sobota 11. ledna 2014

Jan Broulík: Pleteme si v souvislosti s ekonomickou analýzou, díl 1: Ekonomie není to samé co ekonomika!

Disciplína označovaná jako Právo a ekonomie (Law and Economics, ekonomická analýza práva), [1] se na českých právnických fakultách zatím neetablovala. V říjnu 2012 jsme se proto s Honzou Bartoškem zeptali několika českých akademiků, kteří se v oblasti ekonomické analýzy práva orientují, na jejich názor na důvody dosavadní skepse. Mnozí, jako např. Zdeněk Kühn, Tomáš Richter, Tomáš Sobek nebo Jan Petrov, se vyjádřili v tom smyslu, že k odmítání ekonomické analýzy dochází (mimo jiné) kvůli neznalosti či nepochopení východisek ekonomie nebo její aplikace na právo. Ačkoli existují i jiné důvody chladného přijetí ekonomické analýzy v evropské právní akademii, jsem přesvědčen, že svou roli ve vytváření negativních nálad vůči ekonomické analýze v Česku hrají právě také omyly. [2] V tomto příspěvku a příspěvcích, které budou následovat, se budu těmito omyly zabývat a uvádět je na pravou míru.

Ekonomie není to samé co ekonomika!
První z omylů, kterým se budu zabývat, se týká vztahu práva, ekonomie a ekonomiky. Pro ilustraci se podívejme na úryvek z oponentského posudku k mé rigorózní práci:
„Z hlediska celkového vyznění práce lze vyslovit pochybnost v jednom aspektu a tím je prací se prolínající „převrácené“ chápání vztahu práva a ekonomie. […] Z pohledu ekonomického je totiž právo jen prostředkem k dosahování ekonomických cílů, zatímco z pohledu právního je ekonomika „jen“ jednou z regulovaných oblastí.“
Směšování debaty o vztahu práva a ekonomie na straně jedné a práva a ekonomiky na straně druhé není správné. Je si totiž třeba uvědomit, že ekonomie není to samé co ekonomika!

Ekonomie, ekonomická analýza práva
Ekonomie je „vědou, která studuje lidské jednání jako vztah mezi cíli a omezenými zdroji, které mají alternativní způsoby využití“. [3] Zabývá se různými jevy, které podněcují lidi k tomu, aby se nějakým způsobem chovali (tzv. incentivy). Právo, jakožto jeden z normativních systémů regulujících lidské chování, je přirozeným zdrojem takových incentivů, a je proto i přirozeným objektem zájmu ekonomů. Ti při jeho analýze aplikují ekonomickou (především mikroekonomickou) teorii, aby mohli popsat, vysvětlit, předvídat a hodnotit efekty práva na lidské chování a na společnost jako celek.

Ekonomika, ekonomické právo
Slovo ekonomika znamená výrobu, rozdělování, směnu a spotřebu statků a služeb subjekty na definovaném území. Můžeme tedy hovořit například o ekonomice České republiky, případně o ekonomice tržní nebo o ekonomice centrálně řízené. V konkrétní ekonomice můžeme také pozorovat makroekonomické jevy, jako jsou inflace či nezaměstnanost. Stejný význam jako slovo ekonomika mají také pojmy hospodářství a ekonomický systém. Mělo by tedy být zřejmé, že ekonomika je jednou z mnoha oblastí lidské činnosti regulovaných právem. Mezi právní normy provádějící tuto regulaci, tj. do ekonomického (hospodářského) práva, spadají především normy soutěžního práva, práva jednotlivých průmyslových odvětví (např. energetika), společenstevní právo, právo cenných papírů, daňové právo, obchodní závazkové právo či právo ochrany spotřebitele. [4]

Příčiny omylu
Zaměňování pojmů ekonomie (economics) a ekonomika (economy) může mít různé důvody. Nabízí se následující:
  1. Setrvávání u zastaralé definice ekonomie, ve které k sobě tyto pojmy měly opravdu blízko.
  2. Podobnost těchto dvou slov (oproštěných od významu). Například slovo „ekonomický“ může znamenat „související s ekonomií“ i „související s ekonomikou“. Závisí vždy na konkrétním případu použití.
  3. Nevhodný způsob výuky ekonomie na právnických fakultách, který se soustředí na témata související s ekonomikou. [5]
  4. Nejasné oddělení vědy od objektu jejího zkoumání v oblasti práva. V této oblasti totiž často není vedena jasná čára mezi naukou a praxí. Právo není vnímáno jen jako normativní systém, ale také jako věda, která se tímto systémem zabývá. Pro právníka proto může být složité vnímat rozdíl mezi ekonomií jakožto vědou a ekonomikou jakožto jedním z objektů jejího zájmu.

Závěrem
Zmýlené představy o šíři záběru ekonomie nezbytně vedou k chybnému úsudku, pokud jde o šíři její využitelnosti při analýze práva. Ten, kdo chápe ekonomii jako vědu zabývající se (pouze) ekonomikou, si pod ekonomickou analýzou práva představí (pouze) analýzu norem regulujících ekonomiku. Ve skutečnosti lze ovšem za pomoci ekonomie analyzovat všechna právní odvětví.

Poznámky:
[1] Tyto pojmy někdy bývají používány promiscue, jindy je každému z nich přiřazován poněkud odlišný význam. V tomto textu je používám se stejným významem, tj. aplikace ekonomie při studiu práva obecně.
[2] Nepochopení ekonomické analýzy práva samozřejmě není jen českým fenoménem. „Velká část toho, co bylo napsáno proti law and economics, […] je založeno na […] velmi povrchním porozumění centrálních děl tohoto odvětví.“ COLEMAN, J.L. Efficiency, Exchange, and Auction: Philosophic Aspects of the Economic Approach to Law, California Law Review. 1980, vol. 68, p. 221. (Coleman je sám velkým – leč poučeným – kritikem tohoto odvětví.)
[3] ROBBINS, L. An Essay on the Nature and Significance of Economic Science. 2nd edition. Macmillan, 1935, p. 16.
[4] VELJANOVSKI, C. The Economics of Law. 2nd edition. The Institute of Economic Affairs, 2007, s. 25.
[5] S tím také souvisí nevhodný název předmětu na PF UK, kde je ekonomie vyučována jako „Teorie národního hospodářství“.

