středa 11. dubna 2012

Jaromír Šavelka: Jak zlepšit zpřístupňování judikatury?

Čas od času se středem pozornosti stanou úvahy týkající se elektronické publikace judikatury. Rovněž na Jiném právu tato problematika čtenáře evidentně zajímá – příkladem lze uvést příspěvek Zdeňka Kühna a s ním související diskusi. Přitom se zdá, že po více než deset let je situace stále stejná. Většina právníků se shodne, že způsob, jakým judikaturu uživatelům nabízejí právní informační systémy a volně dostupné publikační platformy, je nedostatečný. V principu se totiž nikterak neliší od způsobu, který byl uplatňován již v devadesátých letech. Sledovaným cílem je především rozsáhlost databáze (někdy dotahovaná do extrému několikanásobným zařazováním rozhodnutí, která byla publikována ve více zdrojích). Cenné je také provázání judikatury s konkrétními ustanoveními právních předpisů a jejich opatřování právními větami. Málokdo by asi pochyboval o tom, že systematičtější práce s judikaturou by bez těchto služeb byla značně ztížena, ne-li efektivně znemožněna. Přesto se postupem času ukazuje, že ke zvládání neúprosně narůstajícího množství soudních rozhodnutí tyto techniky dostačují jen stěží.

Četné diskuse s Jakubem Haraštou, studentem PrF MU, který na téma publikace judikatury sepsal práci do soutěže SVOČ, mi značně pomohly ve formulaci a utřídění některých myšlenek, o něž bych se rád prostřednictvím tohoto postu podělil (Jakubovi tímto děkuji). Mým cílem je především poukázat na to, že za určitých podmínek by bylo možno nabídnout uživateli velmi hodnotné služby, které v současnosti k dispozici nejsou. Zmíněnými podmínkami přitom nemám na mysli časově náročné a drahé zpracování dokumentů. Jde pouze o to, aby se některé činnosti, které se vykonávají tak jako tak, prováděly jednotným (dohodnutým nebo předepsaným) způsobem. Na myšlenky, které představím v tomto postu, bych v blízké budoucnosti rád navázal tím, že nastíním další možnosti zpracování, které popisovaný systém nabízí. To už ale půjde o techniky, které manuální zpracování dokumentů vyžadují.

Zásadní otazník do budoucna představuje situace, kdy bude systematicky zpřístupňována judikatura všech soudů, nikoli jen vrcholných soudních instancí. Nesmělým krokem k publikaci širšího okruhu soudních rozhodnutí je betaverze volně přístupné databáze vybraných rozhodnutí některých soudů ČR. Do ní jsou rozhodnutí zařazována způsobem, který stanoví instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 20/2002-SM. Více se o zveřejňování soudních rozhodnutí prostřednictvím této databáze lze dozvědět z příspěvku Františka Korbela. V principu je služba založena na tom, že samotné soudy posuzují, zda má konkrétní rozhodnutí takový význam, aby bylo do databáze zařazeno. Následně se předepsaným způsobem zpracuje (například se opatří informací o ustanoveních předpisů, jejichž výklad řeší, a právní větou) a zveřejní. Provoz takového systému má přirozeně značné odborné a časové nároky. Přestože v jeho rámci (teoreticky) dochází k tomu, že se v potaz bere veškerá judikatura, publikují se jen některá rozhodnutí. Myslím, že není příliš troufalé říci, že některá důležitá rozhodnutí zůstanou očím veřejnosti skryta, zatímco celá řada judikátů bude v rozsáhlé databázi zbytečně ztěžovat orientaci, přestože jejich význam bude mizivý.

Již na tomto místě si přitom dovolím vyslovit názor (a v následujícím textu se ho pokusím obhájit), že publikace všech soudních rozhodnutí bez rozdílu by vedla ke zpřehlednění databáze volně přístupné judikatury, a to i přesto, že by znamenala extrémní nárůst její velikosti. To vše pouze v případě, že budou dodržována určitá pravidla ze strany soudců, jejich asistentů, evidenčních senátů a případného publikačního/dokumentačního/analytického oddělení soudů.
Mám za to, že conditio sine qua non č. 1 jakýchkoli snah v oblasti kvalitnějšího zpřístupňování judikatury je dodržování jednotného formátu citace právních předpisů v textu soudních rozhodnutí tak, aby bylo možno citaci automatizovaně přiřadit ke konkrétní strukturální jednotce (paragrafu, odstavci, písmenu) právního předpisu. Ve skutečnosti jde pouze o to, aby se soudy ujednotily na formátu citace a následně ho dodržovaly. Conditio sine qua non č. 2 je dodržování jednotného formátu citace soudních rozhodnutí, které bude umožňovat k citaci automatizovaně přiřadit citované soudní rozhodnutí. Bez naplnění těchto požadavků může k jakémukoli posunu dojít jen velmi obtížně. Mám však za to, že nejde o požadavky přepjaté, a naopak si myslím, že jejich dodržování již dávno mělo patřit k základnímu bontonu českého soudnictví.

