Its name is SPECTRE

Ernst Stavro Blofeld, nejslavnější padouch a protivník Jamese Bonda, a stejně tak i jeho zločinecká organizace SPECTRE, chybí ve světě agenta 007 už více než 40 let. O autorská práva k této části bondovského světa se totiž od šedesátých let soudili tvůrce Bonda Ian Fleming a jeho spolupracovník/scénárista Kevin McClory. Nakonec z toho byl nekonečný spor, který pravidelně ústil v dlouhé soudní tahanice ve Velké Británii a USA.

Spory se nicméně po padesáti letech podařilo urovnat v roce 2013, čehož výsledkem je blížící se film SPECTRE s Danielem Craigem, ve kterém hlavní roli hraje zločinecká organizace stejného jména a ústředního padoucha ztvárnil charizmatický Christopher Waltz. Proč je ale u Waltzovy role uvedeno “Franz Oberhauser” a ne Blofeld?

Následuje finální trailer k filmu SPECTRE, který má mít v ČR premiéru 5. listopadu.

Boj o Thunderball

Autor příběhů o Bondovi Ian Fleming připravoval na konci 50. let scénář k prvnímu serióznímu bondovskému filmu, k čemuž přizval filmaře Kevina McCloryho a scénáristu Jacka Whittinghama. Během deseti měsíců byl napsán scénář nazvaný Longitude 78, ale Fleming scénář zřejmě filmovým producentům ani nenabídl, odjel na své jamajské sídlo Goldeneye a scénář přepsal do knihy Thunderball. Tu následně vydal bez uvedení ostatních spoluautorů a vysloužil si samozřejmě žalobu od McCloryho u britských soudů. S ohledem na tyto spory se producenti Albert Broccoli a Harry Saltzman následně rozhodli nejdříve natočit jako první bondovku film Dr. No (1962)

McClory u londýnského soudu tvrdil spoluautorství knihy Thunderball a mimo jiné i autorství postavy Blofelda a organizace SPECTRE. Nemocný Fleming, který o rok později v roce 1964 zemřel, uzavřel s McClorym smír, ve kterém McClorymu přiznal náhradu škody a “producing credit” ve výši 35 tis. liber (dnes asi 1 milion dolarů). Součástí bylo prý i ujednání, podle kterého se veškerá práva k Thunderball měla McClorymu postoupit až za 10 let. 

Filmoví producenti oficiálních bondovek ze společnosti Danjaq a studia MGM tak po ukončení sporu natočili bondovku Thunderball (1965), ale boje o konkrétní rozsah autorských práv mezi oficiálním světem Bonda a McClorym trvaly dalších několik dekád. V 70. letech se McClory pokusil natočit film James Bond of the Secret Service a později společně se studiem Paramount také připravoval film Warhead. Oba pokusy ale zastavily soudní žaloby. V 80. letech chtěl McClory využít smíru z roku 1963 a svých (zřejmě postoupených) práv k příběhu Thunderball. Opět se ale dostal do soudního sporu, i když tentokrát už uspěl a byla mu soudně přiznána veškerá práva k Thunderball včetně postavy Blofelda a organizace SPECTRE. Výsledkem byl remake filmu Thunderball se stárnoucím Seanem Connerym a mladou Kim Basinger nazvaný Never Say Never Again (1983), který byl produkovaný právě McClorym.

Tento film přitom není započítáván mezi “oficiální” snímky s Jamesem Bondem a ve své době soutěžil s “oficiální” bondovkou Octopussy (1983) s Rogerem Moorem.

SONY v. MGM

McClory pak na další šanci čekal až do konce 90. let, kdy se s ním rozhodlo spolupracovat studio SONY, které chtělo vybudovat konkurenční sérii o Jamesi Bondovi. Proti tomu vystoupili oficiální producenti Bonda z MGM a Danjaq, když žalovali SONY u federálního soudu v USA o 25 milionů dolarů. Následně protistranu žalovalo i SONY, ale soudy nakonec zakázaly SONY začít “alternativní” film o Bondovi natáčet a obě strany v roce 1999 uzavřely smír. Ve sporu pokračoval jen McClory, který žádal náhradu za zásah do autorských práv.