32 komentářů:

Pavlína Hubková řekl(a)...

Díky, Honzo, za zajímavý a velmi potřebný příspěvek. Je jasné, že nepochopení celého ekonomického přístupu k právu je založeno na nepochopení základních pojmů. Pak je naprosto nemožné přesvědčit kovaného odpůrce ekonomického přístupu (ekonomické analýzy, práva a ekonomie), že jsou tvé argumenty správné, když prostě jeden mluví o koze a druhý o voze, či spíše oba si myslí, že mluví o koze, ale ve skutečnosti si pod ní každý představuje něco jiného.

Někdy mám pocit, že ekonomie je některými právníky chápána (pokud už jsou schopni ji odlišit od ekonomiky) jako věda o penězích, jejich získávání a jejich utrácení, čímž pádem ji odmítají použít v oblastech, kde přímo o peníze nejde.

Sama jsem dokonce zažila zanícené varování před neuváženým používáním ekonomie v oblastech práva, kam se "ekonomie prostě nehodí". Dotyčný neváhal upozornit na "nebezpečný fachidiotismus v ekonomii" a především zdůraznil, že "právo je přece na rozdíl od ekonomie založeno na hodnotách".

S podobnými lidmi pak nelze vést žádnou debatu, protože jejich výchozí vnímání pojmů je odlišné (nepřesné, pomýlené), hlavně ho nechtějí změnit a odmítají si nechat vysvětlit, jak věc vnímáš ty. Každopádně mi přijde naprosto záslužné snažit se věci vysvětlovat, takže ještě jednou díky za to, že jsi se do toho pustil, a těším se na pokračování.

Jan Broulík řekl(a)...

Díky za podporu, Pavlíno. Přesně ta frustrace z nemožnosti racionální debaty o Právu a ekonomii s některými právníky mě motivovala k tomuhle psaní...

S tou představou o chápání ekonomie jako vědy o penězích se taky opakovaně setkávám. A chtěl bych k tomu taky jeden díl napsat. Jen se mi bohužel zatím nepodařil pro ilustraci sehnat nějaký český text, kde by se ta mýlka projevovala.

K tématu "nebezpečného fachidiotismu" se taky dostanu ;-)

Martin Sztefek řekl(a)...

Příspěvek mi připomněl můj pohovor v rámci výběrového řízení ke studiu v rámci erasmu, kdy se mě jeden profesor v souvislosti s tím, že píšu diplomku na téma ekonomické analýzy práva, zeptal: "Vy si skutečně myslíte, že je správné, aby bylo všechno měřeno penězi?"

Anonymní řekl(a)...

To je vsechno moc hezky a kdo trochu rozumi ekonomicke analyze prava s Vami musi souhlasit. Je to ale skutecne zpusob, jak presvedcit skepticke pravniky? Nestalo by za to spis ukazat par hezkych konkretnich prikladu aplikace ekonomicke analyzy prava v ceskem prostredi? Pokud to pojmete jako spor teorie ekonomicke analyzy prava proti teorii pravni (nejlepe zalozene uz na rimskych zakladech ... tudiz, z pohledu dogmatickeho pravnika, "pravde"), muzete vyhrat jen velmi tezko. Cesta by snad mohla vest pres dilci vyhry v jednotlivostech, z cehoz by se az postupne zrodilo celkove pochopeni ekonomicke analyzy prava mezi pravniky. Tim, ze nebudete primarne mirit na uplne zaklady stavajiho dogmatu, nebudete apriorne vytvaret odpor ze strany establishmentu. Tezko radit. Kdo studoval pravo v USA i v CR, tak vidi ten propastny rozdil a musi mu z toho byt smutno ...

Honza V.

Anonymní řekl(a)...

jen pár opravných poznámek:
1/
V americkém prostředí není zas tak velký rozdíl mezi economics a economy, jedno je "věda" o tom druhém. Je to jako kdybych odlišoval psychologii, kt. se učím na škole a pak konkrétní psychologii pacienta nebo souhrn psychologií některých pacientů. Přijde mi to jako klasické německé teminologizování, kdy se oponent snaží kritika shodit, že si oba termíny plete.

2/
Kritici ekonomického pojetí práva mohou jistě tvrdit, že není založena na hodnotách ale na kalkulaci. Ke kalkulaci výnosů a nákladů jistě potřebujete také nějaké myšlenkové hodnoty, ale jsou zcela nepochybně o řád jinde než hodnoty morální.

3/ Chápání ekonomie např. na PF jako vědy o užitečnosti, efektivitě atp., tj. o teoretických konceptech (někdy na hraně teologie protestantského typu v případě dnes mainstreamových ekonomických škol) se prostě neuchytilo, tak to nemá cenu lámat přes koleno a říkat stále dokola, že ekonomie není hospodářství. Představa odborné veřejnosti právníků je prostě jiná a není to jejich vina.

Jan Smrček

Jan Bartošek řekl(a)...

