čtvrtek 11. září 2008

Prezident Václav Klaus a role Ústavního soudu v demokracii

Zdeněk zde připomenul 15. výročí Ústavního soudu (po mém soudu zcela zaslouženou) oslavou Nalusu, já bych rád upozornil na dva projevy, které včera na půdě Ústavního soudu zazněly. První z úst prezidenta republiky Václava Klause, druhý od místopředsedy Senátu Petra Pitharta. Zatímco Václav Klaus otevřeně popřel vývoj, kterým evropské právní, politické a humanitní myšlení prošly po druhé světové válce, a dokonce se přihlásil k myšlenkovým základům totalitní Ústavy 9. května z roku 1948, druhý reagoval nebývale ostrou a zcela konkrétní kritikou.

Z projevu Václava Klause vyjímám jen ty výroky, které mně osobně připadají nejskandálnější -poměřováno tím, že je pronesl prezident státu, který aspiruje na to být demokratickým a právním. Kontroverzních a přitom nijak nepodložených tvrzení tam samozřejmě zaznělo mnohem více (také vám třeba připadá „smutné, že [normativní teorie právní], tento vysloveně moderní směr právní teorie, [dnes] není téměř vůbec aktivně zastáván, rozpracováván a aplikován a že stojí na okraji zájmu naší právnické obce“?). Nerad bych ale, aby se kvůli nim rozostřila pozornost na to skutečně důležité.
Podle prezidenta

se u nás [po 2. světové válce ] názory na ústavní soudnictví radikálně změnily. Ústava 9. května ve své důvodové zprávě obnovení ústavního soudu výslovně odmítla, stejně jako s ním spojený princip dělby moci mezi nejvyššími ústavními orgány. Psalo se v ní doslova toto: "Národní shromáždění se podle nové ústavy stává opravdu nejvyšším orgánem ve státě. Odstraňujeme všechny zvláštní orgány, které byly více méně byrokratické povahy a které fakticky stály nad Národním shromážděním. Máme na mysli především ústavní soud. Naše koncepce vychází z představy, že tyto tři orgány, t. j. parlament, president a vláda, mají spolupracovat jako orgány jednotné lidové moci, nikoli pracovat proti sobě jako představitelé nějakých zvláštních mocí." To je názor, který takto sice nyní už asi nikdo nezastává, ale jeho měkčí varianty mají své zastánce dodnes. Měli bychom připustit, že je hledání správné „dělby práce“ mezi nejvyššími ústavními orgány stejně naléhavé v současnosti jako bylo tehdy.

Zajímalo by mne, co je myšleno oněmi „měkčími variantami“ uspořádání mocí ve státě, ze kterého vycházela Ústava 9. května, když je zřejmě jejich základem vymazání soudnictví z vrcholných orgánů státní moci (všimněme si, že v pasáži, kterou Klaus cituje, není o soudech ani slovo, a zůrazňuje se zde nadřazenost většinové vůle ztělesněné Národním shromážděním). Také bych rád věděl, kdo je dnes skutečně zastává. Doufám, že si Václav Klaus nemyslí, že by je bylo možné ztotožňovat s teoriemi parlamentní suverenity existujícími ve Spojeném království (dnes silně modifikovanými členstvím Spojeného království v EU a rovněž jeho podřízení se Evropské úmluvě), popřípadě s hlasy, které volají po zásadním omezení moci Nejvyššího soudu ve Spojených státech. Britské i americké politické myšlení totiž se soudy, které kontrolují ostatní složky moci - na rozdíl od Ústavy 9. května - počítá. Možná bychom byli překvapeni, kdo je myšlenkovým souputníkem prezidenta České republiky.

Nijak samozřejmě nepopírám, že „hledání správné ‚dělby práce‘ mezi nejvyššími ústavními orgány [je] stejně naléhavé v současnosti jako bylo“ v době přijímání Ústavy 9. května. Avšak právě proto, že je neustále přítomnou otázkou jakéhokoliv politického systému, je takové tvrzení banalitou, a výzvy k tomu, že bychom si jejich naléhavost „měli v současnosti připustit,“ působí poněkud prázdným dojmem. Prezident zde vyzývá k něčemu, co je zcela samozřejmou součástí jakékoliv diskuse o státoprávním uspořádání kterékoliv demokratické společnosti.

Příčiny toho, proč podle prezidentova názoru ústavní soudci nevycházejí při svém rozhodování z dikce Ústavy, ale z jejího ducha či jádra, což prezident důrazně odmítá, leží podle jeho názoru také v dikci slibu soudce Ústavního soudu. Prezident nejprve připomenul jeho znění:

„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně“. Z této dikce jakoby plynulo vztahování se k čemusi univerzálnějšímu a obecnějšímu než je konkrétní ústava, sepsaná v konkrétním roce konkrétními lidmi a schválená konkrétním parlamentem. To otevírá prostor k účelovým a subjektivistickým přístupům. Kdyby bylo po mém, tak bych odkaz na jakési, vně naší reality ležící ideální přirozené právo z Vašeho slibu vypustil. Pokud pod tímto obratem nemyslíme pouhý zdravý rozum.

Pokud se nemýlím, právě v odlišení pojmu „zákona“ a „práva,“ jež se opírá o mimopozitivní zdroje, měla spočívat záruka proti opětovnému uchopení totalitní moci režimem, který byl schopen třeba parlamentní většinou schválit zákony, na jejichž základě byly zavražděny a mučeny milióny lidí. Proto také německý Základní zákon stanoví, že jsou soudci vázani zákonem a právem, a na přirozená lidská práva výslovně odkazuje.

Zároveň by mě zajímalo, co je myšleno oním „zdravým rozumem,“ jehož se prezident dovolává. Myslí si snad, že je při posuzování otázek ústavnosti objektivnějším měřítkem, než kategorie přirozených práv člověka a práv občana, která svojí podstatou odkazuje na mimoprávní normativní systémy? Nebo je to „zdravý lidský rozum“ většiny v Parlamentu, vlády anebo prezidenta?

Když jsem si Klausův projev doposlechl, měl jsem nutkání okamžitě sednout k počítači a napsat ohnivou reakci. Byl jsem však nesmírně potěšen projevem Petra Pitharta, který následoval, a který byl podle mne tou nejlepší odpovědí:

Máme-li v Česke republice nějakou opravdu zcela jedinečnou, a v tomto smyslu zavazující zkušenost, pak je to zkušenost toho, čemu se říká šikmý svah, zkušenost postupného, zprvu nenápadného vyprazdňování, degenerace demokracie v totalitní režim. Mluvím tu o prvých poválečných letech. Zjednodušíme-li si dobovou situaci na základní vzorec, šlo tehdy o demokracii omezenou na volby s předem stanoveným okruhem soutěžitelů a s rozsáhlým výčtem zakázaných témat. Ve volbách v květnu 1946 získala Komunistická strana Československa přes 40 % hlasů. To by ovšem pořád ještě samo o sobě nezakládalo na totalitní režim. Ale už před únorem se přestalo dodržovat právo tam, kde to nebylo v souladu s vůlí budoucích monopolních držitelů moci. Příkladů je bezpočet, počínaje divokým odsunem, přes rozsáhlé zestátňování, kterému se říkalo znárodňování, přes politická rozhodnutí o míře potrestání hlavních kolaborantů a mařením vyšetřování atentátu na demokratické ministry konče. To všechno zřejmě nebilo dost do očí, anebo to bylo v souladu s převládající nacionalisticko-socializující náladou; připočtěme k tomu, že o mnoha případech, kdy právo muselo stranou, se občané dozvídali až později, přesněji řečeno, až když bylo pozdě.

Právě my bychom proto měli vědět lépe než jiní, že demokracie není jen vláda většiny zajištěná svobodnými volbami, ale že je to především vláda práva, právní stát, to znamená, že jsou to poměry garantované dělbou moci. Američané a Britové, nositelé anglosaské politické kultury, by pro jistotu dodali: dělbou moci, tedy především nezávislou justicí. Demokracie jsou tedy poměry, v nichž právní řád stojí nad politikou, nad politickými stranami, nad státem a jeho orgány, počítaje v to samozřejmě i nejvyšší funkcionáře státu. Koneckonců proto také Ústava prohlašuje hned v čl. 1 Českou republiku za demokratický právní stát založený na úctě k právům člověka a občana.

V následujících pasážích pak Pithart zřetelně pojmenoval konkrétní projevy toho, kdy jde „právo stranou“ a maximy práva jsou přehlíženy, od postupu nejvyšší státní zástupkyně Vesecké v kauze Jiřího Čunka, až k pokoutnému procesu projednání novely zákona o soudech a soudcích. Možná se až příliš věnoval některým problémům současnosti a jeho projev tak ve své druhé části ztratil potřebný náboj. Přesto však představuje velmi důraznou odpověď prezidentovi, kterému se zřejmě líbí evropský svět práva a politiky třicátých a čtyřicátých let.

Doplnění: Zde se můžete podívat na záznam z obou projevů, spolu s projevy místopředsedyPoslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa a ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila.

Doplnění 2: Původní název tohoto postu zněl: "Václav Klaus se přihlásil k ideovým základům totality." Ve světle příspěvků Pavla Hasenkopfa a Jendy Petrova, spolu s dalšími komentátory, kteří upozorňovali na jeho příliš emotivní zabarvení, jsem se rozhodl jej změnit. (JK, 12. 9. 2008, 9:30).


94 komentářů:

Dan Dvoracek řekl(a)...

Já si myslám, že se prezident Klaus vyjadřuje k přávním otázkám zpravidla dosti neobratně - jinými slovy, že meritum toho, co si myslím, že chce říci, by podle mě šlo říci poněkud přesněji a méně napadnutelně.
Srovnání tezí obou pánů bych se vyhnul, pana Pitharta nemám rád, byl bych zaujatý.
Nemyslím si však, že je zcela korektní zatracovat formalistickou vládu práva a poukazovat na toho či onoho totalitního zákonodárce s tím, že právě formalistická vláda práva bez reflexe mimopozitivistických zdrojů vedla k nástupu totalit. Především se domnívám, že funkce právního systému v nástupu totality je přeceněná, příčiny a prostředky podle mě leží jinde.
Přesto všechno se ale domnívám, že k totalitnímu systému může úplně stejně vést adorace formy jako její odmítnutí. Tak jak někoho děsí totalitní formálně správné zákonodárství, stejně tak děsí mne souzení na základě revolučního vědomí lidu či jiných mimopozitnívních zdrojů.
Takže pokud VK více či méně obratně hovoří o nebezpečí soudcovské svévole vymykající se z mantinelů zákonodárcem stanoveného práva, je to obava, kterou sdílím.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Pokud jde o "děsení" (a to je důležité thema, které Klaus otevřel), mne děsí prevalence komunistických soudů na vyšších soudech; nejde ani tak o jejich věrnost odkazu KSČ a komunistické ideologii – těm oni věrní nebyli nikdy, ostatně jako nikomu a ničemu vyjma vlastního prospěchu – ale jejich snadná vydíratelnost ze strany státu, který na ně má spisy a z nich jim může kdykoli připomenout, jaká byla jejich minulost a jak a v čí prospěch by proto měli dnes soudit.

Ještě před dvěma lety jsem zastával názor, že atributy právního státu jsou v České republice v podstatě naplněny, dnes, zejména pod vlivem šlechtických restitucí a případu "justiční mafie", jsem toto mínění opustil.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Prof. Tom Campbell (a řada dalších autorů) velmi sofistikovaně argumentuje, že bychom měli z morálního hlediska preferovat takové modely aplikace práva, které berou vážně demokraticky přijatá pravidla a naopak minimalizují prostor pro individuální morální názory orgánů, které jsou pouze jmenované. Tento svůj postoj podrobně argumentuje i s ohledem na excesy právní praxe v totalitních státech.

Můžete si třeba Campbella přečíst a věcně ho zkritizovat. Myslím, že to bude přínosnější než než emoční reakce tohoto druhu.

Štěpán Šťastník řekl(a)...

Souhasím s Tomášem Sobkem, že o emoce by jít nemělo v prvé řadě. Proto by podle mě nemělo jít o osobní sympatie a antipatie, protože autor článku komentuje aktuální výtvory a nikoliv jejich tvůrce. Souhlasím s autorem, že zejména přednes Petra Pitharta byl velice dobrý, a to v obou jeho částech. Proto mě mrzí, že pro masová média neexistuje, stejně jako pro ně neexistuje to uváděl Václav Klaus jak o jeho vůli něco vyšrtnout z textu slibu soudců Ústavního soudu, tak o jeho představě nezbytnosti vycházet pouze z textu Ústavy coby díla odrážejícího konkrétní situaci a názory tvůrců v době jejího vzniku . To jsem já pochopil tak, že by se Ústavní soud ve sporných momentech měl tázat poslanců České národní rady roku 1992, členů tehdejší české vlády a jejich poradců, co bylo tehdy jejich úmyslem.
Suma sumárum to ve mě vzbudilo dojem, že Václav Klaus potvrdil své rétorské kvality, přičemž se s právem jako vědním oborem a justiční praxí nějak minul, a to podobně jako v minulosti.
Projev Petra Pitharta mne velice mile překvapil odvahou, skladbou a obsahem sděleného. Nedávno jsem na JP četl úvahu o tom, jak první soudci Nejvyššího soudu USA definovali svoji nadřazenost nad zákonodárným sborem, v jehož budově tehdy sídlili v nepatrné místnosti, a přitom se tito soudci denně setkávali se zákonodárci. Na tuto úvahu jsem si vzpoměl poté, co si Petr Pithart po kritice mediálně rozmazené hrozby soudcokracie šel v klidu sednout těsně vedle Václava Klause.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Můžete, prosím, uvést část mého textu, která je podle vašeho hodnocení "emoční"? Pokusím se takovým formulacím napříště vyhnout.

