19 listopadu 2007

Úskalí právnického (akademického) blogování

V současné době dokončuji svůj příspěvek do výročního sborníku Jiného práva (teď si uvědomuji, že mě možná proklejí ti z přispěvatelů, kteří do pozdních nočních hodin včerejšího večera klepali svůj příspěvek, aby stihli uzávěrku - ano, spolu s dalšími, kteří ji také nestihli, si sypu popel na hlavu...). Ve svém příspěvku se zabývám velice široce rolí právnických blogů pro právo, specielně s přihlédnutím k situaci v České republice. V jedné části diskutuji přínos blogů pro právní akademii (ano, naše tlachání může někdo považovat za akademickou debatu...). V závěru této části se zamýšlím i nad negativy akademického blogování. O tu bych se s Vámi chtěl podělit a jsem zvědavý na Vaše názory.

Ani jedna z výhod však není bez své ceny. Kupodivu, jedním z největších kritiků přínosu blogování pro právnickou akademii je jeden z nejúspěšnějších právnických blogerů - Profesor Brian Leiter, který provozuje současně hned několik blogů, jeden zaměřený na filozoficky orientované diskuse, druhý, jenž se věnuje právnickým školám a životu na nich a třetí, na kterém lze nalézt témata z oblasti právní filozofie. Přesto však Leiter spatřuje v blozích jedno veliké nebezpečí: diskuse se zamořuje příspěvky, které nepřidávají nic substantivního k debatě a jelikož neprošly filtrem jiných zprostředkovatelů, jako akademické příspěvky tradičního formátu (k nimž je však Leiter také spíše skeptický, což je však specificky americký problém: většina elitních právnických časopisů je totiž editována studenty. K tomu srov. např. Richard A. Posner: Against the Law Reviews, Legal Affaires), mohou často vést spíše k negativním výsledkům. Leiter to vyjadřuje slovy:

Kterýkoliv druhořadý akademik může mít názor, jakkoliv hloupý nebo zmatený, o kvalitě práce někoho jiného a vyjádřit tento názor v e-mailu kolegovi kdekoliv jinde. Teď si představte, že tento hloupý nebo zmatený názor je vyslán k tisícům: to je to, co blogy umožňují. Skutečně, blogy dělají ještě mnohem víc, než toto: umožňují opakované a systematické vysílání neodborných názorů, názorů, které pak mohou být vybrány a dále zesíleny jinými neodbornými blogy.

Možnost zesilování chybných názorů prostřednictvím dalších a dalších odkazů je to, co činí kvalitu blogové diskuse zranitelnou. Leiter se přitom domnívá, že právě právnické blogy jsou v tomto ohledu velmi zranitelné, s ohledem na velké množství neodborného publika, které je čte a které není schopno rozlišit relevantní názory od těch naprosto pomýlených. (Leiter to ilustruje na příkladu svého filozoficky orientovaného blogu : „pokud bych se na svém široce čteném filozofickém blogu pokusil vytvořit [podobný efekt] na základě tvrzení, že Derrida byl jednou z nejvýznamnějších osobností filozofie pozdního dvacátého století, hlavním výsledkem by bylo, že by lidé přestali můj blog číst. Vyučující filozofie a postgraduální studenti mají dostatek znalostí aby věděli, že Derrida je intelektuálním podvodem a můj opačný názor by na tom nic nezměnil“.) Silná stránka blogů je tak zároveň i jejich slabinou.

