreby je predávajúci povinný ich stiahnuť z trhu.
ano, citate dobre, ak nejaky vyrobok v dosledku svojich vlastnosti ma urcenu dobu spotreby, nesmie sa dostat na trh. a zaroven, ked uz na tom trhu je a ta doba spotreby skonci, musi z trhu von. ak ste si mysleli, ze nam na slovensku su zakony lahostajne a obchodnici ho budu ignorovat, omyl - uz dnes ma z regalov zmiznut mlieko, zajtra chlieb, ostatne potraviny budu nasledovat. chysta sa nahradenie farmaceutickych pripravkov bylinkami, za tymto ucelom sa ministerstvo skolstva pokusi v septembri na poslednu chvilu otvorit v kazdom krajskom meste bylinkarsku ucnovku, dopyt bude velky. ja viem, su to lacne zarty, chybicka sa vludi. tak nic, aj tak je to prilis zjavna chyba na to, aby mala nejaky osobity povab.
omnoho zaujimavejsia je debata okolo novej definicie zavislej prace vo velkej novele zakonnika prace, ktora ma platit od 1. septembra.
takto vyzera § 1:
(1) Tento zákon upravuje individuálne pracovnoprávne
vzťahy v súvislosti s výkonom závislej práce fyzických osôb pre právnické osoby alebo fyzické osoby a kolektívne pracovnoprávne vzťahy.
(2) Za závislú prácu, ktorá je vykonávaná vo vzťahu nadriadenosti zamestnávateľa a podriadenosti zamestnanca, sa považuje výlučne osobný výkon práce zamestnanca pre zamestnávateľa, podľa pokynov zamestnávateľa, v jeho mene, za mzdu alebo odmenu, v pracovnom čase, na náklady zamestnávateľa, jeho výrobnými prostriedkami a na zodpovednosť zamestnávateľa a ide o výkon práce, ktorá pozostáva prevažne z opakovania určených činností.
(3) Závislá práca môže byť vykonávaná výlučne v pracovnom pomere, v obdobnom pracovnom vzťahu alebo výnimočne za podmienok ustanovených v tomto zákone aj v inom pracovnoprávnom vzťahu. Závislou prácou nie je podnikanie alebo iná zárobková činnosť založená na zmluvnom občianskoprávnom alebo zmluvnom obchodnoprávnom vzťahu podľa osobitných predpisov.“
ucelom novej definicie je potierat zivnosti z donutenia, ked - pouzivam primer pouzity premierom - napriklad predavacka v samoobsluhe pracuje na zivnost.
v dennej tlaci prebehla relativne intenzivna debata o tom, ci toto ustanovenie ma v tomto smere vobec nejaky vyznam. nezanedbatelna cast opytanych (politici, uradnici, ekonomovia, pravnici) dospela k zaveru, ze nie, ze pojmovym predpokladom zavislej prace je to, aby islo o vztah zamestnanca a zamestnavatela. inymi slovami, ak niekto pracuje na zivnost, z definicie nemoze ist o zavislu pracu. ja som v onej "ankete" zaujal iny nazor - podla mojej mienky je takyto vyklad prilis formalisticky a radikalne popiera ucel, ktory zakonodarca sledoval. moj nazor teda je, ze napriek zvycajnej tarbavosti a nesikovnosti vo vyjadreni svojho zameru zakonodarca neprijal normu, ktora by nebola sposobila byt predmetom zmysluplneho vykladu a zmysluplnej aplikacie. inak povedane, podla mna by sa to, ci ide o zavislu pracu, ktora vyzaduje pracovnopravny pomer, malo posudzovat podla tych materialnych kriterii, ktore su uvedene v odseku 2 a nie podla toho, ci ide o vztah medzi zamestnancom a zamestnavatelom. (aj ked omnoho lepsie by deklarovanemu zameru vlady posluzilo, ak by sa znizilo odvodove zatazenie.) rad si vypocujem pripadne argumenty v prospech opacneho nazoru, t.j. ze je naozaj na mieste nie teleologicky, ale "tautologicky" vyklad.
nepredpokladajuc, ze sa mi este podari do konca mesiaca pred sebou samym predstierat, ze mam jinemu pravu co povedat, chcem sa este raz podakovat tvorcom blogu za vzacnu prilezitost. bolo mi naozaj ctou. pekny zvysok leta vsetkym.
