čtvrtek 26. července 2007

Klobuk dolu

dostala sa mi pred davnymi rokmi do ruk taka nenapadna kniha o klobukoch. taky ten typicky priklad americkej non-fiction, sluziacej akoze sebazdokonalovaniu vo vsetkom moznom. v tejto islo o to, ze v kazdej roli, resp. situacii by si mal dat clovek na hlavu iny klobuk, t.j. aplikovat ine myslienkove, komunikacne, rozhodovacie postupy a strategie. neprislo mi to ako uplny brak, ktory je v tejto kategorii skor pravidlom nez vynimkou, ale zase ani nijak zvlast objavne, tusim som to ani nedocital. spomenul som si na nu ked mi minuly tyzden prisiel jeden rozsudok.

skusim v strucnosti a s prislusnou mierou diskretnosti popis zakladnych okolnosti. prevzal som zastupovanie v jednej veci, ani nie jednoduchej, ani nie prilis zlozitej, v podstate bezny obchodnopravny spor. akurat ze plnu moc som dostal v piatok a v pondelok malo byt pojednavanie. kedze ide o vela penazi a zaloba druhej strany je, no, trochu zmatena, okamzite som poziadal o odrocenie, dovodiac potrebou pripravy. o mesiac mi prisiel rozsudok sudu prveho stupna, rozhodlo sa v nasej nepritomnosti, v plnom rozsahu v prospech druhej strany. udajne sme ucelovo predlzovali konanie. co s tym maju tie klobuky?

ak by som mal v onen piatok nasadeny ten spravny, mohol som tomu predist. ale mal som iny, mal som ten na ktory som zvyknuty, najlepsie sa v nom citim, uz je sice trochu obnoseny, ale myslim ze mi aj najviac slusi, aj ked to je vec vkusu. bez dalsich okluk, namiesto advokatskeho som mal akademicky. (skusim byt teraz trochu hravy, hadam este pred hranicou detinskosti - ak by ste mali advokatsky znazornit plasticky, bolo by to sombrero, stetson alebo taka ta burinka aku nosil pan Tau? a akademicky - cylinder, slamak alebo nieco na sposob carodejnickeho spicateho? tak nie, tak predsa len za hranicou.) skusim vysvetlit.

mohol som na to pojednavanie ist aj s tym vikendovym minimom pripravy, nic zasadne by som nepokazil. instinktivne som presne k tomu aj tendoval, k takej vacsej lezernosti alebo odvahe alebo ako to nazvat. lenze zvyky (wannabe) vedca nepustili. chcel som byt pripraveny na kazdy jeden mozny argument, vsetko to mat zo vsetkych stran preskumane, kompletny prehlad suvisiacej judikatury aj doktriny, dobre pripravene expose, atd. v klobuku, ktory som si nestihol dat dole, sa mi zdalo, ze mojou ulohou je najst "pravdu" a presvedcivo ju vysvetlit. nemozem tam predsa ist s rizikom, ze mi nieco ujde, ze sa v niecom nebodaj pomylim. ak by som mal na hlave ten spravny klobuk, bol by som tam isiel, priprava nepriprava. v advokatskom klobuku by som chapal, ze nemam mat ambiciu ponuknut dokonaly doktrinalny vyklad celeho sporu, ale ze mam rozporovat vsetko co sa len trochu bude dat a naopak nepripustit akukolvek pochybnost o pozicii klienta. myslim ze presne to sud odo mna aj ocakaval - nie aby som mu vysvetlil ako to je, ale ako si klient mysli ze by to pripadne mohlo byt, ked bude mat stastie. zial, nedockal sa ani jedneho. docka sa odvolaci.

viem ze nehovorim nic objavne, na to ani blogy nie su, ale neda mi to, lebo zaroven - s prihliadnutim na citatelsku obec tejto stranky - dufam aj v nejaku radu. uz sa mi totiz viackrat stalo, ze mi (sluzobne) stari a skuseni advokati hovorili, ze ten najvacsi hriech ktoreho sa v konani so sudom a pred sudom mozem dopustit je posobit prilis mudro. sibrinkovat judikaturou ustavneho sudu, nedajboze strasburskeho sudu, ponukat kvetnate dokrinalne uvahy a vselijake stylisticke ornamenty. sa to postupne aj ucim - domyslave latinske a francuzske kudrlinky obmedzujem na minimum, obcas sa mi podari veta kratsia ako na tri riadky, s jednym dvoma rozvitymi suvetiami.

