Účelový výklad zákona obtočený o dva rohy

V německém tisku (Süddeutsche Zeitung ze dne 9. 3. 07, str. 5) jsem narazil na první pohled absurdní případ: Zemský soud (Landsgericht) ve Stuttgartu odsoudil k pokutě vlastníka obchodu, který prodával protinacistickou symboliku (nášivky, nálepky, trička apod.) pro punkerskou scénu. Z drtivé většiny se jednalo o jasně protinacistické symboly: proškrtnutý hákový kříž, hákový kříž, který je vyhazován do koše apod. Zemský soud přesto obžalovaného odsoudil k peněžité pokutě na základě § 86a německého trestního zákona (StGB), který zní:

§ 86a Verwenden von Kennzeichen verfassungswidriger Organisationen

(1) Mit Freiheitsstrafe bis zu drei Jahren oder mit Geldstrafe wird bestraft, wer
1. im Inland Kennzeichen einer der in § 86 Abs. 1 Nr. 1, 2 und 4 bezeichneten Parteien oder Vereinigungen verbreitet oder öffentlich, in einer Versammlung oder in von ihm verbreiteten Schriften (§ 11 Abs. 3) verwendet oder
2. Gegenstände, die derartige Kennzeichen darstellen oder enthalten, zur Verbreitung oder Verwendung im Inland oder Ausland in der in Nummer 1 bezeichneten Art und Weise herstellt, vorrätig hält, einführt oder ausführt.
(2) Kennzeichen im Sinne des Absatzes 1 sind namentlich Fahnen, Abzeichen, Uniformstücke, Parolen und Grußformen. Den in Satz 1 genannten Kennzeichen stehen solche gleich, die ihnen zum verwechseln ähnlich sind.
(3) § 86 Abs. 3 und 4 gilt entsprechend.

3. senát německého Spolkového soudního dvora minulý týden (15. 3.) rozhodnutí zemského soudu zrušil a obžalovaného osvobodil. Na první pohled se celý případ zdá jasným a člověk se táže, jak mohl Zemský soud vůbec takto rozhodnout.

Druhý pohled je ale zajímavější: rozhodnutí Zemského soudu totiž nebylo motivováno velice ubohým jazykovým výkladem předmětného ustanovení StGB, ze kterého by soud dovozoval, že znak jako znak a je jedno, jestli je přeškrtnutý, nebo ne, hákový kříž je stále hákový kříž. Znamenalo by to, že soud mechanicky aplikoval ustanovení, aniž by zohlednil zájem, jehož ochranu předmětné ustanovení sleduje. V obecném smyslu nad rámec trestního práva by se zdálo, že soud nezohlednit účel daného ustanovení.

Rozhodnutí Zemského soudu však bylo přesně opačné: chráněný zájem totiž zohlednil až moc. Zemský soud opřel svoji argumentaci o to, že pokud bude povoleno rozšiřování protinacistických symbolů, v trestním zákoně se vytváří mezera, která bude neonacistům umožňovat rozšiřování zakázaných symbolů. Soud byl toho názoru, že skutečnost, že někdo prodává primárně protinacistické symboly jej nevylučuje z trestního postihu: u každého jednotlivého kusu zboží s protinacistickou symbolikou by tak mělo být přezkoumáno, zda nemůže dojít k jeho zneužití ze strany neonacistů. U jednoho z prodávaných artefaktů pak také Zemský soud došel k závěru, že antinacistické vyznění nebylo na první pohled jednoznačné a že se tak mohlo jednat o produkt na "dvojí" použití. Je možné tvrdit, že ochrana účelu zákona je ze strany Zemského soudu natolik široká, až začne samotný smysl normy popírat.

Tento případ je zajímavým příkladem toho, že natáhnu-li účelový výklad zákona příliš daleko, mohu se dostat věcně ke stejnému výsledku, jako kdybych jej vůbec nezohlednil. Zohlednění účelu zákona v právní argumentaci se tak stává kruhovým: mechanický jazykový výklad vede ke stejně nesprávnému výsledku, jako přehnaná teleologie.