Jen si dej ještě jednoho paňáka, vždyť jedeš jen kousek ...
Nedávno jsem na The Becker-Posner Blogu narazil na zajímavé téma. Konkrétně na otázku možné odpovědnosti hostitelů (včetně barů a obdobných podniků) za škodu způsobenou jejich hosty při řízení v opilosti, když pokračovali v poskytování alkoholických nápojů i po té, co bylo zřejmé, že dotčený host přebral a přitom věděli, že daný host má v úmyslu řídit (a neudělali ničeho, aby tomu zabránili). Konkrétně to diskutuje Posner tady a Becker zde. Nejdříve mi to přišlo celé tak trochu divné ...
... na druhé zamyšlení - vlastně proč ne? Posner i Becker to pochopitelně diskutují v americkém kontextu. Diskuse se zaměřuje na tzv. Social Host Liability, resp. Dramshop Liability, tzn. na koncepty, dle kterých lze takovou zprostředkovanou odpovědnost nalézt. Zajímavé aspekty to té debaty přináší i komentáře k původním přípspěvkům, které poukazují na některé komparativní příklady, včetně případů, kdy historické sociální konvence (např. v Číně společenská povinnost nabídnout "pohoštění") narážejí v době, kdy se majoritní dopravní prostředek z koně či osla změnil na auto .... Při čtení těch příspěvků Posnera a Beckera mne hned napadlo, jak by to bylo podle českého práva?
Nevím o žádném případu - byť žádnou rešerši jsem na to nedělal, kdyby byla na straně baru či jiného "hostitele" dovozena odpovědnost za škodu, kterou způsobil (za jejich podstatného přispění) podnapilý host-řidič. Nicméně náš koncept odpovědnosti za škodu je dosti široký - zejména s ohledem na obecnou prevenční povinnost dle § 415 občanského zákoníku, že by takovou odpovědnost bylo možno dovodit. Samozřejmě by zde byly důkazní obtíže, ale čistě arguendo - pokud jako hostitel nalévám hostovi alkohol, který jej dobrovolně pije, a pokračuji v tom, až se host nakonec přivede do stavu "nezpůsobilého provozu" a činím tak přesto, že vím, že host bude po skončení dýchánku řídit, což on také učiní a způsobí škodu, můj podíl na posléze vzniklé odpovědnosti za škodu by se asi dovodit dal. Co myslíte? Anebo prostě podíl primárního původce škody (opilého řidiče) vylučuje dovození odpovědnosti ze strany třetí osoby?
Osobně bych se klonil k tomu, že to dovození odpovědnosti možné je (přinejmenším při splnění výše uvedených předpokladů), kdy prostě taková třetí osoba bude účastníkem (byť koncept takového zprostředkovaného účastenství není - alespoň o tom nevím - v naší civilistice příliš rozveden, narozdíl třeba od trestního práva) na vzniklém občanskoprávním deliktu a bude odpovídat za vzniklou škodu. Ale je to spíše jen takový první dojem, hodně založený na advokátském přístupu "odargumentovat se dá všechno" (s dovětkem "problém je jen to dokázat" ;o))).
V této souvislosti mne také trochu zarazil (až paradigmaticky) odlišný přístup Posnera k některým věcem.
Konkrétně Posner s naprostou jistotou ve svém příspěvku uvádí: "Social host liability raises the interesting general question of when someone who has not inflicted an injury should be punished for having failed to prevent it. In general, such liability is not imposed. For example, it is not a tort to fail to rescue a stranger in distress even if you could do so without incurring any danger, or other significant cost, to yourself. I am not my brother's keeper. Or, as the courts say, there is no "good Samaritan" duty enforced by the law (it is different of course if one has agreed by contract to undertake a duty of rescue). One reason not to impose such liability is that it might induce potential rescuers to steer clear of any situation in which they might be punished for failing to attempt a rescue; so strong swimmers might avoid beaches at which poor swimmers congregate."