Jistěže je obecně žádoucí rule of law ve smyslu přednosti pravidel před individuálním rozhodováním, ale to je ideál, praxe je jinde, a právě kausa justiční mafie to ukázala: co jeden státní zástupce hodnotil jako důvod pro podání obžaloby, podle druhého bylo důvodem k okamžitému zastavení trestního stíhání.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad TP Pardon, můj komentář byl adresován autorovi postu.

Ještě bych pro JK dodal:

Václav Klaus říká: "Kdyby bylo po mém, tak bych odkaz na jakési, vně naší reality ležící ideální přirozené právo z Vašeho slibu vypustil. Pokud pod tímto obratem nemyslíme pouhý zdravý rozum."

JK se ptá: "Zároveň by mě zajímalo, co je myšleno oním „zdravým rozumem,“ jehož se prezident dovolává."

Rád bych Vám připomněl, že naturalistické koncepce se dělí na voluntaristické a racionalistické, a z tohoto hlediska je snad zřejmé, co chtěl VK říct.

Jan Komárek řekl(a)...

Tomášovi Sobkovi

Domníváte se tedy, zřejmě spolu s Václavem Klausem, že lze význam ústavně-právních norem objektivně určovat na základě „dikce, ne její[ho] duch[a] či jádr[a], jak bývá leckdy módou říkat“? S názorem Vámi uváděného Toma Cambella souhlasím (a proto necítím potřebu s jeho názorem polemizovat), obávám se však, že je na něj v Klausově podání navázána teorie interpretace, která jaksi „prostor pro individuální morální názory orgánů, které jsou pouze jmenované“ vůbec neeliminuje.

(Já myslím, že je to vůbec problém Cambellova názoru: předpokládá totiž takovou teorii interpretace práva, která prostor pro individuální morální názory interpretů práva dokáže účinně eliminovat. Pokud se nemýlím, o takovou koncepci se přou filozofové práva již velmi dlouho a univerzální odpověď ještě nikdo z nich nenašel.)

Podle Klause je „Ústava je samozřejmě lidským výtvorem. Nevisí ve vzduchoprázdnu a nespadla z něho. Je odrazem společenské a politické reality okamžiku svého vzniku. Je velmi konkrétním, přesně vymezeným dokumentem. Hlavním úkolem Ústavního soudu je tento jeden lidský výtvor porovnávat s jinými lidskými výtvory, s běžnými zákony.“ Klaus tedy zřejmě zastává teorii, která je založena na jakémsi zvulgarizovaném originalismu, společně s představou, že lze aplikaci Ústavy zredukovat na logicko-matematickou operaci porovnání přezkoumávané normy s normou Ústavy, jejíž konkrétní obsah se zjistí, mimo jiné, dotazem u těch, kteří v roce 1992 sestavovali Ústavu. Nezlobte se, ale praxe jakéhokoliv soudu ukazuje, že to je dosti nerealistická metodologie – nebo snad víte o soudu, který by byl schopen se jí držet?

Koneckonců, pokud je Klaus zastánce racionalistické koncepce naturalismu (alespoň takto se jeho odkaz na „zdravý rozum“ snažíte vysvětlit Vy), musí zřejmě věřit, že na složité právní otázky existují odpovědi „vně naší reality,“ které poskytuje jakýsi „univerzální rozum,“ tedy epistemologický kontext ležící mimo vůli tvůrců Ústavy (které se přitom dovolává). Nevím jak Vám, ale mně se to zdá dosti nekonsistentní.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Možná jsem VK poslouchal špatně, nicméně já jsem jeho Vámi citovaný výrok z předposledního odstavce pochopil jinak než Vy. Nevyvodil jsem z něj snahu o degradaci interpretace na logicko-matematické operace a už vůbec ne dotazy na členy ČNR.
Vyvodil jsem z něj ale, že podstatou činnosti má být srovnávání normy přezkoumávané s normou ústavní a nikoli s osobními filosoficko sociologickými afiliacemi toho kterého soudce. Že je v některých plenárnách věcech ústava vykládána ne podle toho, co v ní je, ale podle toho, co by si ten který soudce přál, aby v ní bylo. To je podle mě nebezpeční na které VK, podle mě správně, poukazuje.
Ostatně, pamatuju si nedávnou přednášku jistého ústavního soudce, který nám vykládal, že hermeneutika je blbost a velké kodifikace 19. století metodologický omyl.
Mě (a asi i VK) znepokojuje představa soudce, kterého kodifikované právo obtěžuje, protože on sám ví lépe, jak to zařídit, ke kterémuž cíli je připraven kodifikované právo ohnout jakkoli.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Klaus je ve svých názorech (nejen na právo) dlouhodobě konsistentní, takže chybějící části lze doplnit z jeho předchozích veřejných vystoupení.

Jako každý postkomunistický politik VK právem a právníky pohrdá, protože v právu – ostatně zcela správně – vidí překážku moci, jež by měla být nesena podél jednoduché linie stát–občan a být korigována nikoli průběžně soudní mocí, ale každé čtyři roky ve volbách. Cokoli je mimo toto jednoduché schéma, je podle Klause nežádoucí a jaksi imanentně nelegitimní, neboť jsou to "nevolené vlivy" a "nevolení lidé". Proč by se politik měl podřizovat nějakému nevolenému soudci, který nemusí každé čtyři roky podstupovat volební martyrium, a proč by měl brát ohled na názor jakýchsi nevolených NGO (aka ekoteroristů)? Stejně tak jsou nevolení novináři, i ti by měli znát své místo a do politiky se nemíchat.

Tento apriorní odmítavý postoj k právu a justici byl u VK ještě znásoben thesí o "duchu zákonů", s níž kdosi přišel v době televisní krise a která byl pro jednoduše uvažujícího Klause naprosto mesmerisující: představa, že zákon (v daném případě o ČT) lze vykládat i proti jeho textu, je podle Klause absolutně unfair hra, za kterou stojí temné síly, nejspíš sám Václav Havel.

Další Klausovy projevy na thema práva jsou napjaty mezi těmito opěrnými body: odmítání přirozeného práva (je složité, nepředvídatelné a není ho možno prostřednictvím stranických struktur nadekretovat v parlamentu), pochybnosti o legitimitě soudní moci jako takové, mírně řečeno neaktuální představa o dělbě moci, vykládané tak, že soudci jsou povinni pracovat podle pravidel & zákonů, které jim sepíší (volení, a tudíž jedinou legitimní mocí disponující) poslanci, a nad jejich smyslem nebo účelem příliš nepřemýšlet, protože od toho tu nejsou.

Nebýt presidentského majestátu, musel by jeho výroční projev putovat nejkratší cestou do mašíblu, místo abychom zde o jeho smyslu vážně debatovali a každou pomatenou Klausovu větu analysovali, předstírajíce, že v ní vidíme hlubší, niterný smysl.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad JK

1) Nejsem textualista, ale argumenty špičkových textualistů (např. J. Manning) považuji za netriviální.

2)Souhlasím, že předpoklad účinné eliminace individuálních morálních názorů je sporný. Berme to spíš jako otázku míry.

3)Racionalita ("rozum") se svým požadavkem na universalitu nemusí být k právní praxi něco vnějšího. Může to být způsob, jakým by se ona praxe měla odehrávat. Třeba Klaus čte po nocích Alexyho. ;)

Jan Komárek řekl(a)...

V tom asi leží ten hlavní problém: jak podle Vás má soudce zjistit, co "je" v Ústavě, aniž by do procesu zjišťování promítal svoje subjektivní volby? Já si myslím, že žádná taková metodologie neexistuje. Soud bude mít vždycky diskreci.

Tím nijak nehájím občasné neuvěřitelné eskapády soudů, které sleduji (zej. ESD a ÚS) a nemyslím,že by je nebylo potřeba kritizovat (koneckonců o tom píší tento týden v Respektu). To, co Klaus nabízí jako řešení, je však podle mého soudu ještě nebezpečnější: absolutizace vlády většiny.

Já si samozřejmě nemyslím, že by soudy dokázaly dlouhodobě bránit nástupu totalitního režimu, ani že by dokázaly dlohodobě obhajovat morální stanoviska, které by nesdílela většinová společnost (hezký článek o tom píše třeba Barry Friedman - The Politics of Judicial Review). Jen si myslím, že soudy ještě nikdy totalitní vládu nenastolily. Demokraticky zvolená parlamentní většina však ano.

V tomhle smyslu bych chtěl reagovat i na výzvu Tomáše Sobka, abych se pokusil věcně zkritizovat Toma Campbella namísto emotivních reakcí na Václava Klause. Víte, v tom možná spočívá odlišné vnímání poslání blogu a rozdílný styl, kterým se zde vyjadřujete Vy a já. Zatímco bych o Campbellovi zřejmě psal do nějakého odborného časopisu (pokud bych měl pocit, že k němu mám co říci), na blogu se většinou snažím co nejjednodušší formou reagovat na to, co považuji za důležité. A v tom směru mi připadá projev prezidenta republiky významnější terč, než filozofická koncepce T. Campbella.

Anonymní řekl(a)...

Kateřina Šimáčková
Už od roku 1991 se neúspěšně pokouším pochopit oblíbenost Václava Klause, nechci se ale účastnit marné debaty o něm.
Ráda bych se jen vyjádřila ke znovu v této debatě traktované obavy ze soudcokracie. Soudnictví je přece jednoznačně nejslabší mocí z těch tří, co by se o ni měli v demokracii dělit. Nedisponuje ani penězi, ani policisty či vojáky; soudci myslím ani nemají moc zbraní nebo ropy. Premiéři, ministři i prezidenti v naší zemi na konkrétních případech dokázali, že se soudní rozsudek dá nedodržet a přesto se Vám nic nestane.
Překvapuje mne, že si ani právníci neuvědomují, že teď u soudu mohou vyhrát nebo prohrát a že jsou kompetentnější a méně kompetentní soudci. V okamžiku, kdy připustíme (pod vlajkou boje se soudcokracií), aby moc výkonná kontrolovala moc soudní, už nikdy ve sporu se státem nebudeme mít ani šanci na výhru. A uvědomme si, že se nám nebo našim klientům někdy stane, že budeme s nespravedlivým výkonem státní moci bojovat - a kdo nám pomůže? Určitě to nebudou soudci, kteří obdivují Ústavu 9. května a kteří se bojí moci výkonné nebo s ní podezřele dobře vycházejí.

Anonymní řekl(a)...

Pane Komárku,

jistá kamarádka mne s mírnou škodolibostí jí vlastní upozornila na tento váš článek a na tento blog.

Nejdříve se představím:

Jsem Pavel Hasenkopf a jsem onen nepřítel lidstva, který pomáhá prezidentu republiky s jeho temnými rejdy v oblasti práva.

Jsem toho názoru, že ideály do právní teorie nepatří. Různá společenská uspořádání jsou různě chtěná různými skupinami lidí, právo je jen zboží svého druhu, a prohlásit některé vztahy za přirozené považuji za poměrně pokrytecký způsob, jak svým představám de lege ferenda poskytnout výhodu ještě před jednáním.

Iusnaturalismus patří do politiky a ne do práva, a kdo se k němu hlásí, minul se povoláním: Měl se dát na politiku a ne na právo. Svým způsobem je takový člověk demokracii mnohem nebezpečnější, než sebešílenější poslanec, protože onen poslanec podléhá aspoň nějaké veřejné kontrole – i kdyby byl sebepitomnější, pořád má větší právo rozhodovat o tom, jak mají druzí žít, než z řetězu platného práva utržený soudce, který někdy není odpovědný ani sám před sebou.

Pokud se týče současného směrování EU, na ně by se velmi hodilo včerejší Pithartovo přirovnání k šikmé ploše. Jsem ročník 1970 a ono socialistické pokrytectví a umělé vyvolávání nadšení ještě pamatuji a velmi mi připomíná současné trendy v EU. Amsterodamská smlouva byla zásadní chyba, a EU se buď vrátí před ni, nebo dříve či později zanikne, s větším či menším třeskem. EU je dnes v zatím své nejhlubší krizi a další prohlubování integrace bude cestou Evropy do pekel. Lisabonská smlouva je takový závěrečný velký mejdan před pádem do propasti ...

A teď, když víte, co jsem za satana, k věci:

Dlouho jsem váhal, zda na vás mám vůbec reagovat.

Prezident Klaus řekl toto:

"Národní shromáždění se podle nové ústavy stává opravdu nejvyšším orgánem ve státě. Odstraňujeme všechny zvláštní orgány, které byly více méně byrokratické povahy a které fakticky stály nad Národním shromážděním. Máme na mysli především ústavní soud. Naše koncepce vychází z představy, že tyto tři orgány, t. j. parlament, president a vláda, mají spolupracovat jako orgány jednotné lidové moci, nikoli pracovat proti sobě jako představitelé nějakých zvláštních mocí." To je názor, který takto sice nyní už asi nikdo nezastává, ale jeho měkčí varianty mají své zastánce dodnes. Měli bychom připustit, že je hledání správné „dělby práce“ mezi nejvyššími ústavními orgány stejně naléhavé v současnosti jako bylo tehdy.“

Ten začátek, to je pouhá citace z důvodové zprávy. (Celé zde: http://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/T1227_01.htm ). Tu nesepsal prezident Klaus, kterému tehdy bylo sedm let, ale někdo, kdo v roce 1948 věřil, že socialismus je ta správná cesta do ráje a že strana ví všecno nejlíp. Mohl bych napsat, že to byl Gottwaldův poskok, ale nebylo by to fér, lidé tehdy v socialismus opravdu věřili, ostatně i ten velký protikomunistický bojovník Pithart měl legitimaci osm let, od roku 1960. Právě díky téhle víře se Gottwald dostal k moci, bez ní by si neškrtl.

Následuje konstatování, že i dnes se najdou lidé, kteří považují dělbu moci za zbytečnost či překážku v budování světlých zítřků.