Leiterův názor se může zdát namyšlený, mně osobně se však zdá velice blízký. V tomto ohledu tak úplně nesouhlasím s Tomášem Sobkem, kolegou z LE Blogu a častým komentátorem na blogu Jiné právo, když říká:

Blogy jsou, ve srovnání s akademickou půdou, daleko méně formální a mnohem víc demokratické. […] Myslím, že je dobře, když se na blogu objevují lidé, kteří se neohlížejí na tituly nebo funkce a nekompromisně útočí na kohokoli. Dokonce je to dobře, i když neargumentují věcně, ale jen ‚odkouzlují‘ mystickou sílu uznávané autority. Tento luxus si můžeme dovolit už proto, že potřeba šetření místem na blogu není tak naléhavá jako potřeba šetření časem na konferenci. Stejně tak je dobře, když občas přijde do tělocvičny nějaký hejsek a zavolá na uctívaného mistra: ,Hej dědku ,chceš do držky?‘ [Tato poslední věta odkazuje na Sobkův příklad jistého mistra karate, jehož mystická autorita fungovala pouze mezi jeho vlastními žáky; když jej na souboj vyzval žák jiné školy, „dal mistrovi do držky“].

Blogy, které čtu nejraději a kde také sleduji diskusi pod jednotlivými příspěvky, mají většinou moderovanou diskusi (Jedná se především o Leiterovy blogy, nebo o blog, jenž provozoval Orin Kerr, jinak blogující na Volokh Conspiracy. Srov. např. Kerrovy instrukce pro komentátory dostupné zde). To znamená, že autor blogu musí komentář pod blogem sám schválit dříve než se komentář objeví na stránce blogu. Zdá se tedy, že někteří z autorů respektovaných blogů nepovažují přílišnou „demokratičnost“ svých blogů za přínos. Ostatně, pro příklad nemusíme chodit daleko; stačí se podívat na komentáře článků internetových médií: pouze málokdy přinášejí něco substantivního do diskuse. Stejně tak se nedomnívám, že by výhrůžky o dávání do držky nějak přispívaly většímu poznání. Sám Tomáš Sobek uvádí příklad „diskuse“, která se odehrála na stránkách Jiného práva poté, kdy tam publikoval svůj první příspěvek host profesor Jiří Přibáň. Kdo by se chtěl nyní pročítat sto třiceti šesti komentáři pod jeho příspěvkem a hledat výborné komentáře a pokusy o doplnění těch, které jeho příspěvek oslovil? Namísto toho v diskusi (především ze strany anonymů) mnohdy docházelo k podpásovým úderům, zpochybňujícím intelektuální úroveň některých autorů blogu.

Nemusí však jít pouze o nevěcné diskuse, které relativizují hodnotu blogu. Jak bylo uvedeno výše, blog ze své podstaty vyzývá k diskusi nehotových myšlenek a nahrazuje tak střetávání s kolegy na „živém“ semináři, kde se často dopékají první verze článků. (Takové semináře jsou vcelku běžné na univerzitách v USA nebo Spojeném království. Na PF Oxfordské univerzity jsou pak doplněny diskusními skupinami, které vedou samotní studenti. Srov. třeba „Jurisprudence Discussion Group“). Na rozdíl od semináře však v případě blogu názor zůstává publikovaným názorem a pokud autor příspěvku svůj, třebas pomýlený, příspěvek nesmaže, příspěvek je neustále dostupný čtenářům. Blog tak na akademiky klade požadavek, který mnozí z nich naplňují jen neochotně nebo vůbec: otevřeně uznat vlastní chybu.

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Derridovy texty jsou skleníková rostlinka. Derrida by se svým nejasným vyjadřováním na otevřeném fóru neměl šanci. Prostě by sklidil posměch za blábolení. Ano, outsideři produkují kvanta irelevantního balastu, ale pokud není diskurs korigován skeptickými outsidery, upadá do esoterického mudrování.

Navíc, moderování není nikdy ideologicky neutrální. Je to druh cenzury.

btw. "Stejně tak se nedomnívám, že by výhrůžky o dávání do držky nějak přispívaly většímu poznání." Honzo, tohle jste si mohl odpustit.

Jan Komárek řekl(a)...

Takhle vytržená z kontextu ta věta vypadá děsně, to chápu; pokud ji ale čtete v rámci celého článku, snad ji chápete jako odkaz na ty debatéry, kteří si vytýkají za cíl odkouzlovat mystické autority i třeba za cena zamoření diskuse nevěcnými argumenty a osobními útoky. A s tím já skutečně nesouhlasím, přičemž důvody se pokouším podat ve zkratce ve svém postu.