Jaké benefity dodržování výše uvedených konvencí může přinést? Bude-li docházet ke zveřejňování judikatury a právních předpisů tak, že se za pevně danou webovou adresu připojí URI (Uniform Resource Identifier) vytvořený právě na základě citace (srov. závěrečnou část webové adresy dokumentu umístěného v databázi eur-lex), pak mohou být do textu rozhodnutí před jeho zpřístupněním automatizovaně vkládány hypertextové odkazy na citovaná ustanovení předpisů a na judikaturu. Uživateli by tak dokumenty, o kterých se v rozhodnutí hovoří, byly kdykoli k dispozici, a to bez nutnosti je samostatně vyhledávat.

Na základě takto vzniklého volně dostupného systému by bylo možno ihned využívat metody dobře známé z úspěšných internetových aplikací. Příkladmo lze uvést následující:
1) Pokud jste někdy nakupovali knihy v proslulém e-shopu Amazon, zajisté je vám dobře známa funkce "Frequently Bought Together". Ta uživateli sděluje, že ostatní uživatelé, kteří v minulosti určitou knihu zakoupili, si současně s ní často pořizovali některé další tituly. Užitečnost této funkce je mnohdy překvapivá. Její obdoba může mít v oblasti práce s judikaturou ještě větší úspěch. Pokud totiž dochází k tomu, že určité soudní rozhodnutí bývá často citováno současně s jiným rozhodnutím, je téměř jisté, že uživatele bude toto rozhodnutí zajímat také. Implementace takové funkce přitom není vůbec složitá a její zásadní devizou je, že vše následně funguje zcela automatizovaně bez nutnosti dalších zásahů správce systému.
2) Obdobnou funkcí, se kterou se opět lze setkat zejména v prostředí e-shopů, je "Similar Product". Ve chvíli, kdy uživatel nalezne zajímavé soudní rozhodnutí, zajisté pro něj bude velmi důležité, zda se jedná o "osamocený výkřik do tmy" a nebo součást ustálené judikatury. V rámci výše nastíněného systému by taková funkce mohla být zavedena prostřednictvím srovnávání ustanovení právních předpisů a judikatury, na kterou rozhodnutí odkazuje. Představme si, že se v databázi nachází rozhodnutí, které z 95 % cituje stejná ustanovení právních předpisů a ze 75 % totožná soudní rozhodnutí, jako judikát, který již uživatel nalezl. Není snad pravděpodobné, že soud v rámci tohoto rozhodnutí řešil stejnou nebo alespoň obdobnou otázku? Implementace funkce tohoto charakteru technicky nepředstavuje zásadní problém.
3) Mám-li k dispozici konkrétní rozhodnutí, je triviální zjistit, která rozhodnutí cituje. Avšak pro uživatele může být mimořádně zajímavé (možná dokonce zajímavější) také to, kterými rozhodnutími je citováno. Je rozdíl, pokud se k danému rozhodnutí v budoucnu začnou soudy vyjadřovat kriticky, nebo na něm naopak založí rozsáhlou strukturu ustálené judikatury. Pro uživatele by zajisté bylo velkou pomocí, pokud by mohl pracovat přímo se seznamem rozhodnutí, která jím studovaný judikát citují. Zavedení takové funkce v rámci výše nastíněného systému nestojí v cestě žádné překážky.
4) Je docela dobře možné, že na uživatelův vyhledávací dotaz nabídne informační systém seznam výsledků, který obsahuje příliš velké množství položek (v řádu stovek nebo jednotek tisíc). Takové odpovědi se lze ostatně dočkat již za současné situace, natož pak za situace, kdy by docházelo ke zpřístupňování veškeré judikatury. Specializované vyhledávání právních informací se od obecného vyhledávání odlišuje právě tím, že uživatele nesměruje k jedinému dokumentu, který systém vyhodnotí jako nejrelevantnější. Místo toho uživateli neustále poskytuje kompletní, pokud možno co nejméně moderovaný pohled na výsek databáze odpovídající vyhledávacímu dotazu. Takový požadavek však nelze absolutizovat. Implementaci technik, které uživateli umožní zorientovat se ve větším množství výsledků, lze v případě práce s judikaturou považovat za žádoucí. Relativně snadno lze využít řazení dokumentů dle relevance odvozené z tzv. zpětných odkazů. Předpokládali bychom tak, že rozhodnutí, které je více citováno, si spíše zaslouží uživatelovu pozornost než rozhodnutí, které žádným jiným rozhodnutím citováno není. Konkrétní implementace funkce nemusí ale spočívat pouze v tom, že se rozhodnutí seřadí od těch, která byla citována nejčetněji, po ta, která nebyla citována vůbec. Ve skutečnosti bude určitě rozumné vzít v potaz také stáří rozhodnutí; například tím způsobem, že počet citací konkrétního rozhodnutí podělíme počtem let od jeho vydání. Rozhodnutí z roku 2000, které od té doby bylo citováno celkem tisíckrát, je zajisté hodno uživatelovy pozornosti. Rozhodnutí z roku 2011 citované celkem pětsetkrát by však přece jenom mohlo mít přednost. V úvahu by bylo možno vzít též relevanci rozhodnutí, která zkoumané rozhodnutí citují, stejně jako celou řadu dalších faktorů. V tomto ohledu však není třeba zacházet do zbytečných podrobností. Základní myšlenka by měla být zřejmá. Dále konkrétní implementace nemusí nutně spočívat v tom, že se seznam výsledků seřadí na základě zvoleného kritéria. Namísto toho může být zvolen méně invazivní přístup, kdy budou výsledky seřazeny dle data vydání a vybraný počet rozhodnutí (například 20), která se vyhodnotí jako nejrelevantnější, budou barevně vyznačena.

