Předseda Ústavního soudu v rozhovoru s Hospodářskými novinami
V dnešních Hospodářkách vyšel rozhovor s předsedou Ústavního soudu Rychetským. Dovolím s k němu několik poznámek, ačkoliv by si celý rozhovor určitě zasloužil podrobnější rozbor, ale ten třeba vykrystalizuje z diskuse.
V rozhovoru mě například zaujala zmínka o tom, že se Rychetskému podařilo přesvědčit prezidenta, aby na Ústavní soud jmenoval (dnes již bývalého) soudce Nejvyššího soudu Vladimíra Kůrku. Nevím, nakolik je obvyklé, aby členové (nebo předseda) nějakého vrcholného soudního tělesa bezprostředně ovlivňovali složení svého soudu (nechce se mi kvůli tomuto postu dělat rozsáhlý srovnávací výzkum, ale někteří kolegové o tom třeba budou vědět více; intuitivně mi to ale připadá spíše zvláštní). Nicméně mi připadá paradoxní, že si prezident Klaus, největší kritik soudcokracie, který bije na poplach před vznikem soudcovského státu, nechá ze strany moci soudní mluvit do toho, koho jmenuje či ne. Možná mu nedochází, že ať Rychteský chce nebo ne (a aniž by si to sám předseda Ústavního soudu třeba uvědomoval - což je klidně možné s ohledem na to, k čemu se jako předseda Ústavního soudu vyjadřuje a co činí) je teď součástí soudu a ten sleduje jiné zájmy, než exekutiva. Nechat si tedy mluvit do složení Ústavního soudu mi připadá jako rezignace na jednu z mála možností, kterou exekutiva legitimně má při ovlivňování činnosti moci soudní (jeden z nejznámějších příkladů z historie byl prezident Roosevelt, který prosadil změny v právní úpravě Nejvyššího soudu na konci třicátých let k tomu, aby prosadil legislativu druhé etapy "Nového údělu", jejímuž přijetí před tím s odvoláním na "economic due process" bránil ve svém starém složení Nejvyšší soud).
Ještě méně moudré mi ale připadá, že to Rychetský veřejně říká - což ale jen potvrzuje můj názor na to, že si nekdy příliš neuvědomuje rozdíl mezi politikem a soudcem.
Další zajímavým (a bohužel charakteristickým) bodem jsou Rychteského odvolávky na něco, co je v soudnictví běžné ve Francii, kupříkladu přímá cesta z parlamentu do taláru ústavního soudce. Charakteristická říkám proto, že podobně francouzským příkladem argumentoval i prof. Pavlíček v případě vztahu prezidenta a soudnictví ve Francii. Vřele bych doporučoval každému, kdo by chtěl v českém kontextu argumentovat příkladem Francie, aby si přečetl Merrymanovu "Francouzskou úchylku" (dostupná i v češtině), která ukazuje, jak v mnoha případech srovnání s Francií co se týče jejího soudnictví, kulhají. Konkrétně v kontextu prezidentských pravomocí napsali skvělý článek Markéta Štěrbová a Jan Malíř, kde se právě srovnáním s Francií zabývají ("Nad asymetrií jednoho ustanovení Ústavy aneb má čl. 62 písm. f) ve spojení s čl. 63 odst. 3 Ústavy svůj raison ďetre?", Právní rozhledy č. 12/2006). Tady se ale Tomáš Němeček nenechal lapit a kontroval, že něco takového by vůbec nebylo možné třeba v Německu.
Poslední věc, nad kterou bych se tady chtěl zastavit, je Rychetského vyjádření k celé "kauze Brožová". Nechci se teď vracet k jádru toho problému, který jsme tady již diskutovali, spíše mě zarazilo Rychetské vyjádření že
Ještě méně moudré mi ale připadá, že to Rychetský veřejně říká - což ale jen potvrzuje můj názor na to, že si nekdy příliš neuvědomuje rozdíl mezi politikem a soudcem.
Další zajímavým (a bohužel charakteristickým) bodem jsou Rychteského odvolávky na něco, co je v soudnictví běžné ve Francii, kupříkladu přímá cesta z parlamentu do taláru ústavního soudce. Charakteristická říkám proto, že podobně francouzským příkladem argumentoval i prof. Pavlíček v případě vztahu prezidenta a soudnictví ve Francii. Vřele bych doporučoval každému, kdo by chtěl v českém kontextu argumentovat příkladem Francie, aby si přečetl Merrymanovu "Francouzskou úchylku" (dostupná i v češtině), která ukazuje, jak v mnoha případech srovnání s Francií co se týče jejího soudnictví, kulhají. Konkrétně v kontextu prezidentských pravomocí napsali skvělý článek Markéta Štěrbová a Jan Malíř, kde se právě srovnáním s Francií zabývají ("Nad asymetrií jednoho ustanovení Ústavy aneb má čl. 62 písm. f) ve spojení s čl. 63 odst. 3 Ústavy svůj raison ďetre?", Právní rozhledy č. 12/2006). Tady se ale Tomáš Němeček nenechal lapit a kontroval, že něco takového by vůbec nebylo možné třeba v Německu.
Poslední věc, nad kterou bych se tady chtěl zastavit, je Rychetského vyjádření k celé "kauze Brožová". Nechci se teď vracet k jádru toho problému, který jsme tady již diskutovali, spíše mě zarazilo Rychetské vyjádření že
"Od obou stran sporu bylo nešťastné, že ho musel rozhodnout Ústavní soud. Asi
není znám případ, že by byl v nějaké jiné zemi tímto způsobem odvolán předseda
Nejvyššího soudu. Ale také není známo, že by se předseda Nejvyššího soudu s
hlavou státu soudil.V civilizovaných zemích se takové věci dělají způsobem
přijatelným pro všechny účastníky."
Zajímalo by mě, kdo jiný než Ústavní soud by takový spor měl řešit? Zarážející je hlavně Rychetského věta, že "Pak to musí řešit Ústavní soud, který se dostává do velmi zpolitizované pozice, jaká mu nesluší." Nevím. Ústavní soud který nerozhoduje politické otázky? Znáte nějaký takový?