Ve světle Vašich komentářů tady na JP (a příspěvků na LE Blogu) by Vás snad nikdo nepodezíral, že si myslíte, že lze debatu a poznání posunout dáváním si přes držku:-)

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Honza Komárek: V této otázce asi s vámi také nebudu souhlasit.

Uznávám váš argument rizikovosti neuvěřitelného balastu, vulgárnosti, zbytečnosti atd., jež se odehrává např. na stránkách současných internetových médií v ČR, ale opačný přístup také není správný....

Pokud bude docházet k moderaci diskuze, tak se autor dostane do neuvěřitelných problémů, protože buď bude čistit skoro všechno nebo nic. Navíc mu může pointa příspěvku uniknout a autor se s příspěvkem vypracovával třeba hodinu a dále už fakticky odmítne se na jeho komentování podílet.
Hrozí i postupná sebezahleděnost, kdy z myšlenky a přesvědčení o své správnosti bude nekriticky odmítat oponentury jen proto, aby poukázal na to, že jeho názor je správný. Vede to taktéž jen k tomu, že může dojít k uvadnutí skvělé myšlenky, jež však nebyla podrobena dostatečné kritice nebo naopak enormní prosazení myšlenky, jež nestojí ani za úvahu, ale vzhledem k přítomnosti jen pozitivní kritiky bude považována za fantastickou....
Osobně si vážím názorů ze všech sfér života a snažím se je vstřebávat a tím myslím i názory zápasníků karate, protože pokud tomu tak není, tak se člověku ztrácí element reality. Právě tímto způsobem a absencí kritiky ostatních se mohou někteří akademici, časem třeba i celé akademické prostředí stát samostatnou entitou, jež vůbec nebude reflektovat skutečnost a to by byla dle mého názoru chyba. Proto si myslím, že i kritika pedagogů studenty, studentů laiky atd. je velkým přínosem a nemělo by docházet k uzavírání komunit tímto způsobem...

Jan Komárek řekl(a)...

Tomáši Hüllemu:

Hmm, musím uznat, že asi máte pravdu, alespoň pokud se moderování diskuse týká---ostatně o něm jsme ani na JP, pokud vím nikdy neuvažovali. Už jenom dohodnout se, co má být smazáno aby to vyloženě neobtěžovalo návštěvníky blogu a nedrazovalo je to od návštěv, není jednoduché (a myslím, že jsme takhle smazali snad jeden nebo dva komentáře zřejmě téhož anonyma, který používal skutečně hrubé výrazy). Navíc, nikdo z nás by se na na moderátora (cenzora?) diskuse asi ani necítil. Je pravda, že by hrozilo to, o čem píšete a od moderujícího vyžaduje selekce příspěvku velikou disciplínu, aby neškrtil názory ta, kde jsou moc kritické vůči němu (docela by mě zajímalo, jak vypadají příspěvky, které Leiter nepustí k sobě na blog).

Se zápasníky, přicházejícimi do ringu blogerské diskuse s boxerskými rukavicemi, však mám opravdu potíž (asi to bude tím, že nemám černý pásek v karate a jsem vcelku mírumilovná povaha). Moje zkušenost je, že když v reakci na můj (nebo i jiný) post nebo komentář někdo zasadil takový úder, moc se mi do ringu zase nechtělo (že jsem teď ale dlouho nijak na JP nepřispěl je ale dáno tím, ža za sebou mám vcelku vyčerpávající trimestr, kdy jsem i učil a na blog neměl čas, ne tím, že bych někde ztratil rukavice;-) Ale tady je asi jedinou cestou kultivace cestou diskuse.

Z čehož plyne, že tu pasáž článku asi upravím:-))

Peter Brezina řekl(a)...

