Nový kodex a stará judikatura

S přijetím nového kodexu, ať již trestního zákoníku nebo občanského zákoníku, jistě automaticky nepadá možnost aplikace staré judikatury, vykládající kodex předchozí. Ostatně takové komentáře k novému trestnímu kodexu jsou staré judikatury, tedy judikatury vykládající předchozí kodexy, plné. Co ale když soudce dospěje k závěru, že stará judikatura není na nový kodex použitelná? Za jakých okolností může soudce bez dalšího starou judikaturu pominout? Tato otázka není jen akademická, ale je otázkou zákonného soudce. Pokud totiž bude namísto staré judikatury vytvořen nový judikát, může ho vytvořit malý senát nebo naopak velký/rozšířený senát NS/NSS.

Povinnost iniciovat proceduru sjednocovacího mechanismu jistě nevzniká, pokud dojde ke změně interpretovaného zákona. V takovémto případě autorita předchozího judikátu padá, neboť normativní síla judikátu je vždy spojena s právním předpisem, který judikát vykládá. Otázkou může být, jak postupovat, pokud soud vykládá formálně nové ustanovení, neboť obsažené v novém nebo novelizovaném zákoně, interpretované ustanovení je však obsahově stejné s ustanovením předchozího zákona, na které dopadá stará judikatura. V takovémto případě by mělo být rozhodující, zda systematický výklad nebo účel nové normy v kontextu nového zákona odůvodní odchýlení se od dosavadního výkladu. Pokud ano, není důvod iniciovat velký/rozšířený senát. Pokud nikoliv, jde o prostý nesouhlas soudce s dosavadní judikaturou, neboť skutečnost změny zákona sama o sobě není pro soudcovy úvahy rozhodná. Z tohoto také plyne vhodnost používat starou judikaturu interpretující srovnatelné normy, s níž je spojena celková kontinuita vývoje práva bez ohledu na změny práva ve formálním smyslu.