10 ledna 2014

Plné moci zahraničních společníků, aneb § 441 odst. 2 NOZ a § 44 NZMPS

Nový zákon o mezinárodním právu soukromém (NZMPS) je v rámci rekodifikace takovou trochu opomíjenou popelkou. Zatímco se právnická obec předhání v identifikaci nedostatků a (někdy údajných, někdy skutečných) problémů, které přináší nový občanský zákoník, NZMPS stojí spíše stranou pozornosti. Přitom přinejmenším jedna z novinek, které přináší, může pomoci vyřešit (přinejmenším částečně) jeden z nejčastějších problémů, s nímž se praxe v souvislosti s NOZ potýká. S novým rokem se na nás stále častěji obrací notáři, klienti, ale i kolegové advokáti s otázkou výkladu § 441 odst. 2 poslední věta NOZ, podle které: „Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc.“ Obtíže s tímto ustanovením spojené vznikají v případě, kdy má právní jednání předepsanou formu notářského zápisu a plná moc k tomuto jednání musí podle tohoto ustanovení tedy být také v podobě notářského zápisu. Daná otázka se řeší především ve vztahu k zahraničním společníkům kapitálových společností, a to v kontextu toho, zda k účasti na valné hromadě, k jejímuž rozhodnutí se vyžaduje notářský zápis, má mít zmocněnec takového společníka plnou moc ve formě notářského zápisu. Podobné platí také ve vztahu k plné moci k rozhodnutí jediného společníka společnosti, které má mít formu notářského zápisu, též ohledně plné moci k jednáním (úkonům) zakládajícím společnost apod. Zároveň se klade otázka, zda notářský zápis musí být český, nebo postačí zahraniční. 

Po diskusích, které o této otázce již proběhly, se zdá, že ve vztahu k účasti na valné hromadě tento problém nevzniká, protože samotná účast a hlasování na valné hromadě formu notářského zápisu nevyžaduje; notář pouze osvědčuje přijetí rozhodnutí – takový byl dle informací dostupných na internetu i názor členů Kanclu, který by snad měl doznat i podoby výkladového stanoviska (viz např. http://www.portalsvj.cz/diskuse/plna-moc-a-noz-stanovisko-kanclu). V ostatních výše uvedených případech se nicméně zdá, že plné moci ve formě notářského zápisu bude třeba. 

Jelikož se v případě zahraničních společníků jedná o soukromoprávní situaci s mezinárodním prvkem (§ 1 NZMPS), řešení této pro zahraniční společníky jistě obtěžující situace by podle mého názoru mohlo skýtat ustanovení § 44 odst. 4 NZMPS ve spojení s jeho odst. 2. Z této úpravy plyne, že pro zachování formy plné moci mj. postačí, vyhovuje-li forma právnímu řádu platnému v místě, v němž byla plná moc vystavena, nebo právnímu řádu státu, kde má zmocnitel své sídlo nebo obvyklý pobyt (vedle dalších v odst. 2 a 3 vypočtených právních řádů, pro naše účely nicméně v zásadě nepřípadných). Jestliže některý z těchto právních řádů nestanoví tak přísné požadavky, měla by být plná moc formálně platná, i když nebude mít formu notářského zápisu. Podobný názor vyslovil na portálu obczan.cz Roman Kramařík, který si zároveň položil otázku, zda daná situace nicméně nespadá pod statusové záležitosti právnické osoby, které se řídí právem státu inkorporace a tedy v případě českých společností českým právem (§ 30 NZMPS). Sám nicméně dochází k závěru, že nevidí důvod, proč nevyužít “benevolence” § 44, který by podle jeho názoru měl být považován za lex specialis. 

Odpověď na otázku, zda danou situaci podřadit kolizní normě pro zastoupení (§ 44 NZMPS) nebo pro statusové věci právnické osoby (§ 30 NZMPS) závisí na řešení tzv. kvalifikačního problému, nikoliv vztahu obecného a zvláštního. Na rozdíl od starého ZMPS upravuje NZMPS kvalifikaci ve svém § 20. Podle něj se právní hodnocení dané otázky pro účely podřazení správné kolizní normě provádí zpravidla podle práva českého. Vzhledem k tomu, že forma plné moci je řešena obecně v NOZu ve vztahu k zastoupení (kam je § 441 odst. 2 nepochybně řazen), nikoliv specificky ve vztahu ke korporátním záležitostem, mělo by to vést k závěru, že podle českého práva se jedná o otázku zastoupení a použít by se tedy měl § 44. Otázka zpětného a dalšího odkazu zde podle mého názoru nevzniká, neboť § 44 odst. 4 má povahu subsidiární provalidační kolizní normy a použití zpětného odkazu by bylo proti její logice. Pro ty případy, kdy by i jiné právní řády určené na základě § 44 odst. 4 NZMPS požadovaly plnou moc ve formě notářského zápisu, by podle mého názoru měl postačovat zahraniční notářský zápis s předepsaným ověřením (dle okolností např. apostilou), pokud má obdobné rysy jako zápis český. 

Již jsem se k této otázce včera vyjádřil zde, s ohledem na další vývoj a dotazy jsem se rozhodl tímto trochu zkráceným textem reagovat na tento problém i na Jiném právu.