Rušení poplatků v krajích: ne tak zhurta...

V dnešních Hospodářských novinách mi vyšel článek, kde se zamýšlím nad tím, zda plánu sociálních demokratů na faktické anulování zdravotnických poplatků prostřednictvím kompenzace z krajského rozpočtu opravdu nic nestojí v cestě. Já si to totiž nemyslím. Budu vděčný i za Vaše postřehy.


Rušení poplatků a naše ústava
Statisíce lidí prý mají v krajských nemocnicích přestat platit poplatky u lékaře a v lékárnách, které pod krajské nemocnice spadají. Alespoň tak si to sociální demokraté představují po vyhraných krajských volbách. Namísto pacientů by napříště měl poplatky odvádět kraj.

Podle dosavadních vyjádření sociální demokracie už této změně nemůže nic zabránit. Skutečně? Tak se na to podívejme očima práva.

Rovní a rovnější?

Hospodářské noviny už informovaly o tom, že se soukromí lékaři nyní chystají poplatky hradit ze svého, aby si tak udrželi pacienty, kteří by jinak mohli přejít k "bezplatné" konkurenci v krajských zařízeních.

V ještě zřejmějším dilematu jsou lékárny. No řekněte sami. Změnu lékaře kvůli třiceti korunám si možná pořádně rozmyslíte. Neprošli byste se ale raději o několik kroků dál, jen abyste v lékárně nemuseli zaplatit více peněz?

Tady by měl nastražit uši český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. A spolu s ním také Evropská komise. Je pravda, že zdravotnictví stojí v mnoha ohledech mimo působení práva hospodářské soutěže. Své o tom vědí například fondy zdravotního pojištění v Německu, které před několika lety prohrály spor před Evropským soudním dvorem.

Soud tehdy rozhodl, že mezi fondy ve skutečnosti neprobíhá žádná soutěž, poněvadž jsou podmínky nastaveny pro všechny stejně.

To však neznamená, že by v oblasti poskytování zdravotní péče mohla veřejná moc - tedy i kraje - zavádět neodůvodněnou diskriminaci tím, že zvýhodní některé poskytovatele zdravotní péče. Obzvlášť za situace, kdy spolu tito poskytovatelé vzájemně soutěží. Nebo snad mají soukromý lékař či privátní lékárna doplácet ze svého na nápady politiků?

Zbrojit by také měli začít právníci zabývající se vedením sporů před Ústavním soudem. Naše ústava totiž zakazuje nerovné zacházení ze strany veřejné moci obecně, bez ohledu na to, zda se jedná o ekonomické vztahy nebo nikoliv.

Právo, nástroj rozumu

V obecné rovině je vždy nebezpečné, když se právníci (a především soudy) chtějí míchat do politiky. Sociální demokraté se teď mohou opírat o drtivý výsledek voleb, které byly formulovány jako referendum o vládních reformách, včetně poplatků.

Pokud je však právo nástrojem rozumu, které má korigovat vášně politiky, pak právě nastala chvíle, aby právníci šlápli na brzdu.

PS: Ještě bych rád uvedl na míru svoji charakteristiku, připojenou redaktory HN pod článkem. Na Univerzitě v Oxfordu nepřednáším, ale pouze vyučuji v tutorialech a seminářích.