Proč nejsou mezi kandidáty do Senátu právníci?
I během probíhajících senátních voleb si můžeme všimnout jevu, který může mít co do činění s nedobrým stavem českého právního řádu. Mezi senátory i senátními kandidáty se prakticky (až na několik málo výjimek) nevyskytují právníci. Mezi kandidáty dominují lékaři a inženýři. V Poslanecké sněmovně není situace o mnoho lepší. Naproti tomu v USA je právnické vzdělání v Kongresu pravidlem. Též prvorepublikoví právníci tvořili notnou část tehdejšího Národního shromáždění. Neříkám, že by se kvalita politiky musela nutně zlepšit zvýšením počtu právníků v parlamentu (mohla by se ale snad alespoň trochu zlepšit kvalita právního řádu?), současný stav je však podle mne extrémem. Proč podle Vás nemají čeští právníci o parlamentní práci zájem?
24 komentářů:
Pozn.: české vysoké školství produkuje řádově více inženýrů než právníků. V Praze: VŠE + ČVUT + VŠCHT + ČZU + ... vs. PF UK.
Ani po několikaminutovém štourání v nose a usilovné mentální činnosti mi není jasná souvislost mezi "nedobrý stav právního řádu" a "málo právníků v Senátu a Poslanecké sněmovně". Mohl bys to Zdeňku prosím nějak rozvést?
Ad Michal: Předpokládejme (přiznávám, možná naivně), že právník bude mít větší citlivost vůči některým věcem, jako je např. notoricky známé "přilepování" novel k nesouvisejícím zákonům, resp. bude mít větší citlivost vůči některým očividným legislativním zmetkům. Např. je asi obecně znám "inženýrský" pohled na právo a jeho výklad se všemi jeho nedostatky.
Právník v parlamentu bude vůči přílepkům jistě velmi senzitivní. Zejména dopustí-li se jich soupeřící politická strana.
Ale abych jen neironizoval: Potěšující je ostrá Sobotkova kritika Rathova čtyřmilionového závazku. I když na to jeden vážně nemusí být právník...
Skupinové předsudky nemám moc rád -- i proto, že právnický pohled na právo lze rovněž snadno karikovat. Souhlasím ovšem, že právníci by měli být v parlamentu zastoupeni nadproporcionálně (ne však nutně většinově). Neboť většina činnosti parlamentu spočívá v právní regulaci více či méně odborných oblastí.
Vzhledem k tomu, ve kterých letech většina současných senátorů asi studovala ...
Nejsem výraznějším znalcem českého legislativního procesu; pokud ale vím, v minulé Poslanecké sněmovně byl možná největším přílepkovým machrem nejmenovaný brněnský vyučující ústavního práva. Z kvality debaty v ústavně právním výboru, kde se to JUDry hemží, mi bylo již podvakráte (byl jsem tam myslím celkem třikrát) fyzicky nevolno; naopak mě mile překvapili inženýři, kteří se na rozdíl od JUDrů mile domnívají, že některé věci se v právu nedělají. Ostatně věci, které předvádí tento ústavně právní výbor PS s ohledem na čistotu a předvídatelnost legislativního procesu (kupř. nedávná novela zákona o soudech a soudcích) asi překonaly další pomyslný strop.
Takže s radostí postavím antitezi, která bude asi stejná střelba do vody, jako teze v postu: kvalita legislativního procesu je v nepřímé úměře k počtu právníků v PS či Senátu (tedy čím méně právníků, tím je to kvalitnější).
Myslím, že v sociálnědemokratických vládách bývalo poměrně dost právníků - Motejl, Rychetský, Buzková, Gross, Bureš, Sobotka... Dnes je to tuším Langer, Pospíšil, Parkanová a Svoboda. Zde by se však asi dalo namítnout, že ministr potřebuje spíše managerské vzdělání, než odbornost v rámci svého rezortu. I když, ... současný americký prezident je prvním prezidentem USA s titulem MBA (z Harvardu) a některé věci se mu moc nepovedly... Tak třeba Obama, člověk bez jakékoliv exekutivní zkušenosti, bude naopak úspěšnější.
