Příběhy 20. století
Dnešní příspěvek si dovolím uvést osobní vzpomínkou: když jsem jednoho květnového dne skládal poslední státní zkoušku na PF UK, konala se na fakultě také beseda s tvůrci seriálu Zdivočelá země. Jestli si na seriál vzpomenete, jeho první polovina je takovou kovbojkou z českého pohraničí, kam se po skončení války vrací bývalý voják západní armády Antonín Maděra. Druhá polovina mě při svém vysílání (bylo to někdy koncem devadesátých let) zaujala mnohem více: tak jako mnoho jiných, i Maděra je po roce 1948 komunisty zatčen a odsouzen k mnohaletému trestu v táboře nucených prací.
Na besedě byl přítomen kromě autora knižní předlohy Jiřího Stránského (který v komunistických lágrech strávil deset let), herců Jiřího Schmitzera a Martina Dejdara a konečně též režiséra Hynka Bočana, také další bývalý vězeň: František Zahrádka. Debata na mě velmi zapůsobila, přestože jsem již o komunistických zločinech v té době věděl mnohé. Měl jsem přečtené knížky Jevgenije Girnsburgové nebo Alexandra Solženicyna o sovětských gulazích. Mluvit však s lidmi, kteří podobným utrpením prošli u nás, bylo přece jen něco jiného. Osmělil jsem se a Františka Zahrádky se zeptal, co ještě pro tyto lidi můžeme dnes udělat. Odpověď byla stručná: zkuste nezapomenout.
Jsem proto rád, že dnes mohu na Jiném právu upozornit na seriál „Příběhy 20. století“, který můžete sledovat na Českém rozhlase. Ve spolupráci se sdružením Post Bellum tam redaktoři Českého rozhlasu, historici a další odborníci představují příběhy konkrétních lidí, „příběhy, na které se zapomnělo, nebo na které se mělo zapomenout“. Každý díl se točí okolo vzpomínek pamětníků, které systematicky shromažďuje sdružení Post Bellum. Ty jsou pak doplněny velice zajímavým odborným komentářem, který daný příběh zasazuje do širšího kontextu.
Nejedná se jen o příběhy těch, které komunisté zločinným způsobem pronásledovali. Najdete tam třeba i vyprávění o českém skautingu (který jako hnutí nesmírně důležité pro vývoj československé společnosti a ukotvování demokratických hodnot diskutoval ve svém pořadu i profesor Cepl), nebo o české vesničce na Volyňsku, Českém Malíně, kterou 13. července 1943 nacisté vypálili a téměř všechny její obyvatele (včetně malých dětí) povraždili: buď je zastřelili, nebo hromadně upálili v několika staveních, kam je nahnali.
Ve spojení s Jiným právem bych chtěl upozornit na příběh Heliodora Píky, generála československé armády, jenž se aktivně účastnil odboje na Východě. Toho komunisté zavraždili ve vykonstruovaném soudním procesu (popraven byl ve věznici na Borech dne 21. června 1949). Jeho příběh je dokreslen vyprávěním – Karla Vaše, prokurátora, jenž se na justiční vraždě významným způsobem podílel.
Na Jiném právu často diskutujeme, jak by měli být vzděláváni právníci v Čechách. Učit právní historii? Právní teorii? Pokud ano, jakým způsobem? Vzpomínky Karla Vaše jsou ojedinělým studijním materiálem, který může sloužit jako ilustrace věčné debaty mezi iuspozitivismem a iusnaturalismem. Ze slov komunistického prokurátora dnes stále mrazí v zádech:
Já jsem je neodsoudil, možná odsoudil, možná podal žalobu, ovšem podle zákonů… Mnozí spáchali skutečně podle tehdy platných zákonů trestné činy, takže byli právem odsouzeni. A ti se vydávají dneska, nezlobte se na mě, že to říkám, za nevinné, nejenom že za nevinné, ale za hrdiny…
Možná by to byla dobrá připomínka pro studenty, že právo nelze redukovat na texty zákonů…
Díky vymoženostem dnešní doby nemusíte ladit Český rozhlas, abyste si některý z příběhů mohli poslechnout. Jednotlivé díly jsou k dispozici ke stažení zde. Vřele doporučuji.
Na besedě byl přítomen kromě autora knižní předlohy Jiřího Stránského (který v komunistických lágrech strávil deset let), herců Jiřího Schmitzera a Martina Dejdara a konečně též režiséra Hynka Bočana, také další bývalý vězeň: František Zahrádka. Debata na mě velmi zapůsobila, přestože jsem již o komunistických zločinech v té době věděl mnohé. Měl jsem přečtené knížky Jevgenije Girnsburgové nebo Alexandra Solženicyna o sovětských gulazích. Mluvit však s lidmi, kteří podobným utrpením prošli u nás, bylo přece jen něco jiného. Osmělil jsem se a Františka Zahrádky se zeptal, co ještě pro tyto lidi můžeme dnes udělat. Odpověď byla stručná: zkuste nezapomenout.
Jsem proto rád, že dnes mohu na Jiném právu upozornit na seriál „Příběhy 20. století“, který můžete sledovat na Českém rozhlase. Ve spolupráci se sdružením Post Bellum tam redaktoři Českého rozhlasu, historici a další odborníci představují příběhy konkrétních lidí, „příběhy, na které se zapomnělo, nebo na které se mělo zapomenout“. Každý díl se točí okolo vzpomínek pamětníků, které systematicky shromažďuje sdružení Post Bellum. Ty jsou pak doplněny velice zajímavým odborným komentářem, který daný příběh zasazuje do širšího kontextu.
Nejedná se jen o příběhy těch, které komunisté zločinným způsobem pronásledovali. Najdete tam třeba i vyprávění o českém skautingu (který jako hnutí nesmírně důležité pro vývoj československé společnosti a ukotvování demokratických hodnot diskutoval ve svém pořadu i profesor Cepl), nebo o české vesničce na Volyňsku, Českém Malíně, kterou 13. července 1943 nacisté vypálili a téměř všechny její obyvatele (včetně malých dětí) povraždili: buď je zastřelili, nebo hromadně upálili v několika staveních, kam je nahnali.
Ve spojení s Jiným právem bych chtěl upozornit na příběh Heliodora Píky, generála československé armády, jenž se aktivně účastnil odboje na Východě. Toho komunisté zavraždili ve vykonstruovaném soudním procesu (popraven byl ve věznici na Borech dne 21. června 1949). Jeho příběh je dokreslen vyprávěním – Karla Vaše, prokurátora, jenž se na justiční vraždě významným způsobem podílel.
Na Jiném právu často diskutujeme, jak by měli být vzděláváni právníci v Čechách. Učit právní historii? Právní teorii? Pokud ano, jakým způsobem? Vzpomínky Karla Vaše jsou ojedinělým studijním materiálem, který může sloužit jako ilustrace věčné debaty mezi iuspozitivismem a iusnaturalismem. Ze slov komunistického prokurátora dnes stále mrazí v zádech:
Já jsem je neodsoudil, možná odsoudil, možná podal žalobu, ovšem podle zákonů… Mnozí spáchali skutečně podle tehdy platných zákonů trestné činy, takže byli právem odsouzeni. A ti se vydávají dneska, nezlobte se na mě, že to říkám, za nevinné, nejenom že za nevinné, ale za hrdiny…
Možná by to byla dobrá připomínka pro studenty, že právo nelze redukovat na texty zákonů…
Díky vymoženostem dnešní doby nemusíte ladit Český rozhlas, abyste si některý z příběhů mohli poslechnout. Jednotlivé díly jsou k dispozici ke stažení zde. Vřele doporučuji.