středa, června 04, 2008

Soudce Nagy vs. Česká republika

Jednou z věcí, které jsem se na právnické fakultě naučil již v prvém ročníku, bylo nedůvěřovat médiím a novinářům v jejich informacích o právu. Proto jsem stále ve skrytu duše doufal, že snad rozhodnutí kárného senátu ve věci mladoboleslavského soudce Nagye nebude tak hrozné, jak v médiích vypadalo (nemám teď na mysli nejnovější a doufejme poslední aféru Nagy, ale dřívější rozhodnutí, kdy si soudce Nagy vymyslel celé jednání a vyhotovil falešný protokol). Byl jsem naivní. Když jsem si přečetl rozhodnutí kárného senátu sp.zn. 1 Skno 9/2007, zjistil jsem, že je ještě horší, než jsem si po přečtení novinových článků myslel. O pár perliček (které by bohužel patřily spíše do aprílového vydání Jiného práva), se tu s Vámi podělím. Rozhodnutí v každém případě doporučuji k četbě všem studentům právnických fakult, a to proto, aby se dozvěděli, jak nepsat soudní rozhodnutí.

Rozhodnutí na celkem osmi stranách je klasickou ukázkou všech neduhů argumentace převažujících v části české právní kultury. Zbytnělá narativní část na prvých sedmi stranách, přičemž teprve na stránce poslední se krčí vlastní právní argumentace kárného senátu. Základní provinění, které bylo soudci „P.N.“ kladeno za vinu, bylo "zmeškání nařízeného ústního jednání, vyhotovení smyšleného protokolu z jednání a vynesení rozsudku, jako by ve věci bylo jednáno". Na prvý pohled důvod k odvolání z funkce soudce. Kárný senát si s tím ale poradil snadno. Toto provinění totiž nemělo vliv na výsledek řízení. Pokud snad tento post čte neprávník, přeloženo do češtiny to znamená, že se proti rozhodnutí ve věci nikdo neodvolal. Toť vše, více ani slovo. Odborník rovněž ocení, že plánovaný přechod kárně obviněného soudce k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 je „také jistou formou postihu.“

Co tedy stačilo jako sankce za průtahy v řízení a zfalšování protokolu z neuskutečněného soudního jednání? Kárný senát Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že přiměřeným kárným opatřením vzhledem k rozsahu zjištěných pochybení, k závažnosti kárného provinění a s přihlédnutím ke všem dalším zjištěným skutečnostem je kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů – snížení platu o 25% na dobu šesti měsíců.

Upřímně řečeno, po přečtení tohoto rozhodnutí si říkám – zaplať Pánbůh za žurnalisty TV Nova.

113 komentářů:

Mani2 řekl(a)...

Uprime receno, po precteni daneho rozhodnuti mam pocit, ze by za jeho vydani meli jit pred karny senat i sami ti, kteri jej vydali. Otazka vsak je, kdo by jejich pocinani posuzoval. Je mi do smichu a soucasne se mi do oci derou slzy.

Matěj Šuster řekl(a)...

Na druhou stranu, výhodou zbytnělé rekapitulace je, že se člověk na jednom místě snadno dozví nejdůležitější fakta o případu. :o) Vlastní odůvodnění výroku je takto stručné zřejmě proto, že čím více by kárný senát věc rozpitvával, tím méně by jeho výrok byl navenek obhajitelný. ;-))

Bude zajímavé sledovat, zda znalecký posudek ohledně spánkové apnoe a s ní souvisejícími psychickými problémy Nagyho, byl rovněž "zfalšován", resp. "koupen". Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že za daných okolností bylo téměř 100% jasné, že zfalšování protokolu vyjde najevo, nějaký psychiatrická dagnóza možná není zcela mimo.

Tomáš Pecina řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Pecina řekl(a)...

Vidím, že anonymisovali jak kárně obviněného, tak i členy senátu a dokonce znalce. Nemohu si pomoct, ale justice se takto presentuje jako jedno velké Bratrstvo k. p. – je to skutečně ostuda, tedy pokud ještě u osob působících v českém právu zcela nevymizela schopnost toho, co tento výraz označuje.

Vojtěch Šimíček řekl(a)...

Souhlasím se Zdeňkem ohledně mizérie rozhodnutí kárného senátu a není sporu ani v tom, že P. Nagy v justici nemá co dělat. Spíše mi není jasné - po shlédnutí reportáže Novy - jak mohl tak nevyrovnaný, psychicky labilní a zjevně zamindrákovaný člověk, topící se v osobních problémech, vůbec soudit (kde se poděly příslovečné psychotesty?, co dělali kární žalobci, proč svému kolegovi nepomohli další soudci apod.) a jak to, že si jeho situace nevšimlo jeho okolí a nevyvodilo z toho patřičné závěry. Moje reakce se však týká poslední věty postu. Pokud totiž pominu, že se Nově v tomto konkrétním případě podařilo "napravit" vnitřní zjevně nefunkční justiční mechanismy, měl jsem z reportáže a z reakcí na ni mrazení v zádech i v tom, jak daleko jsme ještě ochotni tolerovat zásahy do našeho soukromí. Nabízím alternativní pohled na reportáž: Nagy zřejmě v minulosti nebyl podezřelý z toho, že by pobíral úplatky. Jen se vědělo, že nemá soudit, avšak z jiných důvodů. Reportéři ho proto (zřejmě pod dojmem rčení, že kdo lže, nutně i krade) oslovili, sami mu nabídli úplatek a celou záležitost monitorovali za použití operativní techniky (odposlechy, skryté kamery). Ve skutečnosti tedy došlo k vyprovokování trestného činu. Jakkoliv nejsem znalec trestního a občanského práva, vadí mi na celém případu řada okolností. Vzpomeňme jen judikaturu Ústavního soudu k otázce, že policisté nesmí vyprovokovat spáchání trestného činu; nevím ani, z jakého právního titulu televize vysílá skrytě a účelově pořízené obrazové záznamy, zasahující do osobnostní sféry dotčeného. Chci říci jediné: jakkoliv v této kauze a pod pochopitelnou vlnou emocí se chce reportérům spontánně tleskat za dobře odvedenou práci,obávám se, že celý případ významně posunuje dosavadní vnímání toho, kam až lze zasahovat do soukromé sféry. A protože každé pravidlo se vytváří i pro budoucí další případy, obávám se, aby podobným způsobem nedocházelo ke zneužívání těchto praktik.

michal ryška řekl(a)...

Ad Vojtěch Šimíček:

Pokud pominu možné právní problémy, pak ani z faktického hlediska bych o dobře odvedené práci reportérů nehovořil a místo potlesku zvolil spíše pískot. To kvůli polovičatosti a zbrklosti, s jakou byla skrytá kamera zveřejněna dříve, než k čemukoli zásadnímu vůbec došlo.

Otázkou samozřejmě je, zda k něčemu opravdu zásadnímu vůbec dojít mohlo. Když totiž schůzka s normálním soudcem (Liškou) dopadla pro skrytý štáb odmítnutím, tj. mediálně nezajímavým neselháním soudce, a kdy i z reportáže bylo jasně cítit, v jakém psychickém stavu se ten člověk nacházel (a že jeho vemlouvavé slibování a plánování tak patrně nemělo reálný podklad), došlo asi Nově, že z takového materiálu už se toho opravdu víc navařit nedá.

Tomáš Pecina řekl(a)...

S tímto problémem se zajímavě vypořádal Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 64/2004, v němž dovodil, že ochranu osobnosti lze přiznat jen zvukovým záznamům osobní povahy, nikoli např. záznamu z obchodního jednání, a i když je otázka, nakolik tento judikát obstojí ve světle podstatně restriktivnějšího nálezu sp. zn. I. ÚS 191/05, ke každé řešené věci bude zřejmě nutno přistoupit individuálně a porovnávat dopad zásahu do osobnostní sféry poškozeného s veřejným zájmem na odhalení, účinné a přesvědčivé presentaci a postihu jeho protiprávního jednání.

Bylo by smutné, kdyby causa soudce Nagye dopadla jako jistý starší případ, tuším, kdesi od Rokycan nebo Rakovníka, kdy byl řidič, který si zaznamenal na diktafon protiprávní jednání policisty, nakonec ještě popotahován za zásah do jeho práv.

michal ryška řekl(a)...

Zrovna té ochrany osobnosti bych se příliš nebál. Na straně TV štábu je zde celá řada faktorů, pro které z občanskoprávního soudu nemusí mít žádný velký strach. Vedle zpravodajské licence jsou to zejména snížená osobnostní ochrana osob veřejně činných (vč. soudců) a veřejný zájem na řádném fungování justice a odhalování korupce. V něčem zčásti obdobném takto u ESLP uspělo již Rádio Twist.

Anonymní řekl(a)...

Myslím si, že V.Š. měl na mysli používání skryté kamery obecně, ne jen v tomto případě.
Je to zajímavá situace. Zatímco ÚS zakázal policii používat tzv. agenta provokatéra, TV Nova v tomto případě účině zaskočila. Ačkoliv se nechci soudce Nagyho nikterak zastavat ( po shlednutí reportaže jsem se musel jít uklidnit tabulkou čokolády :p) tak otázkou zůstává, zda by se stejně zachoval, kdyby k "provokaci" ze strany štábu nedošlo.
Jan Pivoda

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch Šimíček se dotknul druhé roviny reportáže, která zamrazila i mě. Nagy byl jen první vlaštovkou, na to pamatujme.

Co je však horší, je ta prvotní rovina. Neschopnost vnitřní samoregulace justičního prostředí. Nagy byl očividná výjimka (nova na něj přišla v souvislosti s prodejem směnky jim vystavené), a i jeho soudní systém nedokázal odhalit. Signál, který to do společnosti vysílá pouze legitimizuje účel, který světí prostředky.

A mezi námi holkami, akademické teoretizování je krásná věc, ale ta realita hodnotového systému některých soudců na nižších úrovních je opravdu krutá.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Rádio Twist v. Slovensko (pokud link přestane funguovat, je to stížnost č. 62202/00)

ESLP v tomto nálezu připouští i určitý stupeň provokace ze strany medií.

V případě soudce Nagye mám za to, že ke spáchání trestného činu právě v důsledku toho, že se jednalo o mediální provokaci, nedošlo. Ale to je jen názor, uvidíme, co trestní soud.

*7* řekl(a)...

*7*

Je to boj nadlouho :o/ Zatím nedospělo dost pozitivních vzorů...

*7*

Anonymní řekl(a)...

"..., jak daleko jsme ještě ochotni tolerovat zásahy do našeho soukromí ... Ve skutečnosti tedy došlo k vyprovokování trestného činu ... "


Pánové, doufám, že mě neukamenujete za poněkdu rozvleklý pohled z druhé strany barikády, tedy od neprávníka a totálního laika:


Já mám zase trochu mrazení v zádech z výše formulace "jak daleko jsme ještě ochotni tolerovat zásahy do našeho soukromí". Co mě k tomu vede:

Uvědome si, že celý právní systém neslouží k ničemu jinému, než k regulaci. Možná se vám to nebude líbit, ale regulace společnosti a regulace technických systémů funguje na úplně stejných principech. U důležitých systémů (představte si třeba jadernou elektrárnu nebo auto) je k zajištění bezpečného fungování použita kromě běžných a havarijních regulačních prvků celá řada nezávislých ochran. Předpokládá se, že ony nezávislé ochrany nikdy nebudou potřeba, ale přesto v systému musí tyto ochrany být.


Ona reportáž je ekvivalentem aktivace nezávislého ochranného prvku a stejně jako v technikých systémech to znamená nebetyčný průšvih. A to především proto, že se jasně ukázalo, že ostatní regulační prvky totálně selhaly. A když selhaly v tomto jednom zcela extrémním případě, nabízí se přirozená otázka v kolika jiných případech už selhaly v minulosti a jestli v regulačním systému nění něco zcela zásadně špatně. Taky se nabízí otázka kolik dalších průšvihů bude muset nastat, než si sami soudci uvědomí, že "král je opravdu nahý" a je potřeba s tím něco dělat, protože předstírání, že je všechno v pořádku prostě problémy nevyřeší.


Vzhledem k nezávislosti justice jsou to právě soudci, kdo by měli tlačit na změnu systému, protože jsou to oni kdo nejlépe znají jak systém uvnitř funguje a kde má slabiny. Pokud justici necháte zahnívat dostatečně dlouho, dojde dříve nebo později k průšvihu, vedle kterého bude causa Nagy zanedbatelná a nutným důzledkem bude, že systém bude změněn dřevorubeckým zásahem zvenčí. Domnívám se, že evoluce je lepší řešení než revoluce, protože každá revoluce znamená, že jistou dobu panuje bezpráví. Bohužel jako totální externista a laik jsem za posledních 15 let postřehl výraznou iniciativu a tvůrčí aktivitu u "dělníků justice" pouze, když šlo o jejich vlastní platy, takže evoluce se téměř nekoná.


Zlobit se, že došlo k aktivaci nezávislé ochrany je na úrovni řidiče, který by se zlobil na výrobce vozidla, že airbag při aktivaci způsobil hluk překračující hygienické limity. Kdyby totiž ostatní regulační prvky katastrofálně neselhaly, tak by k aktivaci nezávislé ochrany vůbec nedošlo.


Jinými slovy "je fatální chybou zlobit se na zrcadlo, když mám křivou hubu".


Justice má opravdu problémů hodně a signálů o tom, že samočistící mechanismy nefungují je celkem dost. Jenomž se špatně prokazují a když už někdo na něco poukáže, tak se namísto nějaké sebereflexe okamžitě ozve mohutný křik, že se jedná o útok na nezávislost justice.