2 Jan Smrček:

Musím se přiznat, že některým Vašim argumentům ne zcela rozumím:

Ad 1. Pokud to člověk vezme hodně ze široka, tak i v češtině nemusí být mezi ekonomií a ekonomikou zase až tak velký rozdíl. Např. existuje ekonomický obor - ve smyslu vědy - "podniková ekonomika" a někdy se lze s použitím slova "ekonomie" setkat v hodně archaickém smyslu, kdy znamená právě "hospodářství" či dokonce hospodářství ve smyslu "gruntu". Naopak v anglické terminologii se třeba mluví o "political economy", což se zase překládá jako "politická ekonomie"... Ale nejde přeci o to, jak se ta slova používají v obecném jazyce. "Ekonomie" ve smyslu současné ekonomické vědy, resp. mikroekonomické analýzy (v případě ekonomické analýzy práva) prostě je něco sémanticky/koncepčně/analyticky odlišného od pojmu "ekonomika". Samozřejmě můžete jako "ekonomiku" chápat např. i individuální rozhodovací "black box" spotřebitele/adresáta právní normy atd., ale není to ten smysl, ve kterém by se to slovo používalo ať už v češtině či angličtině. Nebo třeba co by to znamenalo, kdyby se mluvilo o "behaviorální ekonomice" nebo kupř. o "novém institucionálním hospodářství"?? Podobně třeba obsah pojmů "keynesiánská ekonomie" (tj. konkrétní teoretiký přístup v rámci makroekonomie) a "keynesiánská ekonomika" (tj. nějaké reálné hospodářsko-politické nastavení) je značně rozdílný.

Ad 2. Obávám se, že tohle je něco, o čem právě Honza Broulík ve svém postu kriticky psal - náklady a výnosy jsou v případě rozhodování jednotlivce, který se rozhoduje podle nějaké své užitkové funkce, dost nejasné pojmy (rozhodně je nelze bez dalšího chápat v peněžním smyslu). Naopak součástí individuální užitkové funkce mohou být právě i různé subjektivně chápané (nebo i "objektivizované"...)hodnoty, tak jak je patrně ve svém komentáři chápete. Tzn. že mohu do své "ekonomické kalkulace" (zde bude pak právě důležité odlišení ekonomie a ekonomiky...) klidně zahrnout i morální hlediska, své představy o spravedlnosti, mé náboženské přesvědčení nebo třeba estetické či sexuální preference...

Ad 3. Tohle je s prominutím nesmysl - pokud by se ve Vašem pojetí mezi právníky "neuchytilo" třeba to, jak samu sebe definuje moderní matematika, biologie či fyzika, tak by to také nebylo třeba "lámat přes koleno"? Jakýkoli vědní obor sestává jednak ze soustavy definic pojmů a jednak z nějakých vztahů mezi těmito pojmy (teorie). Zde ale není kritizováno to, že by v právní teorii existovalo samostatné konzistentní pojetí nějakých společenských jevů, jimiž by se zároveň svým vlastním, od práva odlišným přístupem zabývala ještě i ekonomie, přičemž by se tvrdilo, že ten ekonomický přístup je ten jediný nejlepší. To, co se z hlediska ekonomie jeví jako problematické je to, že právníky jsou ekonomické pojmy používány libovolně, a navíc v nesmyslných souvislostech a vazbách (samozřejmě zdaleka ne vždy, či i jen pravidelně - naopak existuje řada právních konceptů, textů, soudních rozhodnutí atd., které jsou s ekonomickou logikou zcela souladné). Prostě, pokud nebudu rozlišovat mezi ekonomii s ekonomikou, tak stejně tak bych se ve svém přístupu k právu nemusel zatěžovat rozdíly mezi morální filosofií a morálkou, politologií a politikou, astronomií a gastronomií atd.

Anonymní řekl(a)...

J. Bartošek: " Tzn. že mohu do své "ekonomické kalkulace" (zde bude pak právě důležité odlišení ekonomie a ekonomiky...) klidně zahrnout i morální hlediska, své představy o spravedlnosti, mé náboženské přesvědčení nebo třeba estetické či sexuální preference...".

Pak by ale asi bylo vhodnější se zabývat spíše morálně psychologickou ("morální hlediska"), teologickou ("náboženské přesvědčení") nebo estetickou ("estetické preference") analýzou práva? Proč by se morální, teologická, estetická atd.
hlediska při zkoumání práva měla uplatňovat právě skrze ekonomickou analýzu práva (a přizpůsobovat se jejím pojmům a axiomům a být jimi omezována), a ne přímo?

Pavel Caban

FORTUNA řekl(a)...

Je-li Law and economics znění v originále, pak jeho překlad do češtiny je Právo a ekonomika, ne Právo a ekonomie. Ekonomie je šikovné a úsporné využívání prostředků., již vůbec to nemusí být věda. Příklad: mám-li nanosit vodu do sudu, a mám-li k tomu sklenici a kýbl, nebudu běhat se sklenicí, ale s kýblem.
Mirek Vorlický

Tomáš Sobek řekl(a)...

Právníky nepřesvědčíte o tom, že mají opustit svoji juristickou metodologii a začít uvažovat zcela odlišným způsobem. Musíte jim naopak ukázat, že jejich metodologie (např. teleologický výklad) určité úvahy o efektivnosti právních institutů už předpokládá. Dosud to dělali pouze intuitivně. LaE jim umožní, aby takové úvahy formulovali jako explicitní argumenty. Ziskem bude vyšší přesvědčivost jejich argumentace a potažmo komparativní výhoda vůči těm právníkům, kteří to nebudou umět.

Jan Broulík řekl(a)...

Honzo V., konkrétní příklady aplikace ekonomické analýzy jsou v plánu. Zabývat se ekonomickou analýzou s vyšší mírou abstrakce mi nicméně taky přijde zajímavě.

Jene Smrčku, podepisuju se pod odpověď Honzy Bartoška. Logika Vašeho třetího bodu mi také zcela uniká. Tvrdíte, že když si budu jako právník myslet, že "faktura" a "fraktura" je ta samá věc, a budu na tom dostatečně trvat, tak "to nemá cenu lámat přes koleno" a je lepší mě nechat tomu věřit?

Jan Broulík řekl(a)...

Mirek Vorlický:

Věřte mi, že Law and Economics se správně překládá jako Právo a ekonomie.

