Michal Ryška: Nic než pravda (a právo)

Nic než pravda. Tak nějak nezní pouze požadavek zákona tlumočený ústy soudu svědkovi, ale i název pondělní show vysílané na Primě. Tento post proto nebude o tom, kterak poučovat a vyslýchat svědka, ale právě o oné show zahánějící u nemalé části národa každý pondělní večer nudu. Určitě jste o tom již slyšeli a možná jste to i viděli. Tak jako já, když jsem dal na doporučení kamarádů a manželky a podíval se na jeden z dílů v očekávání, že „to bude masakr“. A taky byl. Nechci zde nijak mentorovat o pokleslosti obdobných show ani nudit úvahami o morálce společnosti, ve které na sebe člověk za příslib mrzkého peníze odkryje to nejniternější. Diskuze o morálce na Jiném právu ostatně s úspěchem v nedávné době proběhla a většina diskutujících dala přednost právu. Proto tak učiním i já.

Tak tedy právní aspekty této show.

Základní právní podstata je jasná: soutěžící svobodně a s příslibem možné úplaty (výhry) dobrovolně zveřejní pod kontrolou detektoru lži některé skutečnosti ze své autonomní osobnostní sféry, zejména intimního a rodinného života. Ve vztahu k soutěžícímu je to právně přípustné, neboť právě on sám je nositelem svých osobnostních statků. Obecně s nimi může disponovat a rozhodne-li se je zveřejnit, je to v zásadě pouze věcí jeho vlastní odpovědnosti. Rozhodne-li se před položením otázky skončit, skončí (souhlas se zásahy do osobnostních práv vylučující jejich neoprávněnost je totiž obecně kdykoli odvolatelný). Více než důvodně lze současně předpokládat, že mezi soutěžícím a organizátorem pořadu je uzavřena smlouva, která to nějak právně ošetřuje, ale i kdyby teoreticky nebyla, žádný velký problém v tom není. Souhlas se zásahy do práva na ochranu osobnosti lze totiž učinit i konkludentně, tj přímo účastí na show.

Problém ale nastává u dalších osob ve studiu, u osob soutěžícímu blízkých (matka, manželka, syn a já nevím, kdo ještě). Odkrýváním intimního a rodinného života soutěžícího totiž nepochybně dochází k zásahům do práva na soukromí těchto osob, neboť jsou zveřejňovány skutečnosti jich osobně se týkající. Tak např. soutěžící veřejně vyzradí, že přítomnou manželku bije a podvádí. Ta přitom má pouze jednu možnost to utnout a přejde se k další otázce. Jsem velmi zvědavý, zda mají i tyto osoby s někým uzavřenu smlouvu. U zásahů týkajících se skutečností soukromého charakteru je totiž zcela irelevantní, jsou-li takto sdělovány skutečnosti pravdivé či nikoli, neboť skutečnosti soukromého charakteru jsou jedny z nejpřísněji střežených osobnostních statků. I zveřejněním pravdivé informace ze soukromého života dotčeného proto může dojít k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti osob, které sami nejsou soutěžícími. Je samozřejmě otázkou, zda i tyto osoby souhlas se zveřejněním údajů takového charakteru poskytly, když už ne písemně, tak alespoň ústně či konkludentně, např. tím, že soutěžícímu „dovolily“ soutěžit a do studia se spolu s ním také dostavily. A velkou otázkou rovněž je, zda takový bianco souhlas k budoucím zásahům do osobnostních práv lze považovat za dostatečně určitý. Mimochodem: co osoby, které o účasti soutěžícího v pořadu vůbec nevěděly a najednou mají „z ostudy kabát“?

Třeba nás proto v budoucnu čekají zajímavé právní kauzy vzešlé právě z tohoto základu. Na straně žalující zhrzená manželka, na straně žalované provozovatel televize a upovídaný manžel. Možná spíše exmanžel.

Ještě dodatek:

Většina soutěžících nemá asi s otázkami skutkového charakteru přílišný problém, tvrdě však narazí na otázky týkající se hodnotících úsudků. Zde totiž odpověď typu „pravda“ či „lež“ není vůbec namístě, jak asi každý právník znající rozdíl mezi skutkovým tvrzením a hodnotícím úsudkem dobře ví. Takže možná další žaloby, tentokrát od rozvyprávěných soutěžících, kteří ze soutěže vypadli toliko v důsledku objektivní „nemožnosti plnění“ a nyní se domáhají peněz za vlastní upovídanost?

Michal Ryška