12 září 2012

BVerfG k ústavnosti Evropského stabilizačního mechanismu

Německý Spolkový ústavní soud (BVerfG) dnes zamítl návrh na vydání předběžného opatření, které mělo odvrátit německou ratifikaci Evropského stabilizačního mechanismu. Plný text rozhodnutí je k dispozici zde, tisková zpráva je zde, tisková zpráva v angličtině pak zde.

Je však potřeba zmínit, že toto rozhodnutí BVerfG je (tedy nominálně, rozhodně ne zrovna rozsahem) rozhodnutím předběžným a pouze s ohledem na část podaných stížností. Napadány byly totiž dvě věci: ústavnost ESM jako taková spolu s návrhem na vydání předběžného opatření v podobě zákazu adresovanému presidentu Spolkové republiky smlouvu o ESM ratifikovat, a nověji pak také ústavnost nakupování obligací členských států Unie Evropskou centrální bankou, také doprovázena návrhem na vydání předběžného opatření. BVerfG dnešním rozsudkem vydání předběžného opatření zapovídajícího spolkovému presidentu ratifikaci smlouvy o ESM zamítl. Řízení s ohledem na zbytek podání však nadále běží.

Rozhodnutí se na první pohled zdá německou “euro-klasikou”: zaznívá tradiční “Ano, ale”, které Süddeutsche Zeitung s ohledem na jeho faktickou bezzubost obratem trefně překřtily na “Ano, ale. Ale ano.” Další informace jsou k dispozici zde či zde. Snad se někdy dostanu k podrobnému přečtení tohoto „stručného předběžka“ o 319 odstavcích. Nicméně pokud je toto jenom rozhodnutí o předběžném opatření, raději nechci vidět, jak krátké a úderné bude případné rozhodnutí ve věci samé...
Celý příspěvek

11 září 2012

Nový kodex a stará judikatura

S přijetím nového kodexu, ať již trestního zákoníku nebo občanského zákoníku, jistě automaticky nepadá možnost aplikace staré judikatury, vykládající kodex předchozí. Ostatně takové komentáře k novému trestnímu kodexu jsou staré judikatury, tedy judikatury vykládající předchozí kodexy, plné. Co ale když soudce dospěje k závěru, že stará judikatura není na nový kodex použitelná? Za jakých okolností může soudce bez dalšího starou judikaturu pominout? Tato otázka není jen akademická, ale je otázkou zákonného soudce. Pokud totiž bude namísto staré judikatury vytvořen nový judikát, může ho vytvořit malý senát nebo naopak velký/rozšířený senát NS/NSS.

Povinnost iniciovat proceduru sjednocovacího mechanismu jistě nevzniká, pokud dojde ke změně interpretovaného zákona. V takovémto případě autorita předchozího judikátu padá, neboť normativní síla judikátu je vždy spojena s právním předpisem, který judikát vykládá. Otázkou může být, jak postupovat, pokud soud vykládá formálně nové ustanovení, neboť obsažené v novém nebo novelizovaném zákoně, interpretované ustanovení je však obsahově stejné s ustanovením předchozího zákona, na které dopadá stará judikatura. V takovémto případě by mělo být rozhodující, zda systematický výklad nebo účel nové normy v kontextu nového zákona odůvodní odchýlení se od dosavadního výkladu. Pokud ano, není důvod iniciovat velký/rozšířený senát. Pokud nikoliv, jde o prostý nesouhlas soudce s dosavadní judikaturou, neboť skutečnost změny zákona sama o sobě není pro soudcovy úvahy rozhodná. Z tohoto také plyne vhodnost používat starou judikaturu interpretující srovnatelné normy, s níž je spojena celková kontinuita vývoje práva bez ohledu na změny práva ve formálním smyslu.
Celý příspěvek

10 září 2012

Helena Bončková: Evropské právo nahlížené z krkonošských hřbetů

Jako lákadlo pro ty z Vás, kdo uvažují, jak strávit část prázdnin příští léto...

