14 ledna 2013

Pawel Uhl: Je amnestie opatřením obecné povahy?

V návaznosti na amnestii prezidenta republiky, ke které mám věcně vzato silně kritický postoj (nedomyšlená, nemravná, špatně zacílená), se jako reakce širokých vrstev obyvatel stejně jako odborné veřejnosti objevuje nemálo humorných pojednání této události. Za přínos lze při tom považovat především to, že vedle originálních výtvorů lidové tvořivosti, jako třeba myšlenka přejmenovat ruzyňskou věznici, se v souvislosti s amnestií začíná objevovat i velmi kvalitní odborný právní humor.

Již klasik definoval termín odborného vtipu, jenž je založen na pojmovém paradoxu, který je pro běžného neodborníka v dané oblasti poznání zpravidla nepochopitelný. V případě právního humoru pak poslední týdny ukazují, že jeho zvláštností je udržování proneseného výroku, tvrzení či argumentu na hranici, kdy si nikdo není jist, zda jde o sdělení vážné či nevážné, a to za současného zachování kamenného výrazu ve tváři. Právní humor, jenž takto nabývá na intelektuální kvalitě a vzdaluje se prvoplánovým primitivním anekdotickým vzorcům, je tak možná i ovlivněn humorem anglickým, což je jev, který je v abstraktní rovině vlastní i právu samotnému.

Přeneseme-li se přes první úvahu, zda amnestie byla v duchu středoevropských tradic krutým kunderovským žertem nebo vážně míněným aktem, tak musím s politováním konstatovat, že reakce kolegů Kühna a Kudrny je zjevně nepochopením vytříbeného právního humoru vládního legislativce, který se chtěl nepochybně vyrovnat předchozím tvrzením svého kolegy ministra financí. Výrok, že vláda podpisem svého člena stvrzuje přijetí odpovědnosti pouze za provedení amnestie, kterou ovšem fakticky provedou soudci a vláda má nota bene jediný úkol, a to zajistit její publikaci ve sbírce zákonů, je velmi vtipný. Není divu, že jej chtěl kolega z vlády překonat. Vedení dialogu, zda je vláda spíše podatelnou redakce sbírky zákonů nebo naopak notariátem pražského hradu svědčí o vysoce uvědomělém právním humoru.

Kontrast mezi vážně míněnými slovy a nepochybně zlehčujícími výroky pak podtrhuje i politické zaměření vlády. Jak asi bude konzervativní vláda, jež zdůrazňuje osobní odpovědnost každého občana za své skutky a podpisy různých dokumentů, přistupovat k situaci kdy jde o podpis jejího předsedy. Je nepochybné, že jsme svědky toho, jak i respektovaní akademici naletěli velmi sofistikovanému humoru členů vlády. Reagovat na problematické události humorem je ovšem součástí evropské civilizace. To platí o to více pro případ, kdy je touto tragickou událostí krutý žert protokolárně nejvyššího ústavního činitele.

Ani opozice se ovšem nechtěla nechat zahanbit a rozhodla se na tuto rozehranou partii vzájemného překonávání v suchém humoru navázat. Nápad podat návrh na zrušení amnestie Ústavním soudem se v tomto směru velmi vydařil. Nelze než konstatovat, že Ústavní soud bude mít nelehký úkol, pokud se pokusí navrhovatele, vládu a prezidenta v právním humoru překonat.

S ohledem na vysoko nastavený standard právního humoru jsem se rozhodl poněkud neskromně přispět taktéž další myšlenkou a na dosavadní diskurs navázat. Začnu, pravda, poněkud nudně: podání návrhu na zrušení k Ústavnímu soudu je samozřejmě nesmysl, amnestie není žádný právní předpis. A teď to přijde: amnestie je přece opatření obecné povahy! A to, jak všichni víme, je přezkoumatelné obecnými soudy ve správním soudnictví.

Právní teorie definuje opatření obecné povahy jako správní akt s konkrétně vymezeným předmětem a s obecně určenými adresáty (nikoli s konkrétními adresáty a abstraktním předmětem). Vztahuje se tedy vždy k určité konkrétní situaci v oblasti veřejné správy, přičemž okruh adresátů je vymezen obecně, nelze je předem a kompletně určit. Od právního předpisu se liší tím, že není obecné, upravuje jedinečnou věc, a od rozhodnutí se liší zase tím, že nesměřuje vůči konkrétní osobě (osobám) (převzato z Wikipedie, kde je citován: VEDRAL, J. Správní řád : Komentář. 1. vyd. Praha : Bova Polygon, 2006. s. 967. – PRŮCHA, P. Správní právo : Obecná část. 7. vyd. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2007. s. 299-300.).

Amnestie, po věcné stránce spadá pod tuto definici bez výhrad. Nejde o normu a ani o individuální akt, je to prostě něco mezi tím a vymezení jak teoretické tak zákonné sedí navlas. Správní řád (§§ 171 až 174) sice (zcela bez fantazie) předpokládá, že opatření obecné povahy vydávají správní orgány, ale nelze zde pominout, že v kauze Langer ca prezident již Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 4 Aps 3/2005-35 dospěl k závěru, že prezident republiky je „správním úřadem“ sui generis. Není zvláštní důvod, aby to neplatilo pro hodnocení prezidenta jako vydavatele amnestie. Ve vztahu k vládě, která je za amnestii odpovědná, pak nepanují pochyby o možné pasivní legitimaci.