A poslední věta je opět pouhé konstatování, že tu dělbu moci nemáme u nás dořešenou. Já si sice myslím, že Ústava – budeme-li číst to, co v ní je, a ne to, co bychom v ní chtěli – někteří z nás – najít – je celkem jednoznačná. Některé spory z poslední doby však svědčí o tom, že ne všichni tento názor sdílejí a proto některé kompetence jsou sporné. I když z mého úhlu pohledu je to porušení ústavy a stavění se nad ni, pro Ústavní soud je to jen dobře, protože nebýt těchto sporů, nikdy by se nestal tak významnou institucí, jakou se stal.

Čili:

Buď máte problém rozlišit mezi názorem a popisem stavu.

Nebo máte problém se zrakem.

A nebo je to od vás velmi nepěkná podpásovka, nehodná bojovníka za spravedlnost, napsat že „Václav Klaus se přihlásil k ideovým základům totality“ – to bych čekal tak od nějakého toho blesku a ne zde.

Výběr ponechávám na vás.

Dobrou noc.

P.S.: Oněmi měkčími variantami jsou zcela nepochybně myšleny jakékoli pokusy o vychýlení checks and balances z rovnováhy, např. o odpoutání jedné moci od zbylých dvou. Takovou měkčí variantou byl třeba včerejší názor Petra Pitharta, který ve svém projevu zjevně pozapomněl, že zákonodárcem je Parlament a nikoli vláda, stejně jako různé pokusy o nekontrolovatelnost justice.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Děkuji předřečníkovi za skvělou ilustraci toho, co jsem a margo Klausových názorů na právo uvedl o kus výš.

Anonymní řekl(a)...

P.S.:

„1. ... To však, co pro všechno lidstvo (sám) přírodní řád stanoví, je všemi národy stejně zachováváno a nazývá se „právo národů“, jakožto právo, jehož všechny národy užívají ...
52. Pravomoci pánů jsou tedy podřízeni otroci. Tato pravomoc má původ v právu národů ...“


(Gaius, Instituce, kniha první)

Speciálně pro pana Komárka: To je jen CITACE. V případě nesouhlasu si stěžujte Gaiovi, ne mně.

P.H.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Milý pane Hasenkopfe, problém není v tom, jaké má Václav Klaus názory, ale v tom, že je formuluje jako hotentot. A proto si myslím, že J. K. měl raději kritizovat někoho sofistikovanějšího.

Anonymní řekl(a)...

Ach jo, tak tedy ještě Tomáši Pecinovi. Chápete Klause špatně.

Klaus říká v zásadě toto:

1. Názory na to, co je a co není přirozené (dobré - špatné - spravedlivé), se liší a vždy lišily. Neexistuje žádná absolutní spravedlnost, absolutní přirozenost, žádné absolutní dobro, žádné absolutní zlo. Tak, jako neexistuje pevný bod ve vesmíru, neexistuje ani žádná předem pevně daná norma.

2. Důsledek: Normy si určují lidé sami. Stojíme tedy před otázkou, kdo má určovat (nejen sobě, ale především všem ostatním), co je a co není přirozené, co je a co není dobré, správné, špatné ...

3. Jsou v zásadě dvě možnosti: Buď si to budou stanovit lidé sami, nebo jim to bude určovat někdo, kdo se prohlásí/bude prohlášen za chytřejšího, lepšího ...

4. Doby, kdy se věřilo prorokům, už minuly, dnes máme demokracii, kdo se prohlásí za proroka, riskuje inhumaci zdola.

5. Protože je nás moc a protože specializace, na přímou demokracii to není. Proto máme demokracii zastupitelskou,

A teď pozor:

6. Podstatou jakékoli demokracie není hledání dobra či pravdy a vůbec jediného správného řešení, ale výběr nejpřijatelnějšího řešení pro co největší počet členů společnosti.

7. Proto je základem (zastupitelské) demokracie nikoli vzdělání a inteligence, ale důvěra. Můžete být sebechytřejší a můžete mít tisíckrát pravdu, když se lidem nebudete líbit, vypískají vás (v tom nejlepším případě).

8. Pokud tedy někdo nevolený - v našem případě soudci - aspiruje na to, aby právo nikoli pouze aplikoval, ale tak trochu i vytvářel k obrazu svému, pak:

a) se vyvyšuje nad ostatní, kterým tím implicite sděluje "já tomu rozumím nejlíp, vy ostatní jste blbci a proto se vás nepotřebuji na nic ptát, ostatně, je to pro vaše dobro,

b) nemá důvěru - kde se vzal, tu se vzal, a chtěl by kázat ..., a

c) riskuje nestabilitu a totální odtržení od reality, tj. od toho, co vlastně lidé chtějí - v podstatě se chce ke společnosti chovat ochranářsky jako rodič k malému dítěti a nevidí/nechce vidět, že už nejsme ve středověku, společnost nám dorostla, je dospělá a o vodění za ručičku (už) nestojí. Chce být svoje, ne maminčina/tatínkova. Rozumný tatínek/maminka to pochopí včas ...

Překlad vlastní.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Ad Pavel Hasenkopf:

Možná mi uniká smysl Vašeho posledního dovysvětlení. Připadá mi ale, že přes veškerou snahu o sofistikovanost tezi Tomáše Peciny spíše potvrzujete než vyvracíte...

Pavel Norbert

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Pavel Hasenkopf:

Zdravím, v jedné věci souhlasím:

"To je názor, který takto sice nyní už asi nikdo nezastává, ale jeho měkčí varianty mají své zastánce dodnes." Z tohoto citátu nevyplývá, že
(1) jedním ze zastánců této měkčí varianty je i VK;
(2) tato měkčí varianta je stále natolik tvrdá až je totalitní; a
(3) "Prezident Václav Klaus se přihlásil k ideovým základům totality"?

Avšak poznamenávám, že myšlení VK, vzato do důsledku, vede ke zrušení Ústavního soudu, přinejmenším v jeho plenární úloze.

Nejen proto, že na Hradě máme člověka, jehož vrcholný příspěvek k teorii státu a práva spočívá v tvrzení, že může bez udání důvodu odvolat, koho jmenoval, včetně vrcholných představitelů justice, díky Bohu za Ústavní soud.

Jsem volič, a tak se můj hlas možná také počítá. Hlasuji (a hlasoval jsem r. 92 prostřednictvím svých zástupců) pro Ústavní soud, pro přezkum ústavní konformity, pro základní práva a pro možnost soudců vy/dotvářet v rozumném rozsahu právo. Možná je nás většina.

Mimochodem poznamenávám, že ani podstatně slabší legitimita nebrání panu prezidentovi zaujímat zahraničněpolitická stanoviska v rozporu s vládou. Ne, že by mě to nějak iritovalo. Jen to možná ukazuje, jakou vážnost přikládá voličům a demokratické legitimitě samotný VK.

Jan Šmakal řekl(a)...

Zřejmě je nás tu víc, kteří pana Klause chápeme špatně. Proto mám dvě otázky, jejichž zodpovězení by mi snad s pochopením pomohlo, pane Hasenkopfe.

1) To Vy jste pana presidenta upozornil na onen dnes vysloveně moderní směr právní teorie - normativní teorii?

2) "Neexistuje žádná absolutní spravedlnost, absolutní přirozenost, žádné absolutní dobro, žádné absolutní zlo. Tak, jako neexistuje pevný bod ve vesmíru, neexistuje ani žádná předem pevně daná norma." Jak to víte?

Anonymní řekl(a)...

Pavel Norbert:

Těžko Vám něco dovysvětlím, když nenapíšete, co konkrétně nechápete. V zásadě je to prosté: Smyslem tvorby práva není najít správné uspořádání, smyslem je najít fungující uspořádání - takové, abychom se tu pokud možno nepokousali. Tudíž je třeba vycházet z toho, co lidi chtějí, a ne z toho, co si myslíme, že je pro ně dobré. Prosté a jednoduché, co chcete víc?

Jan Petrov:

Ne, z onoho citátu závěry ad 1, 2 a 3 opravdu nevyplývají.

Moje názory na prezidentovy pravomoci v zahraniční politice speciálně jsou zjevně diametrálně odlišné od Vašich. A to i s odůvodněním, ale na to tu zjevně není prostor, nechám si to na jindy.

A pokud se týče odvolání předsedkyně NS, za a) předseda NS je správní funkce, teoreticky by ji tedy klidně mohl dělat i nečlen justice a na nezávislost jejího rozhodování by to nemělo vliv. Za b) považuji paní Brožovou speciálně za zcela nezpůsobilou pro tuto funkci, resp. pro jakoukoli manažerskou funkci. Její osobnostní způsobilost ponechávám bez komentáře.

Dál, osobně je mi mnohem bližší americký model jednoho Nejvyššího soudu, nicméně ÚS svou roli samozřejmě má: kontrolovat dodržování ústavy. Jeho rolí však není ústavu dotvářet - to je rolí zákonodárce. Jakmile si ÚS začne cucat ústavu z prstu, sám ji porušuje.

Jan Šmakal:

Vám se normativní teorie nelíbí? Mně ano. Vše tam do sebe zapadá s matematickou přesností a netřeba si tudíž nic domýšlet, vymýšlet a vůbec cucat z prstu.

A jak to vím, že absolutno neexistuje a že vše je relativní? Dokažte Vy, že existuje. Dokázat, že něco neexistuje, dost dobře nejde. A o té relativitě to tvrdil jistý Albert Einstein. V oblasti společenských věd je důkazem historie sama - tedy pokud nechcete tvrdit, že jen Vy máte pravdu a všichni před Vámi se mýlili. To tvrdit samozřejmě můžete, ale nic tím nezměníte.

Ostatně, už král z Malého prince dobře věděl, že je sice - samozřejmě - všemocný, ale že nařizovat v poledne Slunci, aby zapadlo, by se mohlo jeho autoritě poněkud vymstít a tudíž bude lépe počkat s tím až do večera, kdy budou pro takový příkaz vhodnější podmínky.

A mně přijde, že právě nastaly velmi vhodné podmínky dát najíst domácímu zvířectvu a jít si lehnout. Buenas noches.

P.H.

Jan Petrov řekl(a)...

Ad P.H.

I. Pravomoci prezidenta v zahraniční politice

Vždyť jsem napsal, že mi zas tolik nevadí. A o tom byl ten argument. Prezident může jednat v rozporu s vůlí přímo volených zástupců a soudci ÚS mohou rovněž.

Materiální i imateriální blahobyt společnosti závisí na jemném vybalancování mezi vládou lidu a vládou řádu. A soudci ÚS (jmenováni poměrně nepřímo) a prezident (volen jen o málo příměji) reprezentují spíš ten řád.

II. Paní předsedkyně

Tvrzení "považuji paní Brožovou speciálně za zcela nezpůsobilou pro tuto funkci" a tvrzení "její osobnostní způsobilost ponechávám bez komentáře" mi připadají poněkud inkonzistentní. Vám ne? Paní předsedkyně si zaslouží obhajobu, ale tady na to není vhodný čas ani příležitost -- i proto, že moje poznámka v tomto případě mířila na obranu SAMOTNÉ FUNKCE předsedy NS/NSS (ÚS), ať už ji zastává kdokoli.

Mimochodem, zkuste některému evropskému předsedovi soudu vysvětlit, že není na reprezentování justice, ale na kontrolu ořezání tužek.

Rozhodovat o členech a předsedech senátů, schvalovat rozvrh práce, předkládat plénu návrhy na zaujetí stanoviska, souhlasit s přidělením soudce... -- typická administrativa?

III. Dodržování Listiny

Prosím o vysvětlení, jak může ÚS interpretovat pojmy jako "nucené práce a služby", "vlastnictví", "krutý nebo nelidský trest", "spravedlivý proces"..., aniž by dotvářel právo a aniž by zasahoval do práva všeholidu (a jeho volených zástupců) "určovat si normy".

IV. Normativní teorie

Tvrzení, že existuje právní teorie, která všechny nejednoznačnosti a argumentační problémy vyřeší jednoznačně za nás ("netřeba si tudíž nic domýšlet, vymýšlet"), je asi tak plauzibilní jako tvrzení, že vyvlastníme buržoazii a budeme se mít všichni dobře.

Jak za nás normativní teorie práva vyřeší otázku, co je to spravedlivý proces?

Jan Petrov řekl(a)...

"Ne, z onoho citátu závěry ad 1, 2 a 3 opravdu nevyplývají." Jasně, že ne; ten otazník jsem na konci bodu (3) ponechal omylem při editaci věty.

Zdenek Novy řekl(a)...

Panu Hasenkopfovi:

Ačkoliv nevidím tolik "skandálního" v projevu pana prezidenta jako někteří mí spolukomentátoří, myslím, že přehlídka Vašich názorů na právo a společnost představuje to čemu se říká "směsice filosofie a bláznovství", přinejmenším však nebývalou revoluční rétoriku:). Aniž bych se chtěl pozastavovat nad jednotlivými body.

Asi jste nepochopil, že žádný "návrat před Amsterdam" není možný a též není řešením. Obdobně by člověk mohl ad absurdum říci, že řešením současných společenských, "moderně" globálních problémů, je návrat k monarchii nebo taky "válce všech proti všem."

Ad Dan Dvořáček:

"Že je v některých plenárnách věcech ústava vykládána ne podle toho, co v ní je, ale podle toho, co by si ten který soudce přál, aby v ní bylo. To je podle mě nebezpeční na které VK, podle mě správně, poukazuje."

Naprostý souhlas. Lidé z běžné právní praxe, např. advokáti a koncipienti, kterých znám asi nejvíce, dospěli po práci s judikaturou ÚS k názoru, že ÚS si dokáže zargumentovat cokoliv, v jediné věci je schopen si zargumentovat stejně dobře "ano" i "ne".

Jinak k těm kodifikacím, dotyčný, který přednášel, měl pravdu. ty kodifikace skutečně mají jádro silně pozitivistické. To se lze ostatně dočíst z běžně dostupné literatury(např. Kryštůfek, Z. Historické základy právního pozitivismu, Praha: Academia, 1967, passim), takže nic nového pod sluncem.
Musím nicméně říci, že je mi milejší právní pozitivista se zdravým rozumem, než-li zastánce tzv. "přirozeného práva"(existuje-li něco takového), který pod "přirozenoprávní cítění" dokáže zahrnout cokoliv a zejména pak své osobní názory, ideové sklony a preference.

