P. Hostinský, L. Kuchta: Kauza disciplinárního řízení za zveřejnění scanu knihy v informačním systému MUNI
Ve stručnosti k tomu, co se stalo. Student Fakulty sociálních studií vložil scan knihy, jež sloužila jako studijní materiál, do tzv. poskytovny v informačním systému MU. Ta je zřízena za účelem sdílení studijních materiálů a mohou do ní vkládat jak studenti, tak vyučující. Tuto skutečnost zjistila proděkanka fakulty a podala podnět k disciplinární komisi, aby s dotyčným studentem zahájila disciplinární řízení pro porušení předpisů univerzity a fakulty. Tento případ, který se na první pohled zdá jako ukázkový příklad porušení práv k duševnímu vlastnictví, má však, alespoň dle názoru části studentů, ještě jiný rozměr.
Paní proděkanka byla zároveň vyučující předmětu, o jehož studijní materiál se jednalo, a dále spoluautorkou (jednou ze dvou) předmětné knihy. Tato kniha byla vydána v roce 2003, již není v prodeji a byla vydána znovu v aktuálním znění (v návaznosti na přijetí Lisabonské smlouvy).
Celá tato situace vyvolala celou řadu diskusí, ať již na oficiálních diskusích MU, nebo na jiných fórech a sociálních sítích, a dokonce se dostala do regionálních médií.
Diskuse probíhá ve dvou rovinách. Ta první – zda je legitimní a žádoucí, aby vyučijící, byť z deklarované pozice funkcionáře fakulty, podával podněty k disciplinárnímu řízení s vlastním studentem v situaci, kdy jde o zveřejnění jeho knihy pro studijní účely jeho dalších studentů, navíc v situaci, kdy ekonomická újma je zřejmě blízká nule? Ano, formálně na to má samozřejmě právo, ale je to adekvátní dané situaci?
Další, daleko obsáhlejší rovinu představuje obecně přístup ke studijním materiálům v kontextu autorských práv a moderních prostředků pro práci s nimi. Systém a úprava nakládání s díly je výtvorem 20. století, ale každodenně se setkáváme s tím, že tato úprava čím dál více naráží jak na technickou stránku věci, tak na změnu životního stylu a návyků. To, že prostřednictvím internetu je možné zpřístupnit jakékoli dílo téměř komukoli, je samozřejmé, ale možností, jak to legálně udělat v akademickém prostředí, zatím moc není. Buď jsou tyto materiály poskytnuty zdarma, například rovnou elektronicky, nebo jsou vytištěné, a tedy zpoplatněné a chráněné autorskými předpisy. Ale tištěná kniha opět naráží na urychlený vývoj. Proč si máme – navíc jako studenti, tedy ekonomicky neaktivní subjekty – kupovat knihu, o které víme, že za rok nebo dva bude zastaralá a neprodejná? Ano, lze si ji v knihovně ofotit, nebo zdarma naskenovat. Ale už ji nemohu dál poskytnout. Absurdním důsledkem by bylo jen naprosto nesmyslné kopírování a skenování všeho všemi. Realita je však taková, že většina studentů se chová protiprávně, ale v souladu se zdravým rozumem. Studenti materiály poskytují, zejména tedy elektronicky, a efektivně využívají jak čas, tak technické kapacity. Knihy navíc často nejsou ani v dostatečném množství v knihovně, jsou rozebrány, potřebujeme jen jejich určitou část nebo je mají vyučující ve dlouhodobých výpůjčkách.
Případ se také dotkl anonymity informačních systémů. Na jedné straně IS MUNI deklaruje anonymitu některých aplikací (poskytovny, předmětová anketa), na straně druhé však, alespoň podle vývoje této causy, nejsou jasně definována pravidla, z jakých důvodů a jakým způsobem lze identitu studentů zveřejnit. V tomto případě se tak stalo za účelem zahájení disciplinárního řízení.
Cílem této diskuse by mělo být jednak upozornit na současný stav, ale zejména pokusit se navrhnout možná řešení, která by daleko více odpovídala požadavkům na moderní výuku. Maximální dostupnost studijních materiálů, samozřejmě s respektováním ekonomických zájmů autorů, by měla být jedním ze základů kvalitního studia. Snad případ onoho studenta bude mít i nějaký pozitivní výsledek, a ne jen ono disciplinární řízení.
20 komentářů:
Skripta mají být tak levná, aby se studentům nevyplatilo je kopírovat.
@Disciplinarne konanie
Obavam sa, ze akokolvek moze byt podnet na disciplinarne konanie opravneny, v akademickom svete vo vztahu student-ucitel je kontraproduktivny.