McClory tvrdil, že veškeré filmy o Bondovi jsou do jisté míry založeny na jeho scénáři k Thunderball, protože Flemingův “literární Bond” byl nesympatickou postavou pijana, který pro filmové plátno nebyl použitelný. Kvalitativní změnou byl právě McCloryho “filmový Bond” zachycený ve scénáři k filmu Thunderball. McClory si tak ve sporu nárokoval postavu “filmového Bonda”, Blofelda, organizace SPECTRE a téma jaderného vydírání. McClory následně vyjmenoval osm filmů o Bondovi, které do jeho autorských práv zasáhly. 

Okresní soud v Kalifornii ale žalobu shodil ze stolu kvůli její opožděnosti (tzv. “laches”).

On the substance of the laches issue, the court concluded that McClory had known of the alleged infringement since at least 1961, and that his only suit to enforce any rights against Danjaq was the 1976 litigation, which was unrelated to the claims presented here. Thus, there had been a delay of at least twenty-one years-and more likely, thirty-six years-between McClory's knowledge of the potential claims and the initiation of litigation. The court went on to conclude that Danjaq had presented “overwhelming and uncontroverted evidence of substantial prejudice due to McClory's delay.”

McCloryho odvolání doputovalo k United States Court of Appeals for the Ninth Circuit, jehož rozhodnutí je zde a stojí za to. Citace z Bonda, veselé prupovídky, atd. Např.: 

Every so often, the law shakes off its cobwebs to produce a story far too improbable even for the silver screen - too fabulous even for the world of Agent 007. This is one of those occasions, for the case before us has it all. ...

More specifically, this case arises out of an almost forty-year dispute over the parentage and ownership of a cultural phenomenon:  Bond. James Bond.

Odvolací soud nicméně potvrdil rozhodnutí první instance, když uvedl, že McClory skutečně se svým nárokem “zaspal”. Mimochodem, soud si jako citaci na začátek svého rozsudku zlomyslně zvolil epitaf z bondovky For Your Eyes Only (1981): "We have all the time in the world."

Jinak institut “laches” je velmi zajímavý. Nezáleží na konkrétní délce doby, kdy se o své právo nehlásíte, ale na konkrétních okolnostech. Nelze čekat do nekonečna, jestli žalobu podat, ale zase je prý možné vyčkávat na vlastní posouzení, zda se spor u soudu ekonomicky vyplatí. Propásnout “právo podat žalobu” přitom můžete za jistých okolností i přesto, že jste svůj nárok zažalovali v rámci promlčecí doby.

Elements of laches include knowledge of a claim, unreasonable delay, neglect, which taken together hurt the opponent. 

McCLory svůj boj o Bonda tedy nakonec prohrál. Zemřel v roce 2006 a v roce 2013 byla jeho práva prodána “nepřátelům”, tedy společnosti Danjaq a studiu MGM. Postava Blofelda a organizace SPECTRE se tak dostaly zpět do “oficiálního” světa Jamese Bonda.

Twist

A mimochodem, pro roli Blofelda byl původně vybrán Jan Werich. Opravdu! Werich měl hrát ve filmu You Only Live Twice (1967), ale po jeho příjezdu do studií Pinewood ve Velké Británii prý připomínal spíše "a poor, benevolent Santa Claus", a tak byl vyměněn. S nástupem Christophera Walze do role hlavního zloducha by tak Werich mohl získat jisté zadostiučinění. Waltz s plnovousem taky působí jako docela příjemný chlapík…

Nicméně Walz nehraje Blofelda, ale Oberhausera, a to přesto, že padesátileté právní spory již byly vyřešeny smírně a nic by nebránilo návratu ztraceného zlosyna. Jedinou trochu oficiální poznámku jsem k tomu našel od litigačního advokáta z chicagské pobočky BakerHostetler, který za McCloryho rodinu vyjednával smír s MGM z roku 2013. William K. Kane k nejnovější bondovce SPECTRE uvedl následující: “The title certainly raises the specter of Blofeld's return.” Nuž, tak uvidíme.