Nunc est scribendum?
Jeden z mých minulých příspěvků na Jiném právu se týkal využití krásné literatury a literárních figur v odůvodnění soudních rozhodnutí či obecně v psaní o právu. Nebudu opakovat řečené v tehdejším příspěvku: jsem stále příznivcem svěžích právních textů, které dovedou pracovat s krásnou literaturou, literaturou faktu a odkazy na ně.
U příležitosti tehdejšího příspěvku se však rozhořela mezi přispěvateli Jiného práva debata nad odlišným stanoviskem soudce Ústavního soudu S. Balíka v rozhodnutí „Eurozatykač“. Tehdy jsem literárně laděné stanovisko hájil s tím, že je to originální způsob upozornění na praktické problémy s Eurozatykačem spojené. Někteří spolupřispěvatelé se domnívali, že se jedná o nekorektní vybočení z konvečně přijímaného formátu právního „diskurzu“ (až je to cokoliv). Nicméně poté, co jsem nyní spatřil odlišné stanovisko doktora Balíka v nálezu sp. zn. Pl ÚS 2/06 - návrh skupiny senátorů na zrušení novely zák. o církvích a náboženských společnostech, tak už se také začínám sám sebe ptát, kde je vlastně ta hranice mezi sdělením učiněným originální formou a prázdným verbálním ukájením se?
U příležitosti tehdejšího příspěvku se však rozhořela mezi přispěvateli Jiného práva debata nad odlišným stanoviskem soudce Ústavního soudu S. Balíka v rozhodnutí „Eurozatykač“. Tehdy jsem literárně laděné stanovisko hájil s tím, že je to originální způsob upozornění na praktické problémy s Eurozatykačem spojené. Někteří spolupřispěvatelé se domnívali, že se jedná o nekorektní vybočení z konvečně přijímaného formátu právního „diskurzu“ (až je to cokoliv). Nicméně poté, co jsem nyní spatřil odlišné stanovisko doktora Balíka v nálezu sp. zn. Pl ÚS 2/06 - návrh skupiny senátorů na zrušení novely zák. o církvích a náboženských společnostech, tak už se také začínám sám sebe ptát, kde je vlastně ta hranice mezi sdělením učiněným originální formou a prázdným verbálním ukájením se?
34 komentářů:
Já tedy Guelf rozhodně nejsem, ale stanovisko dr. Balíka mi vadí míň než to, že si ÚS lže do kapsy. Dočetl jsem to před deseti minutami, tak jsem ještě plný dojmů.
Po odchodech do důchodu a odůvodnění posledního nálezu I. B. je to třetí plenární perlička v krátkém časovém úseku. Nebo jsem jen všímavější?
ja to teda ted ctu, a ziram...
a musim rict, ze z neuveritelne formalistniho tvrzeni zakonodarneho sboru demokratickeho pravniho statu o tom, ze "„věřící, církve ani náboženské společnosti“ mezi menšiny Ústava stejně jako Listina nezařazuje", mi docela beha mraz po zadech...
Mno, přečetl jsem si zatím jen dissent a problém je, že z něho nevím zvonce–konce. Asi už je to opravdu za, i když si dovolím ocitovat můj velice oblíbený juikát Boh. A 1596/22 (15040/22): "II. Sahajíc svým původem do XII. století, přijala univerzita podobu právní, která pro toto období dějin je typická. Je to svobodné sdružení, neboť myšlenka sdružení stala se v této době panujícím principem organisačním a zůstala jím potom asi po 300 let (Gierke, Rechtsgeschichte der deutschen Genossenschaft, str. 296 a násl. a 437 a násl.). Univerzita středověká byla svobodná a samostatná korporace učených a učících se, universitas doctorum et scholarium. Obě nejstarší, boloňská a pařížská, vznikly tím způsobem, že nějaký počet vynikajících učenců, kteří pojednávali o některých oborech vědních, podle methody tehdy nové a požadavkům doby přiměřené, shromažďovali kolem sebe trvale okruh žáků, a že během doby žáci a učitelé v jednom místě takto shromážděni semknuli se v korporaci (Hinschius, System katholischen Kirchenrechtes IV., str.640, a dále Gierke, 1. c. str. 437). Zajisté podléhaly univerzity v některých vztazzích vlivu a dozoru stolice papežské i moci zeměpanské, nicméně nestaly se korporacemi nebo ústavy do církevního organismu, nebo do státního organismu právně včlenněnými (Hinschius, 1. c. 655, srov. Tomek, Děje university Pražské, str. 32), nýbrž byly a zůstaly ve středověku napořád korporací, jež "vedle práva veřejně učiti má svou autonomii, své soudnictví i samosprávu, určujíc svobodně svou vlastní organisaci, volíc sobě svobodně své představené a své orgány, přijímajíc a vylučujíc svobodně své členy, korporací způsobilou k právům majetkovým i k právním jednáním práva občanského". (Gierke, 1. c. 438).