I have a dream...ze tak pedagogovia ako aj studenti pochopia, ze na univerzite posobia za rovnakym ucelom, ze su na jednej lodi - t.j. sprostredkovat studentovi podstatne informacie, odhalit mu doteraz skryty svet plny intelektualne podnetnych sporov a otazok.
Tento ciel sa zial/nastastie da dosiahnut iba vtedy, ak tento vztah nebude len formalny, ale bude mat aj osobny rozmer. Ze teda takyto vztah bude vztahom partnerskym. Disciplinarne konanie je konanie ultima ratio a k budovaniu vztahu rozhodne neprispieva. Nedalo sa to riesit osobnou diskusiou, ktora by nasledne prerastla do diskusie verejnej?
Na Slovensku bol podobny pripad, ked ucitel medialnych studii zaloval (!) svoju studentku za nepravdive tvrdenia. Neviem si predstavit, ako sa da v takom prostredii produktivne posobit. Rovnako predsa nezalujeme svoje deti ci rodicov akonahle sa nam naskytne prilezitost.
Zdá sa mi to ako diskusia o samotnej podstate autorského práva. Že mnohí študenti zmenili svoje návyky a hromadným spôsobom drancujú cudzie duševné vlastníctvo sa mi nezdá legitímny dôvod na také úvahy.
Autorský zákon má dosť priestoru na riešenie týchto situácií - buď formou výnimiek z autorského práva (viď napr. obstaranie si vlastnej kópie v knižnici) alebo veľkým priestorom pre rôzne obchodné modely (knižnica napr. môže dohodnúť /a zaplatiť!/ s nakladateľstvom elektronické sprístupňovanie dokumentov študentom - porov. napr. beck-online a pod.).
Napokon, nech štúdijné materiály vydáva univerzita a za lacnejší peniaz (bez marže).
Problém finančnej nedostupnosti automobilov pre študentov tiež nebudeme riešiť tak, že si budú môcť požičiavať auto učiteľa, zaparkované na dvore (ani požičanie automobilu na hodinku predsa nebudeme mať významnejší dopad na ekonomické záujmy jeho majiteľa)...
Ad Rudo Leška
ten příklad s automobilem je sice vtipný, ale na danou situaci by snad dopadal jen tehdy, pokud by se nejednalo o humanitně zaměřenou fakultu, nýbrž o autoškolu, jejíž lektor by jako studijní materiál pro studenty udal automobil, který sám vyrobil a užívá...
Měl ale nepřipadá, že by např. profesor Lockhart byl v literatuře pozitivní osobou v situaci, kdy jako studijní materiál uvedl všechny své knihy, dostupné jen za značný peníz (ponechávám stranou, že ty knihy byly pro skutečnou výuku nepoužitelné, protože to bych se při srovnání s tuzemskými současnými reáliemi dostal někam jinam).
Právo by snad mělo být minimem mravnosti, tedy i právo duševního vlastnictví - pokud jsme tedy stále na rovině autor=učitel udávající studijní materiály. To přece nemá nic společného s plagiátorstvím či jiným drancováním cizího duševního vlastnictví.
S těmi nepoužitelnými knihami - vzpomínám si na zkoušku z ústavka a státovědy na PF UK, k níž jsme měli mít k dispozici jakési spisky z ústavní komparatistiky - texty odbyté, s gramatickými i pravopisnými chybami a smyslem jejich studia asi bylo dodat legitimitu jejich existenci, když už byly odfláknuty na základě jakéhosi grantu. Podobně užitečné bylo číst povinný Pavlíčkův traktát o kontinuitě a diskontinuitě. Obecně by učebnice měly být v co nejdostupnější formě - nikoliv že si student musí za stovky kupovat výpravné publikace od Becka (pak mluvme o bezplatném školství...). Přírodní vědy to mají jednodušší, třeba fyzika se tolik nemění ani inženýři nemají potřebu vydělávat na studentech přes exkluzivní smlouvu na povinnou literaturu od Linde či výše jmenovaného.
Ač jsem také student právnické fakulty, i když té pražské, pak s činem kolegů v Brně nesouhlasím. Na druhou stranu nesouhlasím ani s postupem druhé strany, kdy jistě šlo vše vyřešit bez disciplinárního řízení pouhou domluvou a stažením oscanované knihy.
Co se týče učebnic, je pravda, že proměnlivost právní úpravy nezajišťuje jistotu dlouhého využití často velmi drahých publikací, ale na druhou stranu to ví všichni a všichni s tím počítají či musí počítat. Není povinnost si knihu kupovat a není nutno ani knihu vlastnit po celý čas výuky v semestu. Domací příprava lze provést v knihovně, kde se daná kniha vyskytuje, případně lze i půjčit ve vědeckých knihovnách po celé republice, kde je v převážné většině případů alespoň 1 výtisk k dostání pro studium na místě.