Když jsem slyšel, že u kteréhosi soudu soudí soudce, který je alkoholik, všichni o tom ví a nikdo s tím nic nedělá, tak jsem to považoval za drb, který může a nemusí být pravdivý. Po shlédnutí reportáže o reálnosti tohoto tvrzení už příliš nepochybuji. Pozici soudce zřejmě může zastávat kdejaká kdejaká zkrachovalá existence a dokud neudělá průšvih, který se nepodaří ututlat, tak je jeho pozice neotřesitelná. Loajalita mezi kolegy je normální, ale všechno musí mít své meze.


Rovněž vás jako laik mohu vás ujistit, že jsem byl docela zděšený, když jsem četl některé judikáty NS ve věci nutné obrany. Míra nekompetence, kterou prokázali soudci nižších instancí, byla naprosto zoufalá. Jakoby svou kvalifikaci čerpali v kině. Jakoby neabsolvovali žádné další vzdělávání garantované kvalitním znalcem v oboru.
Můžete namítnout, že NS nakonec rozhodl správně, takže systém zafungoval a vše je v pořádku. To je pravda pouze částečně. Z mnoha článků a diskusí na tomto fóru mám pocit, že značné procento z vás tak nějak zapomíná, že problémy, které řešíte, nejsou formální nebo akademické problémy. V první řadě jde o lidské osudy a člověk, který svou kausu konečně vyhraje až u NS má nejspíš už dávno zničený život.

Když se mluví o prohnilosti jakékoliv části státního aparátu, tak je klasickou námitkou požadavek na předložení důkazů. Tady jste důkaz dostali v podobě reportáže a ejhle, najednou se zlobíte, že důkazy nebyly pořízeny zcela košer způsobem. Svažte žurnalistům nohy, ruce, zavažte jim oči - opravdu tím z nich uděláte lepší hlídací psi demokracie? Z čistě formálního hlediska možná novináři zákon nedodrželi. Ale striktně formální pojetí zákonů je cesta do pekel. Jen si zkuste napsat formálně dokonalý návod na to jak si obléknout sako tak, aby jej nebylo možné interpretovat špatně. Pokud to zkusíte, bude mít návod na tento jednoduchý úkon 100 stran a stejně v něm někde bude chyba. A stejné je to se zákony. Nelze napsat zákon tak, aby podchytil zcela všechny eventuality, které mohou nastat. Hrátky s formálním pojetím jsou hezké, ale nesmí se zapomínat na to, že primárním smyslem justice je regulovat společnost, nikoliv pronásledovat jedince za nedodržení formalit. Ano formální pojetí je dokonalé a v technikých systémech se opravdu u těch nejkritičtějších systémů používá. Jenomže tam jsou regulátorem i regulovaným prvkem stroje a stroje můžete formálně popsat, definovat pro ně formální pravidla a především můžete formálně verifikovat, že v pravidlech nejsou chyby a neošetřené stavy. V justici můžete pouze formálně definovat pravidla. Formální popis regulátoru i regulovaného prvku chybí a následně tedy nelze ani provést formální verifikaci pravidel. Proto také při regulaci společnosti nelze tupě vyžadovat plnění pravidel, ale pravidla je nutné aplikovat s rozumem a s ohledem na kontext.

Petr

Tomáš Pecina řekl(a)...

:-) Spíš až na výjimky fatálně nevzdělaný, ke své práci indiferentní a dávno profesně vyhořený cynik.

K předchozímu názoru o regulačních mechanismech bych rád podotkl, že potřeba regulačních mechanismů je evidnentní, a media, i tzv. sensacechtivá, jsou velmi účinným regulátorem (i v relativně vyspělých demokraciích bývá tato regulace efektivně silnější než regulace státem), nicméně sunt denique fines a nevidím nic špatného požadovat určité meze. Jsem přesvědčen, že V. Šimíček formuloval svou obavu v dobré víře.

Je ovšem idealismem myslet si, že výsledkem causy Nagy bude veřejná debata na toto thema: znám příliš dobře české soudce, než abych očekával z případu jiné poučení, než zpřísněné kontroly justiční stráží: aby někdo vnesl do soudní budovy skrytou záznamovou techniku, napřístě už nebude možné.

Anonymní řekl(a)...

ono je usmevne ze vsichni soudci s karasem pujdou k Juraji Malikovi kterej de facto sam vytvari karnou judikaturu (sam se vyucil u Jehlicky)

Anonymní řekl(a)...

Dovolím si z pozice externího veřelce (Petr) ještě jednou reagovat:

V. Šimíček formuloval svou obavu v dobré víře, o tom nepochybuji.

Ale z formulací, které ve svém příspěvku pan Šimíček zvolil mám pocit, že kdyby měl tu možnost zpřísnit pravidla pro pořizování skrytých nahrávek, nebo nějak postihnout reportéry za tuto reportáž, tak by to snad i udělal.

Ostatně třeba tohle: "Ve skutečnosti tedy došlo k vyprovokování trestného činu".

Já jsem v reportáži vyprovokování TČ neviděl. Já jsem viděl, že soudce N. dostal příležitost a té se velmi ochotně chopil.

Pokud toto bylo vyprovokování, tak je potom možné tvrdit, že jsem zloděje vyprovokoval ke krádeži tím, že jsem u zaparkovaného auta zapomněl zavřít okénko. Ve slušné společnosti mohu zaparkovat auto, nechat v zapalování klíče, otevřená okna a druhý den auto najdu na svém místě. Teď je otázka, jestli tu chceme mít slušnou společnost, nebo jestli budeme pokračovat v omlouvání darebáků tím, že "příležitost dělá ze slušných lidí zloděje".

Neviděl jsem, že by reportéři
usilovnou provokací nahlodali morální integritu pana soudce. V daném případě nebylo co nahlodávat, morální integrita byla nulová.

Tvrdit, že došlo k vyprovokování TČ znamená přesouvat část viny za to co se stalo na novináře. Tato myšlenková konstrukce se mi opravdu hrubě nelíbí.

Petr

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ale z formulací, které ve svém příspěvku pan Šimíček zvolil mám pocit, že kdyby měl tu možnost zpřísnit pravidla pro pořizování skrytých nahrávek, nebo nějak postihnout reportéry za tuto reportáž, tak by to snad i udělal.

To není hypothetická, ale úplně reálná možnost, protože pokud by se vysílací rada (RRTV) rozhodla uložit Nově pokutu, věc by se mohla dostat na stůl i jemu…

V jeho textu cítím spíš volání po pevných pravidlech. Jejich podobu si ale dost dobře neumím představit, protože např. akce, kdy reportéři MfD odevzdali na policejní služebny jako fingovaný nález peněženky s určitou sumou a zjišťovali, kolik policistů si peníze ponechá, nebyl splněn základní předpoklad pro použití těchto zvláštních prostředků, existence důvodného podezření, a přitom to byla po mém soudu akce naprosto legitimní.

Zkusme se tedy zeptat jeho, jak by si regulaci používání skytých záznamových zařízení, fingovaných transakcí nebo provokací představoval.

Matěj Šuster řekl(a)...

Otázka, zda by měl být Nagy trestně stíhán (a odsouzen) za to, že se "nechal vyprokovat" k pokusu o trestný čin, může být sporná.

Ale jako způsob, jak si prověřit např. spolehlivost a důvěryhodnost soudce či jiného zaměstnance ve významné funkci, na poodbném způsobu "prověrky" v zásadě nevidím nic špatného.

Roman Majerský řekl(a)...

Rozhodnutie kárneho senátu je argumentačne ploché a povrchné. Totiž ako je to rozhodnutie napísané, možno mať pocit že sa vlastne nič nestalo a že to kárny senát na prvom stupni s tým trestom akosi "prepískol". Priznám sa čítať 7 strán a potom vyčerpaný si prečítať vlastnú právnu argumentáciu na 30 riadkoch je na NS nedôstojné.

Ad diskusia:
Budem hodnotiť situáciu na slovenské právne pomery. Myslím že reportér aktívne podlácal, teda dopustil sa TČ. Iba agent požíva ochranu Trestného zákona v tom, že jeho konanie nie je trestné. Súkromnoprávnu rovinu nechám stranou. Bol jeden prípad na NS SR kedy sa použil ako dôkaz podobný materiál TV proti mestským policajtom. S týmto rozhodnutím mám však problém, z dôvodu, že podľa mňa nemožno použiť dôkaz získaný spáchaním TČ.

Priznávam, že v tomto probléme nakoniec budem vyzerať tak trocha ako schyzofrenik, na strane jednej som názoru že reportér konal v rozpore so zákonom, na strane druhej by sme nevideli to čo mne osobne vyrazilo dych. Nejde o to, či si ľudia začnú na základe tejto reportáže mylne myslieť že všetci sudcovia sú úplatní. Ak áno, mysleli si to už predtým. Po vzhliadnutí reportáže mi bolo hnusne. Naplno obnažená justícia. Jedno či česká alebo slovenská. Verím však že tento prípad je len výnimkou. Som totiž optimista.

Možno na záver povedať: misia splnená. Avšak za akú cenu.

Petr Urban řekl(a)...

Ke kritice kárného rozhodnutí NS ČR ve věci ČR v. Nagy není co dodat, maximálně odanonymisovat ty výtečníky, kteří to skandální rozhodnutí mají na svědomí: Jiří Pácal, Antonín Draštík, Karel Podolka, Ivana Zlatohlávková, Michal Mikláš, takto členy Bratrstva kočičí pracky.

Co se týká provokace korrupce, jsem plně na straně soudce Šimíčka. Nikdo nemá právo provokovat druhé k páchání zločinů, ať je to stát nebo sensacechtivý novinář, který si hraje na člena carské Ochranky. Tito novináři by měli být uznáni vinnými z účastenství na trestném činu úplatkářství, byť od potrestání bych s ohledem na veřejný zájem asi upustil.

Někdo může namítnout, že jako státní úředník jsem podjatý. Na to upozorňuji, že v budoucnu bude korrupce trestána i v soukromém sektoru: "kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek". "V rámci úplatkářství, a to jak u příjímání úplatku, tak i u podplácení osnova upravuje i korupci v soukromém sektoru na základě Rámcového rozhodnutí Rady 2003/568/JVV ze dne 22. července 2003 o boji s korupcí v soukromém sektoru (32003F0568) a Společné akce ze dne 22. prosince 1998 přijaté Radou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o korupci v soukromém sektoru."

Matěj Šuster řekl(a)...

Ad: "Nikdo nemá právo provokovat druhé k páchání zločinů..."

To by chtělo nějaké vysvětlení či argument na podporu daného tvrzení.

"zločin" budu chápat široce = jakékoli protiprávní jednání.

Řekněme, že jsem vlastníkem banky. Chci si prověřit spolehlivost svých zaměstnanců při zachováávání bankovního tajemství, resp. jejich neúplatnost. Najmu si tedy nějakou firmu, aby mé zaměstnance otestovala podobným způsobem jako TV Nova "otestovala" Nagyho. Proč to není legitimní způsob prověření spolehlivosti zaměstnanců, kteří nakládají s citlivými údaji a mohli by se značně obohatit pokoutním prodejem těchto údajů - a který by tím zpsůobily značnou újmu na pověsti mé banky, až by se únik informací provalil?

Pokud někdo při tomto testu selže, bude logicky propuštěn z dané pozici, protože se ukázalo, že nesplňuje patřičné předpoklady pro výkon dané práce. Bylo by tím porušeno nějaké jeho právo?

Jaké jsou Vaše konkrétní výhrady proti takovému postupu (a tím myslím jiné výhrady, než pouhý poukaz na obsah nějakého v současnosti nahodile existujícího právního předpisu, který to snad zakazuje či omezuje)?

Anonymní řekl(a)...

Tak ještě něco ode mě - laik Petr

Tito novináři by měli být uznáni vinnými z účastenství na trestném činu úplatkářství, byť od potrestání bych s ohledem na veřejný zájem asi upustil.

Skvělé. Máte pocit, že by se vlk nažral a koza zůstala celá.

Já mám pocit, že svým "šalamounským" rozhodnutím byste dosáhl toho, že by tito novináři byli vinni z trestného činu a už by na ně v některých případech nebylo pohlíženou jako na bezúhonné či spolehlivé. V praxi by to třeba mohlo znamenat, že kvůli vám a vám podobným "formalistům" mohli mít aktivní investigativní novináři třeba problém získat vízum do některých zemí, přišli by o možnost mít nebo získat zbrojní průkaz (opakovaný prohřešek = ztráta spolehlivosti) a bůh ví co ještě.

Připravit investigativního novináře o možnost získat zbrojní průkaz a tedy omezit jeho legální schopnost bránit se násilné trestné činnosti je opravdu skvělý počin.

Už jsem to tady jednou zmínil a budu se opakovat. Tohle není akademická hra s formalitami, implikacemi a logickými rébusy. Tady jde o lidské osudy a priority jsou seřazeny takto: společnost, jedinec a až na konec litera zákona.

Co se tak zamyslet nad společenskou nebezpečností jejich činů ? Máte pocit, že téhož odhalení mohli dosáhnout jinými prostředky ? Opravdu máte pocit, že jejich společensky prospěšný čin byl proveden pro společnost tak nebezpečným způsobem, že to bylo neomluvitelné a že se mohlo jednat o TČ? To s klidem tvrdíte v zemi, kde totálně ožralý řidič jedoucí obydleným územím z hlediska zákona nepředstavuje obecné ohrožení ?