Není důvodu pochybovati, že historické univerzity bývalého Rakouska, zejména pak historická univerzita našeho státu, univerzita Karlova, nelišily se podstatně od typu právě charakterisovaného. Vždyť v Zlaté bulle z roku 1348 Karel IV. výslovně uděluje svému založení Privilegia Immunitates et Libertates ommes, guibus, tam in Parisiensi, guam bononiensi, studiis Doktores et Scholares, uti et gaudere sunt soliti omnibus et singulis. Zakladatel postaral se , "aby učení ve všech fakultách mohlo býti zahájeno a aby opatření hmotné nebylo závadou", " ponechav jinak organisaci učení přirozenému vývoji", neboť dle jeho úmyslu měli "vnitřní zařízení universitě dáti teprve ti, kdo na ni přišli, kdo učenou korporaci při ní vytvořili" (Novotný, Univerzita Karlova v minulosti str. 9 a 10, Tomek, Děje university Pražské, str. 16). Univerzita Karlova vskutku také zřetelně svou povahu korporační projevovala, používajíc nejednou svého práva, statuty určovati svou organisaci a dávati si řád vyučovací , volíc pravidelně svého rektory a, později i děkana, vykonávajíc - rektorem a jeho radou - soud nad členy univerzity atd. (Tomek 1. c. str. 19, 24, 28 a j., Novotný 1. c. str. 10, 19, 23, 30, 32 a jiné). Ovšem také udílela od počátku grady akademické, byť v důsledku zvláštního postavení církve ve středověku na základě licence, udílené hodnostářem církevním, arcibiskupem Pražským (Hinschius, 1. c. 541 a násl., Tomek 1. c. 32, Novotný, 1. c. str. 28), udílejíc takto s hodností mistrovskou podobně jako středověké cechy i plné členství v univerzitní korporaci (Gierke, 1. c. 438). Korporační myšlenka pronikala zřízení univerzitní do té míry, že i fakulty jeví vlastnosti korporace v některých vztazích samostatné (Tomek, 1. c. str. 31 a násl.)." etc. etc.
:D:D:D:D ... tak toto sa mi paci....hehehe : http://www.youtube.com/watch?v=qhPXgyF7W-E
.
Berte to ako metaforu...basen je oddovodnenie, auto je pravo:).
Tak jsem to prave docetl (a zminka o formalismu prave v disentu S. Balika zpusobila, ze jsem tim padem vlastne pracoval na sve disertaci :) a je mi tak trochu smutno... Nevim, kdo odpovida za redakcni upravu, kazdopadne disent I. Janu (zvl. ve spojeni s disentem D. Lastovecke, ktery obsahle cituje oduvodneni Pl. US 6/02, k tomu jsem se jinak jeste dneska nedostal) na samotny zaver patri jako tresnicka na dortu. Je docela tristni, ze zakon, ktery projde PCR pres nesouhlas senatu 101 hlasy, projde pres US v pomeru 8:7, pricemz vsichni nesouhlasici zjevne povazovali za potrebne disentem se ke svemu nesouhlasu prihlasit, byt se i jenom, jako V. Formankova, pripojili k disentu jinemu.
Co se tyce vlastniho tematu tohoto postu :) nemam pocit, ze by to bylo "za hranicema zanru". Ten disent povazuji spise za docela zdarili priklad (rezignovane) sarkasticke argumentace - kvality a nadhledu (uvodni casti) "vitezneho disentu" A. Kozinskeho z federalniho odvolaciho soudu USA pro 9. okruh to nedosahuje, ale presto si myslim, ze jde o disent kvalitni a na nekolika klicovych mistech mimoradne trefny (treba "Měl Michelangello pochybnost o tom, pro koho zdobí Sixtinskou kapli, resp. s kým by snad měl uzavírat – řečeno dosud nepozapomenutou terminologií – hospodářskou smlouvu o přípravě dodávek?" a snad uplne nejvystizneji: "Arménské kláštery, Matenadaran, arménské písemnictví…. Bylo oznamováno v zemi právě přítomným Mongolům, Peršanům, Rusům či Turkům, kdo je tu či onde varpadetem?"). Uznavam, ze argumentace (spise: uvaha) k temto pointam vedouci je pomerne nejasna, tedy presneji: je pro pravnika nezvykla, protoze je do znacne miry a-logicka. V oduvodneni nalezu by mi to asi vadilo taky, v disentu tomu plne rozumim.
Ale jeste jednou opakuji: kdo chce kritiku systematickou a vyargumentovanou, at prolistuje na zaver (a cestou at se zastavi u citace nalezu Pl. US 6/02).
Jo a docela mi udelalo radost, ze ty dva nalezy maji tak podobna cisla. Alespon se to bude dobre pamatovat :)
Souhlasim s Ladou, ze to rozhodnuti mi vadi vic - jednak ve svem vysledku, jednak tim oduvodnenim. Bod XXV disentu I. Janu muzu jen potvrdit vlastni zkusenosti - primo na MV mi sdelili, ze vydelecna cinnost neni rozhodne vyloucena, jen nesmi byt cinnosti hlavni. Myslim, ze kdyby se nekdo zacal stourat do mnoha OS, tak by zjistil, ze v praxi to byva cinnost hlavni daleko casteji, nez si myslime.
Jinak souhlasim s tim, ze dr. Balik je na hranici. Ale aspon jsou ty disenty pestre a uplne samoucelne to zatim taky neni.
