středa 1. listopadu 2006

Tomáš Richter: Kupónová privatizace a její vlivy na správu a financování českých akciových společností. Praha: Karolinum 2005, 132 str.

Před nedávnem se mi dostala do ruky výše uvedená knížka. Tomáš Richter, který mj. přednáší právo korporačního financování na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, popisuje dopady kupónové privatizace z počátku české transformace na správu a financování akciových společností. Jakkoliv nejsem expert na zmiňované právní odvětví, útlou knížku jsem přečetl během několika mála nocí. Proto knížku doporučuji touto formou též na tomto blogu.

Autor se netají již v úvodu svým negativním názorem na český způsob kupónové privatizace, který vedl nejen ke ztrátě podstatné části privatizovaného majetku, ale též ke ztrátě důvěry podstatné části veřejnosti v politický a ekonomický liberalismus, pod jehož prapory byla kupónová privatizace realizována. Autor se tak hlásí ke zcela dominantnímu skeptickému pohledu zahraniční ekonomické i právní teorie na českou cestu privatizace státního majetku; tyto názory jsou Richterovi ostatně i s ohledem na jeho četné zahraniční studijní pobyty velmi dobře známy. Richter upozorňuje na „fatální chybu“ kupónové privatizace, totiž na „kombinaci privatizační metody vedoucí ke zprostředkované rozptýlené kontrole nad privatizovanými akciovými společnostmi v institucionálně velmi slabém prostředí, při současné absenci efektivní regulace finančních zprostředkovatelů“ (str. 11, zvýraznění v originále), což vedlo k rozsáhlé defraudaci majetku privatizovaných společností.

V druhé kapitole nastiňuje autor základní fakta týkající se procesu kupónové privatizace, ptá se, proč vlastně tato vize spjatá s týmem neokonzervativních ekonomů kolem Václava Klause uspěla a nakolik tu existovala nějaká alternativa. Z ekonomických důvodů pro použití kupónové metody privatizace měla podle Richtera zásadní význam nízká zahraniční zadluženost Československa. Právě vysoká míra zahraničního zadlužení byla rozhodující pro nemožnost realizace kupónové privatizace v Maďarsku nebo Polsku. Kupónová privatizace v ČR nicméně připravila vynikající laboratoř pro studium problémů zmocnění, vznikajících ve veřejné akciové společnosti v důsledku oddělení práv řídit podnikání společnosti od práv k peněžním tokům vytvářeným podnikáním společnosti.

V třetí kapitole vytváří autor základní teoretický aparát pro analyzování dopadů kupónové privatizace na české kapitálové společnosti. Nejprve vysvětluje základní charakteristiku a význam akciových společností, aby se dále věnoval zodpovězení klíčové otázky tohoto oboru – jak zajistit, aby kapitálové společnosti byly spravovány v zájmu svých vlastníků (tedy otázka nákladů zmocnění). Náklady zmocnění nevznikají pouze tehdy, pokud je společnost vlastněna stoprocentně jedním akcionářem. V okamžiku, kdy ale ve společnosti existuje významný, nikoliv však stoprocentní akcionář, vznikají na straně tohoto akcionáře silné motivy pro to, aby na úkor zbývajících akcionářů začal požívat privátní požitky z kontroly. Základním problémem je samozřejmě to, že takovémuto akcionáři plynou zisky z podnikání společnosti jen úměrně jeho podílu na společnosti, s ohledem na svou pozici a ovládnutí managementu je však s to zajistit dosahování zvýšeného profitu na úkor menšinových akcionářů. Teoreticky lze ochranu zájmů vlastníků dosahovat jak nástroji tržními (např. pokles ceny akcií špatně spravované společnosti nebo problematickým uplatněním neúspěšných managerů), tak právními (kontrolní oprávnění menšinových akcionářů, nabídky odkoupení akcií atd.). Tržní mechanismy samy o sobě nejsou dostatečné, čímž je dána nevyhnutelnost právní regulace.

Čtvrtá a klíčová kapitola analyzuje správu českých akciových společností privatizovaných kupónovou metodou. Autor vychází z teze, že efektivita správy českých akciových společností privatizovaných kupónovou metodou byla významně ovlivněna problémy zmocnění, danými právě specifiky kupónové metody. Tržní ani právní mechanismy nebyly s to v 90. letech minulého století těmto problémům čelit. Hlavní tržní nástroj, který měl sloužit k řízení problémů zmocnění – privatizační fond – se sám stal zdrojem problémů zmocnění nevídaného rozsahu.