Cesta do pekla je dlážděna dobrými skutky. Právo a zákony je potřeba aplikovat v kontextu, jinak se justice mění v justiční šikanu.

Mimochodem to že, se z návrhu nového TZ vytratilo ustanovení o společenské nebezpečnosti mě celkem děsí, protože pro mě jako pro laika to představovalo docela slušnou pojistku proti absurdně formálnímu pojetí justice. Formálně realizovaná justice je ochotna trestat jen proto, aby byla naplněna litera zákona a vzdaluje se tak důvodu proč justice ve skutečnosti existuje. Jak už jsem uvedl,jsem přesvědčen, že formální pojetí práva je do doby, než se z lidí stanou stroje, velký krok zcela špatným směrem. (Budu vděčný, pokud mě dokážete přesvědčit o opaku.)

Petr

Petr Urban řekl(a)...

Mé výhrady jsou morální. Pokud se někdo účastní na zločinu, je sám zločincem. Je to však thema na rozsáhlou filosofickou rozpravu. Pokud někdy k tomu sepíšu něco více než toto stručné oznámení, dám Vám vědět.

Jinak mi dovolte drobnou positivistickou poznámku. Nevím nic o tom, že by banky nakládaly s citlivými údaji.

Roman Majerský řekl(a)...

Ad: Petr Šuster

Otázka nestojí čo niekto nemá právo provokovať iného k spáchaniu TČ. Jednoducho, provokácia samo o sebe nemôže napĺňať znaky skutkovej podstaty TČ. Inak povedané,provokovať môže, ale nesmie byť potom provokatér prekvapený, že jeho konanie sankcionované. Jedno či v trestnoprávnej alebo civilnej.

Ad: laik Petr

Pravidlá sú dané.Zákon platí pre každého rovnako. Konanie každého sa posudzuje jednotlivo, preto môže vyznieť absurdne, že píšem o trestnej zodpovednosti novinára a pritom to bol on, ktorý odhalil korupciu. Musí si však vybrať spôsob lege artis. Nikto nie je nad zákonom a už vôbec neplatí, že účel svätí prostriedky. To, že spoločenská nebezpečnosť konania má svoje pozitíva aj negatíva. Presne toľko ako pred jej zrušením.

Anonymní řekl(a)...

matěj šuster: V bezpečnostní branži (IT security) jsou v zahraničí běžně prováděny tzv. penetrační testy, kdy se tým najatých profesionálů pokouší překonat bezpečnostní opatření téměř libovolným způsobem. Povoleno bývá mnohdy v podstatě vše (kromě násilí a nesmí být poškozeni klienti).
Penetrační testy jsou brány lidmi z branže jako samozřejmost a nikdo si nedovoluje zpochybmit jejich smysl. Je zcela normální, že po průniku někdo z "obětí" prohlásil, že zvolený způsob penetrace nebyl fér a zkusí ho zpochybnit. Cílem není být fér, cílem je najít slabiny. Chovat se trochu nefér k tomu patří, bez toho to prostě nejde. Opravdoví zločinci taky nehrají podle pravidel.

Petr

Petr Urban řekl(a)...

Jinak jedním z nejlepších příspěvků k diskussi o provokaci je Gayova Žebrácká opera (1728), kterou znám v Havlově adaptaci.

Petr Urban řekl(a)...

Jsem formalista a nestydím se za to. Ano, domnívám se, že provocateur zbrojní průkaz mít nemá.

Petr Urban řekl(a)...

Jinak několik širších odpovědí, abyste neměl pocit, že jsem Vás odbyl.

Jako liberál soudím, že zájem jednotlivce je vždy nad zájmem společnosti.

K investigativní journalistice jsem vysoce skeptický. Zavání vigilantismem. Novináře si platíme, aby nás informovali, nikoliv, aby suplovali policii. Chce-li někdo stíhat zločince, ať jde k policii, nikoliv k novinám.

Ustanovení o společenské nebezpečnosti je obludná kommunistická konstrukce, ideologická a neprávní (Hans-Heinrich Jescheck). Z NTZ bohužel nezmizelo, nýbrž bylo přesunuto dozadu. Formální pojetí trestného činu požadovali všichni theoretici trestního práva, s výjimkou státního zástupce Fenyka. Bohužel poslanci jsou postkommunisté, a proto se bez obludného materiálního pojetí trestného činu neobejdou.

Petr Urban řekl(a)...

Něco jiného je test systému a něco jiného je test člověka. Nebo snad chcete člověka instrumentalisovat na věc? Už Kant prohlásil, že člověk je vždy jen cílem, nikdy ne prostředkem.

Roman Majerský řekl(a)...

Spoločenská nebezpečnosť konania a prokuratúra boli vždy priatelia.

Ale späť k pôvodnej téme. Ukazuje sa, že justícia v správny čas nevie dokázať spoločnosti, že súdiť vlastných nemá problém. Viem si predstaviť ako by sa podobného konania dopustil niekto z "vonku" a tie oduševnelé slová o tom, že každý si musí byť vedomý následkov svojho konania a že trest je primeraný a spravodlivý.

Súdiť sudcov nemôže byť ťažké pre toho kto tým sudcom v pravom slova zmysle je.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Na trestní odpovědnost žurnalistů za podplácení rovnou zapomeňte, nebyl tam úmysl.

V úvahu přichází poškozování cizích práv (je to šílené, ale když uvážíme, že za totéž dokázala česká justice rok stíhat Šklovou, tak proč ne Novu…) nebo přijmání úplatku formou návodu, i když v obou případech se asi nevypořádáte s materiální stránkou.

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina

U provokatéra není úmysl jako návodce k trestnému činu?

Tomáš Sobek

Tomáš Pecina řekl(a)...

U provokatéra není úmysl jako návodce k trestnému činu?

Ano, ale je otázka, zda ve vztahu k dokonanému trestenému činu (tj. zda mělo dojít ke konsumaci úmyslu) a zda je takové jednání pro společnost vůbec škodlivé: nasnadě je argument obhajoby, že odhalovat černé ovce mezi soudci je činnost naopak vysoce společensky prospěšná, a přes to se soud jen těžko dostane.

Roman Majerský řekl(a)...

Nebol úmysel? A nechceli náhodou aby zneužil svoje zamestnanie? Nedošlo k dokonaniu TČ tým, že dodal, čo si pýtali a za čo mu zaplatili?

To, že to nemysleli "vážne" je bezpredmetné.

Alebo inak. Z čoho vyplýva, že tam nebol úmysel?

Matěj Šuster řekl(a)...

Ponechme stranou trestněprávní rovinu (tam jsem spíše proti přípustnosti podobných metod). Dejme tomu, že "vyprovokavané" jednání není dle TZ trestně postižitelné a nahrávku TV Nova nelze v trestním řízení použít jako důkaz.

Zkusme se podívat na morální rovinu.

Řekněme, že nějaká asociace, v níž se sdružují špičkové restaurace, provádí namátkové kontroly (inkognito - předstíraje hosta - po vzoru ČOI) kvality služeb členských restaurací, včetně chování číšníků (kupř. zda nešidí hosty atd.). Průběh kontroly se zaznamenává skrytou kamerou.

Je to z morálního hlediska nepřijatelné? Usuzuji, že nikoli. Domnívám se zároveň, že na tomto bychom se mohli shodnout.

Případ Nagy se liší od tohoto případu pouze tím, že podnět k zakázanému / nežádoucímu jednání dal reportér TV Nova. Nicméně podobně jako je pro řádný výkon služeb v oblasti stravování důležité, aby majitel a zaměstnanci nešidili hosty, je pro řádný výkon určitých profesí stěžejní, aby dotyčný člověk jednal nestranně a nebyl úplatný. V takovém případě jsou oba způsoby kontrol co do funkce na stejné úrovni.

Máme-li za to, že u některých profesí je odolnost vůči úplatkům a favoritismu natolik zásadní, že člověk, u něhož se projeví sklon k přijímání úplatků je nezpůsobilý danou profesi vykonávat, pak prima facie neshledáván nic "morálně špatného" na prověrkách tohoto typu. Vždyť nabídku "provokatéra" lze snadno odmítnout a ten, kdo má předpoklady pro výkon dotyčné profese, jej také ihned odmítne.

V čem je tedy z morálního hlediska problém? (Btw, Kant tuším říkal jen to, že bychom s druhým nikdy neměli zacházet JEN jako s prostředkem...).

Roman Majerský řekl(a)...

Inak na Slovensku by sme takto rozhodnutie disciplinárneho senátu zverejniť nemohli. Z prostého dôvodu, že sa nezverejňujú. A ako sa do budúcna počíta so zverejňovaním súdnych rozhodnutí NS, medzi tieto nie sú k môjmu počudovaniu začlenené tie disciplinárne. Aj z tohto sa dá čo - to pochopiť.

Tomáš Pecina řekl(a)...

To, že to nemysleli "vážne" je bezpredmetné.

Vzhľadom na tom, že úmysel je primárne stav vôle páchateľa vo vzťahu ku škodlivému následku jeho konania, nebol by som si až taký istý…

Anonymní řekl(a)...

petr urban: Děkuji za vysvětlení, ještě vás však trochu potrápím. (Aneb další grafomanské dílo z klávesnice laika Petra)

Společnost je podle mě v podstatě sdružení jednotlivců. Teze, že zájem jednotlivce je nadřazen zájmu společnosti znamená, že zájem jednotlivce je nadřazen zájmům jednotlivců. Ovšem to už mi připadá jako nerovnice, ze které nám úpravami zmizela neznámá a zbylo něco jako že "1 > n, s okrajovou podmínkou n > 1", tedy něco co nemá ani řešení, ani smysl. Já si myslím, že silná a svobodná společnost může být postavena jen ze silných svobodných jedinců a přiškrcením práv jedince přiškrtíme celou společnost.

"Chce-li někdo stíhat zločince, ať jde k policii, nikoliv k novinám.
"

Novináři nestíhají, novináři odhalují. Státní aparát se ukázal jako bezzubý a selhal. Zasáhla "externí ochrana systému" a odhalila fatální selhání systému. Nezbytné průvodní jevy nejsou chybou ochranného systému, ikdyž jsou třeba nepříjemné.


Jsem formalista a nestydím se za to.

Jsem také formalista, ovšem pouze v technických systémech. V technických systémech (informační a zejména řídicí technologie) se s matematicky formálním popisem zápasí už dlouhou. Dlouhou dobu to byly především abstraktní hrátky pro akademiky. Praktické uplatnění formálních metod je však zcela zásadní u kritických systémů s vazbou na bezpečnost osob (auta, letadla, jaderné elektrárny, ...) neboť umožňuje formálně verifikovat (tj. garantovat na úrovni matematického důkazu) že v systému není návrhová chyba a že všechny stavy jsou ošetřeny. Hlavním úskalím formálních metod je, že popis čehokoliv je ve své podstatě extrémně důkladný. Pro představu - viděl jsem popis funkce klasického splachovadla na cca 15 stranách. To nebyla výrobní dokumetace, to byl matematicky exaktní popis toho jak funguje běžné plovákové splachovadlo. A to je důvod proč to v justici postrádá praktický smysl - ve vašem oboru neexistuje úplný exaktní popis jedince nebo společnosti a tedy každý formální popis pravidel bude neúplný. A čím je důkladnější a méně abstraktní, tím více neošetřených stavů (tj. situací) v něm bude. Pokud neúplná formální pravidla slepě aplikujete, dříve nebo později se stane, že pravidlo aplikujete v situaci se kterou autor pravidla nepočítal. Formálně pravidlo aplikujete správně, z pohledu zdravého rozumu však systém udělá chybu.

Přesně to je jeden z důvodů proč v minulosti hodně padal a dodnes padá software - nastalo něco s čím autor programu nepočítal a nastal stav, který v softwaru není ošetřen. Ještě před pár lety to u softwaru často vedlo k havárii celého systému. Dnes je počítačový systém víceúrovňový, nadřazený systém tento výjmečný stav detekuje a nějakým způsobem ošetří (tzv. exception handling), typicky ukončí aplikaci, která chybu způsobila, ale celý systém nespadne. Systém ošetření vyjímek má dnes v podstatě každý běžný software, nepřejte si vid+t jak by bez něja vaše PC fungovalo. A zcela jistě takový systém na ošetření vyjímek potřebuje i justice. Pozor, zde nelze víceúrovňovost počítačového systému srovnávat s víceúrovňovou (víceinstanční?) justicí, protože u softwaru každá úroveň pracuje s jinými pravidly (čím vyšší ochranná úroveň, tím jednodušší pravidla, aby se snížilo riziko, že v pravidlech bude chyba). Trošku tomu snad odpovídá funkce ústavního soudu, který se vymyká normální hierarchii, nebo institut prezidentské milosti, kde oba v podstatě také slouží k ošetření výjmečných stavů.


Z koncepčního hlediska máte pravdu a "společenská nebezpečnost" do trestního zákoníku vůbec nepatří. Ovšem důvodem je to, že z logiky věci je "společenská nebezpečnost" pravidlo na jiné hierarchické úrovni, než je trestní zákoník. Společenská nebezpečnost je z mého pohledu jednoduchá pojistka sloužící k ošetření vyjímek a excessů a v hierarchii zákonů tedy patří nad trestní zákon (přirovnal bych to k jednomu z fundamentálních dodatků americké ústavy). Měla by být zařazena do systému tak, aby umožnila vyhnout se nejen trestnímu stíhání, ale i jakémukoliv jinému postihu, který by tak, jak by byl libovolným zákonem definován, nebyl adekvátní prohřešku.

