Co se v posledních deseti letech dělo? Kriminalita klesala – tento
zdroj přítoku nových vězňů tedy dokonce vysychal. Objasněnost stagnuje – tady
příčinu nehledejme. Ovšem razantně stoupla pravděpodobnost, že zločinec, jehož
čin policie objasnila, bude nakonec odsouzen a nastoupí do vězení – z cca
7% na dnešních 11.6%. Odtok z vězení se též zpomalil – v posledním
řádku tabulky je měřen jako podíl vězňů propuštěných během roku ke stavu vězňů
na konci předchozího roku. Kdyby toto číslo bylo 100%, znamenalo by, že v průměru
se celé osazenstvo věznic „protočí“ během jednoho roku a průměrná délka trestu
je jeden rok. Je-li menší než 100%, je odtok pomalejší a průměrná délka trestu
delší. Aktuálních 67% znamená, že průměrný vězeň stráví za mřížemi jeden a půl
roku.
Ekonomie zde může přispět tím, že dokáže vyčíslit, jakou měrou jednotlivé
faktory přispěly k růstu počtu vězňů. Zároveň dokáže vyjádřit, k jaké
dlouhodobé rovnováze systém směřuje – tj. kdyby míra přítoku i odtoku zůstala
stejná, na jakém stavu by se počet vězňů nakonec ustálil. Přísnější trestní
politika zrychluje přítok či zpomaluje odtok, a zvyšuje tak dlouhodobě
rovnovážný počet vězňů. Klesající kriminalita ho snižuje.
Raphael
and Stoll (2009) ve výborném článku takto analyzují obrovský nárůst
vězeňské populace v USA za posledních 30 let. Níže prezentované
výsledky jen aplikují stejnou metodiku na základní statistiky českých soudů a
věznic.
Nejprve se podívejme na vývoj dlouhodobě rovnovážného počtu vězňů – je
v grafu 1 je zobrazen červeně spolu se skutečným počtem. Díky neustálému
zpřísňování trestní politiky vytrvale rostl. Skutečný počet vězňů byl celou
dobou mírně pod rovnovážným a vlastně jej „doháněl“. Pro ty, které rostoucí
počet vězňů trápí, má graf dvě špatné a jednu dobrou zprávu: Za prvé, momentální
počet vězňů je pod dlouhodobě rovnovážným, takže i při aktuální přísnosti trestní
politiky je počet vězňů „předurčen“ k tomu, aby ještě o něco vzrostl,
konkrétně na 21000. Zdůrazňuji, že při aktuální
přísnosti. Graf ovšem jasně ukazuje vytrvalý trend zpřísňování trestní politiky, a je asi nerealistické, že by
se tento trend ze dne na den zastavil (byť mnohé snahy o to se objevují). Pokud
se trend nezastaví, počet vězňů asi poroste ještě dále. Dobrá zpráva je, že případná
změna v trestní politice se v počtu vězňů projeví velmi rychle. Je to
dáno vcelku krátkými tresty - v průměru zmiňovaných 1.5 roku. (Například kdyby všichni
vězni seděli 5 let, tak i když se soudy rozhodnou posílat méně zločinců do
vězení, trvá to plných 5 let, než všichni „staří“ vězni opustí vězení a jsou
plně nahrazení „novými“ vězni v nižším počtu.)
A nyní jakou měrou přispěly k naplnění věznic jednotlivé faktory – tj.
kriminalita, posílání většího procenta zločinců do vězení a pomalejší
propouštění z vězení. Graf 2 ukazuje výsledky simulací, jak by se počet
vězňů hypoteticky vyvíjel, kdyby jeden z faktorů zůstal zafixován na
úrovni roku 2003 (tj. prvního roku, od kterého se odpíchl růst), zatímco
ostatní faktory by se vyvíjely stejně jako ve skutečnosti. Pro srovnání černá
čára ukazuje skutečný vývoj. Rozdíl mezi skutečným a simulovaným počtem vězňů
pak udává příspěvek konkrétního faktoru k růstu počtu vězňů.
Hlavní výsledek: kdyby pravděpodobnost, s jakou jsou zločinci posíláni
do vězení, zůstala stejná, tak by i počet vězňů zůstal stejný (modrá čára). Intenzivnější
posílání zločinců do vězení se tak zdá být nejvýznamnější příčinou růstu počtu
vězňů. Za druhé, ještě že kriminalita celou dobu klesala! Kdyby zůstala stejně
vysoko jako v roce 2003, stoupl by počet vězňů ještě výrazněji, až
k 24 tisícům (zelená čára). A do třetice, odtok vězňů se až do roku 2009
snižoval jen málo a k růstu počtu vězňů do roku přispěl jen nepatrně (oranžová
čára). Až v posledních dvou letech došlo ke skokovému nárůstu délky trestů
a zpomalení odtoku z věznic – a pouze v posledních dvou letech lze
růst počtu vězňů přičíst na vrub právě delším trestům.
Vyjádřeno v číslech – celkový nárůst počtu vězňů o cca 6300 lze
rozložit na příspěvek vyšší pravděpodobnosti, s jakou jsou zločinci
posíláni do vězení (+ 6000), delších trestů (+2900) a nižší kriminality (-3200),
zbytek jsou „ostatní faktory“.
Na závěr se sluší pár upozornění: tato analýza se „pouze“ snaží mechanicky
vyčíslit, které faktory vedly k přeplnění věznic. Nic netvrdí o tom, zda
snížení počtu vězňů je žádoucí či nikoli. Je možné, že optimální reakcí v této
chvíli je výstavba dalších věznic stejně jako zmírnění trestní politiky. A je
rozhodně možné, že pokles kriminality byl zapříčiněn právě impozantním nárůstem
počtu vězňů. Analýza též pracuje s agregovanými čísly (celková
kriminalita, celkový počet vězňů atd), za nimiž se mohou skrývat velmi rozdílné
vývoje u různých typů kriminality nebo nástrojů trestní politik (např. nakolik
za pomalejší odtok mohou delší tresty od soudů či méně štědré podmíněné propouštění).
Přeplněné věznice jsou aktuálním problémem a objevují se různé snahy počet
vězňů snížit. K tomu má stát k dispozici spoustu nástrojů – a téměř
všechny se v posledních letech měnily. Pro rozhodování, které nástroje
utáhnout či povolit, je důležité vědět, které nástroje v posledních letech
skutečně měly na vývoj počtu vězňů výrazný vliv a které ne. Tato jednoduchá
analýza doufám naznačuje, kde hlavní „viníky“ hledat. Dopadení konkrétních „viníků“
samozřejmě vyžaduje analýzu podstatně podrobnější.