Pyrrhova vítězství

Chcete-li kvalitní a seriózní zážitek, pak tenhle post radši vůbec nečtěte. S právem souvisí jen okrajově a jinak je snůškou polopravd, smyšlenek a znásilněných historických faktů (čerpaných navíc z internetu), psaný je jazykem horším než pokleslé rodokapsy a červená knihovna dohromady. Jediné, čím se ho snažím omluvit, je fakt, že máme léto, děti mají prázdniny, pracovní nasazení klesá a vše se snad bere tak nějak méně vážně. A navíc - v létě vždycky přece televize opakovala Vinnetoua. Teď, když jsem ve Vinnetouově zemi a setkávám se s právem bledých tváří, které připravily kmen Apačů o prérie a nakonec i Vinnetoua, přivedla mě přednáška prof. Ernsta týkající se případů o vývoji vlastnického práva v USA na myšlenku sepsat příběh pokleslého žánru. Tak pokleslého, že v něm vystupuje i Sam Hawkins. Příběh dvou dějových linií s prostoduchým poselstvím a jednou výzvou na konci.

Vy, jež jste připraveni na nejhorší, tedy poslouchejte:

Byl jednou jeden král. Už je tomu hezkou řádku let, víc než 2000. Jmenoval se Pyrrhos (nebo možná Pyrrhus) a vládl Mollosům i Makedoncům. A šel válčit s Římany.

Byla jednou jedna těžební společnost. Bylo to někdy v období velké hospodářské krize. Jmenovala se Central Kentucky Natural Gas Co. A šla se soudit se starou osamocenou vdovou.

***
To ráno šla paní Hammondsová tak rychle, jak jí jen její pokročilý věk umožňoval. Před administrativní budovou společnosti Central Kentucky Natural Gas se zastavila, aby se trochu vydýchala. Dovnitř kanceláře vstupovala s nejistým výrazem ve tváři. Otylý úředník si ji změřil nevraživým pohledem:

"Co tady chcete?"

"Dobrý den, jmenuji se Hammondsová. Mám pozemek nedaleko odsud. Jsem tady, protože jsem zjistila, že pod mým pozemkem je zemní plyn, který jste tam natáhli bůhvíodkud a přitom mi za to nic neplatíte, i když všechny okolní pozemky máte pronajaté."

"Na Vašich pozemcích nemáme žádné vrty, matko. Ten plyn je v přírodním podzemním rezervoáru, nahnali jsme ho tam sice opravdu my a částečně je to i pod Vaším pozemkem, ale kdyby Vám to nějakej chytrák neřekl, tak o tom ani nevíte. Vadí Vám to snad nějak? Přestali Vám kvůli tomu nést slepice nebo růst ředkvička?"

"Chci, abyste si mé pozemky pronajali, jako ty ostatní."

"Tak podívejte se, paní, finanční politiku této firmy Vy určovat nebudete. My Vám nebudeme platit za to, že mnoho sáhů pod Vaším pozemkem je trocha našeho plynu. Na to zapomeňte!"

"Tak já Vám tedy tu "trochu" Vašeho plynu vytěžím, když je pod mým pozemkem."

"A dost! Já se Vám to tady pokouším vysvětlit po dobrém, snažím se být přátelský, ale co je moc je příliš! Ona nám tady paninka bude nakonec ještě vyhrožovat! To mám za svoji dobrotu?! Víte, jak se říká lidem, jako jste Vy?! Piráti zemního plynu! A protože jsme v civilizované zemi, tak už je sice pár let nestřílíme, ale šáhnete na náš plyn a poženeme Vás třeba k Nejvyššímu soudu, že prosoudíte poslední kalhoty...nebo teda spíš sukni ve Vašem případě. A teď už vypadněte, nebo Vás dám vyvést!"

***
Pyrrhovi se s každou další větou rozjasňovala tvář víc a víc. Po přečtení celého dopisu se celý zářící obrátil na svého pobočníka: "Konečně se mi naskytla ta pravá příležitost dokázat tomu psu Lýsimachovi i celému světu, kdo je to Pyrrhos! Píšou mi Tarenťané, znáš je, ta banda Řeků z jihu Itálie, že na ně dotírají Římani. Prosí mě, jakožto největšího a nejstatečnějšího válečníka Makedonie - to by si měl přečíst ten spratek Lýsimachos - abych jim pomohl. Samozřejmě, že jim pomůžu! Na něco takového čekám 7 let! Shromáždíme to největší vojsko, s jakým jsem kdy vytáhl na válečné pole! Chci mít aspoň dvacet tisíc pěšáků, přes tři tisíce jezdců, kolem dvou tisíc lučištníků a vemem taky prakovníky, aspoň tři sta, ale samozřejmě čím víc tím líp." Na chvíli se zarazil a upřeně vyhlédl z okna. Pak se se zamyšleným výrazem obrátil: "A vememe i naše slony, ti Římani jsou čím dál nebezpečnější...A teď už běž, ať můžeme vyplout co nejdříve!"