V okamžiku, kdy jsem uviděl v úvodu článku oxymorón "svěží právní text", věděl jsem, kdo je autorem:-). Uvedený disent je oravdu velice zvláštní, ale v zásadě mi nevadí, spíše naopak, protože:
1)zvláště na ústavní úrovni řešené věci často přesahují rámec práva a nutí aplikovat znalosti historie, etiky, filozofie atd. Ten disent připomíná, že je soud zná a počítá s nimi (přiznám se, že jsem milovníkem historie).
2) autor je soudce Ústavního soudu a jestliže usoudil, že rozhodnutí potřebuje právě takový disent, je to jeho právo a vzhledem k jeho postavení a zkušenostem na tom možná něco je.
3) je dobré vědět, že Ústavní soud je složen z různorodých osobností, že tedy na přetřes přijdou otázky a pohledy, které by jiného ani nenapadly.
Budu možná přehnaně příkrý, ale stejně jako u "Eurozatykače" si myslím, že tento disent je nepotřebný škvár, který do soudního rozhodnutí vůbec nepatří. Když jsem "eurozatykačový" disent dr. Balíka zkusmo dal přečíst svojí přítelkyni, tak mi na to odpověděla, že tímhle se mohou bavit opravdu jen právníci (adjektivum vynechám).
Disent má v zásadě plnit úplně jiné funkce než exhibicionismus soudce. Takové disenty justici totiž škodí. Doporučuji si přečíst Posnera [THE FEDERAL COURTS: CHALLENGE AND REFORM,356-57 (1996)] nebo nový paper Todda Hendersona [http://papers.ssrn.com/sol3/
papers.cfm?abstract_id=1019074].
Pokud někdo disenty používat neumí, tak ať to radši vůbec nedělá. To se mi zdá právě případ dr. Balíka (ačkoliv nelze ze 2 disentů paušalizovat). Nedávno zde nadhodil téma disentů Vojtěch Šimíček. Pro mě je disent dr. Balíka jasný důvod, proč disenty v ČR u jiných soudů ne (alespoň ne teď). Čeští soudci prostě tento institut (a chtělo by se mi dodat i instituty jiné) neumí používat.
ad Peter Brezina: Byla by vcelku "legrace", kdyby poměr 8:7 byl ve prospěch zrušení novely, protože podle § 13 zákona o Ústavním soudu musí pro zrušení zákona hlasovat alespoň 9 soudců, takže by to novela ustála... (pokud vím, tak k takové situaci před ÚS nikdy nedošlo, ale rád se nechám poučit)
p.s. Kozinski je skvělý. Ale když dva dělají totéž, není to vždy totéž...
k jedné větě Davida K.: Kupodivu už k situaci, kdy pro zrušení části zákona hlasovalo pouze osm soudců ÚS, a tedy platilo stanovisko relevantní menšiny, jednou došlo. Bylo to před volbami 1996, šlo o volební kauce. Spisová značka je Pl.ÚS 3/96.
Tomáš Němeček
Ad David Kosar a Tomas Nemecek: no jo, ale tady se k tomu pridava jeste dalsi vec, a to nekterymi disentujicimi tvrzene (a po mem soudu jasne prokazane) odchyleni se vetsiny od pravniho nazoru vysloveneho v nalezu ve veci sp. zn. Pl US 6/02. Takze z dikce §13 zakona o US se tak nejak podava, ze bylo potreba 9 hlasu na zruseni zakona, ale stejne tak 9 hlasu na zamitnuti navrhu s takovymto oduvodnenim. To je teprve orech! :) Nebo nekdo procesne nedotceneho teoretika pouci? Docela bych byl vdecny...
jo, btw, pro ty co se jim to nechce cist: vetsina se s namitkou, ze vychazi z odchylneho pravniho nazoru, vyporadala slovy "Ústavní soud vychází ze závěru, že se neodchyluje od právních názorů, jež vyjádřil ve zmiňovaném nálezu", tedy tak, ze rekla, ze nikoli :)
Ad Tomáš Němeček: Mockrát děkuji za upozornění.
Bylo by skvělé, kdyby někdo byl ochoten projít všechny disenty soudců ÚS a snažit se vysledovat nějaké trendy - klesá jejich počet nebo stoupá, kdo nejčastěji disentuje, kdo naopak spíše hledá konsensus, hraje roli politické přesvědčení soudců (či stranická příslušnost), jaké jsou nejobvyklejší disentní bloky, kdo nakonec prosadil svůj disent do majority atd. Empirická práce je velká dřina, ale vyplácí se.
Ad Peter Brezina: Když soud řekne, že to není judikatorní odklon, tak to judikatorní odklon není:)
"Když soud řekne, že to není judikatorní odklon, tak to judikatorní odklon není."
Three baseball umpires meet at a diner for a drink. One ump declares, "There's balls and there's strikes and I call 'em the way they are." Another responds, "There's balls and there's strikes and I call 'em the way I see 'em." The third says, "There's balls and there's strikes, and they ain't nothin' until I call 'em."
To, co naznacuje David v poslednim komentu, v nasi literature zoufale chybi. Bylo by opravdu zajimave sledovat pocet disentu u jednotlivych soudcu a jejich vyvoj. Pamatuji se, ze prikladem kdy se disent stal majoritnim stanoviskem, jsou nektera stanoviska soudce Hollandera v 90. letech tykajicich se proporcionality (tusim jeho disent v kauze autorizovanych architektu ve vystavbe).