Slovo ekonomie nemá jen jeden význam. Za prvé se může jednat o vědní obor (a v tomto smyslu se toto slovo používá právě ve spojení Právo a ekonomie). Za druhé se může jednat o Vámi zmíněnou "hospodárnost, úspornost, dobré hospodaření" (viz např. zde: http://www.slovnik-cizich-slov.net/ekonomie/ ).

Tomáš Sobek:

Podle mě máte pravdu, že nejrozumnějším způsobem praktického využití ekonomické analýzy je napojení jejích poznatků o právu na koncepty tradičně figurující v právní debatě. Však také nikde k opouštění juristické metodologie nevyzývám... Ale ono to napojování na koncepty, jako je třeba teleologický výklad, dle mého není dost dobře možné, pokud příslušný člověk nemá základní pojem o tom, co to vlastně ta ekonomie je.

FORTUNA řekl(a)...

k Jan Broulík, 12.1.14, 16:59
Možná, že by pomohlo, pane, všude tam, kde to jde, když píšeme a mluvíme česky, používat česká slova. Pak, v případě, že český výraz pro danou věc není, přijmout výraz cizí. (zamyslete se prosím třeba nad "českým" slovem verdikt.)

Zkuste pak prosím česky napsat Law and economics, jako titulek. Mirek Vorlický

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad JB

Nejsme ve sporu. Jenom dodávám, že propagaci LaE možná prospěje, když ukážete, že LaE není naší tradici tak cizí, jak se mnozí domnívají. Tak např. Jheringova kniha Zweck im Recht, která je považována za stěžejní dílo středoevropské jurisprudence, je formulována v ekonomických pojmech utilitarismu. A tak nepřekvapí, že Rudolf von Jhering, kterému se říkalo "německý Bentham," má samostatnou kapitolu v The Elgar Companion to Law and Economics. Říkám to proto, že tuzemská zdrženlivost k LaE má zčásti původ v obecné averzi k ideovým importům z USA. Mimochodem, první, kdo zformuloval the doctrine of efficient breach, byl Cicero.

Jan Bartošek řekl(a)...

2 Pavel Caban:

To máte nepochybně pravdu - ekonomie je ale věda o jednání, nikoli o jeho o podstatě a původu jeho motivů (preferencí). Myslím si proto, že v zásadě nejsme ve sporu, pokud jde o např. teologické aspekty práva, je samozřejmě třeba se jimi zabývat nějakými s využitím vhledů a znalostí z teologie (či religionistiky, či filosofie náboženství apod.). To ale neznamená, že z hlediska ekonomické analýzy práva by nebylo možné s náboženskými motivacemi (preferencemi, popř. incentivy) pracovat při zkoumání jednání jednotlivce v podstatě stejně jako třeba se spotřebními preferencemi, popř. cenami. Jinými slovy, lze ekonomicky analyzovat třeba i zcela netržní chování islamistických fundamentalistů, ale samozřejmě nikoli studovat teologickou rovinu různých radikálních muslimských hnutí. Možná že toto je právě také jeden z dalších nedovysvětlených bodů - ekonomie vážně nemá takové vševládné aspirace v oblasti společenských věd, jak se o ní asi někdy soudí...

Michal Holas řekl(a)...

volně Ad JB a JB a PC

Ekonomie, možná takové vševládné aspirace v oblasti společenských věd nemá. Jak by také věda mohla jakékoli aspirace mít? Ty má řada politických ideologů, vysokoškolských učitelů a ambiciózních vědců”, kteří ekonomickými teoriemi chtějí vysvětlit nejrůznější společenské jevy, protože jim poskytuje bezpečí zdánlivé exaktnosti.

Nicméně jestliže se na ekonomii díváte jako na vědu o jednání a nikoli o motivech, pak ji předem odsuzujete k vytváření utopických modelů postavených na nereálných axiomech. Ty nemají, nebo by spíše neměly mít, praktické využití ani pro národohospodářství ani ekonomickou analýzu práva, protože jejich aplikace na živou společnost je nebezpečná.

Pro ekonomickou analýzu práva je naopak důležitý empirický přístup, intepretace dat a definování opakujících se motivů, které nám umožní poučit se z minulosti a nastavit normy tak, abychom byli schopni formovat společenské jevy, dle představ zákonodárce, v budoucnosti.

Jan Broulík řekl(a)...

ad Michal Holas

Pokud jde o tu "nerealnost axiomu", dovolim si souhlasit s nasledujicim citatem Fredericka Schauera (ktery neni ekonomem, ale pravnikem-formalistou):
"In examining any aspect of human life, an investigator may attempt to capture the full subtlety and intricacy of experience, seeking to understand and depict a complexity that is never absent from anything we do, individually or socially. Yet without denigrating such forms of inquiry, I choose to avoid them. Far too often such aspirations to comprehensive accuracy achieve their goals only by replicating the vagueness and the messiness of life. However faithful to reality these depictions may be, their accuracy often fails to increase our understanding."

Ale rozhodne s Vami souhlasim, ze empiricky ekonomicky pristup je dulezity.

Anonymní řekl(a)...

Díky za trefný post. Jen obecná poznámka k tématu: Osobně chovám k Law & Economics už delší dobu velké sympatie a mrzí mě, že se v rozhodovací činnosti našich soudů neobjevuje více explicitně (mnohdy se tam schovává, ale neříká se to). Na druhou stranu je to opravdu jen prostředek a ne cíl, aneb "dobrý sluha, zlý pán".

Oprávněná kritika je v tomhle ohledu podle mého ta, která míří právě na stavění ekonomických principů do role cíle všeho snažení, ale to se týká nesprávné aplikace L&E a nikoli jeho samotného.

Michal Hájek

Anonymní řekl(a)...

ad Smrček : chápu to tak, že nemá smysl u právníků bojovat s ekonomickou terminologií. V českém lidovém prostředí není žádný velký rozdíl ve vnímání rozdílu ekonomie a ekonomika, osobně ze zkušenosti si myslím, že je to podobné i v USA. Vyjimkou je samozřejmě akademické prostředí.