V našem právu zmiňovaný § 415 obč. zák. rozhodně míří opačným směrem a v našem právu také existuje "povinnost dobrého Samaritána", protože obecně všichni máme povinnost pomoci jinému v kvalifikované nouzi, pokud tím nehrozí nebezpečí nám nebo jinému (viz základní skutková podstata tr. činu neposkytnutí pomoci dle § 207 TZ). Asi bych se moc nebál, že by z toho důvodu schopní plavci nechodili na pláže, kde se shromažďují slabí plavci - ostatně jak takové plavce poznáte, dokud neplavou? Má tento "solidárnější" prvek naší právní úpravy nějaký význam pro závěr ohledně social host liability v našem právu? Že by se (samozřejmě hrubě zjednodušuji) jednalo o jednu z ukázek sociálnějšího rozměru Evropy (jsme tu dobří Samaritáni) oproti individualistické Americi (nejsou dobří Samaritáni) ...?
13 komentářů:
Proti takové koncepci odpovědnosti bych měl výhrady. První se týká toho, že není jisté, kam až by takové prodloužení odpovědnosti mohlo dospět. Proč ne i k výrobcům alokoholických nápojů, ti přece musejí počítat s tím, že někdo i po požití jejich nápoje bude řídit (a když si k tomu přidáme jinde zmiňovanou možnost "důkazu" statistikou, máme se opravdu na co těšit).
Ale abych neházel do placu jen takovéto úsměvné úvahy - hlavní argument vidím v tom, že nikdo není povinen předpokládat budoucí protiprávní chování jiného. Jinými slovy, pokud budu spoléhat na zodpovědnost druhého a na to, že tento nebude jednat protiprávně, nemůže moje jednání založené na této úvaze založit žádnou moji odpovědnost.
Prof. Feinman z Rutgers University uvádí dva důvody, proč americké právo nevyžaduje být "dobrým samaritánem".
Prvním je, že právo by lidem, kteří se zdržují jednání, nemělo ukládat pozitivní povinnost něco dělat, byť sebenepatrnější, protože tím zasahuje do jejich svobody.
Druhým, a podle mého přesvědčivějším, důvodem je obava, že jakmile začneme ukládat pozitivní povinnosti, je těžké určit, kde se zastavit. Američané to nazývají "slippery slope" argument (argument kluzkého svahu). Ve svém komentáři tu myšlenku ostatně pěkně, byť nadsazeně, demonstroval Karel Střelec.
Ale nejde jen o řetěz těch odpovědností, ale i míru, v jaké ta povinnost vzniká. Posner to možná vyjádřil méně obratně (ale nečetl jsem, čerpám jen z Tvého postu, nerad bych jej urazil), ale jde o to, že když to budeš požadovat u zdatného plavce, aby skočil do vody, kde se někdo topí, budeš to požadovat i u středně zdatného plavce? A co když ten topící se bude vážit 150 kg, musí za ním skočit jen ten, kdo ho dokáže utáhnout, nebo to musí zkusit každý zdatný plavec? Podle čeho to budeme měřit? Samozřejmě takových případů, kdy v právu musíme vymezit hranice, kde ještě ne a kdy ano, je spousta, ale otázkou je, zda se tomuto cvičení tam, kde to jde, raději nevyhnout...Ale ani Američani to nemají tak jednoznačné, jak by se snad mohlo zdát a i do pravidla nesamaritánství vyvrtaly drobné výjimky...
Holt je to další z těch problémů, kde právní systémy bojují s nalezením optimálního řešení, a tedy každopádně pěkné téma pro post:-)
Kdybychom připustili jeho odpovědnost, tak barman hostovi nalévá, ten řídí a zdemoluje mi vůz. Žaluji barmana spolu s řidičem a ve vztahu k barmanovi musím nejprve tvrdit. Tvrdím, že ho pobízel k pití, třebaže věděl, že chce řídit. Pak ale musím sám navrhnout důkazy a ustát si důkazní břemeno. Jestliže svědkové z baru vypoví, že host dovrávoral do baru, hodil klíčky na stůl a poručil si dvojitou na cestu, pak je situace jiná, než když se rozejde parta slavících a jeden z nic pojede domů autem.