Opatření obecné povahy je přezkoumatelné v řízení vedeném podle dílu 7 soudního řádu správního. Podat návrh je oprávněn každý, do jehož práv bylo zasaženo, přičemž dosavadní judikatura nekladla nikdy důraz na to, aby šlo ryze o práva hmotněprávní. K aktivní legitimaci postačí tedy snad pozbytí procesních práv v zastavených trestních řízeních. Věcně a místně příslušný je pak Městský soud v Praze, konkrétně jeho pobočka v Hybernské. Toto řešení soudního přezkumu amnestie je z hlediska historického spíše vhodné, protože Hradu už byla jednou vnucena pravomoc tohoto soudu přezkoumávat rozhodnutí prezidenta republiky (a opakovaně i postup kanceláře prezidenta republiky), takže jde již o precedenčně ozkoušený postup a pro prezidenta ani pro nikoho z jeho okolí to nebude příliš veliké překvapení.

Specifická konstelace konce mandátu současného prezidenta pak umožňuje vnést do řízení i prvek dokazování výslechem bývalého prezidenta. Okolnosti přijetí amnestie jsou spíše zastřeny tajemstvím a prezident se odmítá odpovídat parlamentu, a to zcela v souladu se svou nezodpovědností. Řízení o přezkumu opatření obecné povahy má trvat do 90 dnů. Pokud bude v brzkých dnech podán návrh, může soud ke konci této lhůty využít toho, že současný prezident už bude prostý občan, kterého bude možné nechat přivést justiční stráží (dobrovolně nejspíše nepřijde), a k okolnostem vydání amnestie jej normálně svědecky vyslechnout. Zde je třeba zdůraznit že dle čl. 28 a čl. 86 odst. 3 Ústavy mají právo odmítnou svědectví před soudem pouze poslanci, senátoři a soudci Ústavního soudu (a to i po skončení mandátu). Prezident republiky (ani bývalý) toto právo Ústavou přiznáno nemá a a contrario lze dovodit, že se jej tedy nemůže dovolat. Naopak je třeba zdůraznit, že prezidentská indemnita vztahující se na celé funkční období mu logicky zcela brání odepřít výpověď z důvodu obavy z vlastního trestního stíhání.

Při přezkumu zákonnosti, jejíž součástí je samozřejmě i ústavnost, opatření obecné povahy se soud může zabývat i procesní stránkou vyhlášení amnestie, jak ostatně zhusta a velmi přísně činí u všech jiných opatřeních, zejména v územním plánování. Je tedy možné očekávat, že správní soud se vyjádří k otázkám, jak je možné, že návrh amnestie vláda neprojednala, ačkoliv za něj má nést odpovědnost. Soustava správních soudů vždy inklinovala k tomu, že mnohá opatření obecné povahy rušila z důvodů ryze procedurálních. I zde je to tedy možné. Nároky na řádné projednání, kde je kladen důraz na skutečné povědomí projednávajícího subjektu o povaze projednávané věci, jsou nastaveny velmi vysoko.

Proti rozsudku je pak možná kasační stížnost. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu je možné podat samozřejmě ústavní stížnost, pokud bude pro navrhovatele nepříznivý. Pokud by byl výsledek nepříznivý pro druhou stranu, tedy pro vládu nebo prezidenta, tak mohou před Ústavním soudem zahájit kompetenční spor s obecnými soudy, ve kterém se mohou pokusit namítat, že je to nepřípustný zásah do ústavně vymezené pravomoci a porušení principu dělby moci. Rovnost zbraní by tu tedy byla až do konce.

Je samozřejmě možné s možností přezkumu amnestie polemizovat z pozic logiky ústavního práva, specifičnosti role výkonné moci a dělby moci. Tato maloměšťácké pojetí státnosti, ve kterém je více tradice než logiky, ovšem tváří tvář progresivní judikatuře správních soudů doposud zpravidla neobstálo. To platí jak o předmětu přezkumu, tak o subjektech, jejichž akty byly přezkoumány a podřazeny tak pod věčnou kuratelu zákonnosti vykonávanou soudy. O judiciabilizaci rozhodnutí prezidenta už byla řeč. Co se týče přezkumu opatření obecné povahy, tak se soudy jen tak před něčím nezastaví. Přezkoumávají se už i dopravní značky a přenositelnost telefonních čísel, takže amnestie se do party nepochybně hodí.

Máme se tedy na co těšit. Jakkoliv se uvedené závěry zdají být nepochybně absurdnější než všechny jiné pokusy o právní humor, tak podle mého soudu jim nelze upřít určitou formální logiku, která předchozí pokusy spíše poněkud míjela. Je zvláštní, že čím je úvaha formálně logičtější a zdánlivě správnější, tak je absurdnější, což právo obohacuje o prvek absurdního dramatu. Analyticky vzato, to poukazuje na limity pozitivního a formálního výkladu práva a otevírá prostor pro další vtípky. Nemohu si ovšem odpustit poznámku, že judikatura v oblasti opatření obecné povahy má k těmto humorným závěrům slušně nakročeno.