Ono je to podobné i v jiných vědách, např. anorganici, fyzikální chemici, organochemici atp. odmítají uznat biochemii jako sobě rovný podobor chemie s odůvodněním, že tahat do chemie účel a smysl je zvěrstvo, které nelze tolerovat :-) a trvají na jejím podřazení biologii, kterou zařazují zcela správně mezi humanitní vědy.

Jan Horský

Anonymní řekl(a)...

ad Hájek : nevím, na jakám právním základě by měly soudy uplatňovat L&A.
Naposledy byly vědecké poznatky, experimentálně z podstaty neprokzatelné a tedy v pravém slova Popperově smyslu nevědecké, uplatňovány u anglosaských soudů při eugenice, kdy byly soudním příkazem ukončovány životy mentálně postižených dětí ještě v 60.letech minulého století.

Povede to nakonec k diskreditaci soudů a zneužíváním "vědy".

Ekomické modely jsou založeny na mnoha předpokladech, které ale v praxi nejdou buď zajistit nebo jejich platnost nelze ověřit, přesto by na jejich základě někomu vznikala práva nebo povinnosti. V ČR to povede opět k tomu, že soudit budou fakticky "znalci" a právo se stane ještě méně předvídatelné.

Radim Kozák

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Ad Michal Hájek & Radim Kozák:

Dlhú dobu som bola presvedčená, že ekonomická analýza by mala hrať rolu v regulácii, ale určite nie v sudcovskom rozhodovaní. K (čiastočnému) prehodnoteniu tohto postoja ma priviedol práve Honza Broulík, ktorý sa ekonomickej analýze sudcovského rozhodovania venuje vo svojej dizertácii. Predpokladám teda, že sudcovskému L&E sa bude venovať niektorá z ďalších kapitol v tejto sérii... (Honzo?) :)

Pavlína Hubková řekl(a)...

Domnívám se, že ekonomická analýza práva má široké uplatnění. Dá se použít jak při snaze o regulaci (legislativou třeba), tak při soudním rozhodování.

Přijde mi, že se pořád motáme kolem jednoho nedorozumění: ekonomická analýza ukazuje, odhaluje, navrhuje, ale rozhodně nezjevuje jedinou pravdu a nestanoví jediný možný cíl. Jak zmínil Michal Hájek: ekonomická analýza je prostředek, nikoli cíl. Tedy ekonomická analýza má právu pomoct, ne ho nahrazovat. A dělá to tím, že odhaluje některé zákonitosti lidského uvažování a rozhodování. Samo použití ekonomické analýzy přece nevede k tomu, že automaticky je cílem interpretace právního problému nějaký ekonomický (ve smyslu hospodářský) cíl, nejlépe vyjádřený v penězích.

Trochu mi uniká, proč bych musela mít „právní základ“ pro použití ekonomického uvažování při rozhodování konkrétního sporu. Ono nakonec celé právní uvažování (pokud to hodně zjednoduším) stojí na poměřování hodnot a ekonomický přístup je akorát pomáhá odhalovat. Jak už to výše naťukl Tomáš Sobek a zmiňuje se o tom kdesi i Richard Posner: Ekonomický přístup se často překrývá s používáním selského rozumu. Soudci tak aplikují ekonomickou analýzu, aniž by si to uvědomovali.

V čem je pak používání ekonomie soudci nebezpečné? Máte snad někdo představu, že do soudní síně naběhne chlapík s kalkulačkou a zařve: „Vyšlo mi to 2x-14, zavřete ho na deset let,“ soudce si řekne, že je to znalec, že má určitě pravdu, a uposlechne… ?

Ale to už jsme se dostali nad rámec toho Honzova příspěvku. Věřím tedy, že k výše naznačeným problémům a nedorozuměním brzo přibudou samostatné posty a především konkrétní příklady. ;-)

Jan Broulík řekl(a)...

ad Michal Hájek a Pavlína Hubková

Přesně. Ekonomická analýza práva (pokud tedy už mluvíme o její normativní větvi) přeci netvrdí (až na pár extrémistů - ale ti se najdou v každém oboru), že právo má být výlučně o ekonomických cílech. O tom taky plánuju napsat jeden díl.


ad Radim Kozák

Neviděl bych to tak černě. Nemyslím, že je racionální odmítat využití vědy z toho důvodu, že v historii došlo k jejímu zneužití. Stejnou logikou by bylo možné se zřeknout i práva. Vždyť to bylo v tom Vašem příkladu taky zneužito.

Pokud nevěříme tomu, že smysl právních norem lze vždy zjistit z jejich písemného zachycení a ze systematických vztahů mezi normami, musí soudy nezbytně sahat i mimo právo. A zjevně to opakovaně dělají (pravděpodobně ve větší míře, než v jaké to přiznávají). Proč pak nevyužít vědu, která nám umožňuje světu okolo nás lépe a strukturovaně porozumět, a spoléhat se pouze na intuici soudců?

ad Zuzka Vikarská

V téhle sérii se téma využití ekonomické analýzy soudcem asi neobjeví. Ale při nějaké příležitosti určitě ano...

Jan Bartošek řekl(a)...

2 Michal Holas

To si úplně nerozumíme, pokud jsem napsal, že ekonomie je věda o jednání, tak to neměl být žádný odkaz na rakouskou školu, Misese a spol., byla-li tedy Vaše výtka takto myšlena (byť dodávám, že zase všechny jejich myšlenky šmahem odmítnout jako nereálné a nebezpečné je tedy dosti nerealistické a skoro nebezpečné). Empiricky také zjišťujete právě jen nějaké pravidelnosti v chování, resp. to, jak se preference projevují v jednání lidí, ne to, proč tak jednají (tedy proč jsou jejich preference takové, jaké jsou, jestli jsou dobré nebo špatné, jsou-li an sich interpersonálně porovnávatelné atd.).

