Polský ústavní tribunál a jeho pravomoc rušit ustanovení vnitrostátního práva pro rozpor s právem Společenství
V České republice probíhala mezi právníky vášnivá debata o tom, zda má Ústavní soud pravomoc rušit ustanovení vnitrostátního práva, která jsou v rozporu s právem Unie. Narazili jsme na to také v jednom z postů, týkajícím se rozhodnutí Ústavního soudu ohledně právní úpravy vytlačování malých akcionářů (squeeze-out). Ústavní soud konečné rozhodnutí odložil s ohledem na probíhající řízení o porušení povinnosti proti České republice své rozhodnutí o ústavnosti právní úpravy.
V postu jsme se dotkli procesního postupu českých soudů, které v rámci vlastního rozhodnutí zjistí rozpor vnitrostátního zákona s ustanovením ústavního pořádku a zároveň práva ES. Rozsudek Soudního dvora ve věci Simmenthal (EN) se zdá diktovat, aby obecný soud rozhodl o neaplikaci takového ustanovení, aniž by se obracel na Ústavní soud. V nedávném nálezu týkajícím se ústavnosti právní úpravy stanovování cen léčiv se Ústavní soud jeví ze svého přezkumu soulad s právem ES vylučovat, ačkoliv jak upozornil ve svém komentáři např. Michal Bobek (zde [pdf]), činí tak spíše rétoricky a ve skutečnosti takový přezkum provádí (ačkoliv pod formálním pláštíkem přezkumu souladu s Listinou práv a základních svobod). Podobným problémem se nedávno zabýval i polský Ústavní tribunál (rozhodnutí ze dne 19.12. 2006, anglický překlad dostupný zde [pdf]).
Pokračování příspěvku:
Otázka pravomocí Ústavního tribunálu vyvstala v souvislosti s případem týkajícím se spotřební daně na dovoz ojetých vozidel. Ta byla rovněž předmětem předběžné otázky před Soudním dvorem ve věci Breziński (rozsudek Soudního dvora komentoval rovněž Michal Bobek – zde [pdf]).
Bez ohledu na (v době rozhodování ÚT ještě probíhající) řízení o předběžné otázce předložil okresní soud v Olsztyni návrh na zrušení ustanovení zákona o spotřební dani (podle čl. 193 Ústavy, obdoba článku 95 odst. 2 Ústavy ČR). ÚT prohlásil návrh za nepřípustný. V odůvodnění svého rozhodnutí činí několik obecně platných závěrů o tom, jak mají polské soudy postupovat při řešení rozporu ustanovení polského obyčejného práva s právem Společenství.
Nejprve ÚT upozorňuje na mimoběžnost jurisdikce své a jurisdikce Soudního dvora. Implicitně také říká, že nebude soudem, který by měl běžně aplikovat právo Společenství. Tento úkol mají obecné soudy a ty se také v rámci jeho plnění mají obracet na Soudní dvůr s předběžnými otázkami. Úkolem ÚT je ochrana Ústavy, jež je v souladu se svým článkem 8 odst. 1 „nejvyšším zákonem země“. V případě, že by se rozhodnutí Soudního dvora a ÚTR dostala do vzájemného rozporu, musí mít ÚT poslední slovo:
Firstly, the CT’s ruling on the merits of the case would result in the interpretation of provisions of Community law, which would fail to take into account interpretation standards relating to all EU Member States. Furthermore, legal environment, where in relation to identical legal situations the competence of both the ECJ and the CT were recognised, would present a threat of the existence of a double line of adjudication upon the same legal provisions. Undoubtedly, of crucial importance in this matter is the fact that the ECJ safeguards Community law and, while passing judgements, it does not have to take into consideration the standards deriving from legal orders of particular Member States, including the status of the constitution in the system of sources of domestic law thereof. Conversely, the Constitutional Tribunal safeguards the Constitution, which, according to Article 8 paragraph 1 thereof, shall be the supreme law of the Republic of Poland. Against this background a collision may occur between decisions taken by the ECJ and decisions taken by the CT. Taking the above into consideration, one must state that also by virtue of Article 8 paragraph 1 of the Constitution, the Constitutional Tribunal is obliged to such recognition of its position that in fundamental issues relating to the constitutional system of the State it shall retain its status of “the last-word court”. The ECJ and the CT must not be positioned as competing courts. This pertains not only to the “duplication” of both courts or the double line of adjudication upon the same legal issues, but also to lack of functionality in relations between Community and domestic legal orders. It is essential to indicate the different roles of both courts.