Jinak orisek, ktery naznacuje Peter - tedy devet soudcu pro zmenu pravniho nazoru a devet soudcu pro zruseni, snad poprve nastal pri druhem rozhodnuti US o 13. platech soudcu, kdy to bylo osm na sedm ve prospech ustavnosti paragrafu zakona o odejmuti 13. platu soudcum. Tehdy nekteri disenteri argumentovali, ze zakon pada, i kdyz pro jeho protiustavnost se vyslovila mensina, protoze se nenasla kvalifikovana vetsina pro zmenu pravniho nazoru soudu. Jde o klasicky pripad normativniho konfliktu dvou norem teze pravni sily, jehoz reseni US nijak nevysvetlil, a kde proste asi vychazi z toho (mimochodem, co by asi bylo lex specialis?), ze hodnota setrvani u jednoho pravniho nazoru (kvalifikovana garance nazorove kontinuity soudu) ma mensi vyznam nez hodnota zachovani zakona.
Ad Tomáš Sobek: The third umpire, who sees truth as entirely personal, is what we might call “postmodern.”:)
Perfektním příkladem druhého empajra je konkurující stanovisko Pottera Stewarta ve věci Jacobellis v. Ohio (1964), kde geniálně nadefinoval test obscenity: "I know it when I see it". Někteří škarohlídi vidí zárodky tohoto testu v jeho službě za 2.světové válce u námořnictva - kde jinde než v Casablance...
Rozhodnutí ÚS v této věci mne nijak moc nepřekvapilo. Od tandemu Rychetský – Kůrka, kteří myslím, že společně zpracovávali jak text rozhodnutí, tak některé nerozhodnuté
soudce ÚS, jsem nic jiného neočekávala.
Šokovala mne však jedna část argumentace, kdy se ÚS opírá o vyjádření Poslanecké sněmovny (podepsaný dr. Zaorálek), které obsahuje meritorní tvrzení a argumentaci k věci samé.
Doposud mlčky tolerovaná praxe – že se jednotliví předsedové či místopředsedové ze Sněmovny nebo Senátu pokoušejí dostat do vyjádření příslušné komory své vlastní politické a právní názory, byla nyní aprobována samotným ÚS.
Institut vyjádření komor jako vedlejších účastníků jsem vždy vnímala jako procedurální záležitost – měli sdělit o čem hlasovali, jak to hlasování probíhalo, jak dopadlo a případně o čem se tam mluvilo – tedy vlastně to, co si každý může najít. Příslušní funkcionáři však vyjadřují svůj vlastní názor, tedy, jak ve věci hlasovali, proč a o jakou argumentaci se opírali. Domnívám se, že je to naprosto nepřípustné – příslušná komora o jejich stanovisku nehlasuje, je to tedy názor konkrétního zpracovatele, prezentovaný jako stanovisko parlamentu.
A nyní tuto nepřípustnou praxi potvrdil ÚS. Na okraj – jediný politik, který dodržoval dle mého názoru správný postup byl dr. Pithart (a to i v politicky brizantních věcech – např. volební zákon).
Kateřina Šimáčková
Ad ZK
Vezměme, že požadavek kvalifikované většiny pro zrušení zákona má přednost před požadavkem kvalifikované většiny pro změnu právního názoru ÚS. Pak v jakém případě se použije kvalifikovaná většina právě z důvodu změny právního názoru ÚS?
Ad DK
To je problém, který se táhne už Platónova Sokrata, který se ptá Euthyphróna: "Je zbožné milováno bohy, protože je to zbožné, nebo je to zbožné, protože je to milováno bohy?"
Mimochodem, tady leží základ Hartovy teorie práva: Pramen práva je prostě to, co soudci jako pramen práva uznávají ve své rozhodovací praxi.
Kladu si jenom otázku, přečte-li si tento "disent"(nevím, zda-li je to správné slovo pro literární tvorbu pana Dr. Balíka) člověk - neprávník, ať s vysokoškolským vzděláním, či bez něj,co si může myslet...
Nějak mě stále trápí obsesivní myšlenka(asi jsem to někde víckrát četl, tak mi to utkvělo v paměti:)), že obsah toho, co produkují orgány aplikující právo, by měl být srozumitelný většině lidí. Nejsem si příliš jist, zda by se tento disent setkal s pochopením obyčejných lidí.
Každopádně jde o pozoruhodný literární útvar.(Magna Litera?:))
Podle mě tento text překročil míru exhibicionismu, která byla nutná pro vyjádření názoru v tomto disentu obsaženého.
Davidu Kosařovi: "Pro mě je disent dr. Balíka jasný důvod, proč disenty v ČR u jiných soudů ne (alespoň ne teď). Čeští soudci prostě tento institut ...neumí používat."
Myslíš to vážně? Kdy bude ten správný okamžik? Jak se pozná "že už "to" soudce umí"? A na které fakultě bude to "disidentské učiliště"? :-P
Myslím, že transparentní ventilace toho, v jakém názorovém klimatu soud rozhodoval je nepotřebná a klady zde převažují nad zápory.