Tedy, jestliže barman věděl a přesto konal, mohl by podle mého mít na škodě svůj podíl. Ale zároveň čím méně věděl či mohl vědět, tím bude situace složitější i z hlediska tvrzení zákonných předpokladů pro vznik škody a důkazního břemene.
Takže by zde byla ta definice hranice, která zazněla v jiném postu - poznám ji, až ji uvidím. Omlouvám se za hrubé zestručnění úvahy, snad to není až k nesrozumitelnosti...
Problem dobreho Samaritana souvisi i s tim, ze v okamziku, kdy nekomu pomaham, mam alespon minimalni standard odpovednosti, tj. povinnost jednat s nejakou minimalni peci. Takze tim, ze pomaham nekomu jinemu, se vystavuju riziku, ze to dopadne spatne, a ze me ten, jemuz jsem pomahal, zazaluje ("Kazdy dobry skutek je po zasluze potrestan"). Americke pravo se celkem jednoznacne stavi do pozice, ze nelze nikoho nutit, aby na sebe prebiral riziko, ktere jinak nema. Ponechava to zcela na svobodne volbe. Proto se stavi negativne k povinnosti byt dobrym Samaritanem. Zda je to optimalni je samozrejme sporne.
Nevim, jestli by neco vyresil nejaky specialni odpovednostni rezim. Pokud by platilo, ze dobry Samaritan neodpovida, mohlo by to vest ke zneuzivani, kdy se nekdo stavi do role dobreho Samaritana, ac o to nikdo nestoji. Mohl by to byt i umysl s cilem vyhnout se odpovednosti (napr. predstiram, ze nekoho zachranuju, ale ve skutecnosti mu chci ublizit). Takze minimalni standard odpovednosti asi nutny je, ale to jsme zpet v bode nula.
Rozdil v nahledu v USA a v Evrope muze byt pozitivni externalita spatne vymozitelnosti prava v Evrope. Na obou stranach oceanu existuje pri pomoci nekomu jinemu potencialni odpovednost, ale jen v USA je diky dobre vymahatelnosti prava riziko odpovednosti realne.
Jen gramatická korekce:
Jelikož se výjimky nevyvrtaly samy, ale vyvrtali je Američani, tak se omlouvám za tu impozantní hrubku:-)
Myslím, že je rozdíl v tom, jak moc je řidič opilý.
Pokud je opilý tak, že není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, pak může být barman odpovědný za náhradu škody podle § 423 občanského zákoníku, a to za předpokladu, že řidiče do tohoto stavu přivedl úmyslně. Řekl bych, že o tento případ půjde tehdy, pokud barman vidí, že řidič přebral a dál pokračuje v nalévání.
Je-li řidič opilý méně, pak nebude možné § 423 občanského zákoníku aplikovat. Souhlasím s úvahami o aplikaci § 415 a také s úvahami Martina Bílého o tvrzení a důkazním břemeni. Podle mého názoru jen v menšině případů může barman vědět, že "řidič bude řídit". A z této menšiny případů asi jen v určité části případů bude možné prokázat, že barman věděl (či alespoň mohl a měl vědět), že řidič pojede autem. I kdyby to však prokázat šlo, za náhradu škody nebude odpovídat pouze barman, ale také řidič. Příčinou škody totiž bude jednání obou: další objednávky řidiče na alkohol, přestože chce řídit, a dodávka alkoholu barmanem. Šlo by tedy o § 438 odst. 1 občanského zákoníku.