Jo, s tim Leiterem to nemusi byt vsechno uplne ruzovy... Honzou zminovany clanek je uz druhy behem kratke dovy (viz Kelsen), v nemz tvrdi, ze nejaky myslitel, obecne alespon znamy kdyz ne vyznamny, je proste "prokazatelne k nicemu" a tudiz nema smysl se nim zabyvat. Docela by mne zajimalo, jak by dopadl komentar, ktery by s Derridou v plne vaznosti pracoval (a ano, uznavam, ze se toho od nej vetsina takrka neda cist :). A to je myslim to nejhorsi, co muze intelektuala potkat: ta predstava, ze mam neco (nebo jeste hur nekoho) zpracovane tak, ze s k tomu uz vubec nikdy nemusim vracet...

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Honza Komárek: Já bych jen rád na závěr dodal, že už jen snaha jít s příspěvkem na blog vyžaduje mimořádnou odvahu a představuje vstup do ringu. Někteří hrají neférově a nedodržují pravidla a v tomto případě se vám nedivím, že se vám s nimi nechce ztrácet čas (Kdo by šel také do ringu, kde ho soupeř hned první ranou přijde knock-out ve formě boxeru na soupeřově ruce?). Na 2. stranu si můžete klidně poraženeckou náladu odpustit, protože jste do ringu vstoupil a svůj názor zde podrobujete kritice, která je v některých případech nesmírně silná. Považuji blogování na čteném blogu za jednu z nejobtížnějších cest prezentace názoru, protože názory na internatu jsou mnohem více podrobeny kritice než např.publikace tištěné. Navíc se zde předpokládá i reakce a obhajoba, což je někdy ještě obtížnější. Proto si nesmírně vážím všech autorů, jež na jinepravo příspívají a jdou tak doslova se svou kůži na trh a to ne trh ledajaký.

Renáta Mrákotová řekl(a)...

Přes všechna v článku uváděná úskalí je jenom dobře, že lze na určité úrovni diskutovat i o právních otázkách, ačkoli hrozí nebezpečí, že diskuse se může zvrhnout nežádoucím směrem. Díky blogu se k zajímavým věcem může dostat i právník z praxe nemající již s akademickým životem mnoho společného.

Anonymní řekl(a)...

Ad Moderování:
napadá mě, že mezi úvratěmi žádné zasahování - mazání by se mohl najít prostor pro mírné řízení, a sice cestou ko-komentářů (:-) né nekoktám, :-)) jen mě honem nenapadá lepší výraz pro komentář ke komentáři), kterým jeden nebo více blogerů úměrně tvrdosti výpadu reagují na nějaký, podle nich excesivní komentář, který často může vzít autorovi chuť psát dál. Myslím, že okruh autorů JP tuto metodu používá. A to ku prospěchu věci.

Jinak sám za sebe bych se zařazení této formy "blogu" někam mezi akademické aktivity nebránil.
Jde o tříbení stanovisek (jež je třeba formulovat pokud možno jednoduče) pomocí dialogu

Jan Petrov řekl(a)...

Připadá mi, že větvená diskuze ve stylu Leblogu má své výhody. Můžete sledovat jen větve, které Vás zajímají, a pokud rozvinete nějaké nové téma, nezasahujete tím do diskuze ostatních.

Pokud článek o Diskurzivní teorii evropského práva podnítí zajímavou diskuzi o Konkurenci filozofických koncepcí, proč ne?

Co je za problém na knock-outovém komentáři, je-li k věci?

Velmi se mi líbí jedna historka z oblasti fyziky (matematiky?), kterou už si pamatuju jen nezřetelně: Nějaký mladší vědec objevil chybu v teorii (důkazu?) váženého profesora. Ten se zvedl a poděkoval za to, že byl vyveden ze svého dlouhodobého omylu.

Sním o stavu, kdy by soudce, kterému byla předložena věcná kritika, za ni poděkoval a uznal chybu nebo aspoň to, že si něco neuvědomil -- a naopak ten, kdo si povšiml něčeho relevantního, si nemyslel, že je mistr světa a kritizovaný debil.

Právo bude již ze své podstaty, vzhledem k nejednoznačnosti řady řešených otázek, nabubřelejší.