Na závěr jen menší prosba akademikům. Zdeněk ve svém postu říká cosi o vyhazování studentů od zkoušky. Nechci se v tomto případě zastávat konkrétního člověka a zmíněný člen vlády si takový soud nejspíše zaslouží, nicméně v obecné rovině se přimlouvám za to, aby zjevně špatné odpovědi byly interpretovány spíše jako pokus o právní vtip.

50 komentářů:

Unknown řekl(a)...

Amnestijní norma by byla opatřením obecné povahy, pokud by se vztahovala např. na všechny obviněné z určité konkrétní události (exces z povolené demonstrace z místa a dne X Y). Takto konkrétní předmět regulace Klausova amnestie nemá. Je "jiným právním předpisem". Ochrana ústavnosti je dána mj. čl. 95 odst. 1 Ústavy.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nad otázkou, zda chápat rozhodnutí o amnestii spíš jako opatření obecné povahy (OOP) nebo spíš jako právní předpis, jsem hloubal cca dva dny, a dospěl k opačnému závěru než autor postu (viz dnešní/včerejší post na mém blogu).

Amnestie nemůže být OOP, protože OOP je nutně spojeno s výkonem veřejné správy, pod níž trestní justice spadá je ve velmi volném a zobecněném smyslu. Mezi správou a (trestním) právem vidím vodotěsnou přepážku, kterou není možné zbourat bez zatopení celého právního řádu a důsledků kompletního zmatení pojmů a pravomocí.

Naopak odhlédneme-li od formy, má amnestijní rozhodnutí všechny znaky právního předpisu sui generis: abstraktní povahu, typově určený okruh adresátů, nezměnitelnost účinků (jak bylo judikováno, účinky amnestie nezanikají ani jejím zrušením, čímž se amnestie také podobá zákonu, který se dá zrušit zásadně jen s účinky ex nunc, a ne rozhodnutí, správnímu nebo soudnímu, jež je rušeno vždy ab origine).

Jsem nicméně otevřen argumentům a rád se nechám přesvědčit o opaku.

Pavel Uhl řekl(a)...

K oběma komentářům sděluji, že na věc mám názory dva, oba jsou si bohužel zcela protikladné:

I. názor: Amnestie je aktem, který není ani normou ani opatřením, ale prostě něčím co nelze do moderního práva jednoduše zařadit; a to mimo jiné proto, že jak normy, tak opatření jsou přísně prospektivní, kdežto amnestie je ryze retrospektivní a vztahuje se pouze na věci minulé. Amnestie v sobě skrývá imanentní nespravedlnost (časovou, typovou, ve vztahu k poškozeným apod.) Spravedlivá amnestie je nesmysl. Hodnotit tedy amnestii z hlediska práva, pokud akceptujeme, že právo má být spravedlivé, je protimluv. Není tedy podstatné, zda najdeme více shodných znaků s tím či oním. Každá katalogizace bude nedokonalá a žádná nebude mít věcný význam. Prostě máme v ústavním právu amnestii a musíme ji brát takovou jaká je.

II. názor: Amnestie je samozřejmě nástrojem správního práva, protože prezident republiky je správním úřadem, jenž vykonává státní správu milosrdenství a odpuštění. V tomto případě jsou výrony této státní správy nadřazeny dopadům trestního práva, podobně jako když Vás z vězení pustí na vycházku v režimu správního práva.

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
kocour řekl(a)...

No, přiznám se, že mi ta otázka - alespoň pro účely vysvětlení, proč tam nějaká hranice prostě být musela - přijde podružná a neřešil jsem ji. A řešit se mi ji nechce, protože to, co se u nás běžně používá jako právní teorie, mi - diplomaticky řečeno - nekonvenuje.

Pro mne je normou vše, co mi říká, co mám za určitých okolností dělat či má být se mnou uděláno (sankci chápu jako podpůrnou normu sui generis). A to včetně mého vnitřního "kodexu" či okamžitých rozhodnutí se. Normy pak dělím na individuální, týkají se někoho konkrétního ("soused mi nesmí do zahrady") a obecné ("nikdo mi nesmí do zahrady"). Některé - naprostý zlomeček - ze sumy všech norem jsou právní normy, tj. byly aprobovány nějakou veřejnou mocí a přijaty za její vlastní normy.

A teprve z hlediska tohoto kontextu zkoumám, jak to dělí v tom či onom státě. Rozdíl je v tom, že to moje členění je dané, asi jako Newtonovy zákony, zatímco vy tu řešíte něco stanoveného arbitrárně. Příklad: jedna věc je znát abecedu a latinku, druhá věc je zkoumat teorii písma (určitě něco takového existuje) a co mají jednotlivé systémy písemného záznamu myšlenek společné. Debata na téma, zda jde o obecný právní předpis nebo OOP, je pro mne zkoumáním té latinky. Ale mne zajímá ta obecná teorie, ne aplikovaná. Snad se vyjadřuji srozumitelně.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

I kdyby pro nic jiného, tak o OOP dle mého rychlého soudu jít nemůže, neboť v otázce abstraktnosti/konkrétnosti vymezení adresátů/předmětu OOP je rozhodující přeci způsob (technika) vymezení a pokud si dobře pamatuji, v amnestii jsou jak její adresáti, tak i předmět regulace, vymezení abstraktně.