Pobočník kvapně odešel. "Starej pořád ještě nepřekousl, že ho Lýsimachos připravil o Makedonii, a tak si chce zchladit žáhu na Římanech. Otázkou ovšem je, jestli si vybral ty pravé...", pomyslel si, když spěchal za velitelem pěchoty.

***
Mladý právník společnosti Central Kentucky Natural Gas nad tou žalobou jen kroutil hlavou. "Bába chce peníze za to, že jsme umístili pod její pozemek plyn bez jejího vědomí a souhlasu, a tím jsme tu její půdu údajně neoprávněně užívali?! Kterej pitomec jí tohle nakukal?!", rozhořčeně vykřikoval Harry Santer.

Jeho starší kolega jen lakonicky odpověděl: "Sam Hawkins."

"Cože, ten starej opilec, kerej už ani nerozezná soudce od barový stoličky? Tak to mě nepřekvapuje, že sepsal takovouhle hloupost. Já bejt na místě Hammondsový, tak se opřu o případy jako byl Hail v. Reed a další a budu tvrdit, že mám výlučný právo těžit plyn pod mým pozemkem. Jenže starej Hawkins, ten se holt vždycky řídil [J]iným právem."

"Byl to jedinej právník, kterýho si ta stará ženská mohla dovolit. A pak, oba víme, že Hawkins bejval dobrej...než začal chlastat...jó, kdyby mu neutekla žena...Mimoto si uvědom, že kdyby to Hammondsová hnala přes Hail v. Reed, tak vypadá jako chamtivka, která chce parazitovat na plynu, který jsme sem, bohužel částečně i pod její pozemek, na vlastní náklady a za velkých investic přivedli. A žádnej soud u nás v Kentucky nemá rád piráty zemního plynu. Její případ je v tomto tak specifickej, že by ho mohli od Haila odlišit. Takhle si chytře hraje na chudinku, který vadí, že má hluboko pod pozemkem moře suroviny za víc peněz, než viděla dohromady za celej svůj nešťastnej dlouhej život."

Santer se jen ušklíbl. "Stejně vyhrajem. Tenhle případ bude piece of cake!"

***
Vrchní velitel římských legií se lehce kabonil. Koho si to ty Tarenťané pozvali na pomoc - Pyrrhos...dobrodruh, který si nedokázal udělat pořádek ani ve vlastní zemi, mezi vlastními vojáky. Přitáhne si sem k Héraklei s tlupou chobotnatců a myslí si asi, že si z toho římská armáda sedne na zadek. Pche, šašek se slony se přišel postavit ŘÍMU...

***
Pyrrhos si užíval pocit blížící se bitvy. Pro tohle stojí za to žít. S vnitřním rozechvěním, ale navenek pevně, uděloval poslední rozkazy. Jak dlouho na tohle čekal. Příležitost ukázat, kdo je největším bojovníkem na západ od Ipsu! On, Pyrrhos I. Epeirský! Pro tohle stojí za to i umřít.

***
Mladý Harry Santer se při odchodu ze soudní sítě tvářil spokojeně. Montgomery Circuit Court dal jeho společnosti za pravdu a žalobu zamítl. Paní Hammondsová se na radu Sama Hawkinse odvolala k Odvolacímu soudu. "Ta ženská asi neví co s penězma," komentoval to Santer s přezíravou ironií člověka, který má pocit, že má věci plně pod kontrolou...

***
To, co slyšel, bylo jen neúprosným potvrzením toho, co viděl na vlastní oči. Hromady a hromady mrtvých statečných epeirských vojáků. Jeho vojáků. Pyrrhových vojáků. Vojáků, co vybojovali tohle těsné a trpké, ale přece jen vítězství. Jeho, Pyrrhovo vítězství.

"A slonů, kolik zbylo našich válečných slonů?", zeptal se unaveně.

"Přežili čtyři, ale do dalších bojů není použitelný ani jeden z nich."