Navíc je v podstatě jedno kdo to vymyslel, jestli to vymyslel nějaký komunista nebo jiný extremista. Je to jednoduché pravidlo, které uvnitř téměř jistě neobsahuje skrytou chybu a lze ho tedy umístit do právní hierarchie velmi vysoko. Vhodným umístěním do hierarchie a vhodnou formulací by to zjednodušilo i návrh občanského zákoníku, kde je z podobného důvodu něco v tom smyslu, že je-li zákon a zdravý rozum v rozporu, tak zdravý rozum má přednost. Jedno v podstatě stejné pravidlo na dvou různých místech je z hlediska návrhu softwaru i z hlediska justičního systému špatně a je to průvodní jev tzv. molochálního systému (levá ruka neví co dělá pravá a tak dlouho se na sebe hromadí pravidla, dokud to nezačne nějak fungovat, pak se to prohlásí za hotové). Molochální systém s formálními pravidly - to je pohledu technika docela hrůza, která nikdy nemůže uspokojivě fungovat.


Ano, domnívám se, že provocateur zbrojní průkaz mít nemá.
Já se domnívám, že zbrojní průkaz a jiné výhody bezúhonného a spolehlivého člověka nemá mít zločinec a ten kdo se nedokáže ovládat. Opět - ptejme se po smyslu omezení dostupnosti zbrojního průkazu. Opravdu se domníváte, že od potenciálně ozbrojeného redaktora TV Nova hrozí společnosti zvýšené nebezpečí? Pokud ne, tak je znedostupnění zbrojního průkazu pouhou justiční šikanou omezující právo jednotlivce na ochranu svého života.
Komu tím prospějete, když z čistě formálního důvodu omezíte svobodu jednotlivce ? Z globálního hlediska tím jedince odnaučíte vybočit z řady, což není princip liberální, ale čistě totalitní.

P.S. Až mých grafomanských traktátů budete míst dost, stačí naznačit a já zmizím. Jem si vědom toho, že jsem se k vám bez pozvání vetřel a že jsem v oboru totální laik, nicméně vaše profesní rozhodnutí se mě mohou týkat a proto se ozývám, abych si rozšířil obzory a možná vám ukázal trochu jiný pohled na "vaši věc".

Roman Majerský řekl(a)...

Tomáš rozumiem ti. Napísal som to s úmyslom vyprovokovať reakciu. Avšak aj tak si myslím, že oni chceli vyvolať škodlivý následok.

To že nemali "úmysel" teda vyvodzujeme z toho že konali ako reportéri, ktorí chceli niekoho iba "dostať".

Prinajmenšom sa zhodneme,že na to nie je jednoduchá odpoveď.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Justice není jen věcí právníků, ostatně vzpomeňte si, že v mnoha zemích jsou ta nejdůležitější právní rozhodnutí záměrně svěřována laikům: velmi hezky to popsal před sto letyH. K. Chesterton.

Na druhé straně nelze vycházet z představy justice jako technického systému, který je nutno konstruovat a udržovat s ohledem na požadovanou provozní spolehlivost a bezpečnost, protože nemůže a nesmí existovat žádný technik, který by tímto způsobem měl justici držet v chodu. Tento "technik" by se totiž stal, přímo ze své funkce, pánem justice, nikoli jen jejím údržbářem.

Absenci zpětných vazeb vytýkám české justici rovněž, jen bych nerad, kdyby se tyto zpětné vazby implementovaly exekutivní cestou, protože pak by se to, co se dělo u Čunka, mohlo stát normou a justice by se propadla do ještě hlubší a smrdutější morální bažiny, než ve které je dnes.

Petr Urban řekl(a)...

Dozor nikdy není provokací. Pokud někdo něco jen pozoruje (třebas i tajně), tak tím nepoňouká druhého k amorálnímu činu a sám si tak neničí karmu. Zásadní rozdíl mezi provocateurem a kontrolorem je v tom, že bez provacateura by k amorálnímu činu nedošlo, zatímco bez kontrolora ano.

Anonymní řekl(a)...

Trošku mimo téma, ale k té korupci. Jak se správně zachovat, když mi někdo nabídne úplatek a to v reálném čase. Varianta a) znamená okamžitě člověka odmítnout, ovšem se ztrátou možnosti jej z úplatkářství usvědčit. Varianta b) pokračovat v jednání s ním za účelem získání důkazů jakoukoli formou. Což ovšem nese rizika s tím spojená a sice - jak v případě takovéto provokace prokážu, že jsem reagoval jen abych dotyčného usvědčil.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Nevidím důvod proč by se justice nemohla poučit z metod používaných pro kritické systémy nebo legislativa z návrhových metod používaných v oblasti architektury softwarových aplikací. Justice (přesněji řečeno legislativa) zcela marně bojuje s problémy, na které už softwaroví architekti znají alespoň částečná řešení.

Možná byste byl překvapený jak mohutné jsou paralely mezi technickými a společenskými systémy. Z hlediska fundamentálních principů existují analogie mezi čistě technickými systémy a chováním jedince, dokonce nebo společnosti.Ty neuvěřitelné analogie docházejí postupně. Studium jsem dokončil před cca 10 lety, když jsem o analogiích slyšel na přednášce, tak jsem to považoval za nadsázku.

Když se na jedince podíváte jako na technický systém a odprostíte sám sebe od emocí tak s lidským jedincem můžete v jistých mezích krásně manipulovat (osobně vyzkoušenom jako experiment velmi zajímavé, ovšem lidsky odporné, praktikování má trvalé následky neboť křiví charakter).

Když se naučíte ovládat dav a manipulovat s ním a budete vzdělán ve správné oblasti řízení technických systémů tak ty paralely prý uvidíte (tohle vyzkoušeno osobně nemám, ale nemám důvod nevěřit). Ostatně na něčem takovém je nejspíš postaven marketing, reklama a hlavně propaganda.

Nejde o to stavět justici z pozice technika, ono to ostatně ani není možné. Ale je smutné sledovat snahu v justici uplatnit principy, které se na mnohem méně komplexních systémech ukázaly jako nepoužitelné nebo uplatňovat principy vedoucí do pekel.Některé slepé cesty už technici opravdu probádali a opravdu ty cesty nikam nevedou.


Chápu, že vám to připadá aburdní podobně jako třeba lékařům připadalo absurdní aplikovat na práci nemocnice metody původně vyvinuté v automobilovém průmyslu pro řízení výroby. Věřte tomu, že jde jen o schopnost provést dostatečnou míru abstrakce. Není rozdíl mezi požadavkem dodat ve správný čas správnému pacientovi správný lék a požadavkem mít na výrobní lince ve správný okamžik na správném místě správný díl. Jeden rozdíl tu je - automobilový průmysl to zvládá řádově lépe (efektivněji a zejména s menší chybovostí), než nemocnice.

V oblasti sofwaru je projevem amatérismu nazývat různé objekty stejným jménem a stejné objekty různým jménem. V legislativě je tato hrůza považována za standard - hromadu termínů různé zákony a dokumenty definují znovu a pokaždé trochu jinak, není divu že je v tom pak šílený zmatek.

Třeba termín motocykl, někdy je tím myšleno jednostopé motorové vozidlo, jindy tam patří i motorové tříkolky a nakonec můžete zjistit, že za motocykl jsou považovány i "čtyřkolky jiné než lehké tříkolky". Vám to možná už připadá normální. Mohu vás ujistit, že normální to není, je to šílené, ale vy už jste si na to zvykli. V konečném důsledku jsem díky tomuto šlendriánu kandidát na obvinění za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění (§ 180d trestního zákona), neboť výklad toho co je a co není motocykl se různí a různá ministerstva si to vykládají různě. Ministerstvo dopravy nevidí problém, ono v tom má jasno. Přece je naprosto jasné že, když je v malém techničáku uveden druh vozidla: MOTOCYKL, tak to ještě neznamená, že je dané vozidlo motocykl ve smyslu zákona o provozu na pozemních komunikacích. Akorát policisté a úředníci spadající pod ministerstvo vnitra to mají problém pochopit. A já taky, ale už v tom mám jasno. A tak s klidem řídím čtyřkolku, která je a současně není motocykl a čekám, až mě nějaký policista zastaví a já budu mít na krku obvinění z TČ.

Kolikrát je asi v zákonech znovu a znovu definováno kdo je to občan, co je to zbraň, co je to vozidlo, ... a pokaždé nepochybně trochu jinak. Vám to snad nepřináší problémy ?

Laik Petr

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ke kritice kárného rozhodnutí NS ČR ve věci ČR v. Nagy není co dodat, maximálně odanonymisovat ty výtečníky, kteří to skandální rozhodnutí mají na svědomí: Jiří Pácal, Antonín Draštík, Karel Podolka, Ivana Zlatohlávková, Michal Mikláš, takto členy Bratrstva kočičí pracky.

Pácal se vyznamenal mimo jiné v případě evangelického duchovního Jana Šimsy, kterého Nejvyšší soud odmítl rehabilitovat za údajné napadení estebáka. Jeho jméno je v rozsudku příznačně také anonymisováno.

Ústavní soud si při zrušení tohoto skandálního rozhodnutí nebral servítky.

Martin Bílý řekl(a)...

§161 odst 1 TZ:
Kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

Zde je přeci patrné, že zde chybí úmysl novináře, on nechtěl obstarat věc, on to pouze předstíral. Z takového trestného činu být novinář vinen nemůže.

Anonymní řekl(a)...

Osobně spatřuji úmysl především na straně soudce Nagyho úplatek vzít, nebo dokonce si o něj říci a může to třeba nazývat "správné nasměrování" nebo "dobře se vyvíjející spolupráce". Kdyby tomu pan Kroupa dal ještě nějaký čas a dokonce se pozdržel ve svém plnění, dost možná by se s trochou nadsázky jeho postava úplatkáře-neplatiče dočkala konkursu.
I v rámci obranných mechanismů nezávislosti soudů a soudců při jejich rozhodování by měl stále fungovat princip plurality s ohledem na existenci karného řízení, médií, soudcovské kolegiality, průběžné kontroly předpokladů k výkonu funkce, přípravy soudních čekatelů a v první řadě kategorického požadavku morální vyspělosti nejen Velkých účitelů, ale všech příslušníků právnického světa s talárem nebo možná jen prozatím bez něj. (o taláru možná až v rámci odlehčené letní části diskuze)

Pampalin

Tomáš Pecina řekl(a)...

U něj je to opačně: úmysl tam byl, ale objektivně ke spáchání trestného činu dojít nemohlo.

Je to podobná situace, jako když na někoho "vystřelíte" z nenabité zbraně. Nemůže jít o pokus o vraždu, přestože jste o tom, že zbraň není nabitá, nevěděli.

Martin Bílý řekl(a)...

Jestliže se jedná o nezpůsobilé prostředky (Váš příklad se zbraní) nebo nezpůsobilý předmět útoku, jedna se o skutkový omyl pozitivní a ten je trestný jako pokus nebo příprava (po splnění všech ostatních předpokladů). Takže TČ to být může. (A je to logické, on chtěl spáchat TČ a nedošlo k tomu jen z nezávislých objektivních příčin).

Anonymní řekl(a)...

Jenom me napada.Podle nekterych nazoru. Takze kdybych chtel dat uplatek a vzal si sebou zaznamove
zarizeni. Muzu pri obvineni z uplatkarstvi tvrdit, ze jsem se naopak snazil prkazat uplatnost???
A abych si to pojistil tak muzu psat pro nejaky mistni platek http://rn.sluknovsko.cz/archiv/

Lukas S

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jestliže se jedná o nezpůsobilé prostředky (Váš příklad se zbraní) nebo nezpůsobilý předmět útoku, jedna se o skutkový omyl pozitivní a ten je trestný jako pokus nebo příprava (po splnění všech ostatních předpokladů). Takže TČ to být může.

Měl jsem příklad rozvést, moje chyba. O trestný čin ani ve stadiu pokusu/přípravy nejde, pokud vám nenabitou zbraň podstrčí poškozený ve snaze přimět vás k tomu, abyste po něm "vystřelil". Což je přesně případ Nagy v. TV Nova – šlo tam od počátku o putativní jednání, o předstíranou nabídku úplatku.

Připouštím ovšem, že zatímco trestní odpovědnost žurnalistů je prakticky vyloučena, trestní odpovědnost Nagye by mohl soud posoudit odlišně (a o kárné odpovědnosti nemůže být sporu).

Tomáš Pecina řekl(a)...

Muzu pri obvineni z uplatkarstvi tvrdit, ze jsem se naopak snazil prkazat uplatnost???

Ano, ale soud o tom přesvědčíte jen v případě, že pohnutku svého jednání věrohodně doložíte, např. zápisy z redakčních porad.

Jsou s tím komplikace, proto se ve světě žurnalisté do těchto akcí obvykle nepouštějí, ledaže by bylo dáno určité prvotní podezření, které je nutno potvrdit.

Vyprovokovat k přijetí úplatku někoho, kdo zatím podezřelý není, je na hraně novinářské ethiky, a chápu nelibost V. Šimíčka, P. Urbana a dalších.

Petr Urban řekl(a)...

Je to pokus. Svolení poškozeného má relevanci jen v omezených případech; vražda jím není.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Vyloučeno. Společenská nebezpečnost takového jednání je nulová: dozvěděl jste se, jak by pachatel za určitých okolností jednal, ale objekt trestného činu zůstal zjevně nedotčen.