Studentská organizace Common Law Society letos uspořádala letní školu zaměřenou na právo Evropské unie – „EU Law: The View from a Mountain“. Bylo tomu tak poprvé a hned úvodem nutno podotknout, že to byla premiéra vyloženě úspěšná. Dva červencové týdny strávené pod krkonošskými vrcholy ve Špindlerově mlýně rozhodně nelituji. Letní škola si svým obsahem a kvalitou přednášejících v ničem nezadala s obdobnými letními školami pořádanými v Budapešti (Weilerova „Total Law“) nebo ve Florencii („Academy of European Law“), které jsem v předchozích letech měla rovněž možnost absolvovat. Naopak v mých očích je dokázala v mnohém překonat.

Osobně mě nadchla už samotná představa kvalitní letní školy v České republice. Byť chápu, že pro mnohé je cestování za novými poznatky do atraktivních destinací v zahraničí lákavou vidinou, v mém případě však byly prázdninové tužby po roce stráveném v zahraničí přesně opačné. Cena letní školy ve výši 12 600,- Kč mi přišla přiměřená, většina studentů si ji navíc při troše šikovnosti může nechat proplatit z univerzitních stipendijních fondů. Proces přihlášení a veškerá administrativa byla sympaticky jednoduchá. Ke stručné elektronické přihlášce stačilo zaslat životopis a případná doporučení. O letní školu byl zájem hned napoprvé, přijata byla zhruba třetina přihlášených uchazečů. Mezi účastníky převládali čeští a slovenští studenti, i když většina z nich primárně studovala v zahraničí. Druhá půlka účastníků však byla umně vybrána z řady dalších členských států EU, Číny a Tajwanu. Ve výsledku tak o zajímavé diskuze a různorodost pohledů a názorů nebyla nouze. Vyučujícím jazykem byla samozřejmě angličtina.

Hlavní kurz věnovaný veřejnému právu EU byl přednášen Janem Komárkem a společně s prakticky orientovanými semináři vedenými odborníky z praxe pro mne představoval jednoznačně nejzajímavější bod programu. V tomto ohledu mám za to, že krkonošská letní škola předčila i výše uvedené kurzy v Budapešti a Florencii. V Budapešti jsem komplexnější a jednotlivá témata spojující kurz postrádala, v důsledku čehož se někteří přednášející ve svém výkladu překrývali. Ve Florencii mne obdobný kurz věnovaný konstitucionalizaci unijního práva příliš nenadchnul, byť byl přednášen charismatickým Franzem Mayerem, v zásadě se však jednalo o základní kurz z dějin evropské integrace a základů unijního práva. Komárkův kurz byl naopak jednoznačně pokročilý, zároveň však dostatečně komplexní a zasazený do policko-právního kontextu. V probírané látce se tak neztratili ani studenti politických věd ani právníci.

Nesrovnatelnou výhodou oproti jiným letním školám byl příjemný mix teorie a praxe. Hlavní kurz byl doplněn tematickými semináři s odborníky z praxe, jmenovitě s vedoucí oddělení Senátu ČR pro EU Adélou Šuchmanovou, advokátem Petrem Břízou, soudcem Janem Passerem, vládním zmocněncem pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU Martinem Smolkem nebo vedoucím odboru unijního práva ministerstva zahraničních věcí Emilem Rufferem. Nevýhodou těchto seminářů mohlo být jejich zasazení do českého kontextu, čímž v očích zahraničních účastníků letní školy patrně ztrácely na atraktivitě. Hlavní kurz byl dále doplněn specializovaným kurzem Michala Bobka, jenž se věnoval vnějším limitům unijního práva, a dále několika přednáškami z úst hostujících vyučujících, konkrétně Damiena Chalmerse, Stefana Van den Bogaerta, Florise de Witte, Alexandra Saydé, Mateje Avbelje a Alicie Hinarejos. Ve výsledku tak byl program bohatý jak na témata, tak na diskuze se zahraničními přednášejícími zvučných jmen, a to vše ve vyloženě neformálním a sympatickém prostředí krkonošské boudy. V mých očích bylo jedinou pihou na celkové kráse programu možná zbytečně překrývající se téma měnové krize (Chalmers, Bogaert, Hinarejos). Na druhou stranu je třeba otevřeně přiznat, že problematika měnové unie mým šálkem čaje není, byť se momentálně nepochybně jedná o „být či nebýt“ současné unijní politiky.

