Jak zdravý rozum poráží korupci aneb dobrá zpráva z Brna
Celý horký červenec jsem měl řadu objektivních důvodů zažívat trvalou depresi. Jen namátkou: sotva jsem společně s médii doslova přetrpěl nekonečně dlouhých 30 dnů, které křehká Paris Hilton strávila v otřesných vězeňských podmínkách (kam se na ni hrabou bulharské sestry, jichž si média po osm let prakticky vůbec nestačila všimnout!), zjistil jsem svoji nerozhodnost dát jasnou odpověď v anketě vyhlášené jedním seriózním deníkem na tak jasnou otázku: „Je Paroubek sexy?“, a když jsem překonal i tuto krizi, byl jsem uvržen do nejistoty, zda J. Rawlingová nechá Harryho Pottera přežít sedmý díl svého eposu a zda se D. Beckham dokáže adaptovat v Los Angeles. Aby tomu nebylo dost, musel jsem si vyřídit nový řidičský průkaz, přičemž se mi okamžitě vybavily dvě nepříjemné poslední vzpomínky na setkání s úředníky brněnského dopravního inspektorátu.
Příběh první: Kdysi na přelomu tisíciletí v rámci technické kontroly bylo zjištěno, že na mém autě Favorit je přeražené číslo karosérie. Když jsem pátral u prodejce, kterým byl jeden brněnský autobazar, byl mi jako jediná možná pomoc předán kontakt na firmu, která tuto komplikaci dokáže „vyřešit“. Nic zlého netuše jsem se do této firmy odebral (sídlila mimochodem přímo naproti dopravního inspektorátu a zcela bezostyšně měla na tabulce na dveřích něco ve smyslu „vyřizování věcí na dopravním inspektorátu“!) a tam mi sdělili, že za 2 tis. korun provize plus náklady na kolky apod. všechny moje problémy vyřeší. V opačném případě můžu počítat s tím, že mi policisté auto zajistí a půl roku budou prověřovat, zda není kradené. Nabízené řešení jsem odmítl a na oba přítomné živnostníky (mimochodem: bývalé dopravní policisty!) jsem upozornil známého novináře. Auto jsem si následně „zlegalizoval“ zcela normálním způsobem, což trvalo sice několik hodin, nicméně bez úplatků a zcela korektně. (Byť je pravdou, že v první fázi se na mne policisté na inspektorátu dívali jako na někoho z jiné planety.)
Příběh druhý: Již poté, co dopravní agenda přešla na brněnský magistrát, jsem potřeboval na sebe napsat vozidlo, které jsem právě zakoupil. Vychytrale jsem zašel na úřad na Velký pátek, a to dokonce půl hodiny před otevírací dobou, neboť jsem se spoléhal jednak na religiózní jihomoravské prostředí, jednak na prodloužený víkend a tím pádem i na menší zájem lidí běhat po úřadech. Tato moje mazanost však byla konfrontována s realitou, protože již při svém příchodu jsem se dostal přibližně teprve na 100. až 150. místo čekajících v řadě. Přitom nešlo přehlédnout, že kolem čekajících se objevovali „agenti“ s právem přednostního přístupu k přepážkám pro vybrané klienty...
Při vzpomínce na tyto zážitky mohu se skutečným potěšením konstatovat, že jsem si vyřizování svého řidičského průkazu tentokrát skutečně užil. Posuďte sami: na webové stránce brněnského magistrátu jsem se objednal na přesnou hodinu a minutu ke konkrétní přepážce, přičemž jsem předem uvedl, o co mi jde, a na oplátku jsem si mohl přečíst, jaké podklady musím vzít s sebou a že nebudu potřebovat žádné peníze. Následně mi dokonce moji objednávku potvrdili mailem se zdvořilou prosbou, že když bych se nemohl dostavit, ať to předem oznámím, abych neblokoval ostatní případné klienty. V určený den jsem byl skutečně v zadaný čas obsloužen, přičemž celé úřadování zabralo přibližně tři minuty.
Moje poučení závěrem: jak vidno, i správní úřad se může chovat vlídně a profesionálně a korupci lze v řadě oblastí potlačit s pomocí pouhého zdravého rozumu. Bez zákonných změn, bez agentů provokatérů, bez odposlechů a dalších zásahů do soukromí. Vím, že nevyslovuji žádnou velkou moudrost, nicméně domnívám se, že běžný život je právě o podobných drobných vítězstvích rozumu.
Úplným závěrem: minulý týden mi jeden kolega řekl, že při vyřizování podobného dokladu v jiném krajském městě strávil pět hodin čistého času...