Jan Komárek řekl(a)...

Pavlu Hasenkopfovi:

V jedné věci Vám musím dát za pravdu – titulek mého postu je nevhodný a z mnou uvedeného citátu z projevu Václava Klause skutečně nelze dovozovat, že by se chtěl hlásit k ideovým základům totality. Využiji tedy možnosti, které mi blog poskytuje, a titulek s upozorněním změním. Díky také Jendovi Petrovovi a ostatním komentátorům, kteří se mnou v tomto ohledu vyjádřili nesouhlas a přiměli mě k této opravě.

Jinak ale zcela souhlasím s tím, co Vám Jenda Petrov píše: myslet si, že se normativní teorie právní vůbec zabývá otázkami interpretace a adjudikace (a může tedy dnes nabídnout užitečné vodítko pro soudce, kteří jinak „tápají“) můžete snad jen v případě, že jste Weyra vůbec nečetl. Musel bych se opakovat po Jendovi, ale vysvětlete mi, jaká vodítka poskytuje tento „vysloveně moderní směr“ při zkoumání, zda soudní poplatek stanovený soudním řádem ve výši xy porušuje právo na spravedlivý proces? Tím nijak neútočím na Weyra; jelikož však dvacátá a třicátá léta v Evropě soudní přezkum v dnešním smyslu vůbec neznala (tím myslím přezkum ve světle individuálních základních práv, prováděný na základě individuálních stížností centralizovaným soudem), tak nám asi dnes mnoho neřekne. Stejně tak v té době nedocházelo ke globalizačním a integračním jevům (a teď nemám na mysli jen EU), a proto mohl být obsah pojmu suverenita vykládán způsobem, který dnes naprosto nepostihuje realitu.

Pokud jde o Klausem (a Vámi) tolik zdůrazňovanou nezpochybnitelnost legitimity na základě demokratických voleb: je tedy podle Vás vláda, která bude se souhlasem většiny posílat určitou skupinu občanů do plynu (popřípadě v „měkčí variantě“ jen popravovat, zbavovat majetku atd.) legitimní? (Ten druhý příklad možná není zcela přesný, poněvadž lze pochybovat o tom, že komunistická vláda v ČSR měla v padesátých letech většinovou podporu svého obyvatelstva; pokud však jde o diskriminaci Židů v nacistickém Německu, tam zřejmě – alespoň zpočátku – u většiny obyvatelstva podporu nacházela). Opravdu si myslíte, že demokracie znamená možnost jednou za volební období vyjádřit svůj (ne)souhlas vhozením lístku do volební urny?

Nemusíme ale hned chodit k extrémním příkladům a dovolávat se nacismu či komunismu. I (v současnosti patrně nejvlivnější) kritik soudního přezkumu Jeremy Waldron formuluje podmínky, za kterých je soudní přezkum (ve smyslu možnosti nevoleného soudu rušit zákony přijaté zvoleným zákonodárcem - http://yalelawjournal.org/115/6/1346_jeremy_waldron.html) nelegitimní. Mj. uvádí dosti přísné podmínky, za kterých lze rozhodování v politickém procesu považovat za legitimní a pokud se nemýlím, tak pochybuje, zda jsou např. v USA splněny (článek jsem četl už dávno, ale pamatuji se, že něco takového JW naznačoval při jedné diskusi na NYU). Obávám se, že politický proces v ČR na tom je ještě hůře (viz např. popis přijímání zákona o soudech a soudcích v projevu Petra Pitharta).

Tomáši Sobkovi:
(Díky za Vaše reakce; berte prosím následující jako skutečné otázky, nikoliv polemiku.)

Asi se shodujeme, že omezení diskrece orgánu interpretujícího právní normy (a zejména ty, obsažené v Ústavě), je velice obtížné, možná nemožné (ať už se bavíme o možnostech omezení samotným textovým vyjádřením právních norem, nebo odkazem na úmysl zákonodárce, anebo jinými metodami).

Pokud souhlasíte, že při aplikaci práva musí vedle pozitivně-právních norem vlastního právního systému interpret aplikovat i normy, které jsou součástí jiného normativního systému (a teď myslím buď právní systém, jehož interpret není součástí, anebo systému mimoprávního), myslíte, že mám pravdu v následujícím?:

1/ Odkaz na „přirozená lidská práva“ může diskreci interpreta ve skutečnosti omezovat, neboť odkazuje na konkrétní normativní systém, kterému dávají obsah další interpreti a tím zužují významový rozptyl (v evropském okruhu to např. znamená, že se s otázkou interpretace pojmu „spravedlivý proces“ můžete obracet do judikatury dalších ústavních soudů, ESLP, ESD, ...).

2/ Odkaz na „zdravý rozum“ může ve skutečnosti diskreci interpreta rozšiřovat, neboť se v soudobém evropském kontextu jedná o mnohem neurčitější pojem, než „přirozená lidská práva.“

Myslím, že by byl docela zajímavý výzkum, který by se zabýval srovnáním metodologie soudního přezkumu v USA a Evropě a tím, jak tyto metodologie dokážou omezovat soudy při jejich přezkumu (k první otázce napsal opravdu dobrý článek Mattias Kumm - “Constitutional rights as principles: On the structure and domain of constitutional justice”, ICON, 2004, No 2,pp. 574-596), tím druhým se podle mě nikdo nezabýval (ona je otázka, jak by se takový výzkum provedl...).

Jan Šmakal řekl(a)...

Ad P.H.

Já samozřejmě neumím dokázat, že absolutno neexistuje - já to dokonce ani nevím. Nicméně to, že jsem něco neviděl pro mne ještě není důvodem ke kategorickému tvrzení o neexistenci. Osobně se domnívám, že akceptace možnosti existence bude mít v konečném důsledku větší hodnotu než opak (viz příspěvek Tomáše Sobka na LeBlogu). Ale chápu, že tento spor je nejen sporem naším, ale zároveň i mnohých jiných.

Normativní teorie je samozřejmě krásná, chytrá a vtipná. Právě tak jako Nataša Gollová, která, při vší mé úctě a obdivu k ní, může být ve své kategorii označována toliko za nepřekonanou, ne však za moderní. Stejně pak nemohu souhlasit s představou interpretační všespasitelnosti normativních teorií - k argumentům pánů Petrova a Komárka bych dodal, že i Kelsen s Weyrem se v řešení některých zásadních otázek nehodli (a to byli autoři názorově poměrně blízcí)...

Dan Dvoracek řekl(a)...

Ad. Z. Novy - možná jsme se ne úplně pochopili... onen přednášející netvrdil, že ony kodifikace mají pozitivistické jádro, alébrž že jsou koncepčním omylem nezpůsobilým řešit společenské vztahy, které jsou předmětem právní regulace. (Uvedené se snažil demonstrovat na principech Gödelovy teorie neúplnosti, které buď nerozumí sám, nebo spoléhá na to, že jí nerozumí posluchači.)
Nejsem si zcela jist, zda je vůbec nutné uvádět důvody proč jsou kodifikace jedním z největších pokroků v právních dějinách. Připadá mi to veskrze zřejmé. Stejně tak zřejmé mi ale připadá, že soudci, který má dojem, že ví lépe než ostatní, co je pro ostatní dobré, kodifikace překážejí... ostatně brání jeho svatému rozletu - naštěstí.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad JK

Když to velmi hrubě zjednoduším, tak jsou dvě základní koncepce nonpositivismu: koherenční a prahový. Koherenční říká, že mezi právem a morálkou je kontinuita (Dworkin). Prahový říká, že pokud rozpor mezi právem a morálkou překročí určitou hranici, pak musí právo ustoupit morálce (Radbruch, Alexy).

S tím zdravým rozumem je to legrační. Pojem "common sense" se tradičně vymezoval proti pojmu "reason". Chápal se jako mystický instinkt sídlící v duši, my bychom řekli "intuice". Takže když jsem četl Klausův text, hned jsem si řekl, že "zdravý rozum" jistě nemyslí ve smyslu common sense. :)

Máte pravdu, že pojem "přirozená práva" je ostřejší než pojem "zdravý rozum" a to minimálně v tom, že se vede právní diskurs o tom, co jsou to lidská práva, nevšiml jsem si ale, že by se vedl právní diskurs o tom, co je to zdravý rozum. Foucault v Dějinách šílenství říká, že pojem "zdravý rozum" se tradičně používá k sociální exklusi těch Jiných.

Jan Komárek řekl(a)...

Díky, ale asi budete souhlasit, že nejen nonpozitivisté se domnívají, že se soudci musí při svém rozhodování obracet mimo systém pozitivního práva. To samé přeci (jak sám určitě víte) tvrdí i pozitivisté (v tom podle mě také spočívá hlavní omyl pana Hasenkopfa ohledně relevance normativní teorie pro rozhodování soudů). Skvělý je v tomhle ohledu článek Johna Gardnera, "Legal Positivism: 5 1/2 Myths."

Je zapotřebí odlišovat dvě otázky: kdy je na základě mimopozitivních standardů ("přirozená práva člověka", "zdravý rozum") třeba považovat pozitivní právo za nezávazné/neplatné na jedné straně, a otázku, do jaké míry do rozhodování soudů promlouvají mimopozitivní standardy.

Jestliže sama Ústava (pozitivní právo) zakotvuje morální principy jako standardy poměřování platnosti podústavních předpisů, pak ta první otázka téměř nevyvstává, poněvadž dříve mimopozitivní standardy se staly standardy pozitivními. (Vyvstane leda ve vztahu k definici materiálního ohniska ústavy). Otázka druhá je pak otázkou každodenní rozhodovací praxe, které se mnohé pozitivistické teorie ani nevěnují.

V tomhle ohledu se také Dworkin brání označení "naturalista" nebo "nonpozitivista". Jeho nezajímají otázky "co je právo", ale otázky "co mají soudy a jiné orgány státní moci dělat, aby jejich rozhodování bylo legitimní."

Ještě jedna poznámka k právnímu pozitivismu: na rozdíl od jeho vulgárního chápání zde (i v důsledku dehonestace tohoto směru myšlení v některých rozhodnutích US), se slavní pozitivisté nevyčerpávali bezzubým zkoumání "pozitivního práva." Řada z nich je a byla vynikajícími morálními filozofy (Hart, Raz, Gardner, ...). Čili, pro ně se zajímavé otázky nevyčerpaly u zkoumání pyramidické struktury právního systému a tvrzení, že normy nižší právní síly odvozují svoji platnost od norem právní síly vyšší.

Anonymní řekl(a)...

Nechce se mi psát znova, co už jsem napsal, takže odkaz http://www.cepin.cz/docs/newslettery/2007-10.pdf.

Dál - napravíme inkonzistenci:
Paní Brožovou považuji za nezpůsobilou jako manažerku. kromě toho mi vadí i lidsky a jako předsedkyni bych ji nechtěl, i kdyby byla manažerem roku. Někdo tak konfliktní se vidí málokdy.

Dál: Málo se ví, že její odvolání si nevymyslel VK, ale chtěl ho po něm Němec (pro pořádek, toho mám ještě mnohem "raději", než Brožovou, a to zejména za kauzu Katar /vyvolanou původně MZV/). Ani Němec nejednal z vlastního popudu, ale prostě proto, že Brožovou na NS už nikdo nedokázal vystát a začínalo se to projevovat na jeho chodu. Chcete-li být dobrý šéf, musíte mít autoritu a není od věci, když vás nadto podřízení mají rádi. Brožová nemá ani autoritu, ani ji nemají v Brně rádi. Snad jen s výjimkou Elišky Wagnerové, kdy je s podivem, že se v její věci neprohlásila za podjatou.

Co se týče normativismu, nechám si to na jindy, tady na to není prostor, který bych potřeboval.

Pokud jde o slovo "moderní": Tohle slovo lze chápat na různé způsoby, pro někoho je to "módní", v případě prezidenta by zřejmě bylo na místě synonymum "vědecký" (a contrario přirozenoprávnímu náboženství). VK není právník a nemluví pouze k právníkům, vyjadřuje se tak, aby měli šanci to pochopit i neprávníci, tedy co nejjednodušeji. Jestli ho dokáže něco opravdu naštvat, tak jsou to sáhodlouhé elaboráty o ničem, ze kterých se v lepším případě dozví, o co jde, na straně 26 dole, v horším vůbec. Zkušenost s ním mi říká, že sebesložitější věc lze nakonec smrsknout na tři podstatné věty, ovšemže na úkor detailů.

A k roli ÚS: Nedělejme ze sebe navzájem hlupáky. Nikdo netvrdí, že tam, kde pro to zákon poskytuje prostor, není na místě výklad soudu. Ovšemže je, a já - věren normativistické "víře", že mezery v právu neexistují a že každý normový soubor je úplný a bezrozporný - půjdu ještě dál a řeknu, že tam zákonodárce justici svoji roli prostě delegoval. Není však prostor pro "výklad" tam, kde je zákon, potažmo ústava jednoznačná - tam už nejde o výklad, ale o účelové překrucování.

Tápání právníků asi nejlépe dokresluje výrok dr. Syllové z konference k Lisabonské smlouvě, kdy svůj proslov zakončila zhruba větou "právě jsem vysvětlila, proč Lisabonská smlouva v rozporu s ústavou není, ale všichni zde víme, že stejně dobře by se dal doložit i opak." /Ne že bych s ní souhlasil./

JK: Ano, ústava může učinit morálku pozitivním právem, což je ostatně případ naší Listiny. Problém je s nezrušitelností - vše lze zrušit tak, jak to bylo stanoveno, a žádná morálka není věčná a absolutní.

