Pokud jste se rozhodli
vydat se na dobrodružnou cestu psaní doktorské dizertace, ocitáte se
v rizikové zóně, v níž každou chvíli může zaznít variace na otázku:
„A jakou metodologii na to používáš?“ Někteří
místo odpovědi zalapají po dechu, ti otrlejší možná začnou z paty tahat
termíny jako analýza, dedukce nebo komparace a možná se najdou i tací, kteří
ledabyle prohodí zcela samozřejmou odpověď: „Sednu a píšu.“ Je nepochybné a smutné zároveň, že ani
v jednom případě se tazatel vlastně nic nedozví. Proč k tomu však často dochází? Proč na
otázky stran metodologie našeho výzkumu vlastně vůbec nejsme připraveni? Proč
možná ani netušíme, co si pod pojmem metodologie máme představit? Nechci se
pídit po skutečných příčinách tohoto neblahého stavu, ale zdá se mi vhodné,
abychom proti nic neříkajícím reakcím začali zlehka bojovat alespoň tím, že o
metodologii v právním výzkumu budeme diskutovat.
Následující post berte
prosím jako skromný příspěvek do debaty ohledně metodologie. Poznatky níže
představené samozřejmě nepochází z mé hlavy, ale usadily se tam na základě
absolvovaných seminářů a průzkumu zahraniční literatury. Knížky a články, které
jsem měla v ruce, s pojmem metodologie zachází vždy trochu odlišně a
používají jinou kategorizaci, všechny se ale shodnou, že metodologie neznamená
nějaký konkrétní recept či seznam jasně daných kroků k napsání
právně-akademického textu. Metodologii bychom měli vnímat spíše jako cestu
k zodpovězení výzkumné otázky (kterou je třeba pečlivě naformulovat), jako
přístup, který naši práci od začátku do konce ovlivňuje, případně jako žánr,
jehož prvky si při práci půjčujeme.
Podle mého názoru není
úplně nutné, abychom byli schopni přesně označit metodologický přístup, ke
kterému se chceme hlásit. Navíc ani není třeba se vejít do škatulky jedné
metodologie. Metodologické žánry se totiž mohou překrývat, různě kombinovat, vycházet
jeden z druhého, stavět na sobě apod. Co se mi ale jeví jako dost
užitečné, je vědět, jaké metodologické přístupy mohou existovat a čím se ten
který žánr vyznačuje. Pokud totiž budeme mít alespoň přehled o různých
odstínech metodologie, lépe si uvědomíme, čím se vyznačuje náš vlastní postup.
Je dobré připomenout,
že metodologický přístup je na jednu stranu otázka osobní volby při zkoumání
toho, jak vyřešit výzkumný problém/zodpovědět výzkumnou otázku. Na stranu
druhou však je třeba vnímat, že určitá metodologická perspektiva může ovlivnit
už samotný výběr výzkumné otázky, a naopak některé výzkumné otázky si samy
říkají o určitou metodologii.
Ještě před tím než
začneme zkoumat konkrétní metodologické žánry, je dobré se zamyslet nad
rozlišením nějakého základního postoje k řešenému problému.
Například můžeme
rozlišovat přístup interně zaměřený a přístup vystavený externím standardům.
První přístup chce ukázat, jaké právo je, a dívá se na něj z vlastního
právního pohledu. Druhý přístup je hodnotící, snaží se právo posoudit ve světle
mimoprávních hodnot či určitých názorů.
Z trochu jiného
úhlu pohledu můžeme rozlišovat přístup analytický na jedné straně a přístup
normativní na straně druhé. Analytický přístup zkoumá, jaké právo je a proč je
takové, jaké je. Přístup normativní se snaží právo posuzovat kriticky a
navrhuje jeho změny vzhledem k určitým principům, hodnotám nebo postojům.
V praxi samozřejmě
i odlišné přístupy mohou být kombinovány a mohou na sebe navazovat. Při naší
vlastní práci je ale minimálně užitečné si v jednotlivých fázích uvědomit,
co děláme – jestli popisujeme stav nebo navrhujeme změny, a rovněž je dobré
myslet na to, jestli se na právo díváme zevnitř, anebo jestli na něj nahlížíme
prizmatem jiné disciplíny.