Zajímavé by asi bylo, kdyby měl barman v pracovní smlouvě napsáno, že nemůže odmítnout podat hostům alkohol, i kdyby byli sebevíce podroušení. K problematice mě ještě napadá zákon o péči o zdraví lidu či zákon 379/2005, o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami; nevylučuji, že tyto zákony obsahují pro barmana relevantní ustanovení, například ve vztahu k mladistvým. :-)
Veľmi zaujímavý a vecný post. Vďaka.
Když už kratochvilně modelujeme opilecké situace (ve kterých může hrát Samaritan také jistou roli, ale jelikož tenhle je šumivý a v pytlíku, asi na něj předchozí diskuse neodkazuje):
Připusťme, že barman může být činěn odpovědným i mimo situace, kdy hosta "aktivně" a "přes odpor" naléval. Připusťme, že vidí, že host má u sebe klíčky od vozu.
Jak daleko jde jeho prevenční povinnost:
a) nesmí hostovi nalít, protože nemůže vyloučit, že host bude řídit;
b) stačí, aby řekl hostovi "naliji Vám, ale jenom když mi slíbíte, že si zavoláte taxíka / modrého anděla / manželku / pojedete tramvají", protože může předpokládat, že host je alespoň v elementární míře racionální lidská bytost?
c) jako b), ale jenom za předpokladu, že klient zcela "našrot" úplně , jinak a) (neboť kdo někdy byl "našrot", ví, že v téhle situaci racionalita padá)?
d) může hostovi nalít, ledaže by z hostova jednání vyplývalo, že hodlá řídit ("tak mi dej ještě jednu, ať za tím volantem nezmrznu..."), protože může předpokládat, že host je o trochu víc než elementárně racionální a nebude mít tendenci odporovat právním předpisům a zdravému rozumu řízením v opilosti?
e) jako d) s kvalifikací uvedenou v c)?
Který standard a případně varianta by byly nejlepší? Kde přesně leží hranice mezi racionalitou, kterou můžeme u ostatních předpokládat, a mezi neodůvodněným očekáváním, že opilec řídit nebude a ke škodlivému následku tak nedojde?
Může nám s tou otázkou pomoci nějaká neprávní analýza? Statistika nehodovosti? LandE?
Myslím, že je dobré zmínit čl. 4:103 Principles of European Tort Law(PETL):
Povinnost chránit ostatní před škodou
Povinnost jednat za účelem ochrany ostatních před škodou může existovat, jestliže tak stanoví
zákon nebo jestliže jednající vytváří nebo kontroluje nebezpečnou situaci nebo když
existuje zvláštní vztah mezi stranami nebo pokud závažnost újmy na jedné straně a jednoduché odvrácení škody na druhé straně vybízí k takové povinnosti.
(dostupné z: http://www.egtl.org/Principles/pdf/PETLCzech.pdf)
Autor komentáře k čl. 4:103 PETL, Pierre Widmer (magnus parens švýcarské reformy deliktního práva, podílel se mimo jiné také na vypracování Principů mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT) zdůrazňuje, že takováto koncepce není zdaleka všeobecně přijímána v evropských právních řádech.Povinnost chránit třetí osoby před škodou je doménou některých evropských trestních kodexů (např. čl. 128 Švýcarského trestního zákona, §207 českého trestního zákona) a různých etických a profesních kodexů (např. čl. 7 etického kodexu italských lékařů, taky různé kodexy lyžařských asociací). K tomu srov.European Group on Tort Law. Principles of European Tort Law. Text and Commentary. Wien/ New York : Springer 2005, 279 s., ISBN: 3-211-23084-X. Komentář k čl. 4:103.)
Jednání barmana by zřejmě naplnilo znaky zmíněné v čl. 4:103 PETL v tom, že existuje zvláštní vztah mezi barmanem a zákazníkem a barman může odvrátit hrozící újmu na životě, zdraví zákazníka i třetích osob poměrně snadno tím, že mu prostě nenalije další sklenici.