Jednoznačným pozitivem letní školy byla skutečnost, že se většina přednášek odehrávala na čerstvém vzduchu. Sluncem spálené nosy tak střídala lehká epidemie rýmiček a naopak, ale už kvůli těm výhledům na zelené vrcholky to stálo za to. Jednotlivé kurzy byly doplněny řadou doprovodných studijních materiálů, i když pouze v elektronické podobě. Svým objemem si však nezadaly se standardními semestrálními univerzitními kurzy. Materiály byly navíc dostupné v dostatečném časovém předstihu, takže se do nich ti poctiví studijní nadšenci mohli zakousnout již několik týdnů před zahájením letní školy. Skutečným nočním ptákům a na studentské párty a krkonošské krásy vysoce odolným jedincům se pak mohlo podařit na četbu vyšetřit i několik hodin v průběhu samotné letní školy. Zajímavou třešničkou na dortu oficiálního programu představoval moot court, do něhož se mohli přihlásit všichni účastníci letní školy. Pro velký zájem však nakonec soutěžily pouze čtyři dvoučlenné týmy. Pro mne osobně byla účast v moot courtu premiérová a trochu intenzivnějšího studijního zápřahu rozhodně nelituji. Byla to po všech stránkách přínosná zkušenost, stejně jako celá krkonošská letní škola unijního práva. Takže suma sumárum: palec nahoru!

Text byl publikován v prázdninovém čísle Bulletinu Centra pro lidská práva a demokratizaci, s jehož obsahem se můžete seznámit zde [PDF].
Celý příspěvek

I. Sjezd nemocničních právníků

Zaměřeno na novou zdravotnickou legislativu v oblasti poskytování zdravotních služeb a její praktickou aplikaci (zejména zákon o zdravotních službách, zákon o specifických zdravotních službách a zákon o zdravotnické záchranné službě).

Termín: 22.-23. listopadu 2012

Určeno pro: nemocniční právníky, advokáty spolupracující se zdravotnickými zařízeními, právníky zdravotních pojišťoven a státní správy i samosprávy

Místo konání: Hotel Gustav Mahler, Křížová 4, Jihlava, www.hotelgmahler.cz

Organizační výbor: MUDr. Mgr. Jolana Těšinová, JUDr. Alena Tobiášová, Mgr. Radek Policar, Mgr. Radek Suchý, Mgr. Libor Vejnar

Kontakt pro registraci: Michaela Kabátková, tel. 257272350, e-mail: michaela.kabatkova@health.cz nebo prostřednictvím webových stránek www.medicinskepravo.cz

V rámci pořádaného setkání bychom rádi část programu věnovali sdílení zkušeností vyplývajících ze sporů pacientů, jejich blízkých, resp. pozůstalých vedených proti poskytovatelům zdravotních služeb.

Za tímto účelem vyzýváme všechny nemocniční právníky, kteří se hodlají účastnit I. sjezdu nemocničních právníků a zároveň by rádi seznámili své kolegy s podrobnostmi konkrétního soudního sporu, aby nám zaslali anotaci svého vystoupení. Nemusí být nutně zástupci účastníků daného soudního řízení.

Své návrhy nám prosím zasílejte v následujícím formátu:
- identifikace autora (jméno a příjmení, ve které nemocnici působí, telefonní číslo, e-mailová adresa),
- název příspěvku,
- stručný obsah příspěvku (max. 1 normostrana, tj. 1800 znaků s mezerami v MS Word),
- názvy soudních instancí, které v dané věci rozhodovaly, data a spisové značky (např. MS Brno, 1. 12. 2008, 5C 128/2006; KS Brno, 8. 9. 2009, 20Co 267/2008; NS, 10. 10. 2010, 25Cdo 1293/ 2009).

Garantujeme vám, že naším cílem bude vybrat co nejvíce příspěvků, které mohou co nejvíce obohatit ostatní účastníky sjezdu.

Využijte prosím této jedinečné příležitosti sdílet své zkušenosti s ostatními nemocničními právníky a díky poskytnutým informacím svým kolegům napomoci v jejich nelehké práci.