od 1. jula plati v SR novy zakon o ochrane spotrebitela, s cislom 250/2007 Z.z. ustanovenie § 6 ods. 3 zakona hovori:
(3) Výrobky, ktoré pre svoje vlastnosti majú určenú dobu spotreby, sa nesmú uviesť na trh a po uplynutí doby spotreby je predávajúci povinný ich stiahnuť z trhu.
ano, citate dobre, ak nejaky vyrobok v dosledku svojich vlastnosti ma urcenu dobu spotreby, nesmie sa dostat na trh. a zaroven, ked uz na tom trhu je a ta doba spotreby skonci, musi z trhu von. ak ste si mysleli, ze nam na slovensku su zakony lahostajne a obchodnici ho budu ignorovat, omyl - uz dnes ma z regalov zmiznut mlieko, zajtra chlieb, ostatne potraviny budu nasledovat. chysta sa nahradenie farmaceutickych pripravkov bylinkami, za tymto ucelom sa ministerstvo skolstva pokusi v septembri na poslednu chvilu otvorit v kazdom krajskom meste bylinkarsku ucnovku, dopyt bude velky. ja viem, su to lacne zarty, chybicka sa vludi. tak nic, aj tak je to prilis zjavna chyba na to, aby mala nejaky osobity povab.
omnoho zaujimavejsia je debata okolo novej definicie zavislej prace vo velkej novele zakonnika prace, ktora ma platit od 1. septembra.
takto vyzera § 1:
(1) Tento zákon upravuje individuálne pracovnoprávne
vzťahy v súvislosti s výkonom závislej práce fyzických osôb pre právnické osoby alebo fyzické osoby a kolektívne pracovnoprávne vzťahy.
(2) Za závislú prácu, ktorá je vykonávaná vo vzťahu nadriadenosti zamestnávateľa a podriadenosti zamestnanca, sa považuje výlučne osobný výkon práce zamestnanca pre zamestnávateľa, podľa pokynov zamestnávateľa, v jeho mene, za mzdu alebo odmenu, v pracovnom čase, na náklady zamestnávateľa, jeho výrobnými prostriedkami a na zodpovednosť zamestnávateľa a ide o výkon práce, ktorá pozostáva prevažne z opakovania určených činností.
(3) Závislá práca môže byť vykonávaná výlučne v pracovnom pomere, v obdobnom pracovnom vzťahu alebo výnimočne za podmienok ustanovených v tomto zákone aj v inom pracovnoprávnom vzťahu. Závislou prácou nie je podnikanie alebo iná zárobková činnosť založená na zmluvnom občianskoprávnom alebo zmluvnom obchodnoprávnom vzťahu podľa osobitných predpisov.“
ucelom novej definicie je potierat zivnosti z donutenia, ked - pouzivam primer pouzity premierom - napriklad predavacka v samoobsluhe pracuje na zivnost.
v dennej tlaci prebehla relativne intenzivna debata o tom, ci toto ustanovenie ma v tomto smere vobec nejaky vyznam. nezanedbatelna cast opytanych (politici, uradnici, ekonomovia, pravnici) dospela k zaveru, ze nie, ze pojmovym predpokladom zavislej prace je to, aby islo o vztah zamestnanca a zamestnavatela. inymi slovami, ak niekto pracuje na zivnost, z definicie nemoze ist o zavislu pracu. ja som v onej "ankete" zaujal iny nazor - podla mojej mienky je takyto vyklad prilis formalisticky a radikalne popiera ucel, ktory zakonodarca sledoval. moj nazor teda je, ze napriek zvycajnej tarbavosti a nesikovnosti vo vyjadreni svojho zameru zakonodarca neprijal normu, ktora by nebola sposobila byt predmetom zmysluplneho vykladu a zmysluplnej aplikacie. inak povedane, podla mna by sa to, ci ide o zavislu pracu, ktora vyzaduje pracovnopravny pomer, malo posudzovat podla tych materialnych kriterii, ktore su uvedene v odseku 2 a nie podla toho, ci ide o vztah medzi zamestnancom a zamestnavatelom. (aj ked omnoho lepsie by deklarovanemu zameru vlady posluzilo, ak by sa znizilo odvodove zatazenie.) rad si vypocujem pripadne argumenty v prospech opacneho nazoru, t.j. ze je naozaj na mieste nie teleologicky, ale "tautologicky" vyklad.
nepredpokladajuc, ze sa mi este podari do konca mesiaca pred sebou samym predstierat, ze mam jinemu pravu co povedat, chcem sa este raz podakovat tvorcom blogu za vzacnu prilezitost. bolo mi naozaj ctou. pekny zvysok leta vsetkym.