ono to suvisi aj s tym, ze u nas, myslim teraz na slovensku, samozrejme, nie je dost velky trh na tu podobu "komercneho" angazma akademikov, aku poznaju v amerike, cize ono consulting. (taky George Priest u nas na skole udajne zarobil skoro trikrat tolko v ramci consulting nez ako tenured professor. moj tutor Bruce Ackerman naopak sverepo trval na tom, ze nikdy ziaden consulting robit nebude, iba vedu.) tam sa tie klobuky az tak nelisia, aj ked stanovisko pre ucely korporatneho klienta bude vzdy ine ako clanok do vedeckeho casopisu, to je jasne. len si nie som isty, ci sa sposob uvazovania pri ich tvorbe lisi az tak, ako pri tvorbe vyjadrenia k beznej obchodnopravnej zalobe na jednej strane a tvorbe stanoviska k navrhu zakona pre potreby priemyselnej komory na strane druhej, o doktrinalnom vystupe ani nehovoriac. v skratke, sporova a nesporova agenda, resp. litigation a consulting, vyzaduju nasadenie inych argumentacnych a podla mna aj stylistickych technik a strategii a uspech v nich je asi aj vecou talentu, ktoreho sucastou je urcite aj intuicia. otazka znie ci casta vymena pokryvky hlavy v dlhodobom horizonte neublizuje jednemu alebo druhemu talentu. ci sa, napriklad, uplne nevyhnutne nestane to, ze tak ako sa mi do praxe votrel zvyk z akademie (snaha o co najkomplexnejsi uchop veci zo vsetkych moznych stran), nezacnu sa mi vo vede, ak ju teda niekedy naozaj zacnem robit, objavovat zlozvyky komercnej praxe. ci proste nechtiac, podvedome, nezfuzujem oba modely, co by urcite bolo viac na skodu ako na prospech oboch tych sfer. tak sa mi, skor instinktivne ako premyslene, zda, ze ak existuje platforma, ktora dokaze zniest kombinaciu akademickeho a praktickeho (strasne zjednodusenie) pristupu, je to tvorba sudneho rozhodnutia. ja uz som ich tiez par napisal (ako poradca) a aj ked ma vzdy bavilo viac pisat abstraktne "pravne vety", suce na tesanie do kamena, ako robit subsumpciu in concreto, oboje bolo povznasajuce a miestami dokonca zabavne. (najvacsia otrava je davat dokopy skutkovy stav, obzvlast vo vazobnych veciach.)

no nic, necham uz tak. aj tak je z tohto postu zjavne, ze som mal pri jeho pisani nasadeny taky ten rozstrapkany plateny klobucik s ktorym sa chodi na ryby.

5 komentářů:

Vojtěch Šimíček řekl(a)...

Nezapomněl jste ještě na klobouk z Bradavic, který všem nastupujícím čarodějnickým učňům dopředu sdělí, pro kterou kolej jsou předurčeni? Aplikováno na právníky: bylo by skvělé, když by bylo lze dopředu odhadnout, v jaké profesi budou současní studenti nejlepší. Zda jsou předurčeni pro akademický svět, pro byznys či justici... Tento klobouk by jistě nahradil všechny psychotesty, reference a pohovory.

Milan Filípek řekl(a)...

I ja davam kloubouk dolu. Stejne jako Vase predchazejici posty je i tento podle meho nazoru krasne napsany a ctivy. Vas jazykovy projev je proste okouzlujici. :-)

Jelikoz mam urcitou zkusenost s litigacemi, chtel bych taky prispet se svou troskou do mlyna. Na zacatku sporu se snazim mit ve vsem jasno a volim tedy akademicky pristup: zjistuji judikaturu, clanky v odborne literature, nazory autoru komentaru a pod. Neni ale rozhodne automaticke, ze bych se vsechny sve poznatky z teto prvni faze sporu, rekneme resersni, pokousel vtelit do prvniho podani ve veci. Hutnost argumentace, kterou v podani pouziju, zavisi na organu, k nemuz podani smeruje. Asi nikoli prekvapive je napr. vyjadreni ve spravnim rizeni pred Ceskym telekomunikacnim uradem kratsi, sevrenejsi a mene hutne nez eventualni navazujici spravni zaloba. Lze rici, ze hutnost a propracovanost argumentace vzrusta v prime umere s tim, jak vec postupuje jednotlivymi instancemi, ovsem pokud se vec dostava az pred NSS, v kasacni stiznosti uz se snazim byt strucnejsi nez ve spravni zalobe a zpravidla argumentaci nijak neprohlubuji. Tezim z toho, co uz jsem napsal.