Návrhy prosím zasílejte v termínu do 21. října 2012 na mail jolana.tesinova@health.cz nebo policar@mou.cz.
Celý příspěvek

09 září 2012

Vyhlášení nejlepších letních Kafků

Doufala jsem, že se do Letní literární soutěže Jiného práva přihlásí alespoň tři lidé, aby velkorysý počet cen nevypadal směšně. Fakt, že soutěž nakonec zaznamenala zhruba desetinásobný počet kvalitních příspěvků, mě naplnil pýchou: čtenáři Jiného práva píší, a nejen to - píší velmi dobře. Tímto děkuji všem, kteří se zúčastnili, za jejich čas, nápady a hlavně odvahu jít s kůží na trh. Několikrát jsem přečetla všechny příspěvky a do notesu zaznamenala řadu postřehů, především ten, že všechny zúčastněné texty zasluhují hlubší rozbor. Na zveřejnění kritického poznámkového aparátu ke všem příspěvkům zde bohužel není místo, ale napadlo mě něco jiného: během podzimu budu pořádat jednorázový odpolední kurz, přesněji řečeno trénink stylistiky pro právníky (motto: zapomeňte na to, že psaní je souborem mluvnických a slohotvorných činitelů, skutečné psaní je.... však víte!). Obvykle pracuji s předem zaslanými texty účastníků, a tak - pokud by někdo z vás měl zájem se přihlásit spolu se svým zdejším soutěžním příspěvkem, dejte mi vědět na bcechova@centrum.cz. A nyní, vzhůru k vyhodnocení a vyhlášení výsledků!
Celý příspěvek

08 září 2012

Nejdůležitější lekce amerického ústavního práva poslední dekády

Jak vědí i pozorní diváci filmů o Batmanovi, jedním z hlavních dilemat boje s mezinárodním terorismem poslední dekády byl konflikt mezi svobodou a bezpečností. Tedy otázka, jak moc lidská práva omezíme v zájmu zajištění bezpečí. Jaký je v současnosti stav této debaty v USA? Lidskoprávní aktivisté sice před Nejvyšším soudem USA vyhráli případy jako Rasul a Boumediene, věznice na Guantánámu však stojí dál a už to vlastně ani nikomu moc nevadí. Jack Goldsmith, profesor na Harvard Law a bývalý vysoce postavený právník Bushovy administrativy, v tomto zdánlivě paradoxním vývoji vidí nejdůležitější lekci amerického ústavního práva poslední dekády.

Zdá se, že na začátku druhé dekády Války proti terorismu dosáhla americká odborná i laická veřejnost jisté rovnováhy v debatě ohledně boje s radikály. Mučení zůstává tabu, teroristé mají nárok na lidské zacházení a spravedlivý proces, ale dlouholeté držení těch nejnebezpečnějších teroristů bez soudu a procesy před vojenskými komisemi jsou již zřejmě akceptovány. Mezi komentátory této rovnováhy se nedávno se svou knihou a články přidal i Jack Goldsmith.



Prezidentský synoptikon


Jack Goldsmith během své přednášky na Georgetown Law na jaře 2012 představil svůj koncept „prezidentského synoptikonu“, který vyjadřuje, jak moderní technologie (internet, kamery, odposlechy) vytvořily jistou rovnováhu sil mezi teroristy, vládou a občany. Teroristé sice díky technologiím získali mnoho možností, jak na své cíle útočit, ale vlády mají také nové způsoby obrany, přičemž jsou zároveň kontrolovány ze všech stran, jestli své moci nezneužívají. Goldsmith takto ilustruje neustálé vyvažování v rámci amerického politického systému, který se po mimořádném posílení exekutivy za Bushovy první administrativy opět stabilizoval již během jeho druhého funkčního období, takže Obamovi již nezbylo tolik démonů, proti kterým by mohl bojovat.

I přes odpor mocných členů Bushovy vlády byl absolutní zákaz mučení v USA potvrzen, a to i v případě katastrofické hrozby terorismu. Americký synoptikon v případě mučení zafungoval, mezinárodní kritiku často umožnil například zveřejněním informací nebo debatou nad přelomovými rozsudky Nejvyššího soudu a postupně omezil mnohé pravomoci, které si exekutiva v několika letech nejistoty po 11. září 2001 nově vydobyla. Goldsmith tvrdí, že vzhledem k interním postihům v rámci CIA se například použití tzv. waterboardingu nemůže v USA opakovat, protože ani armáda, ale ani tajné služby v čele se CIA, již prý nejsou ochotny nekriticky naslouchat vládním právníkům a riskovat postih vůči svým lidem. Otázkou nicméně je, zda k opakování podobných přehmatů a rozšíření mimořádných pravomocí de facto nedochází v jiných případech, například v rámci cíleného zabíjení teroristů bezpilotními letouny.