Empirický přístup v ekonomii je samozřejmě (a to v narůstající míře) důležitý, ale není jediný, a pokud jde o právo, tak v některých případech nebude ani třeba použitelný. Pokud budu designovat novou regulaci a psát RIA, tak samozřejmě potřebuji nějaké empirické zkoumání regulované reality. Pokud (a nechci moc HBrou fušovat do jeho tématu :-) ale jde třeba o ex post rozhodování o nějakém specifickém případu (např. náhradě škody), tak si prostě s empirickým modelem nevystačím třeba i z důvodu, že dostatečná porovnatelná empirie nebude k dispozici a nebo nebude o ex ante rozhodování zúčastněných v daném případě mít co říct (dost děsný příklad naopak nesmyslného použití jakési "empirie" je třeba 25 Cdo 2974/2011)...

2 Radim Kozák
Promiňte, ale jak tedy soudy vlastně rozhodují? Tvrdit, že podle práva, je samozřejmě OK, ale jen v prvním plánu - z platného práva se dozvíte o tom, jak jej aplikovat, opravdu málo, často i méně, než ono "první přiblížení" k dané problematice. Ono je to ovšem spíše tak, že aplikace práva, interpretační postupy atd. jsou samy založeny na nějakých "myšlenkových modelech" a "teoriích chování", které pak jsou vybudovány na nějakých zjednodušujících předpokladech, nebo dokonce určitém implicitním pojetí "efektivnosti". Ale oproti např. právě ekonomii či ekonomické analýze práva ty předpoklady nejsou vesměs jasně a explicitně definovány, referenční koncept efektivnosti je často nekonzistentní a zmatený a ony teorie, podle kterých se ke společnoským problémům přistupuje, někdy nejsou nijak (natož v onom Popperově pojetí) testovány. Jediné, o co pak L&E v tomhle směru usiluje (podobně jako i další interdisciplinárně orientované analytické přístupy k právu), není překopat systém práva, ale nalézt to, jakým způsobem ovlivňuje lidské jednání (a často pak může, ale ano - i nemusí, dojít k tomu, že právní regulace je v daném případě efektivní).

O znalcích není vůbec řeč, spíše se jen snažím tvrdit, že právu může (v některých případech více, jindy méně, někdy vůbec, to jistě) prospět, bude-li se moci poměřovat s nějakou jasnou teorií chování, byť omezenou předpoklady a falzifikovatelnou, a s nějakými skutečnými empirickými daty. A myslím si, že to rozhodně je posun od (a ano, zase to bude platit třeba jen na některé problémy a odvětví a jinde bude situace výrazně lepší) toho, není-li vůbec zřejmé, jak si zákonodárce, soudce či úředník vytvářející či aplikující právo představuje dopad na jeho adresáty, a nemá-li k dispozici žádná data, případně jen (to je dosti typické) nějaké anekdotické zkazky.

Anonymní řekl(a)...

Právo zneužito nikdy nebylo, protože právo neurčuje pravdy, ale pravidla chování. Právo neříká, že vražda je něco hrozného, ale že za vraždu je provaz. I kdyby to právo o vraždě říkalo, nebylo by to možné dokázat.

U vědy v právo je to jinak. Existovali studiue, že eugenika je jediná záchrana lidstva, jinak choroby zachvátí budoucí populaci, dále že psychicky nemocný člověk má nežší kvalitu života a hodně mentálně zaostalý , že nemá kvalitu života žádnou (tehdy se mluvilo o ceně života). To netvrdili právníci ale renomovaní a citovaní vědci v USA a UK. A možná byto tvrdili i někteří dodnes, kdyby se proti nim nepostavila společnost na konci 60.let

Ekonomická analýza dne hraje roli např. v antimonopolním právu, ale na celém světě jen zprostředkovaně. Je zde zákon, který si některá chování z ekonomické praxe a teorie vybral a ty kvalifikoval jako škodlivá, přestože krom dogmatu nikdo nikdy nedokázal, že konkurence je dobro a monopol zlo. Stejně tak nikdo nikdy nedokázal, že se spotřebitelé chovají racionálně ( a platí tak teorie mezního užitku a tedy i teorie vzniku ceny)
Nikdy nemůže soud rozhodovat přímo, že by si vzal nějakou studii a tvrdil, že jeden Eurotel je fajn, protože se jedině tak např. zaplatí náklady inovací atp.

Radim Kozák

Jan Bartošek řekl(a)...

2 Radim Kozák

1. OK, ale opět: o "pravdivosti práva" tu nikdo nehovoří. Zjišťovat lze ovšem účinky (dopady, efektivnost atd.) práva, a to lze právem samotným dost těžko. Normativní cíl a dopady v reálném světě se mohou dosti lišit.

2. OK, ale opět: o eugenice tu píšete jen Vy. Je sice pravda, že se s tím kdysi někdo (mám dojem, že třeba I.Fisher) zapletl, ale jednak už v té době to bylo cosi kontroverzního, marginálního a v zásadě jen pseudoekonomického, a jednak s L&E (které v se v 60. letech teprve formovalo) to nemá vůbec nic společného.

3. Ekonomie nikde neříká, že konkurence je dobro a monopol zlo, ale že za nějak explicitně definovaných okolností vede konkurence k něčemu a monopol k něčemu jinému v pojmech jako cena a fyzický výstup atd. Samozřejmě pokud ale právo někde stanoví, že třeba monopol je zlo, tak to bude spíš problém nepříliš ekonomicky poučeného juristického zacházení s určitými ekonomickými (třebas i v samé ekonomii nikoli bezrozpornými) koncepty, ne problém ekonomie.

