Helena Bončková: Evropské právo nahlížené z krkonošských hřbetů

Jako lákadlo pro ty z Vás, kdo uvažují, jak strávit část prázdnin příští léto...

Studentská organizace Common Law Society letos uspořádala letní školu zaměřenou na právo Evropské unie – „EU Law: The View from a Mountain“. Bylo tomu tak poprvé a hned úvodem nutno podotknout, že to byla premiéra vyloženě úspěšná. Dva červencové týdny strávené pod krkonošskými vrcholy ve Špindlerově mlýně rozhodně nelituji. Letní škola si svým obsahem a kvalitou přednášejících v ničem nezadala s obdobnými letními školami pořádanými v Budapešti (Weilerova „Total Law“) nebo ve Florencii („Academy of European Law“), které jsem v předchozích letech měla rovněž možnost absolvovat. Naopak v mých očích je dokázala v mnohém překonat.

Osobně mě nadchla už samotná představa kvalitní letní školy v České republice. Byť chápu, že pro mnohé je cestování za novými poznatky do atraktivních destinací v zahraničí lákavou vidinou, v mém případě však byly prázdninové tužby po roce stráveném v zahraničí přesně opačné. Cena letní školy ve výši 12 600,- Kč mi přišla přiměřená, většina studentů si ji navíc při troše šikovnosti může nechat proplatit z univerzitních stipendijních fondů. Proces přihlášení a veškerá administrativa byla sympaticky jednoduchá. Ke stručné elektronické přihlášce stačilo zaslat životopis a případná doporučení. O letní školu byl zájem hned napoprvé, přijata byla zhruba třetina přihlášených uchazečů. Mezi účastníky převládali čeští a slovenští studenti, i když většina z nich primárně studovala v zahraničí. Druhá půlka účastníků však byla umně vybrána z řady dalších členských států EU, Číny a Tajwanu. Ve výsledku tak o zajímavé diskuze a různorodost pohledů a názorů nebyla nouze. Vyučujícím jazykem byla samozřejmě angličtina.

Hlavní kurz věnovaný veřejnému právu EU byl přednášen Janem Komárkem a společně s prakticky orientovanými semináři vedenými odborníky z praxe pro mne představoval jednoznačně nejzajímavější bod programu. V tomto ohledu mám za to, že krkonošská letní škola předčila i výše uvedené kurzy v Budapešti a Florencii. V Budapešti jsem komplexnější a jednotlivá témata spojující kurz postrádala, v důsledku čehož se někteří přednášející ve svém výkladu překrývali. Ve Florencii mne obdobný kurz věnovaný konstitucionalizaci unijního práva příliš nenadchnul, byť byl přednášen charismatickým Franzem Mayerem, v zásadě se však jednalo o základní kurz z dějin evropské integrace a základů unijního práva. Komárkův kurz byl naopak jednoznačně pokročilý, zároveň však dostatečně komplexní a zasazený do policko-právního kontextu. V probírané látce se tak neztratili ani studenti politických věd ani právníci.

Nesrovnatelnou výhodou oproti jiným letním školám byl příjemný mix teorie a praxe. Hlavní kurz byl doplněn tematickými semináři s odborníky z praxe, jmenovitě s vedoucí oddělení Senátu ČR pro EU Adélou Šuchmanovou, advokátem Petrem Břízou, soudcem Janem Passerem, vládním zmocněncem pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU Martinem Smolkem nebo vedoucím odboru unijního práva ministerstva zahraničních věcí Emilem Rufferem. Nevýhodou těchto seminářů mohlo být jejich zasazení do českého kontextu, čímž v očích zahraničních účastníků letní školy patrně ztrácely na atraktivitě. Hlavní kurz byl dále doplněn specializovaným kurzem Michala Bobka, jenž se věnoval vnějším limitům unijního práva, a dále několika přednáškami z úst hostujících vyučujících, konkrétně Damiena Chalmerse, Stefana Van den Bogaerta, Florise de Witte, Alexandra Saydé, Mateje Avbelje a Alicie Hinarejos. Ve výsledku tak byl program bohatý jak na témata, tak na diskuze se zahraničními přednášejícími zvučných jmen, a to vše ve vyloženě neformálním a sympatickém prostředí krkonošské boudy. V mých očích bylo jedinou pihou na celkové kráse programu možná zbytečně překrývající se téma měnové krize (Chalmers, Bogaert, Hinarejos). Na druhou stranu je třeba otevřeně přiznat, že problematika měnové unie mým šálkem čaje není, byť se momentálně nepochybně jedná o „být či nebýt“ současné unijní politiky.

Jednoznačným pozitivem letní školy byla skutečnost, že se většina přednášek odehrávala na čerstvém vzduchu. Sluncem spálené nosy tak střídala lehká epidemie rýmiček a naopak, ale už kvůli těm výhledům na zelené vrcholky to stálo za to. Jednotlivé kurzy byly doplněny řadou doprovodných studijních materiálů, i když pouze v elektronické podobě. Svým objemem si však nezadaly se standardními semestrálními univerzitními kurzy. Materiály byly navíc dostupné v dostatečném časovém předstihu, takže se do nich ti poctiví studijní nadšenci mohli zakousnout již několik týdnů před zahájením letní školy. Skutečným nočním ptákům a na studentské párty a krkonošské krásy vysoce odolným jedincům se pak mohlo podařit na četbu vyšetřit i několik hodin v průběhu samotné letní školy. Zajímavou třešničkou na dortu oficiálního programu představoval moot court, do něhož se mohli přihlásit všichni účastníci letní školy. Pro velký zájem však nakonec soutěžily pouze čtyři dvoučlenné týmy. Pro mne osobně byla účast v moot courtu premiérová a trochu intenzivnějšího studijního zápřahu rozhodně nelituji. Byla to po všech stránkách přínosná zkušenost, stejně jako celá krkonošská letní škola unijního práva. Takže suma sumárum: palec nahoru!

Text byl publikován v prázdninovém čísle Bulletinu Centra pro lidská práva a demokratizaci, s jehož obsahem se můžete seznámit zde [PDF].