ÚT pak dále zdůrazňuje aplikační přednost mezinárodního práva, stanovenou čl. 91 odst. 2, jež platí i pro právo Společenství (čl. 91 odst. 3). V jejím důsledku si pak rozpor vnitrostátního ustanovení s ustanovením komunitárním má posoudit obecný soud sám – nejedná se o otázku, kterou by mohl přednést před ÚT. K tomu ÚT říká:
The very fact that a given provision of a domestic act will not be applied does not prejudge the necessity to repeal the act, even though it may “express” a strong demand that the legislator amend such provision. This need not, however, be an absolute rule. In each case it depends on the nature of the provision, the scope thereof, and the character of the collision (with Community law). Expectation that the CT eliminates such statutory provisions would amount to the anticipation of ensuring the effectiveness of the realisation of Community law by the Tribunal. And this is the field relating to the application of law. The Tribunal is not competent to decide upon individual matters concerning the application of law, including the Community law. Neither was it established – in the context of the diverse jurisprudence of RACs – to shape a uniform line thereof in relation to Community law.
Všimněme si, že ÚT nikde necituje rozhodnutí Soudního dvora Simmenthal a přednost řešení rozporu vnitrostátní a komunitární normy v rovině aplikační a nikoliv v rovině platnosti dovozuje z ustanovení vlastní Ústavy. K tomu ještě dodává:
In principle, preference should be given to the elimination of conflicts between domestic and international norms at the level of applying the law. Leaving purely doctrinal considerations aside, the mechanism for the elimination of conflict of norms at the level of applying the law is more efficient and flexible than the review of legality undertaken by the CT, and from the perspective of the structure – justified by the fact that, generally, an international law norm will have a narrower scope of binding force than a domestic statutory norm – be it in temporal, objective or subjective aspect. According to the principle of precedence, the application of an international norm neither repeals, breaches nor invalidates the domestic law norm, but only limits the scope of application thereof. Changes in the contents or loss of binding force of an international norm will alter the scope of application of a statutory norm, without a need to undertake any actions on the part of the national legislator.
Ve svém rozhodnutí se ÚT zabývá i otázkami spolupráce mezi obecnými soudy a Soudním dvorem a vázaností polských soudů rozsudky Soudního dvora. Nabízí tak inspirativní čtení (nejen) pro české právníky.
V postu jsme se dotkli procesního postupu českých soudů, které v rámci vlastního rozhodnutí zjistí rozpor vnitrostátního zákona s ustanovením ústavního pořádku a zároveň práva ES. Rozsudek Soudního dvora ve věci Simmenthal (EN) se zdá diktovat, aby obecný soud rozhodl o neaplikaci takového ustanovení, aniž by se obracel na Ústavní soud. V nedávném nálezu týkajícím se ústavnosti právní úpravy stanovování cen léčiv se Ústavní soud jeví ze svého přezkumu soulad s právem ES vylučovat, ačkoliv jak upozornil ve svém komentáři např. Michal Bobek (zde [pdf]), činí tak spíše rétoricky a ve skutečnosti takový přezkum provádí (ačkoliv pod formálním pláštíkem přezkumu souladu s Listinou práv a základních svobod). Podobným problémem se nedávno zabýval i polský Ústavní tribunál (rozhodnutí ze dne 19.12. 2006, anglický překlad dostupný zde [pdf]).
Pokračování příspěvku:
Otázka pravomocí Ústavního tribunálu vyvstala v souvislosti s případem týkajícím se spotřební daně na dovoz ojetých vozidel. Ta byla rovněž předmětem předběžné otázky před Soudním dvorem ve věci Breziński (rozsudek Soudního dvora komentoval rovněž Michal Bobek – zde [pdf]).
Bez ohledu na (v době rozhodování ÚT ještě probíhající) řízení o předběžné otázce předložil okresní soud v Olsztyni návrh na zrušení ustanovení zákona o spotřební dani (podle čl. 193 Ústavy, obdoba článku 95 odst. 2 Ústavy ČR). ÚT prohlásil návrh za nepřípustný. V odůvodnění svého rozhodnutí činí několik obecně platných závěrů o tom, jak mají polské soudy postupovat při řešení rozporu ustanovení polského obyčejného práva s právem Společenství.