Pokud jde o racionalitu spotřebitele, tak nevím, jak se cítíte Vy, ale já poměrně racionálně, pokud jde o řazení mých preferencí, ale pravda, sem tam se trochu seknu, pokud jde o jejich uspokojování. Racionální výběr ovšem jednak je zase třeba chápat jako pojem z oblasti ekonomie, nikoli účetnictví (tj. že sice maximalizuji svůj užitek, ale to velmi často bude něco dosti jiného než slizce nenasytná burziáská ziskuchtivost z filmů Olivera Stonea), a jednak racionální maximalizace není jediné pojetí rozhodování v ekonomii, některé přístupy (behavioristé, neuroeconomics) naopak pracují bez tohoto předpokladu.

Jan Broulík řekl(a)...

ad Radim Kozák, 15.01.14 12:28

Nezlobte se na mě, ale to je přece úplně absurdní. Jak normativní povaha práva ochraňuje právo před jeho zneužitím? Jak ho ochrání před tím, aby bylo použito k nežádoucímu účelu. Proč nebylo odsouzení Milady Horákové k smrti podle práva jeho zneužitím?

A proč je evaluativní výrok zneužitelný, ale normativní ne? Proč by mohl být zneužitelný hodnotící výrok "medvědi mývalové škodí českému ekosystému" a nemohla by přitom být zneužitelná právní norma "všechna zvířata škodící českému ekosystému se musí zabít"?

FORTUNA řekl(a)...

Tato debata je docela zajímavá, byť jak jsem již poukázal, pro některé lidi - jako třeba já, těžko stravitelná.

Jsou pojmy svoboda, spravedlnost, právo, zákony. Je vlastností práva, že jen svobodný člověk může smysluplně o něm debatovat a to jen má-li za cíl spravedlnost. Právo nelze přece definovat právem samotným (chrání normativní povaha práva právo?). Pak si myslím, že některé pojmy nejsou správně a jednotně chápány, příklad: proč nemluvíme o mužích práva, ale o mužích zákona?

Potom, lze vůbec mluvit o právu, máme-li na mysli přírodu (divoká zvířata) škodící přírodě (ekosystému), když jsme to my, kdo rozhoduje, co je příroda, co je divoké zvíře a co je ekosystém? MŮJ medvěd může škodit mému sousedovi, který chová včely, a pak je zde právo pro mne a pro souseda (ne pro medvěda, pro ekosystém, nebo pro včely).
Právo nelze zneužít, neboť když nepostupujeme dle práva, již to není právo, ale bezpráví (Horáková). Stejně, ubiju-li medvěda kladivem, již to není kladivo, ale věc, kterou jsem zabil medvěda. Kladivo je prostředek primárně k zatloukání hřebíků do dřeva, nebo k formování nějakého materiálu, třeba.

Mirek Vorlický

Jan Broulík řekl(a)...

ad Mirek Vorlický, 16.01.14 9:31

Promiňte, ale pro útržkovitost Vašeho textu příliš netuším, co se snažíte říct.

Proč může smysluplně o právu debatovat jen ten, kdo má za cíl spravedlnost? Proč není smysluplná debata o právní normě, podle které je potřeba podat daňové přiznání do prvního dubna, kterou vedou dva lidé, kteří mají za cíl efektivnost daňového práva,? Debatuje smysluplně ten, kdo má za cíl retributivní spravedlnost? Distributivní spravedlnost? Procesní spravedlnost?

Jakým způsobem je výrok o tom, že právo má normativní charakter, definicí práva právem samotným? Normativnost je přece vlastnost, kterou oplývají i jiné systmémy než právo(etiketa, morálka atd).

Nerozumím ani tomu, proč by nemělo být možné mluvit o právu z toho důvodu, že se jedná o konstrukci vytvořenou lidmi? Co je na tom divného, že se bavíme o kulturních artefaktech? V čem se v tomhle smyslu liší od práva třeba jazyk?

Tím, že zabijete kladivem medvěda, přestává kladivo být kladivem? Definičním znakem kladiva je tedy to, že s ním nikdy nedošlo k usmrcení medvěda?

Právo nelze zneužít, protože když nepostupujeme dle práva, již to není právo? Chápu dobře, že rozsudek vynesený nad Horákovou nepovažujete za právo proto, že byl vynesený na základě vykonstruovaných faktů, takže byl v rozporu s pozitivním (zákonným) právem? A pozitivní právo podle Vás zneužít nelze? Když nacistické právo zbavovalo židy svobody, nejednalo se snad o jeho zneužití? Pokud jsou i norimberské zákony pro Vás neprávem (bezprávím), tak se znovu musím ptát proč? Protože odporovaly nějakým nadřazeným jusnaturalistickým normám? Pokud ano, bylo z toho pohledu římské právo diskriminující ženy bezprávím? Pokud nebylo, tak proč? Protože společenské názory na to, co je nadřazenou normou se vyvíjejí? A nemůže se tedy stát, že v budoucnosti dojde například k umožnění manželství mezi osobami stajného pohlaví, a nebude v takovém případě naše dnešní "právo", které takové manželství neumožňuje, považováno za "bezpráví"?

Navíc, (podobnou logikou) lze říct, že věda končí tím, že poskytuje vědění. Praktické využití tohoto vědění už není vědou. Pokud si vědu takto pěkně ohraničíme (stejně jako to děláte Vy a pan Kozák s právem), taky je "nezneužitelná". Ovšem proč bychom to dělali...

David Schmidt řekl(a)...

"Pokud jsou i norimberské zákony pro Vás neprávem (bezprávím), tak se znovu musím ptát proč? "

Protože např. znásilnění také není "sex".

Jan Broulík řekl(a)...

ad David Schmidt, 17.01.14 2:59

Pokud pod pojmem "sex" rozumíme "svobodný pohlavní styk", pak nepochybně znásilnění nepatří mezi sex. Pokud pod pojmem "sex" rozumíme "(jakýkoli) pohlavní styk", pak znásilnění (dle definice v trestním zákoníku) patří mezi sex.