A Zdeňkovi Novému:

Návrat před Amsterodam možný není? A proč? Se stejnou logikou bych já mohl říct další prohlubování integrace není možné. Btw, kam až by se ta integrace měla prohloubit, kde má to prohlubování skončit, co je jejím konečným cílem?

A někdo zde zmínil legitimitu Hitlera: Ano, Hitler měl podporu, a proto také po válce zaplatilo Německo jako celek a ne pouze jeho špičky.

P.H.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad JK

Prakticky se vším, co jste napsal, souhlasím. Vaše polemika samozřejmě není namířená proti deskriptivním positivistům (např. H. Hart, J. Raz, J. Gardner, B. Bix, M. Kramer), ale proti tzv. demokratickým (preskriptivním) positivistům (např. J. Allen, J. Waldron, T. Campbell, J. Goldsworthy). Ti argumentují, že soudce jako pouze jmenovaný orgán nemá žádnou legitimitu k tomu, aby autoritativně rozhodoval o právech a povinnostech občanů na základě svých osobních morálních postojů.

Jim Allen říká: "Demokratičtí právní positivisté požadují, aby jmenovaní soudci byli co nejvíce omezeni rozhodnutími volených zákonodárců."

Ad P. Hasenkopf

J. Waldron původně označoval demokratické positivisty jako "normative positivists". To se ale nelíbilo Campbellovi, který namítal: "Ještě si nás budou plést s těmi normativisty!" :)

Jan Komárek řekl(a)...

Co se týče normativismu, nechám si to na jindy, tady na to není prostor, který bych potřeboval.
Nemusíte plýtvat prostorem, stačí, když odkážete na konkrétní díla normativní školy, která se věnují otázkám interpretace právních norem, neřkuli ústavy. Podle mého názoru neexistují.

Ano, ústava může učinit morálku pozitivním právem, což je ostatně případ naší Listiny. Problém je s nezrušitelností - vše lze zrušit tak, jak to bylo stanoveno, a žádná morálka není věčná a absolutní.

Ta moje poznámka směřovala na Tomáše Sobka, proto se týkala něčeho jiného, než možná myslíte Vy (mně vůbec nejde o metafyzický původ těch práv; mně jde o otázky legitimity jejich aplikace soudy). Ale k VK, nebo snad k Vám lze vztáhnout následující dotaz: v případě, že náš ústavní pořádek obsahuje katalog práv, která jsou svojí povahou nejednoznačná a mají základ v osvíceneckých teoriích přirozených práv, jak je podle VK (nebo Vás) mají vykládat? "Každý má právo vlastnit majetek." Je možnost vyvlastnění ve veřejném zájmu v rozporu s tímto právem? Nebo pouze za určitých podmínek? Jakých? Kdo je má určit? Skutečně vždy pouze parlamentní většina? A mají pak taková práva nějaký význam?

Anonymní řekl(a)...

AD:Vaclav Klaus (? nebo Pavel Hasen ..)"prof. František Weyr, spoluautor normativní teorie právní, onoho směru právního pozitivismu".
Jsem sam, kdo si myslí, ze se F. Weyer v hrobě obrací?

Pro F. Weyra nebylo větších belzebubů, než byli positivisté. Zařadit ryzí nauku právní k positivismu. Hmm hmm, to je opravdu originální.
Jan Novák

Anonymní řekl(a)...

"stačí, když odkážete na konkrétní díla normativní školy, která se věnují otázkám interpretace právních norem, neřkuli ústavy. Podle mého názoru neexistují."

... to znamená, že bude třeba je napsat.

Ta moje poznámka směřovala na Tomáše Sobka, proto se týkala něčeho jiného, než možná myslíte Vy (mně vůbec nejde o metafyzický původ těch práv;

Ale mně ano.

Každý má právo vlastnit majetek." Je možnost vyvlastnění ve veřejném zájmu v rozporu s tímto právem? Nebo pouze za určitých podmínek? Jakých? Kdo je má určit? Skutečně vždy pouze parlamentní většina? A mají pak taková práva nějaký význam?

Četl jste tu Listinu vůbec? Pokud ano, jak se můžete tak hloupě ptát?

"(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu." Odst. 4 je lex specialis k odst. 1, soudu tedy zbývá posoudit, zda konkrétní vyvlastnění bylo či nebylo ve veřejném zájmu, a pokud je ve veřejném zájmu, zda byly splněny procesní podmínky, tj. zda se událo na základě zákona a za náhradu.

A ano, třípětinová většina to může celé zrušit a vyvlastnit všem všechno a zavést znovu státní vlastnictví všeho. To by se mi sice nelíbilo, ale proti tomu je třeba bojovat politickými prostředky a ne právním posvěcením typu "čl. 11 je nezrušitelný". Prostě je třeba jednat tak, aby to nikdo zrušit nechtěl, a pokud ano, aby nezískal většinu.

Jan Novák:
Jste typický případ člověka soustředícího se na nepodstatný detail. Jak nalajnuju členění jednotlivých právních teorii je věc úzu nebo subjektivního rozhodnutí. Vezmu-li jako kritérium původ práva - od lidí nebo mimo ně - pak tu proti sobě stojí na jedné straně iusnaturalismus/deismus a na straně druhé pozitivismus, kam v tomto případě patří jak ryzí nauka, tak normativismus. Že Weyr bojoval na dvou frontách, jak proti iusnaturalismu obecně, tak proti pozitivismu, který mu přišel málo vědecký, je věc druhá.

Myslím, že navzájem se zjevně neobohatíme, jak se dnes módně říká, a že do této společnosti nepatřím je mi jasné od začátku. Tudíž nebudu dál rušit zdejší kruhy a budu se věnovat něčemu užitečnějšímu.

P.H.

Jan Petrov řekl(a)...

Ad PH

I já si myslím, že v těch několika málo případech, kdy je text Ústavy či Listiny poměrně jasný, měl by se jich ÚS držet. Nevím, ovšem, jak s tím souvisí normativní teorie, delegace či státoprávní myšlení Václava Klause.

Zdálo se mi, že názory VK popisujete takto: lidé by si měli určovat normy výhradně sami, prostřednictvím svých volených zástupců. Na druhou stranu mu prý ovšem nevadí, že ÚS může zrušit zákon pro rozpor s ustanoveními Listiny, zpravidla velmi, velmi neurčitými. ???

Ještě jednou: otázka, zda prezident smí odvolat JAKÉHOKOLI předsedu NS/NSS se netýká paní předsedkyně.

Ale když si nedáte pokoj:

No vidíte, a já jsem se zas za ten rok od paní předsedkyně naučil, jak nebýt (tolik) konfliktní, resp. zvládat konflikty s jistou elegancí.

Prezident nesmí odvolat předsedu Nejvyššího soudu bez udání důvodů, ani kdyby mu to navrhl samotný Butrus Butrus Ghálí.

Krom toho: Pamatujete, jak VK vysvětloval, že předsedu může odvolat bez dalšího, silou Ústavy, ale pro tentokrát si to (ještě) nechá kontrasignovat.

"Brožov[ou] ... nemají v Brně rádi. Snad jen s výjimkou Elišky Wagnerové ..."

Není to pravda, není to přezkoumatelné a hlavně je to velmi sprosté.

Jan Komárek řekl(a)...

... to znamená, že bude třeba je napsat.
S instrumentáriem, které Vám normativní škola zanechala, Vám přeji hodně štěstí. Nějak se mi zdá, že je třeba inspiraci hledat jinde, než nám spolu s panem prezidentem doporučujete.

Četl jste tu Listinu vůbec? Pokud ano, jak se můžete tak hloupě ptát? [+ navazující argumentace PH]

Ale tady se přeci nemusíme bavit o nezrušitelnosti ochrany vlastnického práva. Na úrovni zcela běžné aplikace Listiny se musí ÚS vyrovant s otázkou, co je "veřejný zájem." Pokud je "veřejný zájem" to, co (obyčejným) zákonem určí parlamentní většina, pak jakýkoliv ústavní přezkum dodržování základních práv ztrací smysl. Zároveň nám normativní teorie (tedy spíše to, co za ní zde vydáváte) neposkytuje žádná vodítka, jak legitimně obsah pojmu "veřejný zájem" vymezit (ona se tím vůbec nezabývá, víte?) Domníval jsem se, že k tomu, abych ilustroval o co mi jde, nebylo třeba citovat celé ustanovení čl. 11 Listiny ... Ale zřejmě je naše chápání toho, co jsou "nepodstatné detaily" poněkud jiné...

Jan Petrov řekl(a)...

Pozn.: Svůj příspěvek jsem začal psát před tím, ale vložil se až po tom, co se pan Hasenkopf začal věnovat něčemu užitečnějšímu.

Jan Petrov řekl(a)...

Ale ještě mě napadlo dodat (i když Jan Komárek to už možná řekl lépe): Skoro všichni právníci -- ať už normativisté, pozitivisté nebo volejbalisté -- se shodnou, že text Ústavy a Listiny je pro ÚS závazný.

Problém spočívá v tom určit, co ten text vlastně říká a zda ÚS nepřekročil hranice možného výkladu.

V tom nám čistá teorie práva nepomůže (i takto se normativismus nazývá -- mimo jiné proto, že se obsahem a výkladem práva nezabývá, jak poznamenal Jan Komárek). Potřebujeme teorii interpretace.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Já bych si dovolil tvrdit, že minimálně část ÚS se textem ústavy vázána necítí, alespoň ne vždy. Je-li možno to dostatečně dobře okecat a opřít o oblíbené mimoprávní zdroje, je možno text ústavy ignorovat. Konkurzní nález budiž zářným příkladem. Interpretace po linii "když ústavodárce z ústavy něco vyhodil, je třeba to interpretovat tak, že to tam zústalo" věru nemá s podřízeností textu nic společného.

Ostatně samotné teorie o materiálním ohnisku ústavy (jemož je zřejmě podřízen zbytek ústavy, který asi není dost materiální či ohnivý) v sobě imanentně zahrnují předpoklad, že mohou existovat ustanovení ústavy, která budou řádně zakotvena, zcela jasná a jednoznačná, a přesto jimi nebude soud coby ústavou vázán.

Jiří Kindl řekl(a)...

Jen pro uplnost bych poznamenal - aby nevznikl dojem, ze se normativiste nezabyvali ustavnim pravem (coz by bylo k Weyrovi opravdu nespravedlive) - ze zrovna treba Weyr se ustavou celkem dost zabyval (a v ramci toho musel pochopitelne ustavni listinu interpretovat) - viz napr. jeho Ceskoslovenske pravo ustavni, popr. nejaka poznamkova zneni ustavni listiny CSR. Otazkou vsak je, nakolik se v tomto smeru projevoval jako normativni pravni teoretik. No a nezabyval se vykladem ustavy v takove mire detailu, abstraktnosti atp. jako to cini nekteri dnesni autori v teorii interpretace. Z tohoto hlediska tedy normativni pravni teorie soucasnym teoretikou v oblasti ustavni teorie interpretace opravdu moc neprida.

Anonymní řekl(a)...

Jen pár poznámek k teorii interpretace zastávané normativisty. Samozřejmě, že se představitelé normativní teorie vyjadřují ve svých dílech k problémům interpretace. Vycházeli přitom z Kelsenova pojetí.

Pro normativisty je posvátnou krávou text právního předpisu. Text právního předpisu (jeho jazykový význam) je pro ně právo.
Vědecké poznání právní normy pak podle nich není nic jiného, než zjištění jazykového významu textu obsaženého v právním předpise. Je-li takový text víceznačený, není podle nich v silách právní vědy rozhodnout, který z možných významů má být základem soudního rozhodnutí. Toto rozhodnutí je čistě politické rozhodnutí soudce (to je důsledkem oné delegace, o které psal P. H.; to souvisí s normativistickou koncepcí hierarchické výstavby právního řádu, kterou zde nebudu dále rozvádět).

Z toho plynou tyto závěry pro interpretaci práva:
1) neexistují mezery v právu. Právo je text, který je obsažen v právních předpisech. Co zde není, není ani právem.
2) připouští-li text více možných jazykových významů, může se soudce rozhodnout pro kterýkoli z nich. Není vázán nějakými principy, hodnotami (vždyť ty nejsou součástí práva). Je to otázka čistě jeho politického rozhodnutí. Pro soudce tedy neexistují žádné zábrany v podobě požadavku hodnotové bezrozpornosti apod. Soudce ani není povinen "domýšlet rozhodnutí zákonodárce do konce".
3) je-li jazykovým významem textu učitá právní norma, která se zdá zcela absurdní, nic to nemění na tom, že je to právní norma. Právo je právo. Pouze, pokud nadřazená právní norma (opět jazykový význam právního předpisu)je s touto normou v rozporu, nelze ji aplikovat (nemůže být vůbec součástí právního řádu).

Že dnes máme odlišné představy o podobě práva? Není se co divit. Tato teorie je vyumělkovaná konstrukce, ve které se vyžaduje, aby logická bezrozpornost jednotlivých vět. Je cíleně zcela oprostěná od reálného světa (striktní rozlišení Sollen a Sein). Je zřejmé, že takto pojaté právo nemůže plnit tu fuknci, kterou ve společnosti plnit má, a jakou snad po celou existenci lidstva plnilo.

Konec konců i pro normativisty toto byla spíše jen deklarace. Ve skutečnosti i oni se snažili intepretovat. I oni pracovali s hodnotami a principy. Skutečný normativista by např. nikdy nemohl napsat šestidílný komentář k o.z.o., jak to udělal Sedláček. To je však jen důkazem, že tuto teorii přinejmenším pro oblast interpretace nemáme brát vážně, když ji nebrali vážně ani ti, kteří se k ní hlásili. Dokonce existují případy, kdy normativisté užívali analogii, což je u nich sprosté slovo;)

Filip Melzer

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...

Díky za pěkné vysvětlení a opravu mého tvrzení "[normativní teorie] se obsahem a výkladem práva nezabývá". O přístupu normativistů k interpretaci jsem věděl (mj. z Aplikace práva ve složitých případech). Použil jsem však přílišnou zkratku -- myslel jsem si, že za teorii interpretace nelze považovat teorii, která říká:

Buď je text naprosto jasný (kdy je? jak určit, kdy je?), anebo si můžete dělat cokoli chcete.

