sobota 17. února 2007

Kde vzít a nekrást?

Asi už se to ustálilo jako tradice, že v reakci na Zdeňkovy příspěvky se nikdy nevejdu do jednoho komentáře. Nejinak je tomu i s ohledem na nové složení slovenského Ústavneho súdu. I když je pravda, že i „nuda, nuda, šeď, šeď“ se může časem prokázat vcelku pestrou, souhlasím se Zdeňkem, že první pohled na nové personální složení Ústavného súdu vskutku neoslní. Proč byl tedy takový výběr učiněn?

Nabízejí se (minimálně) dvě vysvětlení:
1) Bezvýrazné osobnosti jmenujeme do určité instituce vždy tehdy, chceme-li danou instituci znemožnit;
2) Kde nic není, ani jmenující ústavní činitel nebere.

Nad první možností nechť si spekulují slovenští bratia sami, dobrá zpráva a povzbuzení do budoucna pro ně může být český příklad; i politika „najmenované bezvýraznosti“ se může vyvinut jinak, než její strůjce zamýšlel. Každá instituce má svoji kulturu, svůj samospád a ten časem ovlivní i původní šeď (snad ne až takovým způsobem, jako v obrázku k tomuto příspěvku). Navíc, měl-li bych parafrázovat Forresta Gumpa: „Život je jako bonboniéra; nikdy nevíš, co dostaneš“.

O druhé možnosti (která může být i v souběhu s možností první) v poslední době zde na Evropském univerzitním institutu občas medituji s kolegy z jiných středo- a východoevropských států. Teorii, která se z toho rozvíjí, jsem pracovně nazval „prokletím padesátníků“. Její jádro je velmi jednoduché a týká se posloupnosti „elit“ či vůdčích jedinců v postkomunistických společnostech Střední Evropy.

První roky těsně po revoluci a v podstatě až do druhé poloviny devadesátých let byla touto vrstvou generace „starší“ – jedinci, kteří si buď ještě pamatovali, že existovalo něco před komunismem, tedy jedinci, kteří získali alespoň část svého vzdělání před komunistickým převratem, případně „polepšení“ komunisté z roku 1968, doplněni o několik „mladších“ disidentů. Tito lidé však v druhé polovině devadesátých let a především na začátku nového millenia odcházejí. Nová generace ve „vůdčím věku“, tedy cca 40+, která přebírá řídící a vůdčí místa, jsou normalizační padesátníci: lidé, kteří započali svoji profesní dráhu v šedi normalizace a bohužel z ní neměli nikdy šanci vybočit. Můžeme si to idealizovat jakkoliv, třeba tím, že „jsem dělal jenom ty odborné věci a do politiky jsem se nemíchal“ apod., ale profesní existence za normalizace v určitých právnických profesích prostě znamenala postupné křivení a lámání páteře.
(Krásně to popisuje O. Motejl ve svém LEXikonu, kde zmiňuje, jak v určité fázi svého života meditoval nad tím, zda si má jít udělat to Csc. či nikoliv. Udělat si Csc. však znamenalo jít odpřísáhnout věrnost vědeckému komunismu a schválit pomoc sovětských a jiných bratrských vojsk.).

Normalizační padesátníci nastupují do nezáviděníhodné pozice. Nejsou schopni nabídnout „osobní legitimitu“ starce či disidenta a často nemají ani „technické znalosti“ a schopnosti generace pod nimi. Přitom mají vést, a to v profesním i odborném životě. Bohužel, značná část z nich za těchto okolností sklouzne k autoritářství a mocenskému přístupu, především právě vůči té šťastnější generaci „pod nimi“, kterou se cítí ohroženi. Jenom inteligentní menšina si uvědomí, že cílem té „technokratické“ mladší generace není nikoho ohrožovat, ale učit se a spolupodílet se.

