úterý 6. března 2007

My methodological crisis


Mimo mnoha jiných zajímavých akcí, na které mě Honza Komárek při mé současné návštěvě u něj v Oxfordu vzal, mne zaujal seminář na téma „My metodological crisis“, kde se oxfordští MPhil, MSt či DPhil kandidáti svěřovali s problémy, které musí překonávat při psaní svých prací. Vzhledem k tomu, že většina z nás někdy psala či píše bakalářskou, diplomovou, LL.M., disertační či dokonce habilitační a já nevím, jakou jinou práci (prostě něco, co má 20 tisíc slov a více), tak by Vám asi připadly povědomé pocity a zkušenosti, které tam byly prezentovány.

Koho z nás někdy při psaní nenapadla otázka:„Má to, co píšu nějaký smysl, proč jsem si musel vybrat zrovna tohle neuchopitelné (to volím záměrně slušný výraz) téma“? Většina z nás se asi stejně jako naši oxfordští kolegové dostala do fáze, kdy měla chuť s tím praštit, protože to ne a ne jít a uzávěrka se neodbytně blížila. Taky se Vám stává, že sedíte nad prázdným papírem a nevíte, jak začít, napíšete větu, zase jí smažete a tímhle příjemným rituálem strávíte celé odpoledne či dokonce celý den, abyste pak šli večer spát s uklidňujícím pocitem, že jste se zase nehnuli ani o píď? Zdají se Vám přítelkyně/přítel (manželka/manžel, sousedka/soused), pes, kočka, internet, noviny, teletext, apod. za všech okolností mnohem zajímavější než Vaše prokletá práce?

Co ale s tím?

Uvedený seminář ukázal, že přístupy k řešení metodologických krizí jsou opravdu různé a mnohé velice inspirativní. Když dojdete (většinou po bližším prostudování relevantní literatury) k závěru, že téma, které Vám na začátku přišlo absolutně báječné, vlastně báječným vůbec není a/nebo forma zpracování je nerealistická, zkuste změnit téma i přístup, a to třeba i 3krát během pár měsíců (jak to na základě vlastní zkušenosti propagoval jeden MSt candidate). Neupínejte se příliš na to, co Vám říká školitel/mentor, protože Vám každý stejně řekne něco jiného, a Vy přitom většinou chcete, aby to co píšete, obstálo před více než jen jedním konkrétním člověkem. Nejdou-li Vám začátky, nezoufejte – jeden ze studentů to dělá tak, že prostě napíše prvních pár stránek textu a nezdržuje se přemýšlením o jejich obsahu či dokonce kvalitě, aby se odrazil a zlomil tu počáteční psychologickou bariéru prázdného papíru. Z podobných důvodů začíná jiná doktorandka deskriptivními pasážemi, které jsou pro ni jakýmsi zahřívacím kolem pro substantivní část práce. A jak překonat internetové a další závislosti? Buď pravidelně v předem určenou denní dobu vytáhněte na pár hodin kabel nebo (asi především Ti, co nemají díky wi-fi co vytáhnout) si internet apod. dávkujte za odměnu, když napíšete třeba 5 stránek – co stránka, to minuta na internetu:-) Pokud se nevydržíte dlouho soustředit, zkuste se vždy, když Vaše koncentrace upadá, přemístit na jiné místo, a to ať už v rámci bytu či koleje, jste-li milovníci kratších tratí, či z knihovny do knihovny, z koleje do školy, nebo třeba i z Florencie do Prahy, jste-li příznivci delších štrek. Jedna z účastnic semináře takhle tvoří svou práci na cestě mezi gaučem a kuchyňskou linkou... I čas, kdy zrovna nepíšete, se dá trávit něčím, co Vaší písemné produktivitě přispívá – třeba čtením věcí, které s prácí souvisí jen velice okrajově, přesto však otvírají Vaši mysl novým myšlenkám. A „oxfordská“ rada pro ty, kteří mají naopak problém s tím, že toho mají na srdci příliš mnoho a chtějí v rámci své thesis vyřešit všechny problémy dnešního světa - nechtějte do práce napsat všechno možné i nemožné, nemusí to přece být poslední věc, kterou píšete - „even after doctorate there is a life...“.

