Směry, podněty, plagiáty

Asi uzrál čas, abych (do)vysvětlit svůj původní výrok, tedy že systém honorování pedagogů za udané studenty je ve své současné podobě zvrácený. V předchozím příspěvku jsem si záměrně dovolil nastolit pouze provokativní názor a těšil se na diskusi, která byla velice zajímavá a vyčerpávající. Níže uvedené je díky tomu také shrnutím věcí, které v diskusi zazněly.

Domnívám se, že ekonomické podněty (překlad pro některé z nás: economic incentives) jsou smysluplné a často potřebné pro dosažení žádoucího jednání subjektu. V tom je ale v tomto případě právě zakopán pudlík: co je zde žádoucím jednáním subjektu? Podnět mohu nastavit vícero způsoby. Jednak aby podporoval výsledek, anebo aby podporoval proces, anebo, v ideálním případě, aby podporoval obojí. Co je procesem a co výsledkem je přirozeně pohyblivé, v našem případě bychom mohli říct, že procesem je naučit studenta psát odborný text na určité úrovni a nepodvádět přitom. Výstupem je pak samostatná (tedy neopsaná) odborná práce (Z jiného pohledu, třeba z pohledu celkového výstupu ze studia, může být naučení procesu výstupem.).

První slabostí odměn „za hlavu“ při odhalení plagiátu je právě honorování výstupu a nezohlednění procesu. Druhou slabostí je, že je honorován „negativní“ výstup, tedy to, co by normálně nastat nemělo. V čistě ekonomické perspektivě (tedy bez jakéhokoliv morálního korektivu) to může vést ke znásobení negativního jevu, tedy ke znásobení toho, co nechceme (v diskusi k původnímu příspěvku uvedený příklad s hady je výmluvný). Konečně třetí slabostí tohoto systému je, že je honorován ten, kdo svým předchozím selháním negativní výstup zapříčinil. Myslím, že se shodneme na tom, že je úkolem vysoké školy coby instituce a dále pak konkrétního pedagoga v konkrétním vyučovacím oboru, aby studentům vysvětlil, co od nich chce a co se nedělá. Nemyslím zde pouze snadné a trochu „lenivé“ upozornění na začátku roku či v sylabu předmětu „děcka, neměli byste opisovat“. O to samozřejmě nejde. Jde o to, pozitivně naučit studenty tomu, co je to akceptovatelná odborná práce, buď formou výuky v rámci centrální předmětu „odborná práce“ na začátku studia anebo v rámci úvodní hodiny daného předmětu.

Současné nastavení systému produkuje situaci, kdy jednotlivec (primárně konkrétní pedagog, sekundárně pak instituce jako celek) má zisk ze svého selhání. Navíc pokud chce racionálně ekonomicky uvažující jedinec další mimořádné prémie, pak se asi nebude příliš snažit o změnu k lepšímu. To je podle mě (morálně) zvrácený systém.

Nemyslím si však, že by v této oblasti nebylo možné dosáhnout pozitivních změn ekonomickými podněty. Ty ale musí být nastaveny jinak. Prvně a především musí být nastaveny pozitivně, tedy aby odměňovaly pozitivní jednání a pozitivní výstup. Možnosti:

1/ Zřízení centrálního kurzu pro všechny studenty, který bude na počátku studia kurzem povinným. V něm bude studentům vysvětleno, jak se píše odborný text, jaké jsou na něj kladeny nároky, co se dělat smí a co se dělat nesmí.

2/ Ocenění nejlepších prací (seminární, semestrální apod., nejenom tedy bakalářských a inženýrských (magisterských)), a to jednak pro studenty, ale klidně i pro pedagoga, který studenta vedl či učil. Mělo by se jednat o společný výstup a povedené dílo obou.

3/ Jestli i nadále bude trváno na odměnách za nalezení plagiátů, tak je možné zkusit i toto, nicméně jinak než doposud. Nechť je vytvořena centrální báze všech prací, které jsou v instituci odevzdávány. Do této báze budou mít přístup všichni pedagogové a studenti v rámci intranetu. V rámci této báze je možné porovnávat obsahy prací automaticky. V rámci báze však mohou také hledat všichni členové akademické obce dané instituce s tím, že objeví-li plagiát, má jej nahlásit. Odměna za objevení by však měla náležet pouze tomu, kdo tuto činnosti nemá v popisu práce, tedy ne pedagogovi, do jehož předmětu byla daná práce odevzdána. Pokud ten danou práci akceptoval, a to i přesto, že byla opsána, pak by měl být naopak sankcionován (a nikoliv odměněn), a to proto, že na pochybný charakter práce neupozornil při jejím čtení (pokud ji tedy vůbec četl) a studentovi ji nevrátil. I v případě konkrétního pedagoga nám tak zůstane zachován ekonomický podnět, ale dle mého názoru takový, který by tam měl být od počátku: tedy že energie pedagoga je sankčním mechanismem směřována do procesu psaní a k pozitivnímu výstupu. Kladné odměny můžeme následně klidně pololetně vyplácet pedagogům, kteří v seminárních pracích ze svých kurzů neměli žádný plagiát.

4/ Při podobném systému by bylo myslím žádoucí, aby své práce do intranetu též začleňovali pedagogové. Nevidím důvod, proč by stejné ekonomické podněty pro udržování akademických ctností neměly platit i v rámci pedagogického sboru. Zde by měly být o poznání přísnější než u studentů: kdo (kterýkoliv kolega, ale především student) objeví v pracích pedagoga plagiát dostává odměnu a pedagog postih, v případě závažného pochybení či opakovaných drobnějších prohřešků okamžité rozvázání pracovního poměru.

Jedna z nejtěžších otázek, kterou mi kladli studenti v rámci výuky předmětu „Akademické psaní pro právníky“ v Brně a v Praze, přicházela pravidelně v rámci semináře zabývajícího se „vědeckou a publikační etikou“: „Proč bychom my měli psát originální a vlastní věci v okamžiku, kdy znatelná část toho, co vidíme v učebnicích a pracích našich pedagogů, jsou úděsné plagiáty?“ Co jim na to má člověk odpovědět? Že nechcete být jako oni? Proč, když stát se vysokoškolským pedagogem v ČR lze i s opisováním a při vynaložení neskonale menší energie a úsilí, než jaké vynaloží čestný "blbec"?

Ryba (nezřídka) smrdí od hlavy.