Nejdřív jsem si myslel, že to souvisí s nízkou důvěrou veřejnosti k právníkům, ale pak jsem si všiml, že v USA je ta důvěra ještě menší:
http://www.gfk.cz/cz/default.aspx?path=/cz/press/gfkcz/reader.aspx&lang=cz&ctr=203&msg=2252
Nicméně úspěch strany "Doktoři (medicíny, pozn. MT) za uzdravení společnosti" z karlovarského kraje ukazuje, že doktoři opravdu mohou být skupinou, která dokáže voliče přesvědčit.
Pokud se podíváme na osobní motivaci kandidátů, tak podstatným důvodem mohou být "náklady ušlé příležitosti" - tedy rozdíl mezi příjmy senátora a etablovaného právníka - navíc po dobu 6-ti let. Myslím, že ministr Schwarzenberg před pár lety říkal, že dokud bude tak velký rozdíl mezi platy expertů v soukromé sféře a platy politiků, nepůjdou do politiky ti nejschopnější jedinci:-D.
Navíc pokud není členství v senátu vnímáno jako ideální nástroj k prosazování politických cílů (např. díky chybějící odpovědnosti vlády či právu zákonodárné iniciativy) a naopak český legislativní proces se snadno stává obětí různých parciálních zájmů, tak neexistuje vlastně moc důvodů, proč do senátu kandidovat:-(.
Jinak generační důvod hraje podstatnou roli, myslím, že v budoucnosti bude na kandidátkách naopak přeprávníkováno...
Ad MT: Ani schopný absolvent neprávnické fakulty nepracuje za hubičku. Nevím, jestli mezi senátorskými kandidáty jsou právníci zastoupeni nad/pod/proporcionálně.
Ad MB: Ten, který hlídá demokracii na vrcholu NSZ?
Ad LH: Exekutiva vs. legislativa. Titul embíej bych ve vztahu k řízení velkých organizací nepřeceňoval.
Elementary, Watson:
Protože právníka (zvlášť advokáta) by voliči nepodpořili. Jedním z důvodů je, vedle obecné neobliby těchto profesionálů, že (čeští) právníci jsou zatíženi určitou profesionální deformací, která jim brání vyjadřovat se srozumitelně, takže na předvolebních mítincích s voliči by byli znevýhodněni proti jiným profesím, jejichž představitelé jsou, řekněme, empathičtější (lékaři, lidé se zkušeností z komunální politiky atp.).
Je to vidět i na politických diskusích, kterých se účastní právníci, např. Petr Pithart nebo kdysi Jan Kalvoda. Právníci se neumějí vyjadřovat populisticky, jsou příliš odměření a jen neradi slibují nesplnitelné; to lze s jistou licencí označit i za přednost.
Osobně nevidím spojitost počtu právníků v Parlamentu ČR a kvalitou právního řádu.
Navíc jenom titul z právnické fakulty nikoho právníkem nedělá, jak je zcela zřejmé. V této souvislosti si nemohu odpustit poznámku, že mám pocit, že většina právníků, kteřé jsou v Parlamentu, není příliš úspěšných ve své profesi, a právě proto jsou v parlamentu, což je pochopitelně nežádoucí stav.
Spíše si myslím, že nám chybí lidé(ať už právníci nebo odobrníci z jiných oblastí), kteří by uměli psát zákony. Pravděpodobně by se tito odborníci našli, ale podle mého názoru nemají dostatečný důvod vstupovat do české politiky.
Nadto je všeobecné povědomí o tom, že i když se bude schopný právník podílet na legislativní činnosti, poslanci či senátoři si prolobují co se jim hodí a z původně nadějného textu zákona se stane paskvil.
Ad Jan Petrov:
Myslím si, že je dobře, pokud české škoství produkuje více techniků, protože ty skutečně potřebujeme. Právníků je velmi mnoho, ačkoliv málo dobrých.
Ad Honza V.:
Právníků, co vydělávají statisíce měsíčně, ani zaběhnutých, je naprosté minimum, věřte mi.
Ani v Praze to není realitou, natož pak ve zbytku ČR.