Jediný případ, kdy nelze dle mého názoru vystačit s půjčováním knih jsou státí zkoušky. A pro tento případ se domnívám, že by neměl být pro studenta problém pořídit si učební pomůcky v ceně kolem 7.000Kč v aktuálním vydáním, s přesvědčením hraničícím s jistotou, že mu do zkoušky výrazně nezastarají.
Martin K.
Nechci si stěžovat, ale...
všechny tyto případy mi přijdou jen o nadutosti některých akademických pracovníků a vyučujících...
Naprosto souhlasím s Jakubem Joštem, který tvrdí, že by si vyučující (ale i studenti) měli uvědomit, že jsou na jedné lodi, kde je hlavním spojujícím znakem vzdělání (ok, dejme tomu, že i věda).
Co vím, tak na mnoha diskuzních fórech se úspěšně sharují učebnice, které nejsou zpravidla dostupné (například učebnici Ústavního práva v Brně máme poslední z roku raz dva, to samé učebnice na Státovědu...). Lze z tohoto vinit studenty, kteří by si jistě (aspoň někteří) koupil rádi novější verze učebnic?
Na druhou stranu si myslím, že situace není tak hrozná, že by byla válka mezi vyučujícími a studenty, neboť mám dobrou zkušenosti s několika pedagogy, kteří na ISu bez problémů zveřejňují celé kapitoly ze svých publikací či "manuskripty", abychom se mohli lépe a více vzdělat ;-).
Jestli by tato kauza měla na něco ukázat, tak je to na neschopnost vyučujících či publikujících vytvořit něco smysluplného, přičemž to nemusejí být knihy, které jsou obměňovány každého půl roku kvůli novým písmenkům či lépe kosmetickým změnám.
Štěpán Stehlíček
Něco je zkrátka protizákonné (a to je, podle mě, pro danou věc zásadní; nikoliv, jestli mají knihovny dostatek knih, zda-li kvalitních, a kdesi cosi). Nemají peníze? - Takové argumenty jsou, s prominutím, liché, ledaže by se jednalo o případ krajní nouze.
Jsem proti potrestání toho studenta, protože by to bylo nespravedlivé. Ale když je něco nezákonné, tak prostě nemůžeme říkat, že to nezákonné není. To by byl špatný precedent.
Matěj Dobeš
ad Sobek Skripta mají být tak drahá, aby se profeosrům vyplatilo je psát.
Jan Vrba
Ad JV
Kdykoli potkám kolegu Tomáše Dvořáka (obchodní právo), říkám mu: "Tomáši, když napíšeš každý měsíc deset knih, bude z Tebe bohatý člověk."
Ad skripta drahá či levná: Skripta mají sloužit k předání informací, nikoliv výdělku autora. Nechť jsou pedagogové tak dobře placeni, aby je to nesvádělo k psaní a doporučování předražených učebnic.
Ad SŠ:
"všechny tyto případy mi přijdou jen o nadutosti některých akademických pracovníků a vyučujících"
Úplně nerozumím tomu, jak skutečnost, že někdo nahraje do ISu kompletní knihu, které je dostupná nejen v knihovnách (sám jsem ji v MZK bez problému sehnal), ale i v knihkupectvích, souvisí s neschopností a nadutostí vyučujících. Ano, studenti by si jistě rádi koupili. Ne ale v tomhle případě.
A ryze prakticky - když už se ty učebnice kvůli nedostupnosti sdílejí, stejně nepochopím ten výborný nápad nahrát ji do ISu - pod svícnem je sice největší tma, ale u knihy rektora univerzity a garantky programu bych na to radši nesázel.
Tahle situace má jediné komplexní řešení: všechna potřebná práva k textům koupí sama fakulta a studentům i vyučujícím je zdarma zpřístupní přes intranet. Pro všechny je to výhodné, autor dostane řádově víc peněz než za jednu kopii v knihovně a studenti nemají důvod pokoutně sharovat. Je to jenom otázka rozpočtových možností - ale v Čechách, kde je tradicí mít na každý předmět jednu jedinou učebnici, je to kupodivu snáz realizovatelné než v anglosaských zemích, odkud tento nápad pochází.
Martin Ráž
Stačí, když Poskytovny budou dostupné jen studentům daného kursu a je snad po problému, ne? Když můžou být pro studijní účely texty ve Studijních materiálech kursu, kde lze nastavit přístupová práva, tak totéž lze udělat i v aplikaci Poskytovny. V současnosti to patrně je nutné udělat ručně (asi málokdo to dělá), ale když se nastaví, aby ani nebylo možné obsah Poskytovny zpřístupnit mimo předmět, problém hned bude o kus méně palčivý. V každém případě i dnes se obsahy Poskytoven nevyvěšují na internetu, ale pouze pro studenty přihlášené v IS MU, kde je jaksi implicitně jasné, že to bude mít studijní využití a žádné obohacení atd.atd.
ad Brozkeff:
Problém je, že autorský zákon neumožňuje pre akademické účely bezplatne zdieľať celé diela a je jedno, či je to obmedzené na študentov konkrétneho predmetu alebo celú MU.