Jinak obecnou klauzulí ukládající povinnost jednat v soukromoprávních vztazích s patřičnou péčí zná německé občanské právo, což bylo zdůrazněno zvláštním ustanovením 311 BGB po modernizaci německého obligačního práva. Jednání barmana podávajícího alkoholického nápoje by zřejmě šlo podřadit i pod §311 BGB.
Nicméně vidím tyto problémy:
1.Adekvátní kauzalita nalití několika skleniček řidiči a následně způsobenou škodou při dopravní nehodě.
2. Koncepce „Samaritána“ , protože ten barman si nemůže svého zákazníka vybrat. Pokud mám jednat altruisticky vůči druhým lidem, pak si chci vybrat vůči kterým lidem se budu chovat altruisticky. Jsem si vědom, že zde existuje zájem společnosti, abych např. poskytl první pomoc a pokud tak neučiním, budu sankcionován. Ale kde je ta míra mezi autonomií individua a povinností chránit druhého před škodou?
Dále je třeba brát v potaz skutečnost, že ten, kdo jde do baru, tam jde ve většině případů pít alkohol a pokud se chystá jet zpátky automobilem, pak je to on, kdo má nést odpovědnost, plynoucí z jeho svobodné volby jet domů automobilem. Barmanova svobodná volba hostovi nalít, či nenalít bude často omezena např. v případě, že je v baru i jeho zaměstnavatel, který dá barmanovi příkaz hostovi nalít pod pohrůžkou výpovědi. Neměl by pak být odpovědný provozovatel restaurace či hospody, který profituje z toho, že lidé se u něj rádi napijí alkoholu?
3. Situace: Barman nalívá hostovi v baru třetí skleničku řekněme irské whisky, najednou uvidí klíče od automobilu v ruce hosta. Odmítne mu nalít čtvrtou sklenici. Host v podnapilém stavu, po tomto odmítnutí obsloužit jej, jede domů a způsobí dopravní nehodu. Je barman spoluodpovědný za vzniklou škodu? Jinými slovy, jde o určení časového okamžiku, odkdy barman spoluodpovídá za vzniklou škodu. Je to okamžik, kdy uviděl v ruce řidiče klíče od automobilu?
Procesní poznámka: Na kom leží důkazní břemeno, že barman věděl o tom, že bude host řídit a může totiž způsobit škodu? A jak to dokázat?
4. Situace: Barman nalívá hostovi v baru třetí skleničku řekněme irské whisky, najednou uvidí klíče od automobilu v ruce hosta. Odmítne mu nalít čtvrtou sklenici. Host v podnapilém stavu, po tomto odmítnutí obsloužit ho, jde do vedlejší restaurace, kde mu nalijí dvě skleničky bílého vína ( megamix). Vzhledem k tomu, že host je notně opilý, odmítnou mu nalít další skleničku. Host jede automobilem domů, způsobí dopravní nehodu.
Nabízí se tedy, že by měl odpovídat za škodu host, barman z 1. baru (provozovatel 1.baru), barman z 2. baru (provozovatel 2.baru) a host společně a nerozdílně za škodu vzniklou při autonehodě?
Určitě přichází v úvahu další argumenty a myšlenky, jen jsem chtěl ukázat některé možné situace.
A proč se vlastně omezit jen na barmana? Co druhý štamgast, který ho v pití podporuje? Jestliže nedovodíme odpovědnost barmana jako zvláštní (např. smluvní nebo zákonnou), ale toliko jako obecnou odpovědnost předcházet škodám, pak každý, kdo opilce řidiče k pití vybízel, měl na tom minimálně stejný podíl! Co opilcova žena, která věděla, že jede do hospody autem a mohla předpokládat, že zpátky nepůjde ani střízliv, ani pěšky?