D. Hejč

Anonymní řekl(a)...

OOP je na rozdíl od amnestie vydáváno na základě zákona a dle procesních pravidel v zákoně stanovených. Oproti tomu amnestie se vydává přímo na základě Ústavy. Navíc je publikována ve Sbírce. Z tohoto hlediska mají tyto dva instituty společné jen to, že je vydává správní orgán...
MN

Unknown řekl(a)...

Ad PU I. v II. Amnestijní normu by mohl ve stejném znění přijmout i Parlament a byla by plně soudně přezkoumatelná. Tím spíše jím musí být nařízení prezidenta republiky. Že je určitá norma aktem retrospektivního milosrdenství, neznamená, že se vymyká řádu a je projevem 'chaosu'. Princip dělby moci pak spočívá v tom, že prezident narušuje normotvorný 'monopol' Parlamentu, nikoli již nutně v nepřezkoumatelnosti ze strany soudů.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Vycházka vězně (stejně jako výplata/nevýplata kapesného, odepření balíčku, temná komůrka, tvrdé lože, nebo čím se dnes osazenstvo věznic trestá) je správní právo, protože jde o modality výkonu trestu. Rozhodnutí o podmíněném propuštění, případně o amnestii, je právo trestní, protože jde o výkon trestu jako takový. Anomálií je, že soudy tradičně rozhodují o druhu věznice, což by logicky mohla stanovovat rovněž vězeňská správa, ale to na věci nic zásadního nemění.

Ale v zásadně souhlasím s P.H., že otázka povahy amestijního rozhodnutí je podružná, ač se na základě jejího posouzení bude rozhodovat o přípustnosti návrhu senátorky Gajdůškové.

kocour řekl(a)...

Jak jsem již psal, je mi to v podstatě jedno, co to vlastně je, ale když to tu vidím ... co se zkusit dohodnout, že je to prostě kategorie sama pro sebe?

P.H.

kocour řekl(a)...

Tomáš Pecina:

nevěřím, že by to bylo rozhodující, ÚS již mnohokrát předvedl, jak účelově rozhoduje v politických kauzách, a tohle je politická kauza jak ... . Nejdřív se rozhodnou, jestli to zruší nebo nezruší, a pak vymyslí nějaké zdůvodnění, klasika. Sebelepší argumantace pro nebo proti na tom nic nezmění.

P.H.

Unknown řekl(a)...

Ad P.H. Přesto má smysl odlišovat, kdy ÚS jedná svévolně a kdy v racionálním právním diskurzu, aby se vědělo, co odsoudit / ignorovat a zapomenout a co následovat / rozporovat. Jinak amnestie je z hlediska své formy nařízením.

kocour řekl(a)...

David Schmidt: Ano, máte pravdu, je to právní předpis, tvrdím to od začátku, a přece se nenechám zviklat Pawlem Uhlem. A některé zejména Masarykovy amnestie v minulosti byly OOP (to byly ty demonstrace už nevím jaké, jak to zmiňujete v prvním komentáři).

Je někde na webu ten senátorský návrh?

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Návrh je na stránkách ČSSD.

Bubák

Anonymní řekl(a)...

Lámu si nad tím hlavu již tři dny:-)
Můj názor je, že jde o OOP, protože s konkrétně vymezeným předmětem (rozsah amnestie) a s obecně určenými adresáty (nevíme koho se to dotkne, resp. dotkne se to předem nedefinovaného adresáta).
S právním předpisem mám trchu problém, protože Ústava takový právní právní předpis nezná a nemůžeme si je vymýšlet. Sice jsem někde četl označení "dekret", ale podle mého jde o označení nesprávné, protože má-li se na mysli analogie s tzv. Benešovými dekrety, tak v té době to byl právní předpis, na straně druhé a "decreto" v mnoha státech je analogie pro naší vyhlášku ministerstva, resp. de facto ministra.

Podle mého jde o stejnou skupinu OOP jako jsou rozhodnutí prezidenta o vyhlášení voleb apod.

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

Jen v deníku Insider. Concourt to ještě nestih nascenovat.

Anonymní řekl(a)...