Vše záleží na tom, na jakém významu určitého pojmu se (pro konkrétní účel) shodneme.

Netvrdím, že není možné se shodnout, že pojem právo budeme chápat jako něco co nelze zneužít, protože zneužití práva již není právem. Tvrdím, že je nekonzistentní tvrdit, že (1) právo nemůže být zneužito a zároveň (2) věda může být zneužita. Pokud zastáváme názor, že zneužití objektu A již není objektem A, není zneužití vědy vědou.

FORTUNA řekl(a)...

k Jan Broulík, 16.1.2014, 23:13

S dovolením správců blogu, pokusím se tedy svoji stručnost napravit.

Debata o právu
Vynechal jste SVOBODNÝ. Právo je prostředek, pomocí kterého jsme chráněni my, náš majetek i sami navzájem, do míry, kterou lze popsat jako spravedlnost. Nikdo nemá právo loupit a vraždit, jinak řečeno právo není lumpárna a vraždy. Člověk, který je zotročený, popřípadě člověk, kterému je stav otroka přirozený, nemá sílu vynutit, respective schopnost posoudit, co je spravedlivé a tudíž postrádá smysl s ním debatovat o právu. Účelem výběru daní má být dosažení spravedlivého, nebo aspoň spravedlivějšího, tedy i k určitému datu, použití majetku pro členy společnosti, dle našich dnešních představ. Z toho zase vyplývá, že je-li byť jeden z dvou, o kterých se zmiňujete, lump nebo člověk nesvobodný, výsledek takové debaty - je-li pak uveden do praxe - nemůže vyústit ve spravedlivé využití majetku. Pak spravedlnost je spravedlnost. Její dělení na retributivní, distributivní, procesní, atd., je nepodstatné.

Normativní charakter práva
Nejde o to, jaké má právo charakter, ale o to, zda právo lze tímto charakterem zdůvodnit, chránit (před zneužitím, atp.). Tak jako JÁ nemohu zdůvodnit své chování, existenci, atd., tím, že JÁ definuji pravidla svého JÁ, nemůže právo svým normativním charakterm chránit sebe před svým "zneužitím". Jsme to my, kdo rozhoduje, ne právo, nebo jeho charakter. Právo je prostředek k dosažení spravedlnosti.

Právo jako konstrukce vytvořená lidmi
Já kontroluji svého medvěda, tedy jsem to já, kdo nese odpovědnost za jeho chování a je to můj soused, kterého můj medvěd připravil o med a tak mu způsobil škodu. Právo je naše a pro nás. V přírodě medvěd a včely svůj problém řeší po svém, a jejich spor je zcela mimo naše právo.
Neptejme se, čím se jazyk liší od práva. Jazyk, tedy řeč, komunikace, je nástroj našeho vědomí k formování našich pravidel chování, k čemuž jako rámec právo slouží.

Kladivo a medvěd
Můj příměr nebyl moc dobrý, neboť obecná definice kladiva je, že je to nástroj pro většinou opakované údery, primárně pro práci. Uznávám, že opakovanými údery medvěda mohu zabít a že definice kladiva je i pro takovou činnost přijatelná. Chtěl jsem říci, že v takovém okamžiku kladivo plní funkci zbraně spíše než nástroje pro práci. (Princip, který údajně tak geniálně dokázal využít Žižka.)
Ne, že kladivo je něco, čímž nikdy nebyl usmrcen medvěd, čímž třeba stůl a počítač jsou také, byť vypadají jinak než kladivo.

Zneužití práva
Právo zneužít nelze, správně píšete, když nepostupujeme dle práva, nejedná se o právo. Když nebudeme dodržovat pravidla fotbalu a hrát i rukou, nejedná se o prznění fotbalu, ale o nějakou hru noharuka. Právo je, nebo není a když není, je bezpráví. Múžeme mluvit o tom, do jaké míry je právo a do jaké míry je bezpráví. Právo musí být však zasazeno do prostoru i do času. My, Vy, já, nemůžeme soudit, příklad, zda před 5000 lety bylo v Číně právo nebo bezpráví. Můžeme se snažit věc pochopit. Toť vše. (pozn. pojmy jako neprávo, nezákon, nezákonný by se neměly používat, nic neznamenají, nebo jen jako, že kladivo je to, čímž nebyl nikdy zabit medvěd.)
Věc Horáková, náš čas i prostor: byla-li proti ní použita vykonstruovaná fakta (tedy lež), pak se nejedná o právo, ale o bezpráví, neboť pro dosažení spravedlnosti je zásadní, aby byla použita pravda a nic než pravda.

Co se týče celých národů a zbavování je jejich svobody, celosvětové války, chování vítězů a poražených - nedokáži se zde vyjádřit. Ani snad nelze mluvit o právu či bezpráví, spíše aprávo, vrácení se na začátek.

Římské právo
Je otázka, zda smíme použít slovo diskriminace, když zvažujeme tehdejší postavení žen v Římě. Spíše se domnívám, že to dnešním chápáním diskriminace nebyla a tak status ženy (snad i otrokyně) v Římě bych považoval v souladu s tehdejším právem. Nepletl bych do toho žádné normy.



Mirek Vorlický

FORTUNA řekl(a)...

k Jan Broulík, 16.1.2014, 23:13

pokr.

Manželství
Pokud je to svazek , jehož primární účel je přirozené přivádění dětí na svět a jejich výchova, pak osoby stejného pohlaví nemohou vstoupit do stavu manželského. A protože nelze věci měnit zpětně, a protože slovo manželství nelze použít pro vztah osob stejného pohlaví, je Vaše úvaha o bezpráví bezpředmětná.

Věda
Ano, vědu nelze zneužít. Mohu způsobit škodu tím, co mi věda poskytla.

Mirek Vorlický