Shrnuto a podtrženo, pokusil jsem se ukázat, že v oblasti zpřístupňování judikatury existuje značný prostor k nabídce kvalitnějších služeb. Ten lze vyplnit tak, že budou zavedeny (a především obecně akceptovány) standardy týkající se citace právních předpisů a judikatury. Vzniklý potenciál by bylo možno využít při přechodu ke zpřístupňování judikatury všech soudů.


Uživatelům by služba byla nabídnuta v takové podobě, že by měli možnost zorientovat se v mnohonásobně větším množství dokumentů, než je k dispozici dnes, a to například prostřednictvím funkcí jako "často citovány společně", "obdobné rozhodnutí", "citováno v rozhodnutích" a řazení/zvýrazňování rozhodnutí dle relevance.Závěrem bych ještě rád poznamenal, že si uvědomuji existenci některých překážek, které výše zmíněny nebyly. Jako problematické vidím především setrvávání na požadavku anonymizace soudních rozhodnutí. Zátěž, která by soudům vznikla s anonymizací veškeré judikatury, si nedovoluji odhadnout, stejně jako se vyjadřovat k otázce, zde se jedná o praktiku vhodnou či nikoli. Další zásadní problém lze spatřovat ve fázi spouštění systému a řešení otázek spojených s tím, jak se vypořádat s existencí obrovské masy judikatury neodpovídající zavedeným standardům. K tomuto problému bych se rád vyjádřil v některém z budoucích postů, jejichž prostřednictvím bych zároveň myšlenky předestřené na tomto místě rozvedl a především nastínil, jakým způsobem by na tuto koncepci bylo možno navázat, například též ze strany komerčních právních informačních systémů.

3 komentáře:

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Vít Klimpl řekl(a)...

Nepříliš vhodným je podle mého soudu i stav, kdy vlastně existují dvě odlišné podoby oficiální databáze judiaktury obecných (nižších) soudů: intrajustiční databáze "Centrální evidence soudních rozhodnutí" a projekt "e-Judikatura" na stránkách Ministerstva spravedlnosti, který čerpá část dat z výše uvedené neveřejné databáze.

V tomto ohledu lze upozornit na slovenský přístup k publikaci judikatury - od ledna letošního roku mají slovenské soudy zákonnou povinnost uveřejňovat svá pravomocná rozhodnutí a to rozhodnutí ve věci samé, rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, rozhodnutí o předběžném opatření a rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí správního orgánu. K uveřejnění je stanovena lhůta 15 pracovních dnů od nabytí právní moci daného rozhodnutí a publikaci jako takovou zajišťuje Ministerstvo spravodlivosti na internetové adrese http://www.rozhodnutia.sk. Jak jsem uvedl ve své diplomové práci, český přístup k uveřejňování soudních rozhodnutí nižších soudů lze za současné situace označit za opatrný, o to víc však vynikne razantní slovenský přístup. Jen praktická zkušenost ale ukáže, jestli jde o přístup neproblematický. Nicméně slovenský přístup k publikaci judikatury lze označit za velmi inspirativní.

