Příběhy bezpráví
Naši spolubloggeři trávící svá mladá léta v nejlepších evropských knihovnách, popřípadě v tranzitním prostoru letiště ve Frankfurtu či Vídni pravidelně obohacují prostřednictvím Jiného práva nás zápecníky informacemi o nejzajímavějších právnických konferencích vyjadřujících se s evropským rozhledem k problémům dneška. Abychom nediskriminovali ty akce, které se s pohledem zacíleným na českou kotlinu vyjadřují k problémům včerejška, rád bych upozornil, že pokud budete do 11. listopadu projíždět matičkou Prahou (teď v listopadu už se tam zklidnil turistický ruch, což neznamená, že by tam nebylo rušno...), stojí zato navštívit Václavské náměstí.
Jeho malebná vizáž, která mě coby venkovana vždy dojme stejně jako pohled na „Hradčana“, je totiž nyní doplněna malým komunistickým lágrem, který vyrostl hned pod svatým Václavem. Národní patroni tak mohou shlížet přes listopadové mlhy na dva soustředné oplocené čtverce, kterým dominuje dřevěná strážní věž a v jejichž středu je – na imaginárním apelplace – několik desítek postav, jakýchsi dvourozměrných figurín, z nichž každá představuje fotografií obličeje a krátkým shrnutím povolání, věku, „zločinu“ a trestu jednoho skutečného politického vězně (blíže na www.pribehybezpravi.cz). Jejich osudy pak ožívají jednak v publikaci Příběhy bezpráví z vězeňských spisů, ještě působivěji pak v ampliónu, který ze strážní věže vyvolává úryvky z rozsudků a příběhy jednotlivých postav...
Jeho malebná vizáž, která mě coby venkovana vždy dojme stejně jako pohled na „Hradčana“, je totiž nyní doplněna malým komunistickým lágrem, který vyrostl hned pod svatým Václavem. Národní patroni tak mohou shlížet přes listopadové mlhy na dva soustředné oplocené čtverce, kterým dominuje dřevěná strážní věž a v jejichž středu je – na imaginárním apelplace – několik desítek postav, jakýchsi dvourozměrných figurín, z nichž každá představuje fotografií obličeje a krátkým shrnutím povolání, věku, „zločinu“ a trestu jednoho skutečného politického vězně (blíže na www.pribehybezpravi.cz). Jejich osudy pak ožívají jednak v publikaci Příběhy bezpráví z vězeňských spisů, ještě působivěji pak v ampliónu, který ze strážní věže vyvolává úryvky z rozsudků a příběhy jednotlivých postav...
Tvůrce tohoto netradičního happeningu, společnost Člověk v tísni, jakoby chtěla volbou osudů naznačit, jak bohatá byla škála typů lidí, které do reálných táborů a věznic přesunula ruka socialistické justice – od mladých studentů a skautů, přes katolické kněží, vojáky, lékařky až k sedlákům a jejich rodinám... Ani na právníky nebylo zapomenuto a tak když jsem z této výstavy pod širým nebem odcházel, amplión zrovna vyvolával příběh JUDr. Zdeňka Kesslera. V době odsouzení mu bylo dvacet sedm, jen mu narozdíl od majora Gagarina nikdo nezpíval, že „svět je mladý podle Vás“...
Místo toho amplión vyvolává jeho trest odnětí svobody na sedmnáct let, přesně tolik, kolik uplynulo od sametového 17. listopadu, než české soudnictví snad konečně přišlo v případu "prokurátorky Lídy" (odsouzené na překvapivě vysokých osm let odnětí svobody s výslovným dodatkem soudce, že se jedná o trest reálně nevykonatelný a mající tak spíše - nemalou - hodnotu morálního odsouzení) na zdařilý recept, jak se důstojně vypořádat s těmito příběhy bezpráví...