10 komentářů:
Toto říká český zákoník práce:
§2 odst. 4
Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.
§3
Závislá práce může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu podle tohoto zákona, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy podle tohoto zákona jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Toto komentář ASPI:
V návaznosti na toto ustanovení byl zrušen § 13 zák. č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, obsahující zákaz tzv. švarcsystému, podle jehož dosavadního znění byla právnická nebo fyzická osoba zásadně „povinna zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce“. Spolu s tím byla zrušena i možnost uložit za porušení této povinnosti pokutu až do výše 2 milionů Kč.
Tato skutečnost vyvolala úvahy o tom, zda bude nyní možné, aby např. obchodní společnosti realizovaly svoji činnost na základě obchodněprávních smluv uzavíraných s vlastníky živnostenských oprávnění místo sjednávání pracovněprávních vztahů se zaměstnanci. Tato dosud zakázaná praxe však nebude umožněna ani v budoucnu, neboť zákoník práce stanoví, že závislá práce může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu, tj. pracovním poměru či vztahu založeném některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Argumentů se dá najít více. Pro mě je takový výklad zcela samozřejmý. Ale určitě se najdou "tlaky" na to, aby byl výklad jiný :-)
Zajímavý je také tento článek http://www.epravo.cz/v01/index.php3?s1=1&s2=X&s3=X&s4=X&s5=S&s6=1&m=1&recid_cl=47479&typ=clanky
Definice "závislé" (lépe "nesamostatné") samozřejmě význam má; otázkou je, zda v právním předpisu. Už Marie Teresie věděla, že zákon není učebnice. Souhlasím s tím, že definice ve slovenském ZP i NZP jsou příšerné. Cf. vymezení u Roučka a Sedláčka.
Definovat nesamostatnou práci pomocí zaměstnance a zaměstnavatele je jako chodit hlavou po zemi. Správně je to samozřejmě naopak.
Dobrý deň. Istý čas sledujem tento host a je naozaj zaujímavý. Rád by som sa zapojil do diskusie k čl. doc. Procházku. Viem, že je to značná trúfalosť a do istej miery drzosť s vedomosťami študnta dvoch semestrov práva reagovať na článok o slovenskom zákoniku práce. Ale napriek tomu verím, že odborná komunita to nejako znesie.
Podľa môjho, samozrejme ešte laického názoru, by sa slovenské pracovné zákonodárstvo nemalo takto definovať závislu prácu. Ak chce potierať živnosti z donútenia nech radšej vymedzí okruh činností, ktoré nemôžu byť predmetom živnosti. Na margo príkladu pán premiera. Je zaujímavé, že spomenul príklad predavačky. Práve takéto živnosti z donútenia sa praktizujú v maloobchode, ale nie preto, aby bola predavačka sociálne zdieraná, ale preto, aby sa malá firma zachovala existenciu. Existenciu na trhu plnom veľkých reťazcov, kde mimochodom predavačky pracujú na brigádnickom pomere. / Hm neviem, kto viac odvedie na odvodoch predavačka živnostníčka, alebo predavčka brigádnička ..../ Dúfam, že môj príspevok až tak ,,nepáchol" neodbornosťou a keď áno, považujte ho prosím za detinskosť autora.
Mat
Číst Vaše posty bylo opravdovým potěšením. Díky.
ad Mat. To by nešlo. Např. prodavač(ka) je legitimní živnost: Nákup za účelem dalšího prodej a prodej.
"Brigády" jsou další specifikum (post)kommunistického práva, které by mělo být zrušeno.
1. I při pohledu ze západního břehu řeky Moravy obávám se, že máte pravdu v tom, že normou spíše je legislativní zmetek, nedomyšlenost, prostě odfláknutý zákon a dobře odvedená legislativní práce se stala pozitivní úchylkou.