Myslim si, ze je obecne uzitecne uvest ve spravni zalobe propracovanou argumentaci, oprenou o judikaturu a odbornou literaturu. Mene ucinne to pochopitelne muze byt v rizeni pred spravnimi organy ci pred soudy prvni instance v civilnim rizeni, ktere maji zpravidla tak velky napad, ze sve pripady sekaji jako bata cvicky a jakakoliv hlubsi argumentace je spise obtezuje nez cokoliv jineho (i kdyz u civilnich soudu to jeste zalezi i na osobe soudce, protoze mohou existovat svetle vyjimky, tedy soudci, kteri rozpracovanou argumentaci privitaji). Vse jeste trochu zamotavaji ruzna pravidla o koncentraci rizeni jak pred spravnimi organy, tak pred civilnimi a spravnimi soudy.

Bez ohledu na vyse uvedene se ale vzdy snazim dodrzet pravidlo, ze zaloba by nemela mit vice nez 10 stran, coz se mi, bohuzel, ne vzdy podari...

Jan M. Passer řekl(a)...

Za svoji soudní praxi si vybavuji řadu sporů, které mi z toho či onohu důvodu utkvěly v paměti. Z podání, které s těmi spory souvisely, si vybavuji jediné.
Žalovaný ve vyjádření k (civilní) žalobě napsal "Z tvrzení žalobce činíme nesporným ..., sporujeme tato tvrzení ... a naše verze je naopak ... Ke sporným skutečnostem nabízíme tyto důkazy ... Naše právní hodnocení skutkového stavu je toto ... (pozn. jakkoliv nebyli povinni jej uvést) a v jeho rámci odkazujeme na tuto judikaturu ... a na tuto doktrinální literaturu ...". Celé podání nemělo více než tři strany, nebyla tam ani čárka navíc a ani čárka nutné argumentace nechyběla.
Nechci si idealizovat soudcovský stav, ale proč by se soudce zlobil na advokáta, který mu šetří práci?
Což samozřejmě nelze zaměňovat se situací, kdy se "tonoucí stébla chytá" a obšírně napíše do podání páté přes deváté, bez vnitřní struktury a jakékoliv posloupnosti, s odkazem na dlouhou řadu judikátů, z nichž je valná většina na danou věc nepoužitelných.

Jan Komárek řekl(a)...

Mně se moc líbila ta Radoslavova úvaha nad tím, že ty klobouky tak úplně volně měnit nejde... Sám jsem na sobě pozoroval během své práce pro českého vládního zmocněnce před ESD, že se moje perspektiva na problémy unijního práva a politiky mění: že je dobré být poněkud skeptický k tomu "dobru a rozumu", které k nám přichází v podobě unijní legislativy a rozsudků Soudního dvora. Někdy mám ale strach, zda jsem skepticismem nenačichl až příliš...

Trochu to posouvá úvahu o stetsonu advokáta versus bradavickém klobouku akademika někam jinam, podstata je ale stejná: můžu jako akademik být úplně neutrální, nezávislý na tom, jakou jsem si do akademie přinesl profesní zkušenost, popřípadě s čím svoji akademickou činnost aktuálně kombinuji? Obávám se, že nikoliv...

Zdeněk Kühn řekl(a)...

S velkým zpožděním, nicméně přesto smekám svůj (pomyslný) klobouk s úctou k vynikajícím postům od Rada Procházky. Byl jsem na dovolené a pak byl zavalen prací, takže si můžu ty posty pročítat až s měsíčním zpožděním.

K postu: měl jsem ve své krátké advokátní praxi podobné problémy přesedlat z akademické do advokátní roviny. V ústním vystupování před soudy jsem často přepínal do akademické roviny, čímž jsem některé soudce pěnil do běla, protože se cítili jako mnou poučovaní. Byl jsem tehdy jen interní doktorand na fakultě, nicméně se mi poučovatelský tón dostal pod kůži ...