Každotýdenní Faculty Colloquium na Georgetown Law, kam jsem se  spolu s pár J.D. studenty dostal jako jediný LL.M. greenhorn. Kolokvium organizuje Carlos Vázquez, profesor na Georgetown Law a člen U.N. Committee on the Elimination of Racial Discrimination.  Věhlasné hlavy amerického ústavního a mezinárodního práva si na kolokviu kritizují vlastní texty. Od studentů se očekává to stejné, což nebývá úplně jednoduché. Na fotce např. Jack Goldsmith (Harvard), Ruth Wedgwood (Johns Hopkins), Marty Lederman (Georgetown), Jane Stromseth (Georgetown) a další.


Guantánamo je ok

Situace je nicméně komplikovanější, co se týče vojenských komisí určených pro souzení teroristů a dlouhodobých detencí lidí bez jejich formálního obvinění. Zdá se, že po čtyřech letech Obamovy administrativy nejen americká politická a právní elita, ale i mezinárodní společenství akceptovalo nutnost těchto institutů pro dlouhodobý boj s terorismem. Hlavní argument Goldsmithe, který jej nazývá nejdůležitější lekcí v rámci amerického ústavního práva poslední dekády, je ostatně ten, že k tomuto konsensu přispěli i liberálové a obhájci lidských práv jako Michael Ratner. Ti však svůj boj po deseti letech považují za prohraný.

Lidskoprávní aktivisté na jedné straně vyhráli případy před Nejvyšším soudem USA jako Rasul a Boumediene, které vedly k propuštění asi 700 z původních 900 vězňů na Kubě a soudy navíc stanovily přísné podmínky pro vojenské komise či tvrdé standardy práva na spravedlivý proces. Výsledkem však na druhé straně nebylo zrušení Guantánama, ale jeho legalizace a legitimizace. Jak uvedl soudce Kennedy v rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Boumediene, ve kterém označil původní Bushův zákon o vojenských komisích za protiústavní: „Naše rozhodnutí nepodrývá pravomoci exekutivy jakožto vrchního velitele vojsk. Naopak, výkon těchto pravomocí je obhájen, nikoliv nahlodán, když jsou potvrzeny soudní mocí.“ Po jedenácti letech války proti terorismu tak na Kubě zůstává až 170 vězňů bez soudního procesu nebo obvinění, někteří jsou souzeni vojenskými komisemi a dalších asi 2000 vězňů je drženo v Afghánistánu.

Konec války s terorismem je navíc i po jedenácti letech stále v nedohlednu, i když s takřka zdecimovaným velením al-Káidy a stahováním západních vojsk z Afghánistánu se „mír“ snad blíží. Obamův „boj s al-Káidou“, jak jeho administrativa přejmenovala Bushovu „Válku proti teroru“, nicméně na existenci „války“ staví své zdůvodnění legálnosti cíleného zabíjení teroristů bezpilotními letouny, proto přílišný spěch s vyhlašováním příměří očekávat nemůžeme.

Teroristy držené na Guantánamu tak zřejmě nečeká brzké propuštění, i když Obama svým věrným během prezidentské kampaně v roce 2008 slíbil jeho zrušení „do jednoho roku“. Stal se pravý opak a věznice na Kubě se má čile k světu. Náměstek ministra obrany USA odpovědný za Guantánamo se tak může chlubit studentům na Georgetown Law, že na diskuse o vhodných standardech zacházení s vězněnými teroristy si jej teď zve i Mezinárodní výbor Červeného kříže.



Lukáš Hoder s podporou Fulbrightovy komise absolvoval mezinárodní právo na Georgetown University ve Washingtonu a působí jako člen Centra pro lidská práva a demokratizaci v Brně. Je autorem knihy Transatlantické vztahy v době krize, kterou vydalo nakladatelství MUNI Press v roce 2009.