Opakuji, že to jednání bylo putativní: nebyla to vážně míněná nabídka skutečného úplatku.

Pokud byly nějaké informace skutečně poskytnuty (to nevím, prohlížeč se mi hroutí na první reklamní vložce a dál se v přehrávání nedostanu), lze snad doplňkově uvažovat o zneužívání pravomoci veřejného činitele.

Petr Urban řekl(a)...

Další důvod, proč je provokace nepřípustná, je ten, že se lze reálně domnívat, že každý člověk má svou cenu. Jsou samozřejmě výjimky typu Robespierrea, ale to jsou fanatici. Zkuste se sami poctivě zamyslet, jak byste se zachovali, kdyby Vám někdo nabídl úplatek v řádu milliardy korun. Rovněž o tomto thematu existuje mnoho umělecký děl, např. Indecent Proposal (1993).

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jsem fanatik.

Petr Urban řekl(a)...

O vztahu společnosti a jednotlivce je to rovněž na dissertaci, takže se omlouvám, že nebudu příliš polemisovat. Jen několik poznámek:

1. "Společnost je podle mě v podstatě sdružení jednotlivců." To je příliš mechanické pojetí à la 18. století. Ve skutečnosti již Hegel dokázal, že se mění kvantita v kvalitu.
2. "zájem jednotlivce je nadřazen zájmům jednotlivců" Právě, že ne. Např. utilitaristé se bavili o tom, zda je možno usmrtit člověka, pokud to přinese prospěch většímu počtu lidí.
3. "Novináři nestíhají, novináři odhalují." To je jen slovíčkaření, princip je týž.
4. "Státní aparát se ukázal jako bezzubý a selhal." Ano, ale stát bez kooperace se svými občany obvykle takto dopadá.
5. "A to je důvod proč to v justici postrádá praktický smysl" V justici se formalismem myslí něco jiného.
6. "Pokud neúplná formální pravidla slepě aplikujete, dříve nebo později se stane, že pravidlo aplikujete v situaci se kterou autor pravidla nepočítal." Ano, to však není správný postup.
7. "A zcela jistě takový systém na ošetření vyjímek potřebuje i justice." Tím si nejsem jist. Lidé nejsou stroje.
8. "Společenská nebezpečnost je z mého pohledu jednoduchá pojistka sloužící k ošetření vyjímek a excessů" Ne. Společenská nebezpečnost je popření práva, je to svévole povýšená na zákon. "Jsi padouch? Pak patříš za mříže."
9. "Měla by být zařazena do systému tak, aby umožnila vyhnout se nejen trestnímu stíhání, ale i jakémukoliv jinému postihu, který by tak, jak by byl libovolným zákonem definován, nebyl adekvátní prohřešku." Ne. "Společenská nebezpečnost" je to, co zvažuje zákonodárce, když zakazuje určité typy jednání.
10. "Navíc je v podstatě jedno kdo to vymyslel, jestli to vymyslel nějaký komunista nebo jiný extremista." To ano. Je to illustrace jistého způsobu myšlení.
11. "Vhodným umístěním do hierarchie a vhodnou formulací by to zjednodušilo i návrh občanského zákoníku" Tam by to nemělo žádnou logiku.
12. "Jedno v podstatě stejné pravidlo na dvou různých místech" Mezi občanským a trestním právem je zásadní rozdíl.
13. "Já se domnívám, že zbrojní průkaz a jiné výhody bezúhonného a spolehlivého člověka nemá mít zločinec". Ano. Provocateur je zločinec. Jeho vinou došlo ke zločinu.
14. "Opravdu se domníváte, že od potenciálně ozbrojeného redaktora TV Nova hrozí společnosti zvýšené nebezpečí?" Manipulujete. Otázka zní takto: "Opravdu se domníváte, že od potenciálně ozbrojeného redaktora TV Nova, který vyprovokoval jiného ke spáchání zločinu, hrozí společnosti zvýšené nebezpečí?" Odpovídám, že ano.
15. "Z globálního hlediska tím jedince odnaučíte vybočit z řady, což není princip liberální, ale čistě totalitní." Pokud formální právo odnaučí kohokoliv provokovat a hrát si na carskou Ochranku, bude to úžasný výsledek, bez ohledu jak odpudivým přívlastkem to nazvete.
16. "jsem v oboru totální laik" Možná by stálo za to si o právu něco přečíst. Můžete začít například Knappovou Teorií práva.

Petr Urban řekl(a)...

ad laici v právu. Laici rozhodují jen o skutkových otázkách (tj. v oboru, kde právník nemá zvláštní kompetenci) a o tom, jaké právo má být (protože rozhoduje lid). Laici nikdy nerozhodují o tom, co to právo je.

Petr Urban řekl(a)...

otázka P. H. Vždy jen a), tj. odmítnout úplatek. Pokud si chcete hrát na cowboye, tak to oznamte policii a přesvědčete ji, že budete riskovat vlastní život nebo zdraví, abyste korrupčníka dopadl. Určitě s tím bude souhlasit a Vám nebude nic bránit se korrupčníkovi ozvat, že jste si to rozmyslel.

Anonymní řekl(a)...

Děkuji, budu o tom, co jste napsal, přemýšlet.
Petr

Tomáš Pecina řekl(a)...

Pokud formální právo odnaučí kohokoliv provokovat a hrát si na carskou Ochranku, bude to úžasný výsledek, bez ohledu jak odpudivým přívlastkem to nazvete.

Nesouhlasím, předstíraná transakce je v řadě případů jediný způsob, jak trestnou činnost prokázat. Na korupci mají zájem obě strany, nemůžete počítat s tím, že vám někdo sám od sebe udá toho, koho uplatil.

Jde jen o to, jak daleko smí soukromá osoba, typicky novinář, zajít.

Příklad: Jeden můj přítel si označuje bankovky fixem, který je čitelný pouze pod UV lampou, a platí jimi dopravním policistům úplatky. Pak vše ohlásí a domáhá se, aby u policistů byla jeho bankovka nalezena. Domníváte se, že je to nepřípustná provokace?

Musíte vážit, podle principu proporcionality, zásah do práva korupčníka nebýt provokován proti zájmu společnosti na jeho odhalení. Vámi proponované řešení je příliš jednostranné.

Petr Urban řekl(a)...

"V oblasti sofwaru je projevem amatérismu nazývat různé objekty stejným jménem a stejné objekty různým jménem. V legislativě je tato hrůza považována za standard - hromadu termínů různé zákony a dokumenty definují znovu a pokaždé trochu jinak, není divu že je v tom pak šílený zmatek."

To je proto, že slova nejsou věci a nedají si poručit od sociálních inženýrů. Zákon používá jen pojem "zletitost", ale kolikrát jste přesto slyšel o tom, že je někdo plnoletý? To má být špatně? Navíc nejrůznější idioti nejsou schopni používat termíny správně. Kolikrát jsme jen slyšeli o platnosti právního předpisu, ačkoliv se ve skutečnosti myslela účinnost? Kolikrát není dilettant schopen rozlišit mezi právní normou a právním předpisem? Který blbec zavedl označování státního zástupce za žalobce, ačkoliv žalobce je něco úplně jiného?

"Vám to možná už připadá normální." Ne. Ale ubezpečuji Vás ze své praxe 9 let v legislativě, že podobné hrůzy nezavádějí právníci, nýbrž věcní odborníci na základě své dilettantské představy o právu.

"Kolikrát je asi v zákonech znovu a znovu definováno kdo je to občan, co je to zbraň, co je to vozidlo, ... a pokaždé nepochybně trochu jinak." Problém je v tom, že jsme se dosud plně nevypořádali s dědictvím kommunismu, např. právě v pojmu občan. Kommunisté měnili terminologii právě z důvodu, který prosazujete Vy: přišla jim nejednoznačná a nevyhovující. Proto například místo staré dobré právnické osoby zavedli "organisaci". Místo staré dobré hypothéky "omezení převodu nemovitostí". Místo svéprávnosti "omezení způsobilosti k právním úkonům." Místo závazků "služby" apod.

Petr Urban řekl(a)...

Podle mého názoru agent může úplatek poskytnout, ale nesmí si o něj říci.

Anonymní řekl(a)...

Veřejnost je v údivu, jak je možné, že takový člověk soudí atd. Ale soudci jsou také součástí této společnosti. Nejde o žádnou skupinu žijící mimo. Nova zřejmě využila informací od někoho, kdo se chtěl tímto způsobem s panem N. "vyrovnat". Každé takové "lapnutí" je ale v pořádku. Pochopitelně se každému z nás může navozovat to, co popsal p. Šimíček, ale kdo jiný než právě soudce by měl i v těchto věcech obstát. Řekl bych, že už sama okolnost, že soudce podepisuje nějakou směnku, je na pováženou. Je to taková skoro problémová situace s ohledem na důsledky, které mohou poté nastat. Pokud byla řeč o psychotestech, tak někteří z Vás určitě ví, že tu a tam se psychotesty "nedělali" anebo "tak nějak dělali." Osobně si myslím, že soudcovský tým je vizitkou předsedy daného soudu. Ten musí znát "své" soudce, mít dokonalý přehled, kdo a příp. proč má takové pracovní výkyvy, proč najednou třeba dochází u přísl. soudce k problémům. Nikdo není stroj. Jeden může tzv. "vyhořet", druhý se může trápit nemocí, třetí zase osobními problémy atd. To vše může a povětšinou má dopad na prac. výkon soudce. Některé z okolností pak mohou dokonce vytvářet podmínky k chování soudce, které je už v rozporu se zákonem. Stát se to může. Problém ale je, pokud dlouhodobě se s tím člověkem nic neřeší. Stát si ale nemůže dovolit takový luxus, aby dlouhdoobě zaměstnával někoho, kdo na takovou práci či výkon funkce "nemá". Podívejte se např. na paní Renátu V. Kolik asi času musela věnovat své záležitosti a kolik času, nebýt těch osobních problémů toho pána ze Vsetína, mohla věnovat skutečné práci na NSZ. Může si stát dovolit takový luxus a tolerovat člověka zmítaného takovými problémy? Jaký to vše má asi dopad na ty ostatní zástupce, účastníky, veřejnost. Proto se domnívám, že je dobré o těchto věcech hovořit a odhalovat je, i když Nova asi těžko bude tím sledovat očistu justice, ale pochopitelně zájem, aby co nejvíce diváků shlédlo takový ppřad. Ale proč ne, když to vlastně přispěje k nezbytnému průvanu v justici. A jedna poznámka závěrem: je mi líto pana N., protože se domnívám, že mohl míz určité psych. problémy, které nebyl schopen adekvátně řešit. Zřejmě si vše vyložil po svém a vyargumentoval ve prospěch toho, že "dělá správnou věc". Pochopení ale nemám pro toho druhého pána z MS, který už jen to, že šel na takovou schůzku, vyvolal určité pochybnosti.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nagy je exces a tedy jen malý problém. Velký problém je to, o čem píše v postu Z. Kühn: neschopnost justice řešit jeho věc s elementární dávkou slušnosti a potrestat ho přiměřeně provinění, tj. zbavit jej taláru.

To může mít fatální důsledky, protože zatímco dosud měly politické strany ve svých programech v oblasti soudnictví především urychlení a zefektivnění řízení, nyní u voličů uspěje ta strana, která tam bude mít personální čistku a likvidaci "justiční mafie".

Když tedy justice nedokázala včas aktivovat samočisticí mechanismy, hrozí, že přijde o část své nezávislosti a bude vyčištěna politiky.

Petr Urban řekl(a)...

Co je, probůh, špatného na směnkách? Je standardní cenný papír.

Roman Majerský řekl(a)...

Problém je v tom, že sudca si jednoducho nemôže zabezpečovať svoje financie prostriedkami, ktorých prevoditeľnosť na iné subjekty by mohla veľmi ľahko ohroziť jeho nezávislosť - ako napr. vydieranie. Ak si zoberie sudca pôžičku v kamennej banke, nič také mu nehrozí. Nemá jednoducho na výber.

michal ryška řekl(a)...

Směnka až tak standardní cenný papír zase není, je to z podstaty věci snadno využitelný a často i zneužitelný bič na dlužníka. A problém nastává právě tehdy, je-li tímto zranitelným a bičovatelným dlužníkem soudce, který by měl zůstat nezávislým a neovlivnitelným i z hlediska charakteru svých závazků.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Přesně. Něco jiného je směnka použitá jako standardní zajišťovací prostředek obchodní transakce a směnka, kterou vystaví námezdný soudce.

Anonymní řekl(a)...

Ad Petr laik 5.6.20:10:
He who comes to equity must come with clean hands. ;o)

V Americe si velké počítačové společnosti najímají hackery, kterým se podařilo nabourat do jejich zabezpečené sítě. (něco podobného jako ve filmu: Catch me if you can, tuším s Di Capriem a Tom Hanks v hl. rolích)

Eva David.

Petr Urban řekl(a)...

S tím nemohu souhlasit. Jediný rozdíl směnky a smlouvy o zápůjčce je v tom, že směnka je abstraktní. Cedovat smlouvu o zápůjčce rovněž není žádný problém, byť u směnky je to jednodušší.

Anonymní řekl(a)...