Možno by sa skor vyučujúci a študenti mali zamyslieť, či nie je vhodnejšie zdieľať len niektoré časti diel, čo sa imho už dá podradiť pod písm. c) § 31 AutZák.
ad Jakub Backa:
Problém je, že digitálne sprístupňovanie počítačovou sieťou pod 31/1/c českého AZ nepodradíte. Použitie pri vyučovaní pre ilustračný účel sa zjednodušene týka situácií, kedy učiteľ zavesí na tabuľu obrázok alebo nejaký text. Na základe tohto ustanovenia nie je možné, aby učiteľ žiakom cudzie štúdijné materiály kopíroval a rozdával alebo ich digitalizoval a sprístupňoval. Má im povedať, aby si to išli skopírovať do knižnice. A to už neurobia všetci, ale len tí čo nie sú leniví. A v tom je vtip výnimiek z autorského práva (dosiahnuť sledovaný účel s čo najmenším zásahom do majetkových záujmov autora).
Stav na právnických fakultách - všimněte si vývoje posledních let a porovnejte učebnice 10 let staré a dnešní. Zatímco ještě pře 10 let chtěl li učitel učit předmět na fakultě, tak si musel napsat knihu pro fakultu, ta ji levně vydala, a dostal za ni pár tisíc, tak dnes vydávají knihy u soukromých nakladatelství. Zatímco dříve měla kniha 200 stran, dnes má 1000. Obsah je stejný, ale mnohem více naředěný, aby se dala zdůvodnit cena 1300. Pro studenta a vzdělávací proces to rozhodně není přínos. Vede to k tomu, že studenti takovéto knihy pak přepracovávají zpět na vypracované otázky o rosahu 150-200 stran, že využívají staré hubenější knihy nebo se uchybují ke knihám pro bakaláře. Univerzity by měly zastřešovat vydávání učebních pomůcek a garantovat jejich dostupnos s co nejnižšími náklady studentům. (tedy i elektronicky) Dnes si ale řada učitelů vytvořila z učebnic dobrý zdroj přivýdělku. Nemáme sice školné, ale student dá za učebnice na jeden semestr klidně 5000Kč. Tento stav vyhovuje autorům publikací, soukromým nakladatelstvím, ale ne studentům, škole a vzdělávacímu procesu. Bohužel, univerzity jsou ovládané učitely-autory a změna je tak v nedohlednu. Kdyby šlo o soukromý podnik, nikdo by zaměstnance nenechal takto oddělit výnosnou činnost a provozovat si ji soukromě mimo hlavní organizaci. Možná je na místě zvážit změny v celém systému správy univerzit.
Jan Horáček
Ad JH
Rozlišujme odborné monografie a skripta. Skripta jsou relativně krátký text (řekněme do 200 stran), který má ryze pedagogický význam. Pokud učitel vydá skripta, pak je to zejména proto, aby se jeho studenti neučili blbosti z materiálů, které mezi nimi kolují. (Např. studentské (svépomocné) materiály z teorie práva jsou ještě horší než učebnice. Ano, je to možné.) Všimněte si, že skripta se v současné době téměř nevydávají. Primární důvod není finanční, ale ten, že učitelé jsou současným systémem hodnocení tlačeni k RIVovým publikacím, což skripta nejsou.
Problém také tkví v "poloilegalitě", s níž je nahlíženo na studentské studijní materiály. Třeba medici mají Wikiskripta, která fungují i ve spolupráci s učiteli. Reportáž v ČT zde a zajímavý text k tématu zde.
Tohle je jen další případ neschopnosti autorského zákona (což je, přiznejme si to, zkostnatělý přežitek doby minulé) reflektovat, neřku-li efektivně regulovat společenské vztahy dnešní informační společnosti.
Upřímně - jestli si každý student samostatně pořídí kopii skript v knihovně, nebo zda ji pořídí jeden a elektronicky ji zpřístupní ostatním je z hlediska dosaženého výsledku lhostejné - pouze s tím rozdílem, že druhé řešení je ekonomičtější.
Ale aby bylo obsolentní normě učiněno zadost, budou si ti kreativnější z nás lámat hlavu, jakým pokřiveným výkladem pod její rozsah konformním způsobem zahrnout úkony každodenní praxe. No a ti ostatní nechť hledají útěchu v disciplinárním řízení...
Okomentovat