Tento text vychází z obsáhlejšího článku, který vychází v sobotních Lidových novinách 8. září 2012.
Celý příspěvek

07 září 2012

Common Law Review hledá kandidáty na pozici šéfredaktora dalšího čísla CLR

Common Law Review je odborný právnický časopis vydávaný v tištěné podobě pololetně spolkem Common Law Society. Jeho cílem je přiblížit, především prostřednictvím právní komparatistiky, české právnické obci systém angloamerického práva "common law", evropské právo a cizí právní systémy obecně. Smyslem je poukázat na jiné formy a možnosti právní regulace, než jaké jsou vlastní českému právnímu řádu. Common Law Review dává přednostně prostor k publikaci příspěvků studentů a mladých právníků.

Konkurz na pozici šéfredaktora je otevřen pro každého. Ideální uchazeč by měl již publikovat v nějakém právnickém odborném časopisu a jevit zájem o common law. Pozice šéfredaktora spočívá především ve zvolení tématu čísla, vedení a podpoře jednotlivých autorů, vedení celého čísla, přípravě čísla pro tisk a tisku čísla. Aby byl kandidát úspěšný, musí být spolehlivý, schopný pohotově reagovat a být neústupný, pokud si to situace vyžaduje.

Své přihlášky, životopis a motivační dopis mohou zájemci posílat na commonlawreview@gmail.com. Uzávěrka přihlášek je 21.9.2012.
Celý příspěvek

05 září 2012

Centrum dopravního výzkumu v.v.i. přijme právníka

Centrum dopravního výzkumu v.v.i. přijme do pracovního poměru právníka / právničku.

Náplň práce:

- právní podpora při zadávání veřejných zakázek, mezinárodní konsorciální smlouvy, podnikový právník

Požadavky:
- ukončené min. 5 leté VŠ vzdělání právnického směru
- min. 2 –letá praxe v oboru právo
- znalost problematiky zadávání veřejných zakázek veřejným zadavatelem
- výborná aktivní znalost Aj - slovem i písmem
- vynikající znalost práce s PC, MS WORD, EXCEL, ASPI
- flexibilita
- samostatnost

Nabízíme:

- výborné finanční ohodnocení, reprezentativní pracovní prostředí, renomovaný zaměstnavatel, benefitní program

Přihlášky zasílejte na e-mailem na adresu : vlasta.stankovova@cdv.cz. Ukončení přijímání přihlášek bude 15.10.2012 o 12.00 hod.
Celý příspěvek

04 září 2012

Nabídka zaměstnání na Ministerstvu vnitra, Odbor bezpečnostní politiky

Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnostní politiky, hledá právníka.
Podrobnosti dále v postu.

Náplň práce:
Nabízíme zajímavou a tvůrčí práci v oblasti vnitřní bezpečnosti státu, přípravu právních předpisů a koncepčních materiálů, tvorbu právních stanovisek. Primární zaměření na oblast bezpečnosti silničního provozu, obecní policie, soukromých bezpečnostních služeb, zbraní a problematiky související. Vedení správního řízení.

Požadujeme:
Ukončené magisterské studium práv, dobrou znalost AJ, uživatelskou znalost PC, aktivní přístup, schopnost práce v týmu. Součástí přijímacího řízení je absolvování psychotestů.

Nástup možný k 1.11.2012. Pracovní poměr na dobu neurčitou. Strukturovaný životopis společně s motivačním dopisem zasílejte na: straznik(zavináč)mvcr.cz
Celý příspěvek

01 září 2012

Letní střípky (hosté, trička a štěnice)

První kaštany, jeřabiny a studená voda venku naznačují, že se sluší ukončit letní okurky. A také přivítat zářijového hosta, kterým je Lukáš Hoder. Lukáš vystudoval právo a mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě. Působil jako právník na Úřadu vlády ČR a v roce 2009 spoluzaložil první české Centrum pro lidská práva a demokratizaci. S podporou Fulbrightova stipendia absolvoval LL.M. na Georgetown University ve Washingtonu, DC se zaměřením na řešení mezinárodních právních sporů. Na Georgetown Law působil i jako Global Teaching Fellow. Nyní se coby research assistant se na International Law Institute ve Washingtonu podílí na přípravě casebooku o investičních arbitrážích pro Oxford University Press. Myslím, že se můžeme těšit na spoustu zajímavých příspěvků.