Ad Vojta Šimíček z 5. 6. – skvěle nadhozené téma. Nakonec to skončí Velkým Bratrem. Všichni se budou bát, zda ho druhý nechce potopit. Jedinci se ještě více izolují, společnost nebude držet spolu a vytvoří se skupiny/ elity, které se uzavřou vůči ostatním a nikoho mezi sebe nepustí, a ty budou hýbat děním. Z psychologického hlediska zaznamenáme nárůst počtu stihomanů. No, máme se na co těšit :o) (Někdo jistě namítne, že slušný a morální člověk se nemá čeho obávat;))) Hodného nepálí, nemám pravdu?:-p)

Sice se mi nelíbí chování žurnalistů, ale v porovnání s tím mám stále na mysli případ Watergate…

Pokud počítám dobře, tak již brzy bude potřeba nových soudců po těch dosluhujících. Snad se tam uchytí lepší, psychicky vyrovnaní, pokud tedy ještě vůbec někdo bude mít o tuto práci zájem. Sice dobře placená, ale ta kritika…bojovat proti větrným mlýnům.

Anonymní řekl(a)...

Ad Petr laik:

Nemůžu si pomoci, ale po přečtení Vašeho příspěvku jsem si vzpomněla na svůj referát na gymplu o selhání v jaderné elektrárně Černobyl. Co selhalo, nebyl mechanismus techniky, ale lidský faktor.

Jak se to přihodilo: Provoz byl na směny, tedy celých dvacet čtyři hodin denně byla přítomna obsluha. Během ranní směny byl spuštěn testovací systém, který však byl nutně odložen zhruba o devět hodin. Naplánovaný experiment testující elektrotechniku spočíval ve snížení výkonu, kvůli kterému byla vypnuta jedna turbína a odpojen systém nouzového chlazení reaktoru, jelikož automatický havarijní systém měl tendence ukončit test sám, tak se ho elektroinženýři kontrolující testovací simulaci rozhodli vypnout. Během noční směny se testovací systém spouští znovu. Pak už to šlo ráz naráz. Neschopnost udržení stability výkonu reaktoru, nedostatek regulačních tyčí k zastavení štěpné reakce, rychlý nárůst tlaku a teploty, bouchlo poprvé (nejprve jenom naskočilo víko), tím ovšem dovnitř vnikl vzduch, reakce se stala neřízená a prudce se zrychlila, bouchlo po druhý a dál to už všichni známe.

A co jsem tím vlastně chtěla říct. Justice jakožto mechanismus ve skutečnosti funguje – soudí a rozsuzuje, toť její smysl. Otázka, kterou však tady všichni řešíme je, zda dobře či špatně. Všichni jsme se evidentně mlčky dohodli na tom, že soudí legálně. Takže co je pro nás dobře rozsouzeno? Když si myslíme, že faktor lidský neselhal. A to je kdy? Když si myslíme, že to bylo fair. Fair je kdy? Když je to morální z našeho subjektivního pohledu??? Rozdíl mezi justicí a elektrárnou je, že po havárii se začali vyrábět elektrárny daleko lepší, poučili se z chyb. Jestli chyba soudce byl první výbuch, nechám na uvážení každého z vás.

Otázka jen tak na okraj: (1) Co kdyby soudce Nagy vzal „příspěvek“ (úplatek) a pak rozhodl stejně tak dobře, jak bychom od soudce očekávali, bez ohledu na přání dárce?
(2) Nebo jinak – vzal by ho a rozhodl na základě něj a nakonec se ukázalo, že to bylo správné rozhodnutí. Namítali bychom něco proti takovému rozhodnutí?

Tomáš Pecina řekl(a)...

Příběh o soudci, který vezmez úplatek a pak přesto rozhodne spravedlivě, se hodí nejvýš do Říše pohádek pro dospělé.

Srovnání s Černobylem je vhodné v tom, že stejně tak jako tehdy můžeme tušit, že elektrárny mohou selhat/soudci jsou úplatní, ale důkaz máme až nyní; teď už žádný "odpovědný činitel" nemůže obviňování z korupce bagatelisovat jako výmysly a informace zhrzených účastníků ze třetí ruky.

Anonymní řekl(a)...

Ad Eva David:
Penetrační testy vypadají trochu jinak, než ve filmu. Pronikat skrz zabezpečenou síť je ten nejsložitější způsob jak se dostat k cizím datům. Ikdyž ne vždy, někdy je to jako ve filmu - slovenský Národní bezpečnostní úřad se zapsal do dějin, neboť jeho správci používali jako přihlašovací jmeno "nbusr" a heslo "nbusr123".

Tento slovenský průšvih se před veřejností podařilo v podstatě ututlat, protože veřejnosti je problematika cizí.

Hackeři (přesněji crackeři), kteří se prolomili do firmy bez jejího souhlasu, se (pokud vím) nenajímají, protože je obava z jejich morální integrity. Morální integrita je důležité téma nejen v justici.

Laik Petr

Anonymní řekl(a)...

Ještě k Ćernobylu - elektrárnu v daném okamžiku řidil člověk, který dříve šéfoval tepelné elektrárně. Pro jadernou elektrárnu neměl kvalifikaci, ani vzdělání a byla na to místo dosazen z politických důvodů.

Podobné systémy se navrhují s vědomím, že selžou. Tzn. technici už dávno opustili myšlenku, že jsou schopni navrhnout systém, který se neporouchá. Ovšem uplatňuje se princip "bezpečný při poruše", tedy v případě poruchy systém musí s vysokou pravděpodobností selhat způsobem, který je bezpečný (napáchá nejmenší škody). Ekvivalent principu "in dubio pro reo" v justici.

Černobylská elektrárna bohužel byla navržena tak, aby produkovala suroviny pro jaderné zbraně a bezpečnost nebyla tou nejvyšší prioritou při konstrukci. Dnes je bezpečnější mít za humny jadernou elektrárnu, než chemičku.

Protože může selhat jak člověk, tak technika, uplatňují se principy u kterých se spoléhá na fyzikální zákony, neboť ty neselhávají. Když selže dodávka elektrické energie, gravitační síla způsobí zastavení procesu. Když se voda změní na páru, neutrony nejsou zpomalovány a jaderná reakce se přeruší. Když se přeruší komunikace, tak pravidelná zpráva, že je vše v pořádku, nedorazí a systém se okamžite vypne.

Fatálním porušením všech těchto principů byla ona osudná tramvajová jednokolejka v Ostravě, kde jediným bezpečnostním prvkem byl člověk. Nevěřil bych, že takováto trať může být ve 20 století schválena k provozu, natož dnes běžně provozována. Podobný způsob "zabezpečení" se při kolejové dopravě používal naposledy za rakouska-uherska. Doufám, že k případu bude přizván znalec z oboru zabezpečení železniční dopravy, protože ten snad potvrdí, že v daném případě to bylo jako ruská ruleta. Bylo pouze otázkou času kdy k takové nehodě dojde.
Na to, jak často udělá lidský operátor chybu, existují dokonce tabulky. Chybovat je normální a musí se s tím počítat.

Laik Petr

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jako "ruská ruleta" fungují na mnoha místech vlaky Českých drah. Železniční zabezpečovací zařízení se už víc než sto let konstruuje tak, aby člověk byl vždy jen jedním z prvků zabezpečení, jenže pro případ nouzových situací je možno tento systém vyřadit a poslat vlak na trať na základě tzv. přivolávací návěsti, což zjednodušeně řečeno znamená, že se povolí jízda vlaku na obsazenou kolej s tím, že za bezpečnost je odpovědný strojvedoucí, který musí volnost trati před sebou sledovat a hlídat visuálně.

U Českých drah se toho – víceméně jen z pohodlnosti a lenosti personálu – neuvěřitelně zneužívá a tímto způsobem se jezdí např. i dlouhodobé výluky. Stalo se z toho důvodu už spousta nehod a je jen otázkou času, kdy se odehraje něco opravdu tragického.

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Petr laik: Vaše poznámky mě baví. Precizní technik, nikoli technicistní blb (vše nutno definovat a regulovat) může právní diskuzi jen obohatit.

Společenská nebezpečnost TČ mě rovněž neirituje (označení "postkomunistický relikt" je nálepka). Obávám se vypuštení společenské nebezpečnosti, když takový počin nedoprovází PODSTATNÁ REVIZE ZVLÁŠTNÍ ČÁSTI TZ.

"Stejně bude potrestán, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu uvedeném v odstavci 1 uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich." (§ 128 odst. 2 TZ, který se vyskytuje i v návrhu nového TZ.)

Formálně vzato, toto ustanovení je obludný nesmysl -- podstatně bolševičtější než nějaké materiální pojetí TČ. A zatímco materiální pojetí TČ ze zákona má zmizet, toto ustanovení v zákoně zůstává.

Anonymní řekl(a)...

Já jsem naivně doufal, že v novém TZ už nebude snaha rozmělňovat jednotlivé TČ na spoustu různých druhů a poddruhů tak, aby postihly všechny možné varianty a situace, které autoři dokázali vymyslet. Naopak jsme čekal, že bude snaha zvýšit úroveň abstrakce a zobecňovat tak, aby byly postižitelné i skutky, které zatím nikdo nevymyslel.

Ono rozmělňování má i jeden další nepříjemný důsledek, který zmínil Václav Láska ve své knize (Jak se zavírají tuneláři) - pokud jsem to správně pochopil, tak z jiného státu lze žádat o vydání pachatele trestného činu, který je uzákoněn v zemi, kde pachatel pobývá. Takto se prý nezadařilo vyžádat pachatle "Zneužití informaci v obchodním styku" ze země, kde to znají jako "Podvod". Pokud je to pravda, tak je nTZ krokem vzad.

Když nakouknu do návrhu nového TZ, tak vidím spoustu míst, která by si zasloužila zobecnit. Jednak by se zákoník zkrátil a zjednodušil, jednak by z principu ubylo potenciálních děr.

Do očí mě bije snad každý paragraf, kde je použit termín "počítačový systém". Copak jsou popisované činy nežádoucí pouze ve spojení s počítačovým systémem ? A co to vůbec je počítačový systém ? Je třeba zabezpečnovací zařízení "počítačový systém" ? Opatření hesla k počítačovému systému je trestné a hesla k zabezpečovacímu systému trestné není ? Je rozdíl mezi počítačovým systémem a technickým systémem pro zpracování dat a technickým vybavením? A co řídicí systém (stroje nebo výrobní linky), je to systém pro zpracování dat, počítačový systém, nebo ještě něco zcela jiného co si žádnou zákonnou ochranu nezaslouží ? Nešlo by v podstatě všude nahradit "počítačový systém" pojmem "technické vybavení", který se v nTZ také vyskytuje ? (Ostatně i technické vybavení je zbytečně konkrétní, protože vylučuje netechnické vybavení, bez ohledu na to zda si pod pojmem netechnické vybavení zrovna dokážeme něco představit.

Oproti tomu pojem "Nosič informací", který je v nTZ rovněž používán, je výborný. Je to abstraktní pojem, který zahrnuje cokoliv, počínaje papyrem, přes počítač a konče technologií, která ještě nebyla vynalezena. Autor zákona tentokrát přišel na to, že je nesmysl pokoušet se o konkrétní výčet, když je každého půl roku na trhu nová technologie. Bohužel v jiných případech mu to nedošlo.

Nebo taktéž:
§ 237 Ohrožování oběhu tuzemských peněz - znamená to, že ohrožovat naši nebo cizí ekonomiku oběhem netuzemských peněz se může ? Je něco, co přináší tento paragraf radikálně nového oproti § 231 až 235 ?

Podvody:
Je natolik zásadní rozdíl mezi podvodem, úvěrovým podvodem, pojistným podvodem, dotačním podvodem, ..., že si každý specifcký podvod zasluhuje zvláštní paragraf ? Nejsou to všechno jenom varianty stejného TČ a jediný rozdíl je v tom kdo je poškozený ? Je v pořádku, že zákon takto naznačuje existenci privilegovaných poškozených ? Zaslouží si pojišťovna jinou ochranu, než běžná právnická osoba ?

Laik Petr

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina:
To není nepravděpodobné, pouze nepříliš časté. Při čtení příspěvků pod tímto postem se leckdo může zaleknout nespravedlivého rozhodnutí, a tak raději podplatí dřív než protistrana, jen aby měl jistotu, neboť názor: „hodné děvče sedává v koutě“ nutně neznamená „najdou tě“. Říše pohádek si nechme najindy. Toto řešení problému je logicky odvozené od chováním lidí. Jestliže je profláknuté, že soudce je podplatitelný a není důvod pro jeho odvolatelnost v daném sporu, budeme čekat až toho využije protistrana, když jinou variantu řešení nemáme? (Tím ovšem neříkám, že podplácet se má.)

V hloubi duše jsem idealista. Neberte mi iluze o moudrých soudcích :o), já v jejich existenci věřím

Ad Petr laik:
Zmíněný film inspirovaný skutečnou událostí není o proniknutí do zabezpečené počítačové sítě, ale o padělání šeků. Poukazovala jsem na něj proto, že padělatel po několika letech ve vězení byl na zbývající dobu odpykání si trestu přidělen k policii zabývající se odhalováním padělků. http://youtube.com/watch?v=jXaiVKkmQMA&feature=related
O NBÚ SR – tomu nemůžu věřit, Tomáši P.- tohle! patří do říše pohádek.

Černobyl – ať to řídil, kdo chtěl, v danou chvíli to byl tak rychlý vývoj, že by s tím neudělali nic ani samotní Hahn, Strassmann, Einstein či Heisenberg. Bylo tam až příliš mnoho pochybení. Automatizovaný havarijní systém byl testován před osudným dnem a prošel naprosto v pořádku. Systém byl funkční.

„Bezpečný při poruše“ = „Taky jste si všimli, když se rozfláká sklenička, že má takové zvláštní střepy? Jako kytičky a vůbec neřežou, no vážně!“;.-))

Eva David.