Diskuse na tomto blogu a jinde je publikovanými disenty dynamizována a v určitém smyslu i strukturována.
ad Zdeněk Nový: rozumím požadavku srozumítelnosti, ale máte pocit, že poté co většinové stanovisko "odbude" ouřední roli odůvodnění, nemůže disentující soudce publikovat text, který třeba na první čtení není úplně srozumitelný ve všech vrstvách?
Osobně se mi líbí přímočaře stručný styl, který svého času skvěle reprezentoval ústavní soudce Kesslerova soudu dr. Pavel Varvařovský, ale zcela ve smyslu zásady "proti gustu žádný dišputát" si rád přečtu a popřemýšlím i nad názorem formulovaným "zauzleněji" a např. odkazující se (pomocí citací) na nadčasové souvislosti věci.
Jistě, disent není věc na hraní, a soudce má ústavní odpovědnost k výkonu své funkce, ale komentovaný text podle mě bezúčelný není.
(Navíc bych v hypotetické rovině bych soudci nebral právo napsat i text absurdní a upozornit tak např. na absurdnost názoru většiny).
Ještě jednou Davidu Kosařovi:
počet disentů jednotlivých soudců lze snadno zjistit zde
Stačí (asi) 20 x vyplnit kolonku "soudce s odlišným stanoviskem"
Takže s chutí do toho. :-)
Ad Hynek Baňouch:
Naprosto souhlasím, že je forma a styl disentu plně v autonomii autora. Jen jsem chtěl ukázat jiný úhel pohledu.
A musím přiznat, že mě Dr. Balík tímto textem oslovil. Je to rozhodně vyjímečný text.
Tak jsem si ten disent jeste jednou precetl a nemohu si pomoci, musim setrvat na jeho chvale. Ne ze by byl bezchybny, a ne ze by mel byt vzorem pro vsechny kolem. To rozhodne ne. Ale je to disent se vsim vsudy: pohybuje se nejenom na opacnem argumentacnim polu nez oduvodneni vetsiny, ale predevsim na same hranici argumentace vubec. Je minimalisticky, vyzaduje tedy enormni spolupraci ctenare, zato nabizi intelektualni vyzvu a obohaceni, byt to je vposledku spise produktem vlastniho ctenarova snazeni. A celemu nalezu dodava dimenzi, ktera mu (az na strucne shrnuti vyjadreni CBK) zalostne chybi. Nebo si take myslite, ze problematiku cirkevnich pravnickych osob lze odbyt prostou hrou se slovy "evidence" a "registrace" bez odkazu na to, ze tady nektere funguji cca o tisic let dele nez stat, co je chce evidovat?
Ad Hynek Baňouch:
Díky za připomenutí databáze NAULUS. Pořád nějak odkládám blížši seznámení - vypadá to ale na velmi propracovaný vyhledávací stroj. Zkusil jsem tam ale zadat cvičně pár judikátu, a nějaká to muška se našla. Např. nález Pl. 3/96 (Volební kauce) dopadl 8:7, a přesto se v NAULu objevují jen 4
soudci s odlišným stanoviskem. Kde jsou tedy ti zbylí 3 disentéři? Tím samozřejmě nechci shazovat celý NAULUS, jenž může ÚS každý jen závidět, ale jen přispět k vychytání mušek. Pak už detailnímu zkoumání disentů opravdu nic nebude bránit.
Zpět k disentu dr. Balíka:
Jediná věta, která obsahuje nějakou argumentaci, je "Nenalezl jsem dost věcných argumentů pro odchylku od nosných důvodů nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 6/02." Zbytek jsou kudrlinky, které jsou úplně zbytečné.
Jinak samozřejmě nehodlám zakládat ani určovat žádné "disidentské účiliště" (či spíš "disentské"?) ani určovat nikomu, jak má psát disenty. Akorát jsem vyjádřil svůj názor, že tohle je podle mě úplně prázdný a nicneříkající disent [o tom, proč disenty u jiných soudů zatím ne, viz diskuse k postu Vojty Šimíčka]. O tom, že by šlo o "transparentní ventilaci toho, v jakém názorovém klimatu soud rozhodoval", vážně pochybuji. Že by se tento disent stal v budoucnu majoritou či omezil působnost precedentu či vedl k "better law" či prezentoval nějaký test nebo právní doktrínu, ať každý posoudí sám. Na druhou stranu paradoxně dynamizuje diskusi na tomto blogu... a když potěší pár právníků s historizujícími sklony či s náklonností k církvi, tak proč ne.
p.s. Proti disentům obecně nic nemám, spíše naopak. Ale i William Brennan, jeden z nejslavnějších (a nejčastějších) disentérů všch dob tvrdil: "it is a “duty” (and not “an egoistic act”) for each justice to dissent". Disent dr. Balíka je pro mě to druhé.
Ad David Kosar: tys' to vlastne v tom svym komantari nakonec rekl. Ten disent "dynamizuje diskusi na tomto blogu" a pripadne "potěší pár právníků s historizujícími sklony či s náklonností k církvi". Je to disent radikalni, implicitne problematizuje samotny diskurs, v nemz se adjudikace odehrava (a ktery muzeme exemplifikovat v stanovisku plena vs. disentu I. Janu), a tedy i to, jestli je ukolem disentu snazit se, aby se "stal v budoucnu majoritou či omezil působnost precedentu či vedl k 'better law' či prezentoval nějaký test nebo právní doktrínu". Disent je alternativa, alternativa klidne radikalni, ale prave v tom je jeho sila a prospesnost: nuti nas prehodnocovat nebo alespon znovu promyslet samotny ramec uvazovani, argumentace, vyznamu, ktery nas jinak zcela samozrejme "normuje". Tak bych to alespon videl ja :)
A samozrejme je docela vyznamne i to, ze se podobne kousky vyskytuji jenom zridka a tak vuci nim jeste nejsme otupeli.