Pyrrhos znovu upřel svůj pohled na válčiště:

"Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni."

***
"Ropa ani zemní plyn nejsou ničí majetek, dokud nejsou prostřednictvím jejich extrahování zredukovány do podoby, v níž je lze skutečně držet, jakkoliv má vlastník povrchu na základě jeho vlastnictví exkluzivní právo k vyhledávání, získávání a přivlastňování ropy a plynu přímo pod tímto povrchem...Soudy...přirovnávají zemní plyn a ropu ke zvířatům ferae naturae...jako v případě divoké zvěře, kvalifikované vlastnictví může být jednotlivcem získáno chycením a omezením ryb v soukromém rybníku tak, aby nemohly uniknout. Avšak, jestliže ryby uplavou a jsou nalezeny na svobodě v jejich přirozeném živlu, stávají se znovu veřejným majetkem a mohou být přivlastněny první osobou, která je vezme. Když někdo chytne lišku v lese a pustí ji do jiného, nebo když chytne rybu a dá ji zpátky do proudu v jiném místě, neudělá s tím kočovným, společným, majetkem přesně to, co žalovaná [společnost] s plynem v tomto případě? Neztratila společnost své exkluzivní vlastnictví plynu, když látku vrátila do jejího přirozeného prostředí?...Jsme toho názoru, že, protože ve skutečnosti se plyn uvolnil do země a doputoval do pozemku žalobkyně, žalovaná [společnost] není žalobkyni odpovědná za hodnotu užívání jejího majetku, protože společnost přestala být výlučným vlastníkem celého plynu - ten se stal znovu minerálem ferae naturae."

Na základě tohoto odůvodnění potvrdil kentucký odvolací soud rozhodnutí nižšího soudu a Central Kentucky Natural Gas Co tak nad paní Hammondsovou vyhrála.

"Doufám, že je Ti jasný, co pro nás takovéhle vítězství znamená?", zeptal se Santera jeho starší parťák.

Možná Vás to překvapí, ale samozřejmě, že mu to bylo jasné. Na bezzubý úsmev Sama Hawkinse už nezapomene do konce života...

***
EPILOG:
Pyrrhos přece jen ještě jednou Římany porazil, čímž své vojsko definitivně zdevastoval a utrpěl pak od Římanů hladkou a rozhodující porážku. Zdrcen se vrátil zpět do své epeirské vlasti, věda, že se už nikdy nestane Velkým jako slavný Alexandr, a že je jen otázkou času, kdy si pro ně pro všechny Římané přijdou. Co horšího se pak mohlo stát statečnému králi, než být 7 let od pyrrhova vítězství podříznut na ulici města Arga jako podsvinče, poté, co na jeho koně hodila jakási ženština cihlu a on padl přímo pod nohy nepřátelských vojáků. Válečníci mají umřít na bojišti, ne všem je to ale přáno. To platilo i pro krále, který byl až do své neslavné smrti zcela jistě přesvědčen, že, na rozdíl od Alexandra, na Pyrrha generace budoucí úplně zapomenou...

***
To ráno šla paní Hammondsová tak rychle, jak jí jen pokročilý věk umožňoval. Před administrativní budovou společnosti Central Kentucky Natural Gas se zastavila, aby se trochu vydýchala. Dovnitř kanceláře vstupovala se sebejistým výrazem ve tváři. Otylý úredník si ji změřil nejistým pohledem:

"Kolik za ten pozemek chcete?"

***
Kdo si chce přečíst více o králi Pyrrhovi a jeho vítězství, může tak učinit třeba zde, zde nebo zde. Koho zajímá případ Hammonds v. Central Kentucky Natural Gas Co. 255 Ky. 685; 75 S.W.2d 204; 1934 Ky. LEXIS 301 a nemá přístup do databází, pak na netu ho najde třeba zde.

Pyrrhova vítězství zažíváme v práci, v soukromí, v politice, ale jsme jich svědky i v soudních síních. Celé toto pokleslé cvičení, kterým jsem znesvětil tento blog, mělo být oslím můstkem k výzvě, aby se Jiné právo stalo fórem nejen pro rozsudky hanbaté, ale i pro rozsudky, resp. soudní vítězství, vpravdě pyrrhova. Vás všechny, bloggery i komentátory, kteří jste měli žaludek ten můstek přejít, vyzývám: "Sem s nimi!"

A krásné pokleslé léto Vám všem:-)