Anonymní řekl(a)...

Ad Eva David.

"O NBÚ SR – tomu nemůžu věřit, Tomáši P.- tohle! patří do říše pohádek."

Nanestesti to neni pohadka. A jeste je dalsi pokracovani. Nejen ze nebyl nikdo potrestan, ale Policie SR (ci jak se to jmenuje) zabavila vsechny mozne servery, mezi nimi i servery jedne z nejvetsich slovenskych webhostingovych spolecnosti na netrivialni dobu. Takze tisice a tisice slovenskych uzivatelu internetu se nemohli dostat na tisice a tisice stranek. V tomto pripade to byla pouze policejni sikana, protoze ten server s tim skoro nesouvisel. Myslim, ze tento spor je ve stadiu zalob na SR, tedy mozna nejaky zucastneny pravnik by mohl poreferovat.

Anonym

Petr Urban řekl(a)...

To, že Šámal zvláštní část odflákl, je známý fakt. On si zakládal pouze na obecné, ale proč tam nechal třeba organisátorství, to je ve hvězdách. Je to chyba všech ministrů spravedlnosti, že NTZ nechali psát jednoho člověka.

Petr Urban řekl(a)...

ad Laik Petr. S Vaší kritikou zvláštní části NTZ se v podstatě ve všem ztotožňuji. Problém byl v tom, že Šámal neuznává jiného odborníka v ČR než sebe. Kdokoliv chtěl prosadit jakékoliv změny v NTZ, dosáhl jen skromných úspěchů.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad obecné skutkové podstaty: Jen to ne! Takové úvahy probíhaly v SSSR ve 30. letech, vlastně by celý trestní zákoník stačilo nahradit jedním ustanovením, které by zavedlo obecnou skutkovou podstatu protispolečenského jednání. V civilisovaných právních státech platí římskoprávní zásada nullum crimen, nulla poena sine lege praevia. "Nový trestný čin" proto vynalézt nemůžete, musí vás předejít zákonodárce.

Nekompatibilita trestních zákoníků je velmi důležitá u eurozatykače. Např. kdyby Škrlová postupovala rozumně, vůbec se nemusela dostat do vězení, protože skutek, kvůli kterému šla do vazby, není v Norsku trestný (on není trestný ani v České republice, ale místní justice s úspěchem rok předstírala opak, patrně s cílem získat od ní inkriminující svědectví).

S výhradami vůči příliš kasuistickému pojetí (N)TrZ souhlasím.

Anonymní řekl(a)...

"... aby byly postižitelné i skutky, které zatím nikdo nevymyslel."

Špatně jsem se vyjádřil. S obecnou skutkovou podstatou máte samozřejmě pravdu, to by ani mě nenapadlo pojmout to takto obecně.

Měl jsem na mysli aby byly postižitelné i skutky provedené způsobem, který zatím nikdo nevymyslel, nebo nezrealizoval.

Jen v rychlosti jsem dal dohromady jako příklad toto:
§ 288
Získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem,
civilním plavidlem a pevnou plošinou

(1) Kdo na palubě vzdušného dopravního prostředku, civilního plavidla nebo na pevné plošině na pevninské mělčině v úmyslu získat nebo vykonávat kontrolu nad tímto vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem nebo pevnou plošinou, ...


Jak tomu rozumím já, tak když když ovládnutí dokáži udělat na dálku (napojím se z domu na řídicí systém letadla) tak se na mě tento trestný čin nevztahuje. Autora textu nenapadlo, že k ovládnutí dopravního prostředku nemusím být přítomný na jeho palubě - důsledek technologie, se kterou nepočítal.
Uvedený paragraf se taky nevztahuje třeba na ovládnutí kosmického plavidla.

Toto jsem měl na mysli coby "skutky, které ještě nikdo nevymyslel".

Laik Petr

Tomáš Pecina řekl(a)...

Chybně usuzujete, že hackerský únos letadla nebo kosmického plavidla není trestný. V konkrétním případě záleží na tom, co je cílem únosu, může jít o obecné ohrožení, o teroristický útok, o vydírání, o násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, o neoprávněné užívání cizí věci, o vraždu apod. Až se takové skutky reálně objeví, jistě bude TrZ novelisován.

Anonymní řekl(a)...

Pokud je takový čin trestný podle jiného paragrafu, pak je celý paragraf zbytečný. Pokud je daný paragraf potřebný, tak by měl být formulován tak, aby v něm nebyla potenciální mezera.

Až se takové skutky reálně objeví, jistě bude TrZ novelisován.

S křížkem po funuse a zcela zbytečně. Do zákona se udělá rychlá záplata, která jeden problém vyřeší a jiný možná přidá. Přesně takhle se záplatuje nekoncepčně vytvořený software. Záplaty se vrší jedna na druhou až je z toho moloch, který nemá ani hlavu ani patu.

Laik Petr

Petr Urban řekl(a)...

Plně souhlasím s laikem Petrem, že tak kasuistické skutkové podstaty jako je § 288 TZ nemají mít ve slušném kodexu místo.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Pokud se matně pamatuji z MPV, mít zvláštní skutkovou podstatu na letecké únosy Česká republika musí na základě jakési mezinárodní protiúnosové úmluvy, a kromě toho je v ní stanoven přísnější trest než u obecného ohrožení.

Vaše úvahy jsou v zásadě správné, ale právník by měl respektovat právní principy určitého odvětví práva, a v případě trestního práva je jednou z vůdčích zásad shora zmiňovaná nullum crimen, nulla poena…

Skutkové podstaty nesmějí být "gumové", jinak hrozí risiko zneužívání – což se často děje např. u trestných činů výtržnictví nebo šíření poplašné zprávy: pro druhý z nich byl, jak si možná vzpomenete, obviněn americký právník Fagan, protože vyslovil obavu o bezpečnost Temelína.

Petr Urban řekl(a)...

Ano, výtržnictví a šíření poplašné zprávy by si zasloužilo zpřesnění. Zcela však odmítám thesi, že nám mezinárodní právo ukládá povinnost mít zvláštní skutkovou podstatu na letecké únosy či 5 podvodů.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Závazku danému úmluvou č. 16/1974 Sb. o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví by ovšem těžko bylo možno dostát jinak.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Mimochodem, účelu bylo dosaženo: poté, co Fagan pochopil, že česká vláda bude v soukromoprávním sporu vůči protistraně používat prostředků trestního práva, z případu vycouval a přestal se angažovat. V zemi, kde se můžete za vyslovení názoru dostat do vězení, bylo ostatně výsledek civilního sporu možno snadno předvídat.

To samé zažila Nomura a kníže Kinský: toho vláda měla v úmyslu nechat zavřít i s advokátem, naštěstí byl tento plán v poslední chvíli zastaven, patrně poté, co vládním úředníkům došlo, že v Evropské unii by tyto praktiky hodné Rovníkové Guineje mohly vzbudit jisté rozpaky.

Petr Urban řekl(a)...

Myslím, že obecná skutková podstata by tento závazek rovněž naplnila.

Anonymní řekl(a)...

Nejde o to, že by paragrafy měly být gumové. Jde o to, že by neměly být tvořeny způsobem, který v nich od počátku nechává mezery nebo mlhavá místa.

Mezery mohou zapříčinit, že se bude obtížně postihovat skutek, který by autor zákona určitě rád taky postihl, ale dané provedení jej nenapadlo. Hlavním cílem je přeci postihnout skutek a třeba u majetkových trestných činů je úplně jedno jestli byl proveden za použití papírových dokumentů nebo výpočetní techniky.

To čemu říkám mlhavá místa jsou formulace, které zcela zbytečně způsobí, že soudce nemusí být schopen rozhodnout sám, ale musí být přizván znalec a i znalec (pokud bude čestný) bude mít problém.

Takováto mlhavá míst a jsou skvělým působištěm pro šedou ekonomiku. Slušný člověk si domyslí jak byl zákon myšlen a radši se do šedé zóny nepustí. Ćlověk, který si ze zákonů těžkou hlavu příliš nedělá a bere je sportovně zde má příležitost k výdělku. Viz nedávná kauza kolem laserových zaměřovačů. Stačí mít dost drzosti a být schopen si sehnat znalce, který postaví zákon na hlavu.

Podobně onen počítačový systém - je aktivní síťový prvek počítačový systém ? Ten síťový prvek bych v podstatě dokázal navrhnout, vyrobit, ale odpovědět na tuto jednoduchou otázku mám problém. Je to systém, je to technický systém, je to technické vybavení, ale s počítačem to zas tak moc společného nemá. Je to něco jako mikrovlnná trouba - je každá trochu lepší mikrovlnná trouba počítačový systém ?

V podstatě jakmile je někde v zákoně výčet, tak je docela slušná šance, že je v tom výčtu buď mezera, nebo mlhavé místo, případně oboje. Navíc výčty způsobují, že jsou některé paragrafy tak zamotané, že jim pomalu bez větného rozboru nejde rozumět.

V této souvislosti jsem si vzpomněl, jak prý na pedagogické fakultě charakterizují odborný text - odborný text se vyznačuje tím, že obsahuje dlouhé, obtížně srozumitelné věty a cizí slova.

Tato definice odborného textu vyvolala mezi inženýry výbuch smíchu. Dlouhé, obtížně srozumitelné věty patří pouze do textů u nichž není žádoucí, aby jim někdo rozumněl. S odborností to nemá společného vůbec nic.

Nejde o to aby byly paragrafy gumové. Jde o to aby byly jasné, srozumitelné a nebyla v nich mlhavá místa, která si každý může vysvětlit jinak. Mlhavá místa způsobují u slušných lidí právní nejistotu a těm méně slušným dávají šanci vyhnout se adekvátnímu postihu.

Už teď se prý na podnikatelské fakultě učí, že největší zisky se dají realizovat na hraně zákona, tedy v mlhavých zónách. Nemyslím si, že to je pro společnost a ekonomiku přínosné.

Anonymní řekl(a)...

Zapomněl jsem se podepsat, ale podle grafomanské délky a méně vznešeného slohového stylu jste mě nepochybně poznali.

Laik Petr

Anonymní řekl(a)...

Právo v minulosti byla tajná disciplína, různé magické formulky byly její součástí, přesně vyslovené fráze, bez nichž se úkon neobešel, byl pravidlem. Právníci jsou vlastně lidé s velkou představivostí a se sklonem k tajnůstkářství, z nich někdy dostat hodnotnou odpověď je opravdu složité :o)

Eva

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jednoduchost je žádoucí, ale není tak jednoduché jí dosáhnout, už proto ne, že na kostru zákonného textu máte v mnoha historických vrstvách nabalené její interpretace – judikaturu. Nový text právního předpisu vede k potřebě nové judikatury, proto jsou právníci obecně konservativní a málo ochotní k velkým rekodofikacím a novelisacím (z toho důvodu občanský zákoník, ač zoufale zastaralý, vzdoruje rekodifikaci od r. 1989, podobně trestní zákon, a nejinak je na tom obchodní zákoník, tato vázaná parodie na právní předpis vytořená lidmi, kteří před převratem viděli obchodní právo tak nejvýš na knize ve výkladě západního knihkupectví).

Kryptičnost práva má dva zdroje. Jednak není jednoduché právo samotné. Už od římské doby je známo, že původní představa, mít korpus práva vytesán někde na kamenné desce a mít ho tak jednoduchý, aby byl srozumitelný každému, není reálná, protože právo je na to příliš složité, a cokoli jednoduššího by se mohlo stát v určitých situacích bezprávím.

Druhým důvodem jsou stavovské zájmy advokátů, kteří ani nechtěli (a dodnes nechtějí), aby jejich zákazníci, klienti, jejich práci rozuměli, pokud možno ani do té míry ne, aby mohli seznat, jak špatné služby jim advokát poskytl: vinou prohraného sporu proto nikdy není, že advokát zmeškal lhůtu, ale "nejednoznačný výklad ustanovení o promlčení, a když mi dáte dalších 10 tisíc, podáme ústavní stížnost". Tím se ostatně advokáti příliš neliší od jiných profesionálů, např. od lékařů, ti také nemají rádi, když jim někdo příliš kouká pod ruce.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Už teď se prý na podnikatelské fakultě učí, že největší zisky se dají realizovat na hraně zákona, tedy v mlhavých zónách. Nemyslím si, že to je pro společnost a ekonomiku přínosné.

Obecně tak funguje každá společnost, vždycky bude mít vyšší zisky mafián vybírající výpalné než švec, který spravuje boty. Ideální stav ovšem je, aby tyto dvě profese nebyly – z hlediska trestněprávních důsledků – srovnatelně riskantní.

Až dosáhneme stavu, kdy se bude nejvíc vydělávat v "mlhavých" zónách, bude to velký úspěch: zatím jsou největší výdělky daleko mimo meze zákona. Korupce je normální stav, poctivost v podnikání, minimálně v řadě oborů, bývá poukázkou na bankrot.

Jsem optimista a říkám si, že situace se pomalu mění k lepšímu, např. příchodem investorů ze západní Evropy, kteří mají přece jen určité zábrany.

Anonymní řekl(a)...

Ad Roman Majerský. "Bol jeden prípad na NS SR kedy sa použil ako dôkaz podobný materiál TV proti mestským policajtom. S týmto rozhodnutím mám však problém, z dôvodu, že podľa mňa nemožno použiť dôkaz získaný spáchaním TČ."