Návdavkem několik letní střípků. Předně je mi líto, že Jiné právo neposkytuje kompletní servis. Coby dnes již postarší autoři jsme prostě ještě nepochopili, že dnešní omladina do ničeho delšího tří stránek nejde. Jak naznačuje přiložený komiks, který ke mně doputoval a dost mě rozesmál, pokud chce David napříště doporučovat nějakou literaturu, nechť dodá i odpovídající výcucy!

 Málem jsem se stal porotcem v trestním řízení v oxfordském Crown Court (porotní soud prvního stupně pro závažné trestné činy). Mé srdéčko perverzně zajásalo nad obsílkou, vyzývající mě se dostavit počátkem listopadu k soudu a stát se porotcem. Podobnou obsílku může v průběhu let dostat každý, kdo má v Anglii registrovaný trvalý pobyt: adresáty losuje počítač podle aktuálních voličských seznamů. Má fantasie se rozjela na plné obrátky: konečně si vyzkouším 12 rozhněvaných mužů v praxi. V reáliích současného obsazování anglických porot tedy spíše cca 7 žen v domácnosti a 5 důchodců, ale jistě stále rozhněvaných. Podařilo by se mi nenápadně přesvědčit jak anglického důchodce, tak ženu v domácnosti indického původu, o (ne)vině obžalovaného? Mé sociologicko/psychologické hrátky in spe bohužel zhatila podmínka, že v porotě může zasedat pouze ten, kdo měl na území Spojeného království trvalý pobyt nejméně po dobu pěti let. Škoda…

Když minulý rok Jirka Přibáň v jednom ze svých esejů v knize „Právo a dobro v ústavní demokracii“ s lítostí psal, že leckterý absolvent právnického studia považuje i dnes Radbruchovu formuli za „motoristickou soutěž“, patrně netušil, jak hluboce jeho stesky promění vnímání právní filosofie u právnického dorostu. Jak řečená formule, tak i jiné hvězdy právní filosofie (namátkou I. Kant, J. Habermas, J. Rawls či N. MacCormick) totiž v mezidobí získaly takovou popularitu, že je studenti práv chtějí nosit na svých prsou. Značková trička jsou „out“, Radbruchova formule je „in“: k prohlédnutí i objednání zde.

S otevřenou pusou jsem si přečetl článek na „Ukáčku“ (studentský portál Univerzity Karlovy). Jde o příspěvek do debaty na téma kvality univerzitních kolejí UK z pohledu zahraničních studentů. Zdá se, že když přijedou na UK studenti ze západní Evropy, bývají kvalitou univerzitního ubytování překvapeni, spíše v tom negativním směru. Odpověď Kolejí a menz UK v článku „Hostivař zamořili štěnicemi sami studenti, tvrdí správci kolejí“ mi ale vyrazila dech. Dovolím si ocitovat:

Štěnice zpravidla zavlékají sami zahraniční studenti pocházející většinou ze zemí bývalého SSSR,“ vysvětlil […] vedoucí provozního útvaru Kolejí a menz Univerzity Karlovy. […] problém se štěnicemi třeba řešit systémově. Studenti z některých zemí jsou prý na štěnice z domova zvyklí. Sestěhovat je k sobě by ale mohlo být ostatními považováno za segregaci, uvedl Bém. „KaM proto volí kompromis a většinu studentů programu Erasmus stěhují do Hostivaře, aby byla zamořena pouze jediná kolej,“ vysvětlil bývalý ředitel, proč jsou zahraniční studenti záměrně sestěhováváni na hostivařskou kolej, kde se štěnice dlouhodobě vyskytují.

Dvakrát jsem si ten článek přečetl. Poté jsem zkontroloval datum jeho publikace (2. 7. 2012 není Apríl). Stále si nejsem jist, jestli to, jak to chápu, chtěl autor výroku skutečně říct, ale pokud ano, pak mi nezbývá než zůstat v němém úžasu: Erasmus štěnice sestěhovat s podlidmi z bývalého SSSR na jednu kolej do izolace, aby zahraniční špína nenakazila Čechy? To je schopen někdo vypustit v roce 2012, nedej Bože zrealizovat? Pomoc...
Celý příspěvek