Problém ohledně povahy amnestie jako "klasického" právního předpisu, je jasný, jako sui generis... do této kategorie si můžeme zařadit prakticky vše, co se jako právní předpis tváří a nespadne jinam. Dost mi tato otázka připomíná diskuse kolem povahy právního předpisu/normy, v případě "Melčák". Prezident je moci výkonnou, správním orgánem sui generis, o tom panuje snad shoda... Pokud by tedy amnestie byla OOP, proč zde chybí odůvodnění (viz podmínky v SŘ)? Kdyby byla právním předpisem sui generis, náležitosti zde jsou, právě s ohledem na zvláštnost, sui generis... Potíž je v tom, že se zde bavíme spíše o hloupostech, povaha je sui generis tak, či onak, správní soudy nemají možnost přezkoumávat OOP, neboť je mimo věcnou působnost správních soudů s ohledem na svůj předmět. Amnestie je samozřejmě pramenem trestního práva. Otázkou, kterou bychom se spíše měli zabývat, je zda ÚS může přezkoumat amnestii... neboť princip checks and balances je zajištěn právě kontrasignací a tak možná zbývá pouze znovu otevřít pandořinu skřínku a dle čl. 9 odst. 2 Ústavy nakousnout problém lidskosti (omylnosti) ústavních činitelů a nepřímo tak znovu posílit koncepci ústavní soudcovské demokracie, která je pomyslnou poslední brzdou před čl. 23.

Michal Liška.

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Mám za to, že amnestie má normativní charakter a z hlediska přezkumné pravomoci ÚS (resp. z hlediska čl. 87 Ústavy a ZÚS) jej lze považovat za právní předpis [druhá možnost je brát ji jako opatření sui generis, ve smyslu čl. 72 ZÚS, ale z povahy věci }nejde o individualizovaný zásah do právní sféry jednotlivce) nepovažuji amnestii za napadnutelnou přímo ústavní stížností, takže tuto možnost spíše vylučuji]. Ostatně německé komentáře ke GG ve výkladu k pravomoci prezidenta udělit milost píší, že obecný (amnestijní) zásah prezidenta je vyloučen, neboť (při absenci speciální úpravy) jde o nomrativní akt spadající z povahy věci do pravomoci parlamentu.

Unknown řekl(a)...

Právě proto, že amnestie je svojí povahou spíše negativním zákonem než sekundární právní regulací provádějící zákon, je relevantní i úvaha o uplatnění postupu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy oproti odst. 1 téhož článku.

Anonymní řekl(a)...

Soudce odmítá osvobodit Chvalovského. Amnestie je podle něj protiústavní.

JM

Unknown řekl(a)...

Aby nebyla věc opět zastíněna jen otázkou přípustnosti přezkumu jako u zrušení "ústavního" "zákona": Ústava pouze mluví o pravomoci udílet amnestii, aniž by ji definovala. Že se vztahuje jen k trestnímu právu v užším smyslu, ne např. k civilním či správním deliktům je tak dáno jen tradicí. I z hlediska významu slova znamenala 'zapomenutí' na určitý delikt a historicky byla udílena ve dvou případech: u politických a u méně závažných deliktů (za které nebyl 'provaz'). Myšlenkou amnestie nikdy nebyla legalizace zločinu, ale že odpustitelné delikty mohou být odpuštěny. Je pak věcí diskrece, jaké zvolit meze, v každém případě Ústava nesvěřila právo tyrana. Z hlediska zákazu libovůle je u aktuální amnestie problematická arbitrární paušalizace: není pravda, že všechna stíhání delší než 8 let mají společného jmenovatele 'průtahu', tj. něčeho, co by zákládalo odpustitelnost. Prezident nemůže 'promlčovat', to není součástí amnestie, jak byla historicky vnímána jako omezení Parlamentu.

Anonymní řekl(a)...

Já bych na to šel úplně selskou logikou. Amnestie není mezinárodní smlouva. Dále je soudce při svém rozhodování vázán zákonem. Pokud se chceme vyhnout absurdní situaci, kdy amnestijní předpis nebude mít (nebo chtít) nikdo posoudit (nebo se jím nebude řídit), měli bychom amnestii ve smyslu čl. 95 podřadit pod pojem zákon. A ze stejného důvodu jsem toho názoru, že by ho mohl ÚS přezkoumat. To je můj názor.

Anonymní řekl(a)...

Ad L.V: Nejde zde ovšem právě o to, že se zde nezasahovalo do práva jednotlivce apod., tedy není zde prostor pro klasickou stížnost, ale spíše o otázku je-li možné zkoumat právě pouze "diletantismus" procesní s ohledem na čl. 95 odst. 2 (viz příspěvek D.S.)? Tedy otázka, zda je nutné postupovat odůvotnitelně, tedy racionálně jak vůči adresátům, tak i z pozice "normotvůrce"? Samozřejmě právě princip dělby moci brzdí právě tyto úvahy, ovšem na druhou stranu nevím, zda je legitimní presumovat racionalitu zákonodárce, zde i zákonodárce sui generis, když jeho "dílo" postrádá odůvodnění (např. ÚS v roli negativního zákonodárce má odůvodnění povětšinou dosti kvalitní) či vůbec jakékoliv podklady pro své rozhodnutí (parlament obecně povětšinou vede rozsáhlé debaty či alespoň vytvoří důvodovou zprávu). Samozřejmě celá diskuse se doufám točí kolem čl. 2 Amnestie. A právě na tomto místě, s ohledem na to, že se zde neindividuálně posuzuje přiměřená lhůta, nahlodává se princip presumpce neviny a samozřejmě poukazuje na nestabilitu politického systému (kdy jsou zde značné právotvorné výkyvy s ohledem na pravici a levici a je očividné, že pravicový prezident a premiér mohou mnohé, aniž by byli kontrolování).