Ještě jedna poznámka pro Honzu V.:
Jak známo, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Takže i když američtí právníci chtějí dělat "public good", pochybuji o tom, že se to drtivé většině z nich podaří(a že to míní skutečně vážně a dále, že mají představu, co se tím míní).
Pár nás šlo na práva skutečně z toho důvodu, že jsme chtěli dělat ono "public good", resp. našimi službami pomáhat lidem.
Obávám se však, že jsme během studia jsme přišli o iluze.
Skromnější, ale podle mě stále dobrá varianta, je potom dělat svoji práci, tj. v jakékoliv právnické profesi dobře a tak, abychom se ráno mohli podívat do zrcadla.
Omlouvám se za zásah do diskuse, jelikož ale máme zde na blogu poměrně striktní pravidla proti anonymním komentářům, příspěvek Honzy V. jsem vymazal, jelikož jeho autor není dostatečně určitě identifikován.
V slovenskej politike je pravnikov dost. Dalsi komentar myslim netreba.
Viděl bych dvě komplementární vady našeho systému:
- nedostatek právníků v místech, kam přirozeně patří
- nedostatečnost právníků v místech, kam přirozeně patří
Jednou otázkou je, zda mají právníci o vstup do politiky zájem, další otázkou je, zda jsou volitelní - hovoříme-li právě o volbách do Senátu, kde jde spíše o volbu konkrétních osob narozdíl od voleb do PSP, kde se volí především politické strany. A tedy jde o to, jsou-li právníci pro voliče důvěryhodní. Myslím si, že nikoli. Již se toho dotkl Martin Tomis nade mnou, který ovšem vzápětí "háže do jednoho pytle" doktory medicíny i doktory práv ("doktoři opravdu mohou být skupinou, která dokáže voliče přesvědčit"). Obraz doktorů medicíny je ovšem v očích veřejnosti podle mého názoru zcela odlišný od obrazu právníků. Doktoři (medicíny) - toť zachránci lidských životů! Toť lidé starající se o naše zdraví, obvykle za nuzný peníz! A MUDr. Schwarz toho v oranžové záchranářské bundě na mítincích umně využívá. Jaký je obraz právníků? Veřejenost, domnívám se, příliš nerozlišuje mezi jednotlivými právnickými profesemi. Právník, to je pro ní synonymum pro advokáta, či ještě konkrétněji: pro obhájce. A obhájce koho? Vrahů! Podvodníků! Krejčířů! Kožených! A z toho vyplývá, že právníci a morálka se navzájem vylučují. Lidé, kteří jdou o fous hlouběji, také (správně) zjištují, že kde dva právníci, tam tři právní názory. To je snad pro politika ideální předpoklad? A dále: z naší historie snad lépe než kdo jiný víme, jak právníci dokáží šikovně posloužit - těm mocným, k těm nejhorším lidským činům. Kdo by snad pozapomněl, tomu nedávný proces s JUDr. Brožovou-Polednovou připomněl. K tomu přistupují někteří veřejnosti známí právníci (absolventi právnické fakulty) a jejich studium, život a dílo - za všechny jmenujme JUDr. Grosse. Také nelze opomenout peníze a s nimi související pěknou lidskou vlastnost, závist - zmínky některých advokátů v tisku, že se jejich hodinová sazba pohybuje okolo pěti tisíc korun, ve veřejnosti asi mnoho pochopení nevyvolají.
Skoro se divím, že se právníci odvažují vyjít na ulici :o)
Obecně bych řekl, že MUDrů kandidovalo do Senátu letos tolik, jelikož: 1. Zdravotnictví je jedním z hlavních politických témat a tak strany chtěly vyjádřit, že na něj myslí. 2. Doktor medicíny patří mezi ty profesy, které kandidátovi automaticky přidávají hlasy.
Jinak v USA je nejsympatičtější člen Sněmovny reprezentantů (Ron Paul) také lékař.
Václav Novák
Ad Josef Beran:
částka 5.000 Kč za hodinu mi nepřipadne v případě u dobrého advokáta příliš vysoká.
Jednou mi v bytě něco spravoval elektrikář a vzal si 400 Kč bez papíru za 10 min. práce. Zedník taky nebere 100 Kč za hodinu práce.