Na jednom
metodologickém semináři nám zase kladli na srdce, že si při vlastním bádání
musíme vždy uvědomit, na jakém právně-filosofickém základě naši práci stavíme –
zda je to iusnaturalismus, pozitivismus, anebo kritický přístup.
Pokud jde o konkrétní
metodologické žánry, žádná jejich oficiální kategorizace či typologie
neexistuje. Každá kniha či příručka se drží trochu jiné systematiky. Pro účely
tohoto postu jsem se rozhodla vytvořit systém vlastní, který odráží to, jaký
dojem v mé hlavě všechny ty moudré knihy zanechaly. Opět upozorňuji, že
hranice mezi navrženými kategoriemi jsou velmi neostré. Některé metodologie se
kryjí, některé kombinují, některé na sebe navazují či vycházejí jedna
z druhé. Zaškatulkování konkrétní práce pod určitou metodologickou nálepku
je pak závislé na našem vnímání, citu, zkušenostech a úhlu pohledu.
Z jakých
metodologií, metodologických přístupů či metodologických žánrů tedy máme na
výběr? Jako tři hlavní kategorie navrhuji používat následující: doktrinální
přístup, hodnotový přístup a interdisciplinární (kontextový) přístup.
I.
Doktrinální
přístup
Doktrinální přístup, či
chcete-li hezky nečesky „black-letter approach“, je právní metodologií zcela
tradiční a hádám, že většina právně-akademické produkce v našich končinách
se tohoto přístupu pevně drží. Tento přístup chápe právo jako samostatný a
soběstačný systém, který není závislý na jiných disciplínách. Dívá se na něj zevnitř
ve snaze najít konzistentnost a provázanost jednotlivých pravidel,
systematizovat je a racionalizovat právo jako celek. Pokud už do tohoto
přístupu vplují nějaké hodnoty, pak jsou to hodnoty, které lze označit za
logické či racionální, jako je např. soudržnost, logická bezrozpornost nebo
jistota.
II.
Hodnotový
přístup
Pod hodnotový přístup
můžeme zařadit velké množství metodologických žánrů, které právo ukazují anebo
posuzují prizmatem konkrétně určené hodnoty, postoje, ideje, principu,
světonázoru apod. Ze základního právně-filosofického pohledu mohou stavět na
iusnaturalismu či právním pozitivismu, anebo naopak vystupovat proti nim. Právě
podle dané hodnoty nebo postoje můžeme identifikovat například následující
žánry.
a)
Liberalismus
Liberalismus hodnotí
právo s odkazem na liberálně-politickou teorii. Jako základní myšlenky
v tomto přístupu vystupují univerzální práva, autonomie, rovnost anebo
demokracie.
b) Feminismus
Feminismus v právu
nabízí širokou paletu perspektiv. Když to velmi zjednoduším, feminismus zkoumá
právo po ose genderu, vidí ho jako sociální konstrukt, na který nahlíží
„genderově nastavenými“ brýlemi, a nabízí kritický pohled na zdánlivě neutrální
charakter práva. Ostatně praktickou ukázku můžeme najít i v archivu tohoto blogu.
c)
Teorie
Queer
Teorie Queer reaguje na
feminismus a kritizuje jeho binární pohled na pojem genderu a sexuality.
d) Marxismus
Marxismum (opět velmi
velmi zjednodušeně) kritizuje právo jako systém, který chrání a konzervuje
zájmy vládnoucí třídy. Zaměřuje se na mocenské vztahy a snaží se odhalit
příčiny strukturální nerovnosti ve společnosti.
e)
Postmodernismus
(Poststrukturalismus)
Pod označením
postmodernismus se opět může skrývat velké množství proudů, podle kterých právo
není ani logické, ani systematické, ani soudržné. Snaží se rozbít tradiční
právní koncepty a společenské struktury a ukázat je v jiném světle.
f)
New
Governance
Pojem New Governance se
váže k přístupu, který se dívá mimo tradiční právní instituty. Snaží se
vysvětlit procesy a postupy, které mají nějakou normativní dimenzi, ale jejich
vznik nepodléhá tradičním formálním mechanismům.
g)
Kritický
přístup
Mezi kritické přístupy můžeme
zahrnout např. výše uvedený feminismus, teorii queer nebo
postmodernismus/poststrukturalismus. Dále sem patří dva výslovně kritické
proudy: tzv. Kritická teorie, navázaná na Marxe, Kanta, Hegela, Webera či
Freuda, a Kritická právní studia (Critical Legal Studies) – proud, který vznikl
v USA v 70. letech 20. století a který čerpá inspiraci od Marxe,
Foucaulta a také z amerického právního realismu.