Michal Liška

Unknown řekl(a)...

Zajímalo by mne, zda může být amnestie prohlášena za neplatnou (nebo alespoň v částečném rozsahu) pro rozpor s právem EU, když brání jednotlivcům v jejich právu na dosažení hmotného oškodnění v důsledku právě takového protiprávního jednání, které bylo v rozporu s unijním právem?

Lze amnestii jako vnitrostátní právní akt napadnout soudně z pozice neprivilegovaného žalobce a dovodit v takovém případě žalobní legitimaci ze zásady společenství práva?

Anonymní řekl(a)...

Je tam problém toho, že amnestie prozatím není protiprávní (a nejspíše ani nebude), odškodnění bylo přislíbeno státem a máme vlastní soudní soustavu, jako ČR jsme zapsání do výjimky pro Chartu EU (takže klasický aktivistický exorbitantismus SD EU by se nekonal), spolkový soud již ohledně trestního práva EU vyhrožoval (Solange II) a samozřejmě pokud jde o ESLP, tak po předsednictví UK a konferenci v Brightonu zde také nic podobného nepřipadá v úvahu, i když zde náznaky v minulosti byly...Lexa proti Slovensku. I když teď se přiznám, že nevím, dle čeho by měla být žaloba, v rámci EU, formována, protože EU je i po Lisabonu pořád převážně ekonomickou organizací pro ČR...

Michal Liška

Anonymní řekl(a)...

Lidové noviny mají k dispozici interní dokument Kanceláře prezidenta republiky, který ilustruje hradní debatu kolem amnestie. Z dokumentu vyplývá, že poradci zvažovali, zda amnestie dopadne na dva lidi, které Václav Klaus nemá v lásce - na dělníka Pavla Vondrouše, který loni vystřelil na prezidenta z airsoftové pistole, nebo na olomouckého řidiče autobusu Romana Smetanu, který pomaloval volební plakáty. Dopad na kauzy ekonomické kriminality se v dokumentu nerozebírají, píšou LN.
Zdroj.

Myslím, že výše uvedené vyčerpávajícím způsobem ilustruje neuvěřitelnou aroganci a chorobný narcismus Václava Klause. Tyto vlastnosti jsou ostatně - podle naprosto odpuzujících chucpe útoků Klause ml. na Schwarzenberga - bezesporu dědičné. Myslím, že dalšího komentáře netřeba.

JM

Jan Potměšil řekl(a)...

Zatím to vypadá, že arcipadouchem je Koudelka. Pokud už 2.1.2013 věděl, kolika vězňů se bude týkat propuštění (podrobnosti viz v LN), pochybuji, že neměl odhadnuto, jaké budou dopady abolice.

kocour řekl(a)...

JP: Ale blbost. Jste právník, k.....x, tak už se konečně oprostěte od osobních animozit. Btw, co kdyby to nebyl Zdeněk, ale František ... taky by se pak pořádala křížová výprava? Co?

P.H.

JP řekl(a)...

Nejde o animozity - od jejich hledání ("je to útok na mě!!!) by se měli oprostit ti, kteří zatím odmítají, že problém je v obsahu amnestie. Křížová výprava se povede vůči komukoliv, kdo měl na tom obsahu podíl. Ne kvůli osobám.

Anonymní řekl(a)...

kocour:

Takže autorem byl Zdeněk "volební dělitel" Koudelka?

Pavel Uhl řekl(a)...

No, mediální křížová výprava se samozřejmě povede vůči každému, kdo s tím má cokoliv společného, popřípadě i vůči tomu, kdo viděl amnestii jen z rychlíku a ještě přes odraz v rybníku za silného větru tvořícího vlnky. Takový už je život. Příznivci široké svobody slova by s tím měli být srozuměni a měli by její různé projevy nadšeně vítat.

V případě Zdeňka Koudelky, který je státním zástupcem, byť na stáži na ministerstvu, vyvstává ovšem otázka, pokud se jeho podíl zjistí, zda státní zástupce může ve volném čase psát amnestie (popřípadě takovéto amnestie) a zda to náhodou třeba není kárné provinění. Do posouzení této otázky pak vstupuje i faktor, že třeba mohl být jediným odborníkem, který se na amnestii fakticky podílel, což by jeho odbornou činnost posunovalo k faktické rozhodovací činnosti.

Současná úprava kárného řízení ovšem bohužel neumožňuje vést před podáním kárné žaloby přípravné řízení (výslech prezidenta republiky nejvyšším státním zástupcem apod.), takže se holt musíme spoléhat na ty novináře, copak tak nám zjistí.

Anonymní řekl(a)...

