středa 22. října 2008

Michal Ryška: Nic než pravda (a právo)

Nic než pravda. Tak nějak nezní pouze požadavek zákona tlumočený ústy soudu svědkovi, ale i název pondělní show vysílané na Primě. Tento post proto nebude o tom, kterak poučovat a vyslýchat svědka, ale právě o oné show zahánějící u nemalé části národa každý pondělní večer nudu. Určitě jste o tom již slyšeli a možná jste to i viděli. Tak jako já, když jsem dal na doporučení kamarádů a manželky a podíval se na jeden z dílů v očekávání, že „to bude masakr“. A taky byl. Nechci zde nijak mentorovat o pokleslosti obdobných show ani nudit úvahami o morálce společnosti, ve které na sebe člověk za příslib mrzkého peníze odkryje to nejniternější. Diskuze o morálce na Jiném právu ostatně s úspěchem v nedávné době proběhla a většina diskutujících dala přednost právu. Proto tak učiním i já.

Tak tedy právní aspekty této show.

Základní právní podstata je jasná: soutěžící svobodně a s příslibem možné úplaty (výhry) dobrovolně zveřejní pod kontrolou detektoru lži některé skutečnosti ze své autonomní osobnostní sféry, zejména intimního a rodinného života. Ve vztahu k soutěžícímu je to právně přípustné, neboť právě on sám je nositelem svých osobnostních statků. Obecně s nimi může disponovat a rozhodne-li se je zveřejnit, je to v zásadě pouze věcí jeho vlastní odpovědnosti. Rozhodne-li se před položením otázky skončit, skončí (souhlas se zásahy do osobnostních práv vylučující jejich neoprávněnost je totiž obecně kdykoli odvolatelný). Více než důvodně lze současně předpokládat, že mezi soutěžícím a organizátorem pořadu je uzavřena smlouva, která to nějak právně ošetřuje, ale i kdyby teoreticky nebyla, žádný velký problém v tom není. Souhlas se zásahy do práva na ochranu osobnosti lze totiž učinit i konkludentně, tj přímo účastí na show.

Problém ale nastává u dalších osob ve studiu, u osob soutěžícímu blízkých (matka, manželka, syn a já nevím, kdo ještě). Odkrýváním intimního a rodinného života soutěžícího totiž nepochybně dochází k zásahům do práva na soukromí těchto osob, neboť jsou zveřejňovány skutečnosti jich osobně se týkající. Tak např. soutěžící veřejně vyzradí, že přítomnou manželku bije a podvádí. Ta přitom má pouze jednu možnost to utnout a přejde se k další otázce. Jsem velmi zvědavý, zda mají i tyto osoby s někým uzavřenu smlouvu. U zásahů týkajících se skutečností soukromého charakteru je totiž zcela irelevantní, jsou-li takto sdělovány skutečnosti pravdivé či nikoli, neboť skutečnosti soukromého charakteru jsou jedny z nejpřísněji střežených osobnostních statků. I zveřejněním pravdivé informace ze soukromého života dotčeného proto může dojít k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti osob, které sami nejsou soutěžícími. Je samozřejmě otázkou, zda i tyto osoby souhlas se zveřejněním údajů takového charakteru poskytly, když už ne písemně, tak alespoň ústně či konkludentně, např. tím, že soutěžícímu „dovolily“ soutěžit a do studia se spolu s ním také dostavily. A velkou otázkou rovněž je, zda takový bianco souhlas k budoucím zásahům do osobnostních práv lze považovat za dostatečně určitý. Mimochodem: co osoby, které o účasti soutěžícího v pořadu vůbec nevěděly a najednou mají „z ostudy kabát“?

Třeba nás proto v budoucnu čekají zajímavé právní kauzy vzešlé právě z tohoto základu. Na straně žalující zhrzená manželka, na straně žalované provozovatel televize a upovídaný manžel. Možná spíše exmanžel.

Ještě dodatek:

Většina soutěžících nemá asi s otázkami skutkového charakteru přílišný problém, tvrdě však narazí na otázky týkající se hodnotících úsudků. Zde totiž odpověď typu „pravda“ či „lež“ není vůbec namístě, jak asi každý právník znající rozdíl mezi skutkovým tvrzením a hodnotícím úsudkem dobře ví. Takže možná další žaloby, tentokrát od rozvyprávěných soutěžících, kteří ze soutěže vypadli toliko v důsledku objektivní „nemožnosti plnění“ a nyní se domáhají peněz za vlastní upovídanost?

Michal Ryška

18 komentářů