Nejprve ÚT upozorňuje na mimoběžnost jurisdikce své a jurisdikce Soudního dvora. Implicitně také říká, že nebude soudem, který by měl běžně aplikovat právo Společenství. Tento úkol mají obecné soudy a ty se také v rámci jeho plnění mají obracet na Soudní dvůr s předběžnými otázkami. Úkolem ÚT je ochrana Ústavy, jež je v souladu se svým článkem 8 odst. 1 „nejvyšším zákonem země“. V případě, že by se rozhodnutí Soudního dvora a ÚTR dostala do vzájemného rozporu, musí mít ÚT poslední slovo:
Firstly, the CT’s ruling on the merits of the case would result in the interpretation of provisions of Community law, which would fail to take into account interpretation standards relating to all EU Member States. Furthermore, legal environment, where in relation to identical legal situations the competence of both the ECJ and the CT were recognised, would present a threat of the existence of a double line of adjudication upon the same legal provisions. Undoubtedly, of crucial importance in this matter is the fact that the ECJ safeguards Community law and, while passing judgements, it does not have to take into consideration the standards deriving from legal orders of particular Member States, including the status of the constitution in the system of sources of domestic law thereof. Conversely, the Constitutional Tribunal safeguards the Constitution, which, according to Article 8 paragraph 1 thereof, shall be the supreme law of the Republic of Poland. Against this background a collision may occur between decisions taken by the ECJ and decisions taken by the CT. Taking the above into consideration, one must state that also by virtue of Article 8 paragraph 1 of the Constitution, the Constitutional Tribunal is obliged to such recognition of its position that in fundamental issues relating to the constitutional system of the State it shall retain its status of “the last-word court”. The ECJ and the CT must not be positioned as competing courts. This pertains not only to the “duplication” of both courts or the double line of adjudication upon the same legal issues, but also to lack of functionality in relations between Community and domestic legal orders. It is essential to indicate the different roles of both courts.
ÚT pak dále zdůrazňuje aplikační přednost mezinárodního práva, stanovenou čl. 91 odst. 2, jež platí i pro právo Společenství (čl. 91 odst. 3). V jejím důsledku si pak rozpor vnitrostátního ustanovení s ustanovením komunitárním má posoudit obecný soud sám – nejedná se o otázku, kterou by mohl přednést před ÚT. K tomu ÚT říká:
The very fact that a given provision of a domestic act will not be applied does not prejudge the necessity to repeal the act, even though it may “express” a strong demand that the legislator amend such provision. This need not, however, be an absolute rule. In each case it depends on the nature of the provision, the scope thereof, and the character of the collision (with Community law). Expectation that the CT eliminates such statutory provisions would amount to the anticipation of ensuring the effectiveness of the realisation of Community law by the Tribunal. And this is the field relating to the application of law. The Tribunal is not competent to decide upon individual matters concerning the application of law, including the Community law. Neither was it established – in the context of the diverse jurisprudence of RACs – to shape a uniform line thereof in relation to Community law.
Všimněme si, že ÚT nikde necituje rozhodnutí Soudního dvora Simmenthal a přednost řešení rozporu vnitrostátní a komunitární normy v rovině aplikační a nikoliv v rovině platnosti dovozuje z ustanovení vlastní Ústavy. K tomu ještě dodává:
In principle, preference should be given to the elimination of conflicts between domestic and international norms at the level of applying the law. Leaving purely doctrinal considerations aside, the mechanism for the elimination of conflict of norms at the level of applying the law is more efficient and flexible than the review of legality undertaken by the CT, and from the perspective of the structure – justified by the fact that, generally, an international law norm will have a narrower scope of binding force than a domestic statutory norm – be it in temporal, objective or subjective aspect. According to the principle of precedence, the application of an international norm neither repeals, breaches nor invalidates the domestic law norm, but only limits the scope of application thereof. Changes in the contents or loss of binding force of an international norm will alter the scope of application of a statutory norm, without a need to undertake any actions on the part of the national legislator.
Ve svém rozhodnutí se ÚT zabývá i otázkami spolupráce mezi obecnými soudy a Soudním dvorem a vázaností polských soudů rozsudky Soudního dvora. Nabízí tak inspirativní čtení (nejen) pro české právníky.