Ve světle těchto úvah začínám pochybovat i o barmanovi a chce se mi říct - jsi dospělý, účinky alkoholu znáš a na ostatní se vymlouvat nemůžeš. Jenže to se nevymlouvá on, to poškozený chce rozšířit své nároky na ostatní, aby měl snáze vymoženou pohledávku.
Takže otázka vlastně je - můžeme vztáhnout odpovědnost za opilcem způsobenou škodu i na další subjekty pro lepší vymožení poškozeného pohledávky? Je povinnost dobrého Samaritána v baru opravdu preventivního charakteru? (Když se host může velmi snadno "dopít" jinde a naopak barman může velmi nesnadno jeho stav a úmysly zjistit). Nebo je povinnost Samaritána v tomto případě spíše satisfakčního charakteru a my při vědomí pomalosti a občasné bezzubosti justice hledáme uspokojení chudáka poškozeného ber kde ber?
A navíc v tomto případě není barman pravým Samaritánem, neboť zde nejde o pomoc potřebnému (opilci), ale zcela neznámému a hypotetickému budoucímu poškozenému, tedy vlastně po něm chceme, aby byl dozorem potenciálnímu škůdci, jeho patronem, aby měl více odpovědnosti, než sám škůdce...
Vše podstatné již bylo řečeno, také vidím problém zejména v důkazním břemenu, neboť mám zato, že není povinnosti barmana ptát se každého zákazníka, zda-li náhodou nemíní po použití alkoholických nápojů řídit motorové vozidlo.
Zajímavá situace by vznikla, pokud barman ví, že zákazník např. řidič kamionu parkuje před pohostinstvím svůj vůz. Barman může předpokládat, že řidiči začíná povinný odpočinek a tedy svojí skleničkou alkoholu si užívá po vykonané práci. Má se v takové situaci ptát zákazníka, zda míni ještě řídit?
Rozebírala jsem na školení právě majitelů pohostinských zařízení i takové situace, protože je samé napadlo, zda by v tomto směru někdo po nich nemohl chtít něco jako náhradu škody nebo nedejbože, aby je pokutoval policista za porušení silničního zákona. Diskuse to byla zajímavá. Na straně jedné si hostinští nechtějí odpudit zákazníka dotěrnými dotazy na straně druhé sami cíti, že není právě "košer" nalévat řidiči. Abych řekla pravdu nechtělo se mi příliš je ukolébavat v jistotě, že se jím v podstatě nemůže stát, že nějaký příbuzný řidiče, oběti dopravní nehody se je nepokusí zažalovat a prokázat jím spoluvinu, přestože mi zatím takový případ není známy. Ačkoli upozornění na existenci důkazního břemene měla závěrem diskuse poněkud uklidňující účinek.
Já bych důkazní břemeno viděl až jako úplný konec úvah. Nejdůležitější je nalézt odpovědnostní vztah, v dosahu náhrady škody dle obč. práva tedy zavinění barmana, ať již úmyslné nebo nedbalostní.
A tady se musím ptát, jestli naléváním pití hostovi lze porušit nějakou povinnost stanovenou zákonem. Kdyby to byl úmysl opít osobu, o které vím, že bude řídit, tam bych si odpovědnost v nejdivočejších snech dokázal představit. Ale úplně bych odpovědnost vylučoval u nedbalosti barmana. V případě vědomé nedbalosti by musel barman bez rozumného důvodu spoléhat na to, že řidič po požití řídit nebude - ale tady má vždy rozumný důvod to předpokládat, tím důvodem je to, že předpokládá od hosta chování po právu, ne proti právu. U nevědomé nedbalosti je to to samé, jen ještě více evidentní.
Kdybych to měl zobecnit, vylučuji odpovědnost tam, kde by potenciální "vedlejší" viník měl povinnost předpokládat protiprávní chování "hlavního" viníka, nebo kde by dokonce měl aktivně zjišťovat, zda "hlavní" viník nehodlá v budoucnu porušovat zákon.
Okomentovat