Domnívám se, že "citační praxe" předpisů a judikatury je obecně nejenom problémem soudní praxe. Zde si dovoluji ocitovat názor, že "Skutečnost, že v ČR neexistuje žádná ustálená forma citace judikatury (což obdobně platí též o citaci právních předpisů), je dokladem urité nedospělosti českého právního diskursu. Neexistence jednotné citaní praxe dokazuje nevyspělost právní kultury, která přinejmenším implicite s potřebou sjednocení citace nepočítá, neboť samotní právníci preferují vágní odkazy (naoř. o ničem nevypovídající fráze typu "podle ustálené judikatury") před adrensou a jasnou citací. Rozšíření evropského právního sikursu do střední Evropy tak připraví českým právníkům nejednu hrokou chvilku, protože přesné citace judikatury je v evropském prostředí conditio sine qua non racionálního právního diskursu." (KŰHN, Zdeněk, BOBEK, Michal, POLČÁK, Radim (ed). Judikatura a právní argumentace: teoretické a praktické aspekty práce s judikaturou. Praha: Auditorium, 2006, s.116)

Anonymní řekl(a)...

Především děkuji za výborný příspěvek. Téma publikace judikatury, ať už v listinných sbírkách či v elektronických právních systémech, je stále velmi málo diskutované po odborné stránce.

Pokud se mohu vyjádřit k jednotlivým bodům a myšlenkám autora, tak bych rád uvedl následující. Problém několikanásobného zařazení jednoho judikátu do stejné databáze právních informací zde opravdu existuje a týká se především dominantního systému na trhu. Pramení to historicky z postupného zařazování do databáze v různé době různými redaktory. Je to dlouhotrvající problém, který opravdu způsobuje nepřehlednost. Na druhou stranu argument zní, že každý judikát z různého zdroje má i různou právní větu, což může být zajímavým obohacením a srovnáním. Možná si alespoň uživatelé konečně uvědomí ambivalentnost a úskalí fenoménu právních vět a jejich vytváření (což je ale na samostatný článek). Každopádně tato multiplicita by měla být řešena v nových verzích ASPI.

Zpřístupňování rozhodnutí nižších soudů ve formě oficiální databáze ministerstva spravedlnosti je jistě zásadní čin, který zaslouží pozornost (i když od účinnosti dané směrnice do reálného provedení uběhlo více než 8 let). Je to poprvé v naší historii, kdy by měla systematicky zpřístupňována rozhodnutí nižších soudů. Problémem může být určité jistá selektivnost výběru publikačními senáty, subjektivita při jejich vybírání a případné tvorbě právních vět. Zatím ale databáze není obsahově vůbec naplněna. Nachází se tam jen zlomek rozhodnutí. Je potřeba zajistit pravidelmý přísun ze strany soudů. Slovenský příklad může být zajímavou inspirací. Každopádně prvním problémem by bylo technické zajištění zaplňování takové obrovské materie. Za druhé by to byla komplikace z hlediska nutné anonymizace, jak bylo zmíněno. Tento proces by také stál za samostatné okomentování.

Zásadně souhlasím s absencí a nutností vytvoření jednotného citačního standardu judikatury. U právních předpisů to není takový problém. Je tam zákonná ustanovení o základní citaci Sbírky zákonů a jediným problémem může být dodržování pořadí v citaci jednotlivých částí ustanovení předpisu.
Zatím u citace soudních rozhodnutí takový standard na zákonné úrovni úplně absentuje. Jednotlivé vrcholné soudy si vytvořily své citační interní normy. Není zde ale jednotná citační norma, kterou by dodržovaly nejen vrcholné soudy, ale i další stupně či ostatní právníci (opět na samostatný příspěvek).

Co se týká možnosti automatického prolinkování hypertextem na citované předpisy či soudní rozhodnutí, bylo by to velkým přínosem. V dnešní době se to již praktikuje, ale je to možno především u právních předpisů, právě díky jednotné citaci.
Jestliže by automat ale uměl i indexovat dané judikáty, byla by to již byla opravdu revoluce v právní informatice. Dnes se musí indexace provádět jednotlivě, ručně jednotlivými editory právních informačních systémů.
Funkce jako "citováno v rozhodnutích", popřípadě kolikrát nebo "citováno společně" by byly zásadním přínosem a přidanou hodnotou pro uživatele. Jen bych byl skeptický k automatické funkci "obdobné rozhodnutí". Zde asi zatím nelze lidský faktor úplně vyloučit.

Každopádně zmíněné funkce by přiblížily české právní informační systémy standardům jako např. v USA, kde systémy jako West nebo LexisNexis již nabízejí podobné funkce. Ale funkce jako "negativní související judikatura", "protichůdná judikatura" nebo "překonaná judikatura" musí být stále vytvářeny jednotlivými odborníky.

Lukáš Králík