Posledni poznamka primo k Davidovu komentari: Tebou citovana veta je mozna jedinym naznakem argumentace na jakou jsme zvykli, rozhodne to ale neni jedina argumentace, s niz ten disent prichazi.
Nechci už zbytečně prodlužovat naší diskusi. Shodneme se, že disenty jsou obecně prospěšné a plní řadu funkcí. Neshodneme se na tom, zda-li disent dr. Balíka je prospěšný a zda-li plní nějakou funkci (disentu). Abych uvedl poslední srovnání, disent soudce Kozinskiho sice začína fiktivním rozhovorem mezi obžalovaným a jeho právníkem, ale poté následuje 28 (ano 28!) stran špičkové ústavněprávní argumentace. Ta bohužel u dr. Balíka chybí, a proto je pro mě jeho disent jen prázdná exhibice.
K tomu, že je takových disentů pomálu - počkej až bude takhle (tj. bez argumentace) exhibovat dalších 5 soudců... Good luck!
Davidovi:
Já bych rád ještě věc neuzavíral. Je mi to moc líto, ale v této věci s tebou hluboce nesouhlasím.
Ad 8:7: nevím jestli je to tebou popisovaný případ, ale publikace odlišného názoru je právo, nikoli povinnost (§ 14 ZUS). Mnohá rozhodnutí jsou přijata menšími většinami, než jak by tomu odpovídalo číslo, které obdržíme po odečtení disentujících.
Ad výrazové prostředky: no vidíš, ty bys použil slovo disentské, a jí bych použil disidentské. To je právě ta otázka stylu a vkusu. Příznačné, nejen pro naše internetové diskuse je, že se občas chytnou slovíčka, ale diskuse nad podstatou věci jde stranou. Takže znova řečnická otázka: kdy a jak se to soudci naučí? Je jiná metoda, než "průzkum bojem"? Příručka "Jak psát odlišná stanoviska snadno a rychle" zatím není napsána. Postoj "než takto, tak raději vůbec", ten mi nepřijde produktivní.
Ad chyby: Více o tom ví Tomáš Langášek. Já o věci vím jen z velké dálky.
Nálezy US nebyly 12 let systematičtěji zpracovávány z hlediska výstupu (tedy krom Sb. n. u.). Najednou je to hodně práce (například některý disent lze objevit jen při prolistování spisu). V systému který má obhospodařit téměř 30 000 rozhodnutí chyby jsou, a proto to ještě bude chvíli trvat, než se v interakci s uživateli odstraní. NALUS bude tak dobrý, jak dobré budou připomínky uživatelů. Analytické oddělení prosí, aby připomínky byly zasílány na adresu zde
A nyní k tomu hlavnímu, co mě vadí.
Velmi mě překvapilo, jak jsi se jako člověk, který ma zkušenost se zahraniční akademickou otevřeností, vehementně postavil za cenzurní stanovisko. Vycházelo (implicitně) z toho, že lepší by bylo, kdyby u církví byl zveřejněn jen většinový názor (tedy pokud soudce není schopen napsat disent tak, aby obstál ve srovnání s tím nejlepším z nejlepšího, co dnes plodí snad staletá kultura publikace odlišných stanovisek, kde zajisté docházelo k pokusům a omylům).
To by ale diskuse zůstala jen na povrchu. (Nemluvě o tom, že by nebylo co analyzovat.) Přitom disenty se na síti objevily pravděpodobně až po intervenci. (Snad teď neprozrazuji státní tajemství a nebudu "krz to mít nějaké voplétačky";to víte, políž 17/11 je člověk tak nějak otevřenější). Původně tam byl jen většinový názor. Též tisková zpráva o nesouhlasu mlčí. Připouštím ale, že to jsou detaily, kterých si na dálku všimnout nelze.
Názory jsou podmínkou produktivní diskuse. Příklad? Ve stejný den vyhlášený nález o diskriminaci dlouho přístupný nebyl a to ani disenty. Takže diskuse není.
Nález už je konečně přístupný zde.
(zaškrtněte např. nálezy přijaté po 1/10/07).
Přeji všem pěknou neděli.
ad David (a Kozinski :)
no jo, ale v tom pripade A. Kozinski psal disent jako ten (prave) jeden, kdo byl proti. Zde je disent S. Balika jednim ze sesti, pricemz disent I. Janu pregnantni a podrobnou argumentaci obsahuje. Bylo by lepsi, kdyby se mensina srotila do siku a napsala ten disent jeden a spolecny? Mozna, ale pro US jako celek by to znamenalo otevrene rozstepeni, coz by asi neprospelo ani jeho fungovani, ani jeho duveryhodnosti a tudiz ucinnosti.
a az bude takhle "exhibovat" pet soudcu (nedejbuh najednou),to uz bude uplne jina situace a docela problem :)
Ač jsem nechtěl, tak pokračuju dál v diskusi, protože si myslím, že to má pořád smysl.