Jan Petrov řekl(a)...

Opominul jsem na Tvou Metodologii nalézání práva. Nevím, jestli v ní píšeš i o normativismu. Přečetl jsem z knihy jen pár bloků napřeskáčku -- a že je napsaná svižně a s příklady, těším se, až ji dočtu celou.

Anonymní řekl(a)...

Jen nech na hlavě... ;)
F.M.

Anonymní řekl(a)...

JK:

Tu změnu titulku kvituji pozitivně.

P.H.

Petr Bříza řekl(a)...

Pro “Zdeňka Kučeru,” jehož komentář jsem právě smazal:

Přečtete-li si toto, zjistíte, že podpis pod komentářem vás před jeho smazáním nezachrání, porušíte-li některý ze zbývajících tří bodů. Řekl-li jsem zde, že osobně mám vůči off-topic diskusi největší toleranci, pak naopak nejmenší pochopení mám pro porušení bodu 4, tj. osobní útoky, zvláště jestliže je to zjevně jediná věc, o kterou jejich autorovi šlo.

Můžete s J. Komárkem nesouhlasit a uvést pro to věcné argumenty jako to učinili ostatní včetně Pavla Hasenkopfa a pak zde vesele komentujte. Dokud se tak nestane, budu vaše „emoční erupce“ a „nesmysly“ neúprosně mazat.

Anonymní řekl(a)...

No prosím, a já bych si to byl docela rád přečetl, co sem Zdeněk Kučera napsal.

Malá cenzura taky cenzura a vadí mi na těchto stránkách ještě o řád víc, než ona šílená věta v záhlaví.

Právě kvůli "tomuto" jsem váhal, zda tuhle hospodu chci vůbec navštívit.

P.H.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
michal ryška řekl(a)...

Díky za odkaz, rozhovor je skvělý ! Oba pánové předvedli dobrý výkon. Hlavně mě pobavila myšlenka o plačící Aničce a rafinovaně formulovaná věta "Tak teď vám něco řeknu jako vlídný dědeček: Jděte do háje ...":o)

Jan Petrov řekl(a)...

Rádo se stalo. Ten odkaz: http://hn.ihned.cz/2-27528670-500000_d-77 .

peter brezina řekl(a)...

U toho Kelsena me napadla hezka prihoda: letos jsem se ucastnil vyrocne konference Research Committee for Sociology of Law (soucast Mezinarodni sociologicke asociace, proto ten podivny nazev) v Milanu a jedna (dokonce ceska) kolegyne tam prednesla prispevek zabyvajici se Kelsenem a suverenitou. No a od polskych kolegu se ji dostalo tazavych pohledu a otazek typu "vzdyt Kelsen je mezi sociology persona non grata, to chcete opravdu mluvit o nem???". Ten postoj je samozrejme uplne na hlavu (pravni sociologove si akorat mysli, ze to ma blbe, je to neprinosny a je tedy vubec zbytecny se tim obsahleji zabyvat - to mi plyne z naslednych osobnich rozhovoru), hezky ovsem ilustruje jistou obecnou tendenci, na kterou asi vsichni (ja urcite) obcas hresime.

Mam-li neco kloudneho rict ke normativismu ja, prijde mi predevsim ponekud usmevna ta zarputila snaha oprostit pravo jako vedu od vseho ostatniho. Ono to zni hezky, nez si uvedomite, ze oprostovat fyziku od matematiky (nebo aritmetiky, abych nebyl prilis vzletny) by nenapadlo opravdu nikoho, zato odstrihnuti prava od hermeneutiky (a to prosim ale opravdu neni "postmoderni burzoazni paveda" - jiz Platon ve Faidrovi (275d) pise, ze psany text lezi a ceka (jako kamen u cesty, az jej nekdo zvedne), a navic velebne mlci) prijde rade lidi jako vcelku rozumna vec...

Dan Dvoracek řekl(a)...

Mne vubec vseobecne prijde usmevna snaha pokladat pravo za vedu :-) Kvakani tzv. pravnich vedcu je ve srovnani s biochemii prazdnym a neuzitecnym tlachanim nevalne intelektualni urovne.
Pravo je jiste zajimave, zajiste se musi umet, ale s vedou nema spolecneho temer nic.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad DD:

:-) A co teprve "kvákání" filosofů, jejichž věda se vyznačuje tím, že ani jeden její poznatek v celé historii není empiricky verifikovatelný. Pod zorným úhlem takto přísných kritérií patrně neuspěje ani jediná z tzv. humanitních věd.

Anonymní řekl(a)...

Právo je především třeba odstřihnout od politiky, resp. nakreslit jasnou lajnu, kde končí politika a začíná právo. K tomu je ideální normativismus. A iusnaturalismus dělá pravý opak, protože on sám je politickým názorem. Jedním z mnoha. Tím - ať už za přirozené prohlásí cokoli - vlastně sám popírá právní stát a hranici mezi právem a politikou rozmazává.

Btw, k tomu mazání: Byl bych čekal, že se k tomu Petr Bříza vyjádří ...

P.H.

Anonymní řekl(a)...

P.S.: Velmi lapidárně lze shrnout, že právo je - a má být - výsledkem (a nástrojem) politiky. Nikoli naopak. Cítí-li právník vnitřní potřebu právo tvořit, nechť kandiduje do parlamentu a získá k tomu mandát.

P.H.

Matěj Šuster řekl(a)...

Drobný ideologický "rant", zamýšlený zejména jako popíchnutí PH:

Coby (klasický) liberál poměrně striktního ražení musím říci, že můj postoj vůči Václavovi Klausovi je dosti ambivalentní. VK se hlásí k liberalismu, ale zároveň jsem u něj patrně nikdy nezaznamenal, že by byť jen ústy prosazoval jeden ze stěžejních bodů "liberálního programu", a sice (radikální) politickou decentralizaci (ve smyslu: čím menší politické jednotky, tím lépe pro občany a svobodu, tím účinnější systém "checks and balances" -- viz Švýcarsko, dřívější Hongkong atd.). Místo toho je VK vytrvale fixován na "národní státy" (jako kdyby šlo o nějakou "optimální" jednotku) a v jejich rámci v podstatě vždy stál na straně koncentrace moci v centru na úkor nižších jednotek.

To samé platí pro jeho postoj vůči Ústavnímu soudu, kdy jej kritizuje jako "nejméně demokratickou" (a tudíž zřejmě nejméně legitimní) větev politické moci. Co je proboha tak skvělého na demokracii? 100% demokracie (při nemoralizovaném pojetí) by znamenala, že se kolektivně na bázi prosté většiny rozhoduje úplně ve všech myslitelnych věcech (typu: s kým se můžu a nemůžu stýkat, jaké oblečení a účes smím nosit, kde a za kolik peněz mám pracovat, kde mám bydlet, kolik mám mít dětí a s kým, co smím číst a psát atd.). Opakuji: co je na neomezené demokracii tak skvělého? Jestliže je tedy primárním smyslem Ústavního soudu chránit přehlasované menšiny před "zneužitím" moci majoritou, čili určité omezení neomezené demokracie, z hlediska liberálních principů na tom v principu není nic špatného.

Pro skutečného liberála má "demokracie" jako taková jen mizivou a nanejvýš instrumentální hodnotu (i.e. umožńuje změnu vlády bez krveprolití); důležitou hodnotou je svoboda a princip striktně omezené vlády ("limited government"). Aneb ve smyslu výroku, který je snad přisuzován Benjaminovi Franklinovi (před googlováním jsem měl ovšem za to, že jej pronesl H. L. Mencken):

"Democracy is two wolves and a lamb voting on what to have for lunch. (...) Liberty is a well-armed lamb contesting the vote."

Ve vztahu k institucím typu Ústavního soudu je pak stěžejní otázkou: nakolik plní svou funkci "držet moc státu v patřičných mezích"? Soudě např. dle historické zkušenosti z USA (kde se musí Otcové zakladatelé hrůzou obracet v hrobě, jaké téměř všemocné monstrum z americké federace postupem času vzniklo) bych řekl, že tuto funkci neplní moc dobře. Každopádně však poslední mojí starostí by bylo, zda náhodou Ústavní soud nebrání přijetí něčeho, co si nějaká aktuální většina (popř. jí zvolení "politicos" / banda politických podnikavců, která je momentálně dočasně u vesla) přeje.

Z toho usuzuji, že Václavovi Klausovi jde v prvé řadě o maximalizaci jeho vlastní politické moci, a ani zdaleka ne o liberální principy.

Howgh! :o)

Anonymní řekl(a)...

Matěji,

Klaus je konzervativec. Za liberála (v klasickém slova smyslu) se považuji já. A Klaus je hlavně prezident, dřív premiér, a jako takový hraje určitou roli. Tudíž brání národní stát, protože je politik tohoto státu a národní stát je právě teď v ohrožení, jinými slovy je to jeho byznys. Autonomii hájit nemusí, tu rád podpoří Brusel coby vítaný prostředek k dalšímu oslabení národních států tentokráte zdola. Víc to můžeme rozebrat příští týden, teď nechci riskovat, že u toho usnu, a přes víkend se hodlám plně soustředit na kutí piklí v tajném doupěti uprostřed hlubokých lesů. Dobrou noc, P.H.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Na rozhovoru mě zaujala Ceplova podpora instituci agentů provokatérů jako jediného účinného prostředku v boji proti modernímu organisovanému zločinu.

Zdá se, že si pan profesor plete pojmy s dojmy: agent provocateur je ten, který trestnou činnost podněcuje (provoque). Takže takový Ceplův agent by musel přijít k řídicímu důstojníkovi a říct: "Šéfe, tady mi podepište, že můžu zorganisovat večer to přepadení kasina a zejtra ty dvě čerpačky."

Tato instituce je pro boj s organisovaným zločinem nesmyslná, význam má naopak (a jedině) pro boj s korupcí, protože agent může nabídnout úplatek, jehož přijetím se úředník dopustí trestného činu, eventuálně navodit takovou situaci, kdy si úředník sám o úplatek řekne. Obojí je prozatím nelegální (státní orgány mají trestnou činnost odhalovat, nikoli provokovat) a je to tak dobře.

Nekonsistentní a rovnou bych řekl že s realitou příkře nesouladná je rovněž Ceplova představa, že budeme-li mít justici nezávislejší a ještě nezávislejší, až bude nejnezávislejší na celém světě, bude nejkvalitnější. Opak je pravdou: zvyšování nezávislosti vede ke zpomalování a zhoršování výkonnosti soudů, protože jako v každé společenské struktuře je zpětná vazba pro dosahování účelu instituce absolutně nezbytná: jak by se soudcům líbilo, kdyby přivezli své auto do (monopolního) servisu a když by si po třech měsících přišli stěžovat, že ještě není opravené, majitel by jim řekl, že podle jeho názoru lze maximální kvalitu opravy zajistit jen tím, že zaměstnanci na něm budou naprosto nezávislí, takže jim bohužel nemůže přikázat, aby pracovali rychleji.

Anonymní řekl(a)...

Klaus je konzervativec? Pak si nedovedu představit v právu něco více odporující konzervatizmu, než normativní teorii. Vždyť je to popření zkušenosti právníků za posledních několik tisíc let. S tímto názorem by nikdy nevzniklo římské právo a tím i dnešní právní kultura, neboť by zůstalo u zákona dvanácti desk a pár budoucích senatusconsult. Římské právo udělala tím, čím se stalo, činnost magistrátů, zejména prétorů.

Vždy jsem velmi skeptický, když někdo jako Kelsen tvrdí, že tyto generace právníků byli všichni hlupáci, dělali všechno špatně, a právě Kelsen zjistil to pravé, vědecké pojetí práva. Ne, že by to bylo apriori nemožné, i tyto generace se mohou mýlit, ale vyžadovalo by to skutečně skvělé odůvodnění a praktické prověření. Nic z toho by však u normativistů nepřesvědčilo.

Nemyslím si, že by VK skutečně věděl, co vlastně normativní teorie znamená a jaké jsou její praktické důsledky. Jen se divím, že má tu odvahu o věcech, kterým nerozumí (a nevidím ani důvod, proč by měl všemu rozumět, já bych mu to v žádném případě nevyčítal), takto hovořit. Vyčítat na oficiálním vystoupení právnické obci, že se málo věnuje normativní teorii, to skutečně není byznysem prezidenta.

Filip Melzer

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jen se divím, že má tu odvahu o věcech, kterým nerozumí (a nevidím ani důvod, proč by měl všemu rozumět, já bych mu to v žádném případě nevyčítal), takto hovořit.

Já bych tuto partii jeho vystoupení hodnotil jako etudu na thema "Šaškem snadno a rychle".

Tomáš Sobek řekl(a)...

Relativista PH tvrdí, že nikdo nemá přístup k morální pravdě. Stejně tak bychom ale mohli říct, že ani demokratická většina tento přístup nemá.

Zrovna jsem si přečetl článek JK v Respektu. JK tam píše, že v právním diskursu nejde o to, že někdo má přístup k pravdě, ale o to, že nikdo nemá poslední slovo.