PS 1: Titulek ani vyznění tohoto textu není zamýšleno jako jakákoliv reakce na předchozí post M. Bobka, rozněcujícího nacionalistické vášně v česko-moravsko-slezské kotlině. Vědomě proto neuvádím ani název krajského města, abych T. Sobka zde přebývajícího a břitce glosujícího brněnský kolorit nezranil.
PS 2: Červenec končí happyendem: Paris Hiltonová i bulharské zdravotnice jsou na svobodě, Paroubek má podle hlasujících čtenářů sexy mozek, Harry Potter přežil a D. Beckham strávil na hřišti prvních 16 minut.
Příběh první: Kdysi na přelomu tisíciletí v rámci technické kontroly bylo zjištěno, že na mém autě Favorit je přeražené číslo karosérie. Když jsem pátral u prodejce, kterým byl jeden brněnský autobazar, byl mi jako jediná možná pomoc předán kontakt na firmu, která tuto komplikaci dokáže „vyřešit“. Nic zlého netuše jsem se do této firmy odebral (sídlila mimochodem přímo naproti dopravního inspektorátu a zcela bezostyšně měla na tabulce na dveřích něco ve smyslu „vyřizování věcí na dopravním inspektorátu“!) a tam mi sdělili, že za 2 tis. korun provize plus náklady na kolky apod. všechny moje problémy vyřeší. V opačném případě můžu počítat s tím, že mi policisté auto zajistí a půl roku budou prověřovat, zda není kradené. Nabízené řešení jsem odmítl a na oba přítomné živnostníky (mimochodem: bývalé dopravní policisty!) jsem upozornil známého novináře. Auto jsem si následně „zlegalizoval“ zcela normálním způsobem, což trvalo sice několik hodin, nicméně bez úplatků a zcela korektně. (Byť je pravdou, že v první fázi se na mne policisté na inspektorátu dívali jako na někoho z jiné planety.)
Příběh druhý: Již poté, co dopravní agenda přešla na brněnský magistrát, jsem potřeboval na sebe napsat vozidlo, které jsem právě zakoupil. Vychytrale jsem zašel na úřad na Velký pátek, a to dokonce půl hodiny před otevírací dobou, neboť jsem se spoléhal jednak na religiózní jihomoravské prostředí, jednak na prodloužený víkend a tím pádem i na menší zájem lidí běhat po úřadech. Tato moje mazanost však byla konfrontována s realitou, protože již při svém příchodu jsem se dostal přibližně teprve na 100. až 150. místo čekajících v řadě. Přitom nešlo přehlédnout, že kolem čekajících se objevovali „agenti“ s právem přednostního přístupu k přepážkám pro vybrané klienty...
Při vzpomínce na tyto zážitky mohu se skutečným potěšením konstatovat, že jsem si vyřizování svého řidičského průkazu tentokrát skutečně užil. Posuďte sami: na webové stránce brněnského magistrátu jsem se objednal na přesnou hodinu a minutu ke konkrétní přepážce, přičemž jsem předem uvedl, o co mi jde, a na oplátku jsem si mohl přečíst, jaké podklady musím vzít s sebou a že nebudu potřebovat žádné peníze. Následně mi dokonce moji objednávku potvrdili mailem se zdvořilou prosbou, že když bych se nemohl dostavit, ať to předem oznámím, abych neblokoval ostatní případné klienty. V určený den jsem byl skutečně v zadaný čas obsloužen, přičemž celé úřadování zabralo přibližně tři minuty.
Moje poučení závěrem: jak vidno, i správní úřad se může chovat vlídně a profesionálně a korupci lze v řadě oblastí potlačit s pomocí pouhého zdravého rozumu. Bez zákonných změn, bez agentů provokatérů, bez odposlechů a dalších zásahů do soukromí. Vím, že nevyslovuji žádnou velkou moudrost, nicméně domnívám se, že běžný život je právě o podobných drobných vítězstvích rozumu.
Úplným závěrem: minulý týden mi jeden kolega řekl, že při vyřizování podobného dokladu v jiném krajském městě strávil pět hodin čistého času...
PS 1: Titulek ani vyznění tohoto textu není zamýšleno jako jakákoliv reakce na předchozí post M. Bobka, rozněcujícího nacionalistické vášně v česko-moravsko-slezské kotlině. Vědomě proto neuvádím ani název krajského města, abych T. Sobka zde přebývajícího a břitce glosujícího brněnský kolorit nezranil.
PS 2: Červenec končí happyendem: Paris Hiltonová i bulharské zdravotnice jsou na svobodě, Paroubek má podle hlasujících čtenářů sexy mozek, Harry Potter přežil a D. Beckham strávil na hřišti prvních 16 minut.