Kde je zakopaný pes říct však neumím. Aspoň si neumím vybrat, zda oráči jsou spíše ministerští legislativci nebo poslanci. Mám zkušenost obojí. Viděl jsem chybný návrh, který vzešel z ministerstva, a který byl následně v Poslanecké sněmovně opraven, stejně jako kvalitní, propracovanou a s ostatními předpisy provázanou novelu následně ve sněmovně řekněme pokaženou, a to možná i v dobrém úmyslu, ale výsledek jaksi plně nenavazuje na existující právní úpravu. Chápu, že, i kdyby legislativci v Parlamentu chtěli, nemohou být znalí detailně celého právního řádu.
Nevím, jestli je to moje specifická zkušenost z jednoho ministerstva, ale velmi mě zarazilo, když jsem zjistil, že návrh zákona včetně paragrafového znění připravují tzv. věcňáci čili pracovníci odboru, kam obsahem věcně zákon spadá, což však nejsou právníci natož legislativci. Ti jim to potom jen zkontrolují. Asi taky proto se jim říká tečkaři – čárkaři. Za této situace se nelze divit, když v rámci připomínkového řízení, ve kterém se pravidelně snažím (někdy i za více připomínkujících subjektů) celkem sugestivně upozornit na chyby, které jsou často odborného legislativního rázu, příslušný úředník neprávník ve změti mnoha připomínek nevyhodnotí, které jsou podstatné (ty moje :-)) a já pak návrh zákona dostanu ještě třeba dvakrát stejně špatný jako poprvé. Nedávno jsem v případě jedné vyhlášky ze zoufalosti zvolil „krajní“ řešení, riskujíc vlastní život jsem přejel z Brna do Prahy a osobně jsem se jal vysvětlovat své připomínky kolegům právníkům-legislativcům, kterým se pak (údajně též za pomoci lahve slivovice) podařilo v příslušné komisi Legislativní rady vlády prosadit navzdory věcňákům z jejich vlastního ministerstva změny, které byly pro realizaci v praxi naprosto nezbytné.
2. V případě závislé práce jednoznačně hlasují pro teleologický výklad.
3. Doufám, že tím Vaše účast na Jiném právu nekončí. Přiznávám, že před Vaší ohlášenou účastí zde jsem o Vaší existenci nevěděl. Mea culpa, mea maxima culpa. (Popel si na hlavu nesypu, neboť jsme dnes bohužel negrilovali.) Jsem však velmi rád, že jsem Vás takto mohl poznat a těším se, že budete čtenáře Jiného práva obohacovat i nadále, když ne jako oficiální přispěvatel, tak aspoň jako autor komentářů. Vždy když se objevil Váš nový text, těšil jsem se na požitek z jeho čtení, v čemž jste mě nikdy nezklamal. U jednoho z Vašich postů „Chlesťakov a jeho družina“ se sice dosud neobjevil žádný komentář, mám však za to, že je to tím, že s Vámi všichni čtenáři plně souhlasí.
Nebudu se již vyjadřovat k samotnému příspěvku, ale taktéž bych rád poděkoval Radoslavu Procházkovi.
I když nemám rád příliš čtení ve slovenském jazyce (Je to dáno tím, že se u něj musím soustředit krom obsahu i na jazykovou stránku), tak jsem vaše příspěvky velice rád četl.
Byl bych tedy také velice rád, kdyby jste si našel i nadále čas a na jiném právu se Vám dařilo stále alespoň glosovat články jeho tvůrců.
Přeji Vám hodně štěstí a at se vám daří vše co nejlépe.
Ad Radoslav Procházka:
Vzhledem k výše uvedeným komentářům je to nošení dříví do lesa, ale snad mi tohle jedno polínko bude odpuštěno: Vaše posty jsem si užil, nezapomeňte na žalobu ohledně autosedačky:), a pokud jde o Chlestakova, tak se připojuji k Radku Policarovi - ten post byl bezva a nebylo k němu co dodat.
dakujem za velmi zdvorile a nezasluzene zhovievave vyprevadenie do dejin JP. Petrovi Brizovi dakujem za pravnu radu k zalobe, malo ma to napadnut aj sameho, asi to fakt skusim. absenciu komentarov k Chlestakovovi odpustam. :) este raz pekny zvysok leta. R.P.
Okomentovat