No, já vám nechci brát antikoudelkovské nadšení, evidentně jsme národ hysterek a hysteriků a Koudelku je třeba zadupat aspoň sto sáhů do země, ale když jsem ten hotový text poprvé viděl, první, co mne napadlo, že tohle musel snad napsat František K. osobně, na míru vězeňské službě i státním zástupcům, kteří si vůbec nevědí rady s ekonomickými kauzami, protože jim chybí ekonomické vzdělání. Tak moc se z toho vytratila jakákoli hlubší myšlenka a zůstala jen ta prapůvodní Pospíšilova, se kterou permanentně otravoval, že potřebuje amnestii, protože už si neví rady s přeplněností věznic.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

ad P.H. 24.01.13 15:05

Hezký jaklouvský úkrok stranou, ale odpověď nikde, tak ještě jednou: psal to ten Koudelka nebo ne nebo nevíte? Co je na tom tak tajného, každý právník, si má za svým "dílem" stát.

kocour řekl(a)...

Víte co, pane anonymní? Za a) se zkuste podepsat, nic tak strašného na tom není, za b) se naučte číst, nebudu se po tisící opakovat. A jděte si prudit někoho jiného, mne už nebavíte.

P.H.

Jakub Moc řekl(a)...

Klausův institut vydal publikaci o prezidentské amnestii. Kdopak z amnestovaných ten grafomanský výtvor asi financuje? :-)

Anonymní řekl(a)...

ad P.H. 25.01.13 15:52

a) číst umím, ale odpověď na svou otázku jsem nikde nenašel, vy zjevně nejste ochoten odpovědět na zcela jednoduchou a primitivní otázku, psal to Koudelka nebo ne? anebo řeknete, že to neřeknete, ale pak by mě zajímalo, proč to neřeknete. Veřejná kritika není argument pro zamlčování odpovědné osoby, jelikož ta amnestie je paskvil non plus ultra.

b) poprosil bych moderátory, aby mazali trollení pana P.H. To, že je poradcem na hradě, jej neopravňuje k tomu, aby neustále do debaty vztahoval osobní animozity a pocit ukřivděnosti.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Lze mít osobní animozitu k anonymnímu pisateli?

kocour řekl(a)...

Tak dobře, anonyme, speciálně pro ty, co neumějí hledat informace, ještě jednou:

1) Nevím kdo to psal, a řekl jsem to jasně v pondělí v rozhovoru pro MFD a v úterý pro Právo a už minulý víkend na svém blogu. Zkuste navštívit místní knihovnu.

2) Něco jiného je, koho PODEZÍRÁM, že to psal (a pustil Lidovkám můj návrh i s komentářem). Myslím si, že to byl náměstek ministra spravedlnosti František K. Nicméně mohu to tvrdit s takovou jistotou, s jakou mohu ztotožnit jistého protivného anonyma s nickem Fortuna.

P.H.

Jan Vučka řekl(a)...

Pavel Uhl napsal: "... zda státní zástupce může ve volném čase psát amnestie (popřípadě takovéto amnestie) a zda to náhodou třeba není kárné provinění."
Teď se určitě zeptám hloupě: proč???

Anonymní řekl(a)...

Sobku, Sobku .. ty jednou špatně skončíš :-)

Jiří Hálek

Pavel Uhl řekl(a)...

K dotazu JV: Odpověď na otázku má dvě roviny; (1) zda je možné, aby se státní zástupce z vlastní iniciativy podílel na amnestii, a (2) zda je možné, aby tak činil ve vztahu k této amnestii.

(1): Role soustavy je žalovat a důsledně stíhat. Role prezidenta při udílení amnestie je zcela opačná. Obě role jsou legitimní, ale neslučitelné a proto důsledně oddělené, protože funkčně si tyto role zcela odporují. Pokud se státní zástupce podílí v podstatě na činnosti, která je funkčně protikladnou činností jeho soustavě, tak se je možné vznést otázku, zda stále plní povinnost uvedenou v ust. § 24 odst. 2 ZoSZ: „Státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv povinen vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností uvedených v odstavci 1 (to jsou, mimo jiné, obecné povinnosti a respekt k zásadám), ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce.“.

Pokud by tak činil v rámci stáže bylo by to nejspíše v pořádku (lex specialis), pokud tak činí nad rámec stáže, nikoliv. Samotná legalita a konstitucionalita stáže je na samostatnou diskusi.

(2): V případě této amnestie by navíc podíl jejím na čl. II mohl zavdat porušení čl. § 24 odst. 4 ZoSZ.

Je také k diskusi, zda státní zástupce píšící amnestie nespadá pod samostatnou hmotněprávní definici konce § 28 ZoSZ: „… jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce.. Je to přeci jen něco, co jde proti logice funkce celé soustavy a jejímu účelu. Pokud někdo, kdo má za úkol se podílet na stíhání, dělá po pracovní době něco zcela protikladného, tak to vážnost a důstojnost, nazíráno materiálně a nikoliv ceremoniálně, podle mě snižuje.

Podotýkám, že kárná judikatura je v otázkách překročení hranic rolí při výkladu hmotného práva spíše přísnější.

Anonymní řekl(a)...

ad Pavel Uhl : Nezlobte se, ale to už mě připomíná rádoby doslovnou normalizační argumentaci, lehce přitaženou za vlasy a ještě hodně aktivistickou. Předem říkám, že s amnestií ve větší části nesouhlasím a těm, co ji podepsali, bych klidně napařil velezradu :-), kdybych tu moc měl.