III.
Interdisciplinární
přístup
„Právo v kontextu
X“, případně „Právo a Y“ – pokud právo propojíme s dalšími vědními
disciplínami, objevíme další várku rozličných metodologických přístupů.
Propojení může spočívat v tom, že se na právo budeme dívat očima jiné
disciplíny, případně v právu můžeme hledat odrazy jiného oboru anebo
použijeme metodologický aparát jiné disciplíny na zkoumání právních jevů. Mezi
již etablované přístupy můžeme zařadit následující:
a)
Právo
a politická věda
Právo ve spojení
s politologií, případně mezinárodní právo ve spojení s teorií
mezinárodních vztahů skýtá různé přístupy k nahlížení na právní pořádek
jako na právní systém a zároveň politický systém. Tato disciplína pak
samozřejmě může zahrnovat i další podproudy a může právní a politický systém
hodnotit ve světle dalších žánrů, jako je feminismus, liberalismus nebo třeba
poststrukturalismus.
b) Právo a ekonomie
O právu a ekonomii již
na tomto blogu byla řeč mnohokrát. Jen připomenu, že v tomto přístupu
můžeme nalézt proud, který hodnotí právní systém a jeho instituty podle měřítka
efektivnosti a navrhuje, jak právo změnit, aby bylo efektivnější. Další
možný proud zkoumá, do jaké míry právo reflektuje ekonomické uvažování.
c)
Právo
a sociologie
Právo a sociologie
stojí na hlavní myšlence, podle které není možné zkoumat právo, aniž bychom
chápali společnost, v níž právo funguje. Tento přístup staví právo, právní
instituty a právní analýzu do společenského kontextu. Nabízí také techniky a
metody, kterými se můžeme dívat na právo a jeho dopad na společnost, případně
zkoumat „právo v akci“.
d) Právo a literatura
Velmi zajímavé poznatky
může přinést právo a literatura. V této oblasti můžeme najít dva hlavní
proudy: „právo v literatuře“ zkoumá, jaký způsobem se právo, pravidla,
právníci anebo otázka spravedlnosti objevují v literárních dílech; „právo
jako literatura“ pak zkoumá právní texty, rozsudky či rozhodnutí a hodnotí je
měřítkem literární teorie či literární kritiky.
Atd.
Pokud jste dočetli až
sem, gratuluji a děkuji za trpělivost. Tento přehled samozřejmě nepokrývá
všechny přístupy, ale pro začátek snad ukazuje, co všechno si můžeme pod pojmem
metodologie představit. Závěrem mi dovolte několik otázek:
- Překvapilo vás, co jste
se dozvěděli?
- Je nějaký metodologický
žánr, který považujete za zásadní, ale ve výčtu chybí (tedy kromě žánru
„poznámky z četby“, protože to je přístup, který byl zvolen pro napsání
tohoto postu)?
- Víte o konkrétních
článcích, knihách, statích či jiných akademických textech z pera českých
právníků, v nichž by se daly vysledovat prvky některého z výše
uvedených přístupů?
- Jaká je odpověď na
základní otázku Života, Vesmíru a vůbec?
***
Moudré knihy, ze
kterých jsem vycházela:
- Mark Van Hoecke:
Methodologies of Legal Research. Oxford : Hart Publishing, 2011.
- Caroline Morris, Cian
C. Murphy: Getting a PhD in Law. Oxford : Hart Publishing, 2011.
- Tamara Hervey, Robert
Cryer, Bal Sokhi-Bulley, Alexandra Bohm: Research Methodologies in EU and international
law. Oxford : Hart Publishing, 2011.
- Mike McConville, Wing Hong Chui: Research Methods for Law. Edinburgh : Edinburgh University Press, 2007.