Myslím, že toto je daleko plodnější téma k diskusi než otázka, jestli VK něco ví o normativismu.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Je podle mě zřejmé, že k morální pravdě nikdo nemá přístup/neexistuje (nebo minimálně nelze morální pravdu dokázat, a proto je statisticky rozumné zastávat agnostický postoj). Proto jsou také nesmyslné iusnaturalistické teorie tvrdící, že nějaká práva (tedy normy) jsou přirozená - i.e. jsou vlastností prostředí jako takového. Kdyby tomu tak skutečně bylo, bylo by lze je vědecky zkoumat a jejich platnost dokazovat.
To ovšem nic neubírá na přínosu tzv. iusnaturalismu v tom směru, že prosadil názor, že existuje určitý soubor elementárních pravidel, na kterých "je třeba trvat". Je na nich třeba trvat ne proto, že vyplývají z přírodního řádnu, neboť nevyplývají, ale proto, že jsou vlastní naší sociální kultuře a kdybychom je opustili (což na rozdíl od gravitace v zásadě můžeme), nedostaneme se do křížku s přírodou, ale zničíme sociální svět tak, jak ho známe.
V této podobě nejsou přirozená práva ničím jiným než lidským konsensuální výtvorem, který se od klasického pozitivního práva liší jen způsobem ustavení (neprochází nutně zákonodárným procesem) a způsobem kodifikace (nebývá přesně zapsán). V tom, že je to soubor norem, který dochází společenské aprobace a proto je normativně účinný, se ovšem od práva pozitivního nijak neliší.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Brian Tamanaha: Again, it might be difficult to conceive of natural law in terms of the Social Sources Thesis, especially with regard to those versions of natural law which claim to exist independently of human convention, or those which claim to be derived from God.
The key is that while the natural law principles themselves might be derived from a nonhuman source, as adherents believe, natural law is manifested through human social
practices. Natural law has a real social existence, consisting of a set of social practices comprised by people who believe in and act upon its existence. Unlike state law, it usually does not amount to a concrete system. But it has a social existence and presence
nonetheless, one which often interacts in various ways with state law.

Dan Dvoracek řekl(a)...

V zásadě nesouhlasím ani s tezí, že "natural law principles themselves might be derived from a nonhuman source". (I když chápu, že to není to, čemu věří autor, ale to, co říká, že tomu věří jiní.)
Nenapadá mne jediný princip fenoménu obvykle nazývaného přirozeným právem, který by prokazatelně plynul z přírody a nebyl pouhým lidským polečensky aprobovaným pravidlem.
I u zcela fundamentálních pravidel dotýkajících se ochrany života mi absolutně chybí jakékoli prokazatelné přírodovědné zdůvodnění. Vždy to skončí zdůvodněním dle filosofického postoje "chránit život je humánní, správné a užitečné", což je sice filosofický postoj, který sdílím, ale není to ani v náznaku pravidlo vtesané do přírodního řádu.

Proto je podle mě pojem přirozená práva zavádějící, neboť aby dával smysl, je třeba ho předefinovat tak, že s přirozeností nemá nic společného. Pojem základních práv je určitě lepší.

Pokud by iusnaturalisté chtěli skutečně nalézt přirozené právo, jediná oblast, kde by se jim to mohlo z povahy věci povést (pokud ta věc exituje), je etologie spojená s evoluční biologií, teorií her a statistikou. (Sám pochybuju, že tam ějaké přirozené právo je, ale je to zákonitě jediná oblast, kde může být, pokud existuje.)
To je ale trošku problém, protože právníci se, bůhví proč, utápějí v různých humanitních patlaninách, místo aby se naučili matematiku, což by 105% z nich velmi, velmi, velmi prospělo.

Tomáš Pecina řekl(a)...

V přírodních vědách se uplatňuje tzv. anthropický princip, který tvrdí, že přírodní zákony jsou takové, jaké jsou, protože jinak by nebyl možný vznik života a nebyl by tudíž nikdo, kdo by mohl vesmír (a přírodní zákony) pozorovat a popsat. Faktem je, že by stačila malá, nepatrná odlišnost fysikálních parametrů a vznik život by byl podle současných představ nemožný, takže universum je svého druhu zázračnou shodou náhod.

Něco podobného bychom mohli vztáhnout i na morální principy: kdyby byly jiné, neumožňovaly by existenci a dlouhodobé přežití společnosti, tak jako by nepřežilo takové náboženství, který by svým věřícím zakázalo pohlavní styk.

Z tohoto pohledu je málo účelné hovořit o morální pravdě a o tom, zda je tato pravda absolutní nebo relativní a kdo je jejím "vlastníkem". Morální pravidla umožňují společnosti setrvale existovat a nemá smysl bádat nad tím, zda jsou správná, tak jako postrádá smyslu pátrat po "správnosti" Newtonových pohybových zákonů (v relativisticky korigované podobě, abychom byli přesní).

Co mne na Klausovi dlouhou dobu děsí, je jeho nekontrolovatelná touha po moci, po možnosti ovládat druhé, a to, že tomuto jedinému cíli se snaží přiblížit svůj "výklad" společnosti. Ekologické iniciativy jsou wrong, protože chtějí víc vlivu, než kolik získaly hlasů ve volbách. Soudy jsou wrong, protože soudce nikdo nevolil a ze svých rozhodnutí se nemusejí zpovídat na stranickém sekretariátu, ale odpovídají jen svému svědomí. Media jsou wrong: novináře přece nikdo nevolil a mohou si napsat, že ODS zemi škodí, aniž by brali ohled na volební výsledek. Kde je telefonní číslo, kam může stranický sekretariát zavolat, když se šéfovi něco v novinách nelíbilo? Intelektuálové jsou wrong – kdo jim dal právo veřejně a autoritativně vyslovovat své názory? A tak dále.

Ačkoli Klaus o dělbě moci hovoří, ve skutečnosti tento koncept odmítá, protože jeho základem je systém checks and balances (nepřesně: brzd a protivah), které nedovolují takovou míru usurpace moci, kterou by si postkomunističtí politici (mám na mysli Mečiara, Zemana, Fica…) představovali, a nutí "volené" uzavírat s "nevolenými" nejrůznější pakty a koalice. Oč jednodušší by byl svět, kde by vše měly pod kontrolou politické strany, střídající se u moci. Že by výsledkem byla diktatura většiny, Klaus nechápe, protože podle jeho primitivního vidění mocenské politiky v demokracii je diktatura většiny pojmově vyloučena.

Tyto názory jsou – což bychom si neměli zastírat – u jednodušších spoluobčanů populární, a proto je a bude populární i Klaus.

Tomáš Pecina řekl(a)...

To je ale trošku problém, protože právníci se, bůhví proč, utápějí v různých humanitních patlaninách, místo aby se naučili matematiku, což by 105% z nich velmi, velmi, velmi prospělo.

Z mých spolužáků na střední škole šli studovat práva právě ti, kteří měli se středoškolskou mathematikou (a fysikou) potíže. Docela by mě (zlomyslně) zajímalo, který z ctěných kolegů právníků dokázal z mathematiky odmaturovat za jedna :-)

Anonymní řekl(a)...

V zásadě souhlasím s tím, co napsal Dan Dvořáček. Takto pojaté "přirozené právo" lze chápat jako ideu práva panující v daném prostoru a čase, jako ideu spjatou s kulturní existencí nějakého lidského společenství, zejména národa.

Jen je otázka, zda přeci jen neexistují jistá základní biologická východiska, která tuto ideu determinují. Takovou by mohla být např. elementární tendence po sebezáchově společenství. Ta je zřejmá nikoli jen u člověka, ale i u zvířat. Snad je to přirozené, neboť společenství, která tuto tendenci neměla již vyhynula. Lze tedy říci, že zákon přijatý demokraticky zvoleným zákonodárcem, který nařizuje kolektivní sebevraždu všech členů společenství, je v rozporu s "přirozeným právem"?

Je jasné, že jde o absurdní příklad, ale nejprve je třeba se ptát, zda vůbec něco jako přirozené právo v jakékoli podobě existuje a pokud dojdeme k závěru, že ano, pak se ptát po jeho kvantitě a kvalitě.

Z tohoto hlediska je zajímavá úvaha P. Holländera v Nástin filosofie práva, úvahy strukturální, Všehrd, Praha, 2000, str. 21 a násl.

Filip Melzer

Jan Petrov řekl(a)...

Ad TomSob 13.9.08 12:35: Tomáši, souhlasím a snažím se tím řídit. Proto někdy diskutuju i tam, kde předpokládám, že to patrně nebude produktivní počin. A pak se nesmím divit, že není. Možná je někdy lepší ironický nadhled, jak ho umí třeba Jindřích Šídlo.

Václav Klaus dobře ví, jak funguje politika, myšlení lidí a média: slogan je přesvědčivější než argument. Tak namátkou: Sarajevský atentát, suverenita, soudcokracie.

Příliš bych se nedivil, kdyby k tomu přibyla normativní teorie. Že není příliš použitelná ani ve vztahu k aplikaci obyčejného práva -- natož práva ústavního, vyvěrajícího z enormně neurčitých ustanovení --, na tom nesejde. (Právníků je sotva 15 tisíc.) Důležitý je ten slogan.

Možná se máme nač těšit:

"Soudci usilují o to, přisvojit si čím dál větší podíl na moci vyhrazené politikům jako voleným reprezentantům občanů. Tohoto jevu, nazývaného soudcokracie, se obává stále vyšší a vyšší počet právních teoretiků. O tom ostatně svědčí svědčí i minulý vědecký sborník CEPu.

S otázkou soudcokracie souvisí i sborník, který Vám předkládáme nyní. Zabýváme se v něm normativní teorii, moderním směrem právního myšlení, díky kterému se česká právní věda stala světovou. Přál bych si, aby se tak podařilo zaplnit nejen mezeru ve veřejné diskuzi, ale rovněž zásadně obohatit současný český právní diskurz.

V části A jsou zařazeny příspěvky rozvíjející tezi, že normativní teorie se opírá o pevné vědecké základy a přináší tolik potřebné rozhraničení mezi světy práva a politiky.

Část B, odvolávající se na teorii veřejné volby, přináší zdůvodnění, proč sebezájem české justice brání prosazení normativní teorie při aplikaci práva.

Doufám, že Vás tento sborník zaujme, a věřím, že normativismus přispěje k tolik potřebné normalizaci české justice."


Táhne-li Vám aspoň na 40 a chcete-li na Ústavní soud, své příspvěvky posílejte na norm@cepin.cz

michal ryška řekl(a)...

Tomáši Pecinovi:

"Docela by mě (zlomyslně) zajímalo, který z ctěných kolegů právníků dokázal z mathematiky odmaturovat za jedna :-)"

Toto téma je sice poněkud OT, ale protože diskuze už začíná připomínat pověstný dort pejska s kočičkou, odpovím takto:

Možná budete překvapen, kolik z brněnských právníků prošlo pověstným gymnáziem tř. kpt. Jaroše, ať již ve třídách matematických, matematicko-fyzikálních či "normálních". Ale kdo z okruhu mně známých odmaturoval z matematiky za jedna, si již skutečně nevzpomínám. Já určitě ne, při plánovaném studiu práv to pro mne bylo, abych navázal na úvod, OT:o)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Souhlasím s předchozím příspěvkem AHL (jemuž doporučuji urychleně se odpseudonymisovat, abychom o jeho texty nepřišli).

Právo je křehká květinka, které se daří jen za velice specifických podmínek, jinak odumře a instrumentalisuje se, čímž se přetvoří v cosi velmi jiného. Totalita si je schopna podrobit jakkoli koncipované právo, o čemž svědčí i to, že oba totalitní systémy, nacistický i komunistický, kombinovaly positivistickou ("supertextualistickou") praxi s naturalistickou nadstavbou (zjednodušeně, právo jako vůle dělnické třídy povýšená na zákon).

Anonymní řekl(a)...

Jak to souvisí? Zde je otázka, zda se lidé, kteří takto v nacistickém Německu jednali, mohou ospravedlňovat, že jednali po právu.S tím, jaká by byla či nebyla politika státu tato otázka nemá co do činění.

Jistou souvislost (jen hypotetickou) můžeme hledat v tom, že se budeme ptát, zda by se při panování nauky přirozeného práva, tolik lidí na nacistických zločinech podílelo. Lze se domnívat, že vědomí, že norimberský zákon je zákon jako každý jiný a že se musí poslouchat, mnoha lidem pomohlo potlačit své vlastní svědomí. To je ale vzhledem ke shora uvedené otázce skutečně druhořadé.
F.M.

Anonymní řekl(a)...

Reagoval jsem na AHL.
F.M.

Anonymní řekl(a)...

Koukám, že tu někdo maže příspěvky a tak narušuje zajímavou diskusi.

Co se Norimberských zákonů týče, tak by nehrálo roli, zda by v nich Židé a jejich postavení byli definováni iuspozitivisticky či s odvoláním na přirozené právo, v konečním důsledku by vedly k tomu samému. Stejně by občané podle nich jednali v přesvědčení, že jsou v souladu s tím, co by považovali za právo.

Iusnaturalistický přístup snáze umožňuje ovládnutí právního řádu tím, že odvoláváním se na přirozené právo umožní změnu výkladu stávajících zákonů bez toho, aby musel měnit jejich znění. Platí to obecně při změně režimu, bez ohledu na jeho ideologii.

Poválečné trestání by probíhalo tak jako tak a občan jednající podle představy přirozeného práva v nacistickém období (a ne podle představy přirozeného práva vítězů války) by byl na tom stejně, jako ten, které postupoval přesně podle Norimberských zákonů.

Jiří Šimůnek

Tomáš Pecina řekl(a)...

Poválečné trestání by probíhalo tak jako tak a občan jednající podle představy přirozeného práva v nacistickém období (a ne podle představy přirozeného práva vítězů války) by byl na tom stejně, jako ten, které postupoval přesně podle Norimberských zákonů.

Což bylo podstatně méně nespravedlivé než postup po r. 1989, kdy emigranti ostrouhali (nebyli českými občany, neměli tudíž žádná restituční práva) a držitelé konfiskátů se stali právoplatnými a blahobytnými vlastníky ukradeného. Což není tak zcela off-topic, protože právě to byla Klausova koncepce (jeho motto: "Nic jsme neukradli, nic nebudeme vracet!"). Inu, tolik "Klaus o právu"…

Anonymní řekl(a)...

Tomáš Pecina: S mnohými věcmi jako je právě porevoluční vztah k emigrantům a exulantům (natož ke třetímu odboji) též s zásadně nesouhlasím, ale je to přesně ta věc, kterou by měla řešit politika a ne se soudci snažit napravovat to, o čem politici evidentně rozhodli jinak.