Navíc je potřeba vidět, že právní poradenství je služba, a to služba (v optimálním případě) kvalifikovaná. Musíte vystudovat právnickou fakultu, absolvovat praxi, složit advoktání zkoušky etc. Je to přeci jenom rozdíl od zedníků či elektrikářů, ačkoliv jejich práce si také vážím.
A když jsou klienti ochotni advkátům zaplatit, i 5.000 Kč/hodinu...
Nicméně např. advokáti na malých městech takové sazby rozhodně nemají.
Zdeněk Nový - Mně to vysvětlovat nemusíte :o) Zkuste ale někdy v tramvaji vyrušit "veřejnost" od čtení Blesku a dotázat se, co soudí o tom, že pan JUDr. XY, obhájce Radovana Krejčíře, bere 5 000 Kč za hodinu. A mohu-li se dopustit ještě jedné poznámky - kandiduje-li ve volbách subjekt "Doktoři (medicíny) za uzdravení společnosti", lehce mne mrazí, kandidovali-li by ovšem "Doktoři (práv) za uzdravení společnosti", dostal bych asi skutečný strach.
Josef Beran
Teď už to bude mnohem lepší, Zdeňku: na Rychnovsku byl do Senátu zvolen Miroslav Antl. Mohl by z něj být třeba - hmm - předseda ústavněprávního výboru Senátu?
Myslím si, že neexistuje mnoho právníků-filosofů, kteří by nad normami přemýšleli. Chybu spatřuji (alespoň teď, jako student 3.ročníku) v tom, že při studiu jde obsáhlost materie na úkor důslednosti, a proto není čas přemýšlet nad tím, jestli je zákonem stanovené řešení to nejlepší možné. Spíš je člověk rád, už když to pochopí a zapamatuje si alespoň 50 % látky. Rychle se spěchá a při učivu vám navíc nikdo nesdělí účel konkrétního ustanovení, takže ho musíte zdlouhavě hledat sami a tím ztratíte čas na přemýšlení nad vhodností zvoleného zákoného řešení pro tento účel. Takže se z vás stane mechanický aplikátor a znalec, jak za dané situace postupovat. To vám přece bude k profesi stačit.
Domnívám se, že chyba leží už také v samotném právním jazyce. Ten mi připadá trochu jako drbání se na levém uchu pravou rukou přes hlavu. Totiž - vždy, když se snažím pochopit nějakou normu nebo institut, celý - mnohdy dvoustránkový - text se "zcedí" na několik vět, které začínají větou Když...pak musíme...,aby nedošlo k.../má to za následek/apod. Tedy dispozice normy je zakamuflována a mnohdy rozdělena (!) do několika paragrafů, čímž je odcizená pro veřejnost a vyžaduje dlouho osvojované umění číst zákony (pravidlo se musí "hledat v textu"). Tím zákon připomíná jazyk informatiky - definičními normami naprogramuje prosředí, ale jde zbytečně ještě dál, protože programuje a sukuje i prosté závěry, které se dají sdělit velmi jednoduše a vyjádřit explicitně. Podle mě by stačilo ponechat definiční ustanovení (kvůli nespornému výkladu), k nim vložit hezky česky psané jednoduché závěry (u nichž mnohdy nelze o výkladu pochybovat, resp. přesto mohou být vyjádřeny zřetelně a zbytek dodělá judikatura jako to dělá dnes), které vyplývají právě ze současné změti norem a k tomu ještě přidat účelové ustanovení, které by pomohlo soudci při výkladu a zamezilo by obcházení zákona (např."norma slouží k zajištění rovnosti členů uvnitř obchodní společnosti").
Navíc by každé ustanovení mohlo být obaleno nadpisy už ve sbírce, jak je to řešeno v beckových textech zákonů.