Ale představa, že státní zástupce na stáži (souhlasím, že nemá co dělat státní zástupce na stáži a tento "institut neztrátovosti funkce a platu" je celý podivně úřednický, kdy státní zástupce dělá cokoliv jiného než že by zastupoval stát v trestních řzeních, za což by měl být placen) přidělený někam na ministerstvo nemůže napsat návrh amnestii podle svých znalostí a svého svědomí, které se nemusí ztotožňovat s platnými zákony, např. s trestností některých činů, sazeb, druhů trestů přip. se samotnými myšlenkami, které vedly k novelám atp.
Ve své podstatě jde o analogickou činnost přípravy např. novely trestního zákoníku. Pokud dělá do tresta přijde mi to ok, ať už přitvrzuje zvýšení sazeb nebo "měkne" snmížením nebo odpouštěním ve formě amnestie.

S pozdravem

Petr Hlásný

kocour řekl(a)...

Pavel Uhl: A opravdu nemáte ani trošku pocit studu?

P.H.

Jan Vučka řekl(a)...

Ad Pavel Uhl: obávám se, že se neshodneme již na základních předpokladech. Já si nemyslím, že státní zástupce má za povinnost dostat co nejvíc lidí do vězení podle pravidla "přísnost musí bejt". Dokonce jsem na tomto blogu už jednou jasně řekl, co si myslím o státním zástupci, který stíhá jen proto, že může, bez ohledu na to, že vůbec nedává smysl.
Abych parafrázoval svá vlastní slova, spravednost není jen název rezortu a kromě zásad oficiality a legality platí i jiné zásady, které jsou vyjádřeny na několika místech trestního zákoníku i trestního řádu.
Takže pokud státní zástupce způsobí, že určitý skutek nebude v rámci zákonných mechanizmů trestný, žádné porušení povinností v tom obecně nespatřuji. Ledaže bych si myslel, že moderní státní zástupce je něco jako španělský invizitor, ale to by byla poněkud zpozdilá představa, řekl bych.
(analogie s přípravou trestní legislativy zde již padla, proto ji nebudu rozebírat)

Tomáš Marný řekl(a)...

V případě této amnestie by navíc podíl jejím na čl. II mohl zavdat porušení čl. § 24 odst. 4 ZoSZ.

Pokud by text amnestie byl zřetelně frivolní (např. "zastavuje se trestní stíhání všech obviněných narozených v úterý" nebo "zastavuje se trestní stíhání ve všech případech vražd a maření zákazu řízení"), jistě by vážnost funkce státního zástupce ohrozilo, kdyby některý SZ takovou hovadinu napsal.
Ale konstruovat hned kárné provinění a úředně trestat, protože je tam jen osmiletá lhůta a podle Vás by bylo lepší deset let ... promiňte, ale to je přesně ten styl kádrování a uvažování ve stylu husákovské normalizace, ze kterého se teď soustava státního zastupitelství zřejmě konečně po letech začíná vzpamatovávat.

kocour řekl(a)...

Ono to začíná skoro vypadat, že ani nejde tak o to zjistit, kdo je autorem amnestie, ale zničit Koudelku, a amnestie se hodí. Co budou všichni Koudelkovi štváči dělat, až se ukáže, že on nemá s abolicí opravdu nic společného? Omluví se mu pak?

P.H.

kocour řekl(a)...

Tady je ten můj návrh:

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/pavel-hasenkopf.php?itemid=19162

P.H.

Anonymní řekl(a)...

"Co budou všichni Koudelkovi štváči dělat, až se ukáže, že on nemá s abolicí opravdu nic společného? Omluví se mu pak? P.H. 31.01.13 23:00"

Nějak tomu nerozumím - neoznačuje teď Zdeňka Koudelku za hlavního autora amnestie právě Pavel Hasenkopf???




Anonymní řekl(a)...

Nemá smysl hledat autora amenstie. To se jen Zeman snaží udělat ze sebe vymýtače zla. S jeho pověstnou pracovitostí a systematičností a kvalitami jeho týmu půjde spíše o frašku.
Být P.H. vykašlu se na pomluvy a na média, kterým jde jako vždy jen o zisk, a po výpovědi podám žalobu na její neplatnost a poškození dobrého jména. S tím Zemanovským mamatérsko-hospodským aparátem vést soudní řízení bude neskutečná legrace a zadostiučení.

Jan Hanzelka

Anonymní řekl(a)...

Omlouvám se, ale čtu jen internetové diskuse a TV neposlouchám, ale na celé věci je asi nejzajimavější to, že se tím vůbec někdo zabývá. Klaus se k autorství hrdě hlásí (než to jako vždy odvolá, že to myslel jinak). Diskutovat s min. Blažkem nebo prezidentem nemá cenu, jsou to bohužel klasičtí čeští polici a řeknou, co se jim hodí. Blažek dokonce chce dělat "konfrontaci" :-) Zde je vidět, že ani veřejná povaha právnickcýh VŠ není zárukou kvality. Souhlasím, že je lepší nenechat se vyprovokovat a následnmě se domoci finančního příspěvku soudní cestou.


Michal Brázda