Jiří Šimůnek

Tomáš Pecina řekl(a)...

Tím se názorově blížíte Klausovi, který veřejné právo pokládá za výhradní doménu exekutivy: nerad bych mu nasazoval psí hlavu, ale myslím, že kdyby měl být soudní přezkum správních rozhodnutí zrušen, neprotestoval by, naopak by byl jedním z prvních, kteří by tento krok uvítali v duchu zásady, že komu se nelíbí správní rozhodnutí, ten může příště zvolit jinou stranu (že státní správa by měla být apolitická, jsem, pokud se pamatuji, od Klause také nikdy neslyšel).

Zde jsme, zdá se, narazili na hezký příklad konfliktu mezi positivním a přirozeným právem: já budu tvrdit, že o otázkách restitucí musí rozhodovat soudy, neboť jde o ochranu vlastnického práva, a to je přirozené povahy a jeho zdroj je nadpositivní, vy naopak, že je to politické rozhodnutí, do kterého soudy nemají co mluvit.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Hlasim se do klubu tech, co maturovali z matematiky za jedna :-) (tez fyziky :-)

Ad. Filip Melzer: "Takovou by mohla být např. elementární tendence po sebezáchově společenství."

Podle mého názoru nic takového v biologické řísi neexistuje, je to vnejší dojem (často poměrně důvodný, dle pozorovnání jednání jednotlivců), nicméně jako takový iluzorní. Z hlediska evolučního hraje roli reprodukce identické genetické informace, nikoli přežití rodu, druhu nebo kusu. Uvedené jsem připraven doložit odb. literaturou, v případě zájmu.

Účinná skupinová spolupráce různých živočišných společenstev navozuje dojem jakýchsi přírodně-sociálních zákonů, ze kterých by, snad, mohlo být přirozené právo derivováno. Rozvrat ideje jednotlivce, skupiny či druhu jako jednotky evoluce však podle mě orthodoxním iustanturalistům zasadila těžkou ránu.

Anonymní řekl(a)...

Pane Pecino, v otázce, že mají rozhodovat soudy se shodneme, ale já jsem přesvědčen, že by měli rozhodovat podle co možná nejpřesněji práva, které jim politici sepíší, ne podle toho, které si soudci podle svého ideového přesvědčení domyslí.

To s tím Klausem je už trochu fantazie.

J. Š.

Tomáš Pecina řekl(a)...

To s tím Klausem je už trochu fantazie.

Jistě, ale kdyby nám někdo před pěti lety řekl, že Klaus nebude respektovat rozsudek správního soudu (mám na mysli kausu justičních čekatelů a v menší míře i spory o informace), také bychom tomu nevěřili. Cosi mi říká, že v Klausově Slunečním státě není správního soudnictví zapotřebí.

Anonymní řekl(a)...

Ad Dan Dvořáček: Nejsem schopen diskutovat, nevím. Mohu si jen položit otázku. Z praktického hlediska tento konkrétní příklad není až tak důležitý, neboť jde tak jak tak o součást naší ideje práva; byť by nebyla podmíněná biologicky, nýbrž "jen" kulturně.
F.M.

Anonymní řekl(a)...

Prosba P. H. o pomoc s vykladem projevu pana presidenta (vase snaha o dukladne vysvetleni projevu je velmi sympaticka; proto si dovoluji na Vas obratit):

1) "Od roku 1993 náš Parlament přijal 1424 zákonů a jejich novel, proti kterým bylo u Ústavního soudu podáno celkem 382 návrhů na jejich zrušení. Bylo vyhověno 86 z nich."
1 a)Je to moc nebo malo?
1 b) Zahrnuje pocet prijatych zakonu 1424 i "vlozene zakony", nebo je to jen soucet cisel sbirky?
1 c) To cislo 382 zahrnuje i navrhy dle ust. § 74 zakona č. 74/1993 Sb.?
1 d) tech 86 vyhoveni, to znamena zrušeni jednoho z tech 1424?

2) "Kritériem pro Ústavní soud je tedy ústava. Její dikce, ne její duch či jádro, jak bývá leckdy módou říkat."

a) Rozumím tomu správně, že pan prezident chápe, že ústavní soudci MUSI naplnovat ustavu, vcetne clanku 85 odst. 2, který je nuti ohlizet se mimo pozitivni pravo?

b) a ze tedy chape, ze i clanek 9 odst. 2 Ústavy soudce nuti, aby se kontrolovali, zda ústavodarce neustrelil?

c) a ze pan prezident ví, ze soudce nesmi aplikovat podzákonný, protiústavní předpis (čl. 95 odst. 1 Ústavy) a že MUSI dat podnet ke zruseni protiustavniho zákona, pokud jej neumi vylozit ustavne konforme?

Pan prezident pouze de constitutione ferrenda zformuloval uvahu, co by z Ustavy vystrtl, ale v den vyroci soudu pochvalil ustavni soudce, ze naplnuji ustavu i v tech jejich ustavnovenich, ktere je nuti prekonavat pozitivni pravo

3) Pan prezident neřekl, že Ústavní soud je byrokratická zdržovačka a pan prezident se neprihlasil k tomu, ze řešení věcí by prospělo, kdyby byl Ústavní soud soudem papírovým, jak tomu bylo dlouhou dobu prvni republiky, dlouhou dobu CSSR a nekolik let 21. stoleti?

Projev pana prezidenta se mi libil. Bude to skvely historicky doklad a je dobre, ze byl prosloven.

Dekuji za prilezitostnou odpoved.

Karel Košina

Anonymní řekl(a)...

Zajímavý příspěvek Petra Kuhna na aktualne.cz, kde cituje Hayeka:

"Za připomenutí stojí i Hayekova poznámka k právnímu normativismu: „… je v tomto ohledu jednoduše ideologií socialismu … ideologií všemohoucnosti zákonodárné moci. Je to ideologie zrozená z touhy získat úplnou kontrolu nad společenským řádem …“ (Právo, zákonodárství a svoboda str. 179)."

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/petr-kuhn.php?itemid=4550

F.M.

JUDr. Sehnal řekl(a)...

Dekuji FM za odkaz. Pokud ma Kuhn pravdu (libertariany neumim), tak ma VK maslo na hlave - i kdyz Kuhn z toho prekvapive dovozuje neco jineho.

Doplnil bych jeste dalsi postreh, ktery je presny: "Takový stav prakticky vede k tomu, že Ústavní soud rozhoduje v mezních otázkách ochrany svobody nebo míry státního ochranářství nepřesvědčivě (nevítězí lepší argumentace, ale většinová liberální intuice)."

Matěj Šuster řekl(a)...

K tomu Hayekovu výroku. Hayek skutečně Kelsena a ryzí nauku právní podrobuje ostré kritice. Zejména údajné Kelsenovo tvrzení, že "nelze rozlišovat mezi právním systémem, v němž existuje panství zákona /POZN: takto Tomáš Ježek překládá zřejmě překládá anglické "rule of law"/ (...), a tím, kde tomu tak není a že tudíž každý právní řád, dokonce i ten, kde jsou pravomoci autority zcela neomezené, je případem panství zákona."

V poznámce č. 56 pak Hayek uvádí:

"Tvrzení, že každý stát je právním státem (Rechtstaat) nebo že vláda zákona v každém státě nutně existuje, je tvrzením, které se v Kelsenově díle nejčastěji objevuje. Viz. např. Hauptprobleme der Staatsrechtlehre, (Tübingen, 1911), str. 249, Der Sociologische und der juristische Staatsbegriff, (Tübingen, 1922), str. 190, Čistá teorie práva, Harvard Law Review, LI., 1935, str. 486 (tento článek se mi nepodařilo dohledat, takže jde možná o mylný odkaz), Reine Rechtslehre, 2. vydání (Wien), str. 314.

Ovšem fakt, že Klaus má klasiky liberalismu načteny spíše jen povrchně, je známá věc. Tak např. filosof Ján Pavlík dokonale nachytal Klause na švestkách zde:

"[Klaus] vůbec není informován o rozdílech mezi teoretickými pozicemi Misese a Hayeka, jak lze snadno nahlédnout z několika jeho tvrzení, v nichž se vyjadřuje k odkazu rakouské ekonomické školy:

(...)

"Mises nám přesvědčivě ukázal, že to není "human design", nýbrž "human action", co je tvořivou a hybnou silou společnosti a ekonomiky." (Václav Klaus,Ekonomická teorie a realita transformačních procesů, str. 154).

To je ovšem Hayekovské téma (které si navíc Klaus silně zvulgarizoval), Mises byl naopak v tomto ohledu (z pohledu Hayeka) "excesivním racionalistou".

Viz. Ján Pavlík: O nedorozuměních kolem Hayekovy teorie spontánního řádu, In: Hayek semper vivus, Liberální institut, Praha 2000, str.75, pouzn. pod čarou č. 36

Anonymní řekl(a)...

Tady se ale urodilo :-)

Děláte všichni jednu zásadní chybu: Pletete si politický projev s právnickou přednáškou. A druhou, že z nějakého záhadného důvodu dovozujete, že se Klaus k normativismu přihlásil.

Klaus byl v Brně. Proto Weyr. Klaus byl u ÚS. Proto Weyr, který za 1. republiky ÚS prosadil. A Klaus hledal protiváhu dnešnímu iusnaturalismu, chtěl ukázat, že existují i jiné směry, než jen ono současné jediné správné právnické náboženství. A proti směru snažícímu se hledat objektivní dobro nelze najít lepší protiváhu než směr, který programově obsah norem z právní teorie vypouští a řeší jen "mechaniku". Šlo o to říct, že právo je jen nástroj, ne cíl. A že rozhodování o tom, jak se má tenhle nástroj používat, přísluší politikům, nikoli právníkům.

Karlovi Košinovi:

ad 1a) Podle mého moc. Schválně postavte vedle sebe ročníky Sb. z let 1918 - 1938, 1945 - 1989 a od 1989 do současnosti ...
ad 1b) Součet čísel. Nevím v KPR o žádném masochistovi, kterému by se chtělo a měl čas se v tom hrabat.
ad 1c) Nevím.
ad 1d) Nevím.

ad 2) Ptáte se na nepodstatné detaily, nadto své dotazy adresujete špatné osobě.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Napadlo Klause, že ti právníci, ke kterým mluví, ví o normativismu daleko víc než on?

Martin Červinka

peter brezina řekl(a)...

ad Martin Cervinka:

pokud tim myslite soudce US, snad u vetsiny by to melo platit. Obecne bych ale uroven znalosti ceske pravni obce o JAKEMKOLI pravneteoretickem smeru opravdu neprecenoval...

a jeste mimochodem: zrovna se mi na konferenci v Londyne (SLS, porada ji LSE) dostal do rukou vytisk Cambridge Law Journal z brezna tohoto roku (67 C.L.J. [2008] 51-61), kde zrovna o Kelsenovi pise Neil Duxbury (britsky autor famozni analyzy historie moderni americke pravni vedy The Patterns of American Jurisprudence, prazskou kopii dam z ruky az kdyz doctu :D )

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

"hledal protiváhu dnešnímu iusnaturalismu, chtěl ukázat, že existují i jiné směry, než jen ono současné jediné správné právnické náboženství."

Překvapuje mne, že to takto někdo může vnímat.
Iusnaturalismus představuje dost inkoherentní směs velmi odlišných názorů, které se, pokud vím, jednak moc nevyučují, jednak je málokdo zná, a nenapadá mne z praxe moc lidí, kteří by se k něčemu podobnému hlásili.

Anonymní řekl(a)...

Co si asi pomyslel Holländer, když ho (odborník na všechno) Klaus poučoval, že existují i jiné směry než naturalismus. :)

Martin Červinka

Václav Klaus řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Tomáš Sobek řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Komárek řekl(a)...

S ohledem na sémantickou, kontextuální i obsahovou analýzu příspěvku VK výše je zjevné, že se jedná o příspěvek anonymního autora. Jako takový byl smazán.

(Sémantická analýza: ani jednou se v příspěvku neobjevilo krčení obočí, kontextuální analýza: co by blogger Klaus dělal na blogu JP?, obsahová analýza - tu zde provedl již kolega Sobek).

Anonymní řekl(a)...

Dostal se mi do rukou Instinkt 44 z 30. října 2008, kde je rozhovor s Václavem Klausem. Ten myslím udělal sám pěknou tečku za debatou o tom, co si myslí o teoretických konceptech společenských věd z období první republiky. Na str. 16 odpovídá na otázku jaký je jeho vztah k první republice mimo jiné takto:

"...Ale musím také přiznat, že když jsem se vážně do ekonomie, tak jsem v tom co se odehrávalo u nás v těchto desetiletích, nikdy nic neobjevil. Jakkoliv jsem pronesl mnoho hezkých slov o Rašínovi a Englišovi, tak pro mě to žádní autentičtí ovlivňovatelé mého myšlení nebyli. U nich jsem zdroje svého myšlení a uvažování nehledal. Pro mě názory na společensko-vědní obory, nejenom ekonomii, ale i filozofii, sociologii, historii spíše putovaly oklikou z anglosaského světa, než že bych já vyrůstal z českých zdrojů. Proto nemohu ocenit ani osobnosti jako Patočka a další. Myslím, že to byly slepé výhonky, které nikam nevedly, na které se žádným způsobem nenavázalo. Pro z těch dvacátých a třicátých let dominují a mě ovlivnily dvě osobnosti: Karel Čapek a Václav Černý."

Pro komentátory typu "Co všechno Václav Klaus neřekl" mi z toho tak nějak vyplývá, že Václava Klause nijak neovlivnila ani Weyrova normativní teorie právní a nepřímo pak to, že i ji vlastně považuje slepý výhonek, který nikam nevedl. Je mi ale jasné, že tento můj příspěvek je úplně pomýlený, zavádající, nevěcný, nesprávný, škodlivý etc.

Štěpán Šťastník