Navrhujem neopomínať najvlastnejší účel trestného práva - trestať páchateľov. Všetko ostatné slúži iba tomuto prvotnému cieľu, čoho súčasťou sú aj rôzne procesné požiadavky smerujúce k zabráneniu justičnému omylu, s obľubou generujúce tzv. procesné chyby. Aby sme si rozumeli - nepotrestať nevinného nie je cieľom prvotným, to by nám stačilo netrestať vôbec. Cieľom je trestať páchateľov, čo samozrejme nesplníme, ak potrestáme nevinného.

Takže meditovať nad zákonnosťou dôkazu má význam jedine a výlučne ako súčasťou výchovy štátnych orgánov k dodržiavaniu zákona. Pri nezákonnych dôkazoch obstaraných subjektami súkromnej povahy niet žiadneho dôvodu vychovávať.

Pokiaľ by sme vec domysleli do dôsledkov aj z praktického hľadiska, musíme zvážiť napr. modelovú situáciu, kedy je nelegálny (v zmysle občianskeho zákonníku) videozaznam jediným dôkazom potvrdzujúcim verziu obžalovaného, že zabil pri nutnej obrane (svedkovia samozrejme videli niečo iné :-) ). Vylúčime túto nahrávku ako nezákonný dôkaz a s čistým svedomím odsúdime napadnutého za vraždu? Alebo znásilnenie, ktorého priebeh páchateľ zaznamená na videozáznam. Použijeme tento dôkaz? Veď je tak nelegálny, ako je to len možné. Stretol som sa aj s prípadom domáceho násilia, kedy údajne týraná manželka predložila ako dôkaz "nelegálne", t. j. bez súhlasu obvineného zhotovený zvukový záznam, ktorý ho však skôr vyviňoval. Tento dôkaz sa prokuratúra pokúsila vylúčiť zo spisu s odôvodnením, že je nelegálny, lebo bol zhotovený bez súhlasu obvineného. Treba pokračovať?

Vladimír Šárnik

Tomáš Pecina řekl(a)...

Toto je v českej judikatúre vyriešené už od r. 1998 (R 39/1999): dôkazné prostriedky zadovážené nezákonným spôsobom sú v konaní bez výnimky neprípustné.

Poškodený má napriek tomu možnosť presadiť dôkaz záznamom protiprávneho konania škodcu, napr. ak súd presvedčí, že škodca využitím práva na ochranu osobnosti (teda tým, že odoprie súhlas s použitím záznamu) jedná šikanózne a súd by takému právu nemal poskytnúť ochranu (§ 3 ods. 1 Občianského zákonníku a § 2 Občianského súdneho poriadku).

Jeden taký prípad je práve prejednávaný u Krajského súdu v Plzni.

Anonymní řekl(a)...

Neviem prečo sa nám zrazu v trestnom konaní zjavil občiansky súdny poriadok? Niečo ako civilnoprávna žaloba O. J. Simpson? :-) Ešte stále usvedčujeme páchateľa, nehovoriac o tom, že niekedy je poškodený aj mŕtvý a niekedy je zasa "nezákonným" dôkazom v zmysle občianskoprávnom poškodený páchateľ, súčasne by však veľmi rád tento dôkaz použil, nakoľko ho vyviňuje. A tu zrazu - nezákonný dôkaz. Ešte by sme poškodili jeho právo nebyť oslobodený na základe nezákonneho dôkazu. :-) Ale teraz vážne. Video a iný záznam je nezákonný preto, že bol vyhotovený bez súhlasu, nie preto, že obžalovaný odmietol dodatočne udeliť súhlas s jeho použitím. A presviedčať súd, že obžalovaný zneužíva svoje právo a preto sa na jeho súhlas nemá prihliadať, je už dosť nasilu konštrukcia a dôsledok snahy udržať neudržateľné. Tak ako od nikoho nemožno požadovať, aby svedčil proti sebe, tak isto nemožno vynucovať jeho súhlas s použitím usvedčujúceho dôkazu a potom mu povedať, že fuj ty zlý, tak teda tvoj súhlas nepotrebujeme, keď ho nechceš dať.

Že to vaši formalisti už "vyriešili" mi na pokoji nepridá. Ale možno aj slovenský ústavný súd opät vytvorí k tejto téme ad hoc "precedens", ako napríklad povestný Šafárikov Lexa alebo teraz posledný Okoličáni, či Aster. Podľa mojich vedomostí sa na Slovensku našťastie odsudzuje aj na základe takýchto "nezákonných" dôkazov, čo iba schvaľujem.

Vladimír Šárnik

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nie je to "nasilu" &ndash vôbec nie!

Žaloby na nahradenie prejavu vôle sú celkom bežná vec, prečo by nemal súd nahradiť takýto súhlas poškodeného/páchateľa? Aký je – principiálne – rozdiel medzi súhlasom s inštaláciou satelitnej antény a s tým, že sme urobili fotografiu alebo video protiprávneho konania?

Martin Bílý řekl(a)...

Primárním účelem trestního práva není jen trestat pachatele, ale hlavně prevence. Z toho pohledu je důležitá důvěra ve spravedlnost a je lepší jeden, co unikne, než nevinný, co je potrestán.
Proto je důležité, aby skutkové podstaty nebyly moc obecné (i když 5 podvodů je příliš), protože konající musí vědět, jestli jedná podle práva nebo ne, a ne se to dovědět až z rozsudku.
Připomíná mi to Nerona, který nechal edikty vytesat a pověsit na vysoký sloup tak, aby si je nikdo nemohl přečíst, a kolem sloupu postavit vojáky, aby tam nikdo nelezl.

Anonymní řekl(a)...

Toto je v českej judikatúre vyriešené už od r. 1998 (R 39/1999): dôkazné prostriedky zadovážené nezákonným spôsobom sú v konaní bez výnimky neprípustné.


Chápu že jde o princip. Jenomže tohle už je něco jako "Zabij bobra, zachráníš strom". Není takto striktní pojetí v rozporu s principem proporcionality?

Obzvlášť pokud to platí i pro důkazy svědčící ve prospěch obžalovaného, tak je to hodně silné kafe, protože se nám v rámci boje o formální čistotu někam ztratila spravedlnost.

Laik Petr

Petr Urban řekl(a)...

ad p. Bílý. Obecně s Vámi souhlasím, ale když půjdeme konkrétně do NTZ, tak tam už kauističnost přesáhla rozumnou hranici. Má třeba nějaký smysl již dnešní rozlišování mezi terrorem a terrostickým útokem?

Huck řekl(a)...

Děkuji za odkaz na kárný rozsudek. S anonymizací se to jinak těžko hledá. Budu zde za "kritizovanou stranu".

Pokud je pravda to, co se uvádí na str. 6 - 7, totiž že N. trpěl nočními poruchami dýchání (apnoe), vedoucími k poruchám spánku, pak mám za to, že nekvalitní spánek je skutečně schopen snížit kvalitu psychických funkcí velmi zásadním způsobem (v zásadě to funguje podobně jako spánková deprivace, zkuste pár dní nespat, nebo řadu měsíců spát o 3-4 hodiny denně méně než potřebujete a pochopíte sami jak mizerně vám bude). Navíc apnoe asi nelze řešit tlumícími prášky (na spaní). Posudek uvádí dokonce provedení operace dýchacích cest (pro korekci stavu zřejmě po jiné, dávnější, operaci rozštěpu patra).

Pochopitelně, že takové vyjádření této diagnozy může být i "přehnané", "nadsazené" a asi by v daném případě bylo namístě, kdyby ji soud nechal znalecky přezkoumat jiným znalcem. Rovněž soudce N. si musel být vědom (vyhledal sám zdravotnickou pomoc), v jakém stavu se nachází a úměrně tomu měl jednat ve svém profesním životě, např. seznámit se svým stavem předsedu soudu, požádat do vyřešení svého zdravotního stavu buď o pracovní neschopnost, nebo aspoň snížení množství práce (byť je otázka, zda tuto druhou možnost zákon o soudech a soudcích připouští, co si jej pamatuji, tak myslím, že ne).

Ale v zásadě nesdílím ten odsudek autora příspěvku, že se jedná o naprosto neargumentované rozhodnutí kárného senátu. Spíše trpí tím, že se soud rozhodl "uvěřit" znaleckému posudku na kolegu než tím, že by nebylo argumentované vůbec nebo mělce.

S dnešní znalosti (ex-post) dalšího jednání soudce N. se nám to pochopitelně může zdát ještě více naivní.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Chcete naznačit, že porucha spánku může omluvit zjevný podvod spočívající v protokolaci neexistujícího jednání?

Tomáš Pecina řekl(a)...

Obzvlášť pokud to platí i pro důkazy svědčící ve prospěch obžalovaného, tak je to hodně silné kafe, protože se nám v rámci boje o formální čistotu někam ztratila spravedlnost.

V trestním řízení je požadavek procesní čistoty na místě, nezákonně získané důkazy nemohou být použity k usvědčení pachatele v žádném právním státě (extrémem jsou USA, jak asi víte z řady precedenčních rozhodnutí, mj. O. J. Simpson, v jehož zproštění hrály důležitou roli chyby policistů při zajišťování důkazů).

Proto se zaměřuji na druhý aspekt, tzn. zda je video nebo fotka pachatele/škůdce, příp. též poškozeného, získaná bez souhlasu snímané osoby, skutečně procesně nepoužitelná.

Kdyby se podařilo prosadit omezení tohoto práva podle § 3 odst. 1 ObčZ, byl by to velký krok kupředu, protože princip by zůstal zachován (formalistova koza nesežrána) a řízení by nevedlo ke zjevně nespravedlivým, protože skutkově nesprávným výsledkům (vlk spravedlnosti nažrán).

Anonymní řekl(a)...

Nemiešajme trestné a občianske právo. Bude nezákonným aj dôkaz, ktorý trpí inou vadou nezákonnosti, napr. fotografia síce so súhlasom fotografovanej osoby, ale ukradnutým fotoaparátom? Alebo vyšetrovací pokus za pomoci motorového vozidla, pri ktorom sa poruší napr. zákaz vjazdu. A čo svedok, ktorý sa na súd dostaví autom, hoc ma uložený zakáz vedenia motorového vozidla?

Trestné právo smeruje k trestaniu. Všetko ostatné sú iba želané následky trestania. Generálna prevencia funguje iba ked sú ukladané tresty. A populárny bonmont, že radšej desať nepotrestaných ako jeden odsúdený nevinný je iba vyjadrením procesných záruk. A tiež hovorí iba o vine a nevine, nie samoúčelných formálnych požiadavkach na dôkazy.

Celkom rád by som počul seriózny vecný, nie formálno právny argument, prečo nepoužiť ako dôkaz nelegálne zhotovenú nahrávku.

Vladimír Šárnik

Anonymní řekl(a)...

Ad Vladimír Šárnik: Protože by to legitimizovalo nelegální postupy získávání důkazů. Následně by tak nastoupila snaha získávat důkazy jakýmkoliv způsobem.

Laik Petr

Anonymní řekl(a)...

Prečo by malo legiotimizovať? Porušovatelia zákona by boli sankcionovaní v zmysle príslušných zákonov. Trestné právo trestá trestné činy, osobitné predpisy trestajú zasa svoje porušenia. Nezbúdajme na účel. Pošlapem kvetinku, poruším predpisy na ochranu životného prostredia a mám nezákonný dôkaz? Účelom trestného práva je trestať páchateľa, nie vychovávať porušovateľa občianskeho zákonníku.

Huck řekl(a)...

Chcete naznačit, že porucha spánku může omluvit zjevný podvod spočívající v protokolaci neexistujícího jednání?

Ano, za jistých okolností může, přinejmenším to může být významná polehčující okolnost. Zda ty okolnosti s určitostí nastaly, ovšem z rozsudku samého zjistit není možné. Možná to je patrné ze znaleckého posudku a kární soudci z něj do rozsudku převzali jen nezbytné minimum, to nevím.

Ve spánku probíhají významné chemické procesy v mozku, při jejich absenci nebo poruše může dojít k podstatným změnám psychiky. Můžete být třeba schopen "jakž takž fungovat" (a sepsat nějaký dokument, např. rozsudek) jen nepatrné časové okno ze dne a zbytek dne být úplně vyřízený.

Jan Petrov řekl(a)...

Věřím tomu, že spánková apnoe může člověka vyvinit z nedostatečné výkonnosti.

Na druhou stranu, mám za to, že existují činy, které neomluví ani to, že jste "úplně vyřízený", klidně i po třídenním bdění. A jde-li o soudce, je patrně jedním z těchto činů protokolace neexistujícícho jednání.


V dané věci prý bylo soudní jednání jen formalitou a vynesení rozsudku přes absenci jednání nikomu neuškodilo. (Protiarg.: zfalšuje-li soudce protokol ve věci, kde o nic nejde, naznačuje to, že jej zfalšuje i tam, kde půjde o hodně.)

Možná existují případy, kdy je odvolání z funkce moc přísné a snížení platu na dobu (?) 1 roku směšné. (Čímž netvrdím, že poslední věta dopadá na ex-soudce Nagye.)

Anonymní řekl(a)...

Ctení páni sudcovia, keď nie som spôsobilý na vedenie vozidla, tak nesmiem sadnúť za volant. Keď nie som sposobilý na výkon sudcovskej funkcie, tak si neobliekam talár, ale idem na PN. Je úplne od veci analyzovať, či spánkové apnoe, nech to je už čokoľvek, môže ospravedlniť zlyhanie sudcu. On totiž mal a mohol zlyhaniu zamedziť. V tom spočíva jeho zavinenie.