Ad Hynek Baňouch:
Došlo asi k malému nepochopení. Označení mé osoby jako cenzora to je spíš oxymoron...:) Přiliš kladeš důraz na jednu moji předchozí větu ("Pokud někdo disenty používat neumí, tak ať to radši vůbec nedělá."), kterou jsem myslel jako METAFORU!!! Vůbec jsem neřekl, že by u "církevního nálezu" mělo být zveřejněno jen většinové stanovisko (to bych naopak považoval za nedemokratické; viz níže).
Netvrdím, že existuje jiná metoda, než "průzkum bojem" - pouze, že bych prozatím nezaváděl disenty u JINÝCH soudů do té doby, než se praxe u ÚS dostatečně zavede a až o používání disentů proběhně dostatečná diskuse (a nechytej mě prosím hned za slovo, KDY to bude). Když si přečteš paper Hendersona, na který jsem odkazoval výše, tak uvidíš, že zavedení disentů slouží k posílení moci soudů! (i když sám přiznávám, že toto je velmi kontroverzní názor) Aby to bylo úplně jasné, jsem pro publikaci všech disentů a disentní stanoviska u ÚS bych nerušil.
Ad 8:7: § 14 ZUS je mi samozřejmě znám - vždyť o něm psala E.W. cca 2 týdny zpátky v "Tajnostech soudních"! Právě tady je ale zakopán pes. Podle mě je praxe ÚS, kdy jsou zveřejňována JEN odlišná stanoviska, ale už ne jména VŠECH soudců, kteří hlasovali proti (byť nepřiložili odlišné stanovisko) nedemokratická. ÚS se tak stává "cloistered virtue". Jako občan mám právo vědět, jak který soudce hlasoval, abych mohl sledovat jeho názorovou konsistentnost apod. Pro právníka je to rovněž klíčové, protože podle toho bude formulovat svou litigační strategii (a cost-benefit analýzu především). Nepochybně uznáš, že je jednodušší plédovat pro judikatorní odklon, když byl poměr hlasů 8:7 než 11:4. Plně souhlasím s E.W., že "v demokratickém právním státu nemůže být nezávislost (ba přímo profesní existence) soudce ohrožována tím že bude znám jeho konkrétní názor na řešenou věc". Právě naopak, accountability a transparentnost soudního rozhodování přímo vyžaduje
vědět, jak který soudce v dané kauze hlasoval. Zpět k výzkumu v oblasti disentů - mě jako researchera až tak nezajímá, kdo kdy PŘILOŽIL odlišné stanovisko, ale kdo jak HLASOVAL. Pouze tak bude tento výzkum smysluplný.
NAULUS jsem nehodlal kritizovat a nevím jak to mám říct JASNĚJI!
Ad Peter Brezina:
V tomto s Tebou zásadně nesouhlasím. Podle mého názoru by opravdy "bylo lepsi, kdyby se mensina srotila do siku a napsala ten disent jeden a spolecny" (prosím nepodsouvat, že by se mensina MUSELA srotit). A to právě proto, že by to znamenalo OTEVŘENÉ A TRANSPARENTNÍ rozstepeni" (které by pochopil i neprávník). Taková praxe by prospela fungovani ÚS, A ZEJMÉNA jeho duveryhodnosti. Máme ale asi odlišnou soudní filozofii...:)
Omlouvám se za tak dlouhý post.
ad David:
Jo, asi mame odlisnou soudni filosofii :) ja treba za jedno z nejlepsich soudnich rozhodnuti, ktere (spise o kterych) jsem kdy cetl, povazuji pripav Nachmani v. Nachmani, reseny nadvakrat israelskym Najvyssim soudem (49 (1) PD 485, 50 (4) PD 661, ten clanek je Barak-Erez, D., Shapira, R., The Delusion of Symmetric Rights, 19 O. J. L. S. 297 (1999)). A v tom druhem rozhodnuti (plenarnim) podalo samostatna stanoviska VSECH 11 SOUDCU. Jiste, zadne nebylo ve stylu S. Balika v nasi kauze, ale cele to pekne ukazalo argumentacni pluralitu pravniho diskursu a rovnez bytostni slozitost zkoumane kauzy (mimochodem, take se tykala prava na zivot, takze by se hodila i k jinemu postu :)
mimochodem, ten clanek (a cely casopis zrejme :) je dovela prusvih sehnat - neni v Heinu (tam OJLS konci 18 rocnikem), neni ve Westlaw (jenom abstrakt), zato je jako fulltext v LexisNexis Butterworths a jako scan pdf take myslim v ProQuestu. Kazdopadne mohu poslat :)
To ale můžeme skončit taky takhle:
"Kennedy, J., announced the judgment of the Court and
delivered the opinion of the Court, except as to a portion of
Part II-A-1. Rehnquist, C.J., and Stevens and Souter, JJ., joined the opinion in full, and Breyer, J., joined except
insofar as Part II-A-1 relied on an anticompetitive rationale.
Stevens, J., filed a concurring opinion. Breyer, J., filed an
opinion concurring in part. O’Connor, J., filed a dissenting
opinion in which Scalia, Thomas, and Ginsburg, JJ.,
joined."
