Až nás zítra ráno v 9:35…
Zítra budou Soudním dvorem vyneseny dva rozsudky v řízeních o porušení Smlouvy, zahájených Komisí proti České republice, a sice ve věcech C-71/08 a C-87/08. K tomu, abychom s jistotou již dnes věděli, že oba budou konstatovat nesplnění transpoziční povinnosti České republiky ve vztahu ke dvěma směrnicím z oblasti financí, není třeba věstecké koule ani výkladu kartářky. Okolnosti vydání obou z těchto rozsudků mne nicméně vybízí k malému zamyšlení nad jejich vypovídací hodnotou.
„Až mě zítra ráno v pět“ zpívá Jarek Nohavica v písni shrnující pocity aktéra výkonu (zřejmě soudního) rozhodnutí. Tak dramatické následky mít zítřejší rozsudky určitě nebudou. Právě naopak. Jak směrnici z oblasti regulace trhů z finančními nástroji, tak směrnici týkající se organizačních požadavků investičních podniků, jejichž neprovedení ve vnitrostátním právu je předmětem dotčených řízení, se totiž mezitím podařilo transponovat, a to prostřednictvím zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Je tedy vyloučeno zahájení „řízení o provedení rozsudku“ (čl. 228 Smlouvy ES), ve kterém bychom již mohli být sankcionováni pokutou či opakovaným penále.
V kauzách, jejich předmětem je namítané včasné neprovedení směrnice do vnitrostátního právního řádu, bývá dobrým zvykem, pokud se podaří po podání žaloby směrnici transponovat a notifikovat, že Komise vezme na základě žádosti dotčeného členského státu svoji žalobu zpět (žalobce disponuje do doby vynesení rozsudku řízením v tom ohledu, že na jeho žádost musí být řízení zastaveno a věc vymazána z rejstříku ESD). Po přijetí, resp. nabytí účinnosti novely zmiňovaného zákona a provedené notifikaci tak rovněž na začátku července učinila Česká republika v obou řízeních. A Komise skutečně rozhodla o zpětvzetí – ale protože v letních měsících instituce „stojí“, konalo se předmětné kolegium komisařů, na kterém bylo rozhodnutí přijato, až minulý čtvrtek, tedy 18. 9. A protože pár dnů před tím Soudní dvůr oznámil vynesení rozsudků na zítřek, Komise již ze zdvořilosti k Soudu procesní úkon zpětvzetí neučinila…Suma sumárum transponováno bylo pozdě, ale přece, a kdyby v tom nebyly prázdniny, máme o dvě čárky na straně odsuzujících rozsudků méně, přičemž faktický důsledek je nulový.
O čárky samozřejmě vůbec nejde. Uvedený příklad jen dobře ilustruje slabinu celého řízení o porušení komunitárního práva ze strany členského státu, jedná-li se o věc „nenotifikační“ (tj. neoznámení, resp. včasné neprovedení směrnice do vnitrostátního práva). S ohledem na celkovou délku tohoto řízení je případný odsuzující rozsudek často právě jen nic nevypovídající formalitou. Rozsudkem se přitom nelze podle mého názoru nijak významně ohánět ani v případě nároků na náhradu škody uplatňovaných před vnitrostátním soudem. Odsuzující rozsudek totiž nevypovídá o ničem jiném, než ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku (tj. cca rok a půl před vydáním rozsudku) nebyla dotčená směrnice ve vnitrostátním řádu provedena. Je-li namítána, měl by vnitrostátní soud takovou skutečnost posoudit i bez odsuzujícího rozsudku. Navíc i tam, kde odsuzující rozsudek bude k dispozici, nepokryje z uvedeného důvodu celou dobu, kdy mohlo dojít ke vniku škody v důsledku neprovedené transpozice.
Z tohoto pohledu bude zajímavé sledovat, bude-li Lisabonská smlouva ratifikována, jak bude fungovat nová úprava, podle které bude možné uložit finanční sankci v případě některých nenotifikačních řízení „již v prvním kole“. Tam již o čárky přece jen asi půjde…