Pokud se Vám uvedené rady budou znát hloupé, neviňte mne, já je pouze reprodukuji, sám jsem rád, že je momentálně nepotřebuji, i když za pár měsíců si je budu muset připomenout. Pokud bych přesto měl zmínit své zkušenosti s psaním, pak se mi osvědčila „odměňovací“ metoda – teď budu dvě hodiny psát a pak strávím hoďku nad novinami, na netu apod.

Než se však půjdu za napsání tohoto postu „odměnit“, tak jsem se chtěl ještě zeptat - jak Vy řešíte či jste řešili své metodologické krize?:-)

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Jezis! Ani nevies ako ma zahrialo pri srdci, ze aj "nadludia" z oxu prezivaju podobne pocity ako ja "clovek z ludu":-)

Michal Bobek řekl(a)...

Nadlidé z Oxfordu? Kristova noho ... ;-) Milý anonyme, mohu Vás ujistit, že každý inteligentní člověk prožívá neustále pochybnosti o tom, co a proč dělá (a pokud je neprožívá, tak není inteligentní). Oxfordské metodologické slety, stejně jako zdejší EUI metodologické semináře mi vždy připadaly jako taková terapeutická skupina svého druhu (něco jako "anonymní alkoholoci" nebo tak). Od člověka se čeká, že tam přijde a podělí se o své trable ("Dobrý den, já jsem Michal a posledních 14 dní jsem nic nenapsal"). Načež všichni udělají "ááách", zatleskají Vám za to, jak jste upřímný a všichni se pak cítí lépe, protože každého člověka prostě potěší, když vidí, že není v ....... sám.

Teď trochu vážně: na toto přirozeně neexistují obecné recepty. Znám lidi, co píšou zásadně opilí, znám lidi, kteří vstávají ve 4:00 a nejvíc toho napíšou mezi 4:30 a 7:00 (jsou blíž, než si myslíte ;-), znám lidi, co píší zásadně ve stoje apod. Některé základní věci s ohledem na metogologii a psaní jsem se pokusil shrnout v syllabech pro Akademické psaní, které jsou stále ještě přístupné na webu Masarykovy Univerzity zde: http://is.muni.cz/dok/rfmgr.pl?fakulta=1422;obdobi=3142;kod=MVV01Zk;furl=%2Fel%2F1422%2Fjaro2006%2FMVV01Zk%2Fum%2F;info=
Často to jsou velice základní věci a banality, ale bylo to myšleno pro pregraduální studenty, ne pro dochtory.

Andrej Kelemen řekl(a)...

Ako advokátsky koncipient musím potvrdiť, že tieto problémy vyvstanú nielen pri písaní teoretických prác, ale pri akejkoľvek duševnej činnosti. A riešenia sú veľmi podobné. Škoda že pri písaní žaloby je ťažké zmeniť tému práce... :-)

Tomáš Sobek řekl(a)...

Jedním z problémů při psaní odborné práce (např. dipl., rigo. dizert. nebo habil.), kterou má pak někdo posuzovat, je to, že často se jedná o natolik speciální nebo neobvyklé téma, že vlastně není nikdo, kdo by při zpracování tématu relevantně poradil nebo kdo by tu práci nakonec adekvátně zhodnotil. A tak nakonec zbývají jen rozpaky, mlčení anebo naopak laické tlachání.

kuba2 řekl(a)...

Hahaha :-) Coz mi pripomina, ze bych mel misto cteni toho blogu pracovat na essayji. Nejlepsim zacatkem je zbavit se internetoveho slovniku na seznam.cz a koupit si papirovy. Nasledne vytahnout internetovy kabel, napajeci kabel a polozit notebook na skrin. Opravdu. Neni nic jednodus(s?)iho, nez otevrit zavreneho lapa, ktery lezi primo pred tebou a zkontrolovat prazdnou emailovou schranku - co kdyby?! ;-)