V rámci střední a východní Evropy je problém této „generační mezery“ dobře patrný v České republice, na Slovensku a jak mi bylo řečeno, také ve Slovinsku a v Pobaltí, tedy v zemích, které byly (asi s výjimkou Slovinska) za komunismu až do konce uzavřené. Ten problém není tak markantní v Polsku a Maďarsku, kde se díky postupnému otevírání za komunismu mohly vytvořit paralelní elity. Naprosto samostatnou kapitolou je bývalé DDR, kam byly po sjednocení obou Němecek elity prostě importovány z BRD (proto je Ossies tak nenavádějí).

Nedávné skládání ústavních soudů v obou částech bývalé federace je pak jenom logickou dohrou výše načrtnutého problému; kde vzít a nekrást?

5 komentářů:

Zdeněk Kühn řekl(a)...

No nevím Michale, obecně samozřejmě souhlasím, nicméně složení našeho a slovenského Ústavního soudu je nesrovnatelné. U nás máš přece jen složení soudu hodně pestré, tedy tři bývalí politici, minimálně jeden skvělý akademik, advokáti,nonkonformní bývalí obecní soudci, zástupce ČR při Radě Evropy atd. Náš ÚS se rozhodně jen z nevýrazných osobností neskládá. Naopak na Slovensku v zásadě jen bývalí soudci a prokurátoři. Smysl mých pochybností byl v tom, že si představ, že by Klaus jmenoval do ÚS osm nějakých hodně standardních soudců Nejvyššího soudu. Přece jen, výsledek jmenovacího procesu v Česku a na Slovensku je odlišný.

Ale třeba se mýlím, a slovenský ÚS bude nakonec lepší, než na prvý pohled vypadá (třeba ti jmenovaní soudci nejsou tak úplně standardní slovenští soudci, uvidíme, byť z toho, co vím, o tom pochybuji).

Nicméně s Tvou poznámkou "Kde vzít a nekrást" plně souhlasím,ostatně prof. Hollandera máme jen díky tomu, že jsme ho Slovensku takříkajíc "ukradli", resp. Mečiarovo Slovensko se o něj připravilo k našemu prospěchu samo.

peter brezina řekl(a)...

Ja teda suhlasim skor s tym, ze ta sed je vlastne pomerne svetla farba :) Menovanie US ide na Slovensku "opacne" nez v Cechach: prezident vybera z dvojnasobku kandidatov schvalenych parlamentom. No a z tych 18 kandidatov (na 9 volnych miest) bol jeden sucasny minister spravodlivosti Harabin (...), jeden byvaly sudca US Stefanko (asi najhorsi, co tam kedy sedel...), jedna zapisovatelka volebnych komisii za HZDS (!!!). Probemy Slovenska su skratka v uplne inych dimenziach nez v Cechach :)

este dva linky:
Dole su vizitky novozvolenych sudcov
Rozhovor s jednym (nastastie neuspesnym) kandidatom na kandidata (navrhol ho dekan pravnickej fakulty UKo), docentom teorie prava a spoluautorom slovenskej ustavy... Autorizovany, bohuzial...

peter brezina řekl(a)...

jo a predsednicka Macejkova je v tych vizitkach uvedena ako Maruscakova. Neviem preco...

A este som nasiel aj zivotopisy novych ustavnych sudcov.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Díky Petře, neznal jsem ty neúspěšné kandidáty. Slovenský systém konstituování soudu je dost divný, je to vlastně jakýsi americký model postavený na hlavu, tedy parlament nominuje dvojnásobek a prezident pak vybere soudce. Určitě, optikou nevybraných to zase tak špatné není. Nicméně příliš tam vidím opakovat podpora SNS, to tedy bude opravdu zajímavý soud.

Michal Bobek řekl(a)...

Poznámka v původním postu nebyla myšlena tak, že by náš ÚS byl plný šedi, to určitě ne. Byla myšlena naopak pozitivně a jako (snad) povzbuzení na Slovensko v tom ohledu, že původní obavy ze šedi, které panovaly u nás při a těsně po prezidentských návrzích nových ústavních soudců, se nakonec ve většině případů nesplnily.

Takže snad ještě není nutné házet příslovečnou zbraň do obilného pole a počkejme, zda (a jak) se vybarví šeď na Slovensku.