(Turner Broadcasting System v. FCC, 520 U.S. 180 (1997))
To neni zrovna přehledné, že? No ale po krátkém přemýšlení částečně přehodnocuji svůj názor a přistupuji na to, že ve výjimečných případech jako byl např. Nachmani v Nachmani (pokud se nemýlím, tak se to týkalo práv embrya, že?) má svoje opodstatnění i 11 rozdílných stanovisek. Jinými slovy, názorová pluralita má přednost před přehledností a předvídatelností. Pořád si ale stojím za tím, že každý disent musí něco skutečně "přinést".
Navíc musí být z každého disentu jasné s čím nesouhlasí (tj. s celým odůvodněním většiny či jen s jeho částí apod.) - viz výše. Tento postup ale bohužel ÚS taky nedodržuje. Pak ty změti disentů vypadají jako stará anglická praxe (a dosud aplikovaná např. u House of Lords)předkládání stanovisek soudců "SERIATIM" (tj jeden po druhém), což vede ke značné nepřehlednosti.
Ve slabé chvilce jsem smazal první příspěvek do diskuze, protože mi připadal hloupý a příliš osobně laděný (což mi docházelo už když jsem to psal: měla to být malá provokace). Jestli někomu mazání vlastních komentů připadá nefér, prosím o zprávu o tom. Asi bych si měl dát nějakou kvótu (jeden výmaz za měsíc), anebo dvakrát měřit.
Souhlasím s tím, co sofistikovaněji napsal David Kosař. Balíkovy disenty jsou třeba i milá kuriozita v situaci, kdy podobným stylem píše jen on sám. Nepřipadá mi ovšem přitažlivý stav, kdy by se první disentující rozepisoval o Lacanově teorií semi-inkluzivních sociálních systémů, druhý o historii vývoje kultur předkolumbovské ameriky, třetí o kohabitačních strategiích mykologických formací a čtvrtý o spojitých zobrazeních fraktálních množin v riemannovském prostoru...
Historie již nemá funkci společného "jazyka".
ad Jenda: to by byl spis Luhmann, Lacan je francouzsky psychoanalytik :) ale pro pravo vyznamny je, az zjistim vic, napisu. zdroje mam ;)
Davidovi:
Konečně jsem se na JP dostal, abych se podíval na tvoji reakci. Nechci to už dál natahovat, pokusím se být stručný:
NALUS kritiku potřebuje, tak jako každý jiný výtvor. Jen tak bude lepší.
Snažím se vést diskusi vyhraněně, proto i ta "podpora cenzurního stanoviska" (btw. pokud někdo něco podporuje, nemusí tím sám být) :-)
Já skutečně nepotřebuji být přesvědčován o zvyšování transparence soudního rozhodování, třeba i formou zveřejnění údajů o tom, kdo jak hlasoval. Je jedno jestli jde o ČNB nebo o ÚS, jak už jsem v minulosti řekl, podporuji obojí. Nevím kde jsem naznačil opak (argumentace ZUS byla možným vysvětlením rozdílů na něž jsi poukázal)
Věc na které se neshodneme je míra prospěšnosti zveřejňování disentů "teď a tady". Zde podporuješ dočasnou uzavřenost. Já ne. Kvalita textu ke odpovědností každého soudce, který má i odpovědnost za důveryhodnostcelého soudního tělesa.
Pokud by se disenty zavedly i u vrcholných soudů, mohlo by to mj. dodat dobré argumenty do nominačních debat (ať už na US nebo jinam).
Na závěr se zeptám: podporoval bys povinné zveřejňování poměrů hlasů u rozhodnutí NS a NSS? Ať už u rozhodnutí senátních, nebo u rozhodnutí větších senátů?
PS: bylo by fajn, kdybys na web dal nějakou stručnou verzi hlavnách myšlenek tvého výborného textu o testu proporcionality - byla by to i ochutnávka toho, co pak vyjde v jurisprudenci.
Děkuji všem za velice zajímavé postřehy. Můj osobní názor, kterým bylo inspirovánon i úvodní zamyšlení, vycházel z přesvědčení, že výkon moci soudní, jejíž součástí je přirozeně i sepisování většinového či menšinového stanoviska, není samolibou exhibicí sečtělosti autora a jeho znalosti cizích jazyků, ale typem sdělení. Jestliže se snažím něco sdělit, měl bych se též snažit být srozumitelný pro maximálně velký okruh rozumně vzdělaných lidí. Tím přirozeně netvrdím, že soudní rozhodnutí má být psáno tak, aby se napříště kvalifikovalo do sobotní přílohy Blesku. Disent Dr. Balíka představuje ale myslím opačný extrém: drtivá většina slušně vzdělaných čtenářů myslím nemá ponětí, o čem to má být. V takovém případě se nedomnívám, že jde o chybu čtenářů.
Toto jsou přirozeně všechno subjektivní kategorie: jak někdo v diskusi zmínil, je to otázka osobního vkusu. Ten můj již chvilku dává v odborném textu přednost solidní, byť místy těžké románské klenbě před barokními kudrlinkami, kde přes množství baculatých prdelek zlatých andělíčků už ani není vidět oltář.
Okomentovat