Autor nezastává obvyklou kritiku české privatizace 90. let, tedy tezi, že nejprve měl být vytvořen institucionální rámec, a teprve poté mělo dojít k privatizaci. Základním problémem privatizace nebyl takto pojímaný útěk ekonomů před právníky, ale podle Richtera spíše to, že za neexistence efektivního právního rámce došlo k použití metody, která vedla k oddělení práv k řízení privatizovaných akciových společností od reziduálních nároků na majetek společnosti. Řešením tedy byl podle Richtera prodej podniků formou přímého prodeje jedinému nabyvateli, což by eliminovalo problémy zmocnění. Jádrem této kapitoly je pak důkladná empirická analýza hospodaření privatizovaných akciových společností a zpronevěry majetku těchto společností. Autor upozorňuje na to, že až do roku 1996 chyběly téměř všechny právní nástroje kontroly problému zmocnění (popisované ve třetí kapitole). K problémům akciových společnosti nadto přispělo i zákonem stanovené omezení podílů privatizačních fondů na privatizovaných společnostech. To přispělo jednak k posílení oddělení vlastnictví společností od jejich řízení, jednak ke zvýšení transakčních nákladů v důsledku vzniku komplikovaných kapitálových struktur, zakrývajících skutečné vlastnické poměry ve společnosti. Autor ukazuje i na celou řadu dalších problémů tehdy platného práva, uzavírá však, že i kdyby snad právo v knihách bylo kvalitnější, nemohlo by to nic změnit na celkové institucionální nepřipravenosti postkomunistické společnosti regulovat takové množství veřejných akciových společností, které se s kupónovou privatizací v 90. letech v Československu objevilo.

Stručnější kapitola pátá analyzuje vliv kupónové privatizace na financování akciových společností, když se zaměřuje zejména na externí financování.

Základní devízou knihy je využití ekonomické analýzy práva obchodních společností, tedy využití metody, která v českém právním prostředí zůstává doposavad v zásadě neznámou nebo přinejmenším neaplikovanou (jak Richter sám velmi výstižně na str. 11 uvádí, „česká právní věda … zpravidla přistupuje k zásadním normativním otázkám korporačního práva v podstatě stejně, jak tomu bylo v Římě v roce 60 př.n.l. – tj. intuicí a nesystematickými odkazy na jakákoliv dostupná fakta“). Těm, kdo by snad měli pochybnosti o praktické využitelnosti této metody, třetí a čtvrtá kapitola recenzované knihy názorně ukazují přednosti ekonomické analýzy práva. Namísto suchopárného dogmatického rozboru platných právních předpisů jsou v podání Richtera právo a jeho metodologie ovlivňovány konkrétními ekonomickými procesy a zákonitostmi. Tak se současně z Richterova textu stává skutečně vědecká publikace, jejíž použitelnost není dána jen jepičím životem českých zákonů.

Kniha je založena na mimořádné znalosti evropských i amerických autorit v oblasti ekonomické analýzy korporačního práva a v podobě, ve které je napsána, nemá v dané oblasti v české právnické literatuře obdobu. Autor současně doprovází text obšírným seznamem literatury a důkladným poznámkovým aparátem. Protože současně jasně preferuje zdarma dostupné veřejné internetové databáze, poslouží též dost dobře jako přehledný vstup do problematiky ekonomické analýzy práva obchodních společností.

Knihu lze doporučit nejenom těm, kteří se zajímají o důvody neslavného konce na počátku 90. let tak opěvované kupónové metody privatizace národního majetku, ale obecně všem těm, kteří mají zájem o nové teoretické směry analýzy práva obchodních společností, jako je právě ekonomická analýza práva.

3 komentáře:

Kaputo řekl(a)...

Pro me jako laika v oblasti prava a nectenare teto knihy (protoze presne nevim kde bych si ji koupil :)), zajima v podstate jenom jedna vec. Co vede k nazoru, ze kuponova privatizace jako takova dopadla neslavne anebo naopak, ze je opevovana. Ja myslim, ze je, jaka je. Nikdo nikde na svete nemel podobnou zkusenost a proto se mi zda pomerne jednoduche kritizovat nyni, se vsemi znalostmi. A ja osobne bytostne nesouhlasim s tezi, ze resenim bylo prodej jednomu nabyvateli, protoze to by v podstate vyradilo ze hry prakticky vsechny ceske subjekty, protoze ty by byly preplaceny zahranicnim kapitalem ... bavime se o roce 94, kdy sila ceskeho kapitalu byla uplne nekde jinde. Naopak vyhodu kuponove privatizace spatruju v tom, ze byla dana pomerne rovna moznost vsem se zucastnit teto akce - a to si myslim je v podstate to nejdulezitejsi, protoze ekonomicky (a zrejme i pravne) existovaly a existuji mnohem efektivnejsi metody jak toto udelat (i kdyz nikdy nebyly aplikovany v tak masovem meritku, takze to zustava s otaznikem v teoreticke rovine).

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Knížka je k dostání v knihkupectví v Celetné. Je to dobré počtení, byť s ní samozřejmě není nutno souhlasit.

Kaputo řekl(a)...

Diky za tip, ale mam to pomerne daleko do Celetny ... tak kolem 5000 km a to jeste pres Atlantik, tak se omlouvam, ale koupit si ji nepoletim :).