Ještě k těm právníkům (senátorům) - Když jsem šel na školu, tak jsem o právu moc nevěděl, všichni mě přemlouvali, abych si vybral tuhle, když už jsem se na ni dostal, že budu mít jistou práci. A moje právně neznalé okolí si doteď myslí, že je to jen mechanické biflování vymyšlených pravidel (jako jsem si to já myslel před školou) a netuší nic o krásách zákoutí teorie práva a čistě racionálních řešeních každodenních situací. Často i studenti v tom vidí jen nástroj k dobrému platu (muhehehe). Měl by se podle mě při studiu klást víc důraz na sociolgii práva - ta by měla být dvousemestrální a hlavně na momentálně nepovinné dějiny soukromého práva, kde by se měli budoucí právníci dozvědět o genezi jednotlivých institutů v návaznosti na společenské změny a tak také právo více pochopit a zajímat se o ně. Navíc trochu nešťastné mi přijde umístit filosofii práva před veškeré právo hmotné, protože člověk ještě ani nechápe rozdíl mezi právem a nárokem a už do něj buší takové teoretické mohutnosti. Naopak základy ekonomie byli podle mne na PrF MU úplně zbytečný dvousemestrální předmět. Právník by měl poznat směnu hodnot spíš z hlediska pohledávek, jejich změny a bližšího rozboru. Mezní užitná hodnota (?)mu do praxe nedá nic. Takže toto mi vadí na rozvrhu na PrF MU a podle mě to rozhodně nepřispívá bližšímu zájmu studentů o právo jako takové.
Ale ještě k samotnému právu - zákonodárce zakotví pravidlo "neznalost neomlouvá", ale sám neadekvátně nepodnikne žádné kroky pro zlepšení právního vědomí!(tomuto jeho oprávnění neodpovídá žádná povinnost - nemyslím si, že samotné vydávání sbírky je dostačující). Pochopitelně je nutno požadovat tento vysoký standart kvůli dokazování, jinak by to nešlo, ale stát by se měl taky snažit. Mám alespoň takovou představu pro velmi často porušované pracovní právo - kdyby byla povinost ke každé pracovní smlouvě přikládat na náklady z-le z webových stránek ministerstva vytištěnou jednoduchou brožura s výčtem práv a povinností z-ce (zejména ohledně výpovědních důvodů), k porušování práv by docházelo velmi zřídka a snad by se i zvedlo mínění, zájem a důvěra k právu. Nebo by se něco podobného mohlo přikládat k zápisu do obchodního rejstříků - zajistit alespoň ty nejzákladnější oblasti směny hodnot.
Ještě jednu věcičku k právu - nedávno jsem povídal sestře - socioložce - o příkladu ohledně smlouvy o dílo podle obchz. Šlo o situaci, kdy se stavělo na pozemku objednatele. Ten zde nevědomky nabyl vlastnické právo ke stavbě v době stavění 1.patra nadzemní stavby, přestože poté uzavřel neplatný dodatek ke smlouvě o tom, že vlastnictví na něj přejde podle dispozitivního 542 (1) až po předání díla. Judikatura: došlo již ke vzniku vlastnického práva, a převod by byl možný již jedině smlouvou o převodu. Moji radost nad objevením nového pravidla, které mi pomůže v praxi spláchla sestra otázkou: a proč jim to nedovolil, když to tak chtěli? a já sem si najednou uvědomil: "Taková formalita! Navíc jak to mohli vědět, když to není ani v zákoně?! Třeba měli fakt důvod převést to nebezpečí vzniku škody zpět na zhotovitele..."
Čímž jsem chtěl narazit na fakt, že v právu existuje mnoho zbytečných zámků, které brání autonomii vůle a zároveň vyžadují kvalifikovaného právníka, takže se právo opět vzdaluje od prostého občana. Stálo by za to, dát si práci je najít a vyměnit za lepší.
Momentálně je právo příliš "těžké" a klade na jedince nepřiměřené nároky. Je prozatím uzavřeno pro úzkou skupinu lidí - právníků (paralela s kněžími s přístupem k zakázaným informacím)- kteří mají možnost toho zneužívat a navíc si mnohdy sami neví rady na 100%. To už by stálo za úvahu uvažovat o koncepci common law, kde se snaží (podle mé velmi úzké neznalé představy) řešit každý případ individuálně podle principů spravedlnosti bez lpění na kogentních pravidlech.Ale jisté řešení podle mě spočívá už v přepisu těch zákonů, jak jsem psal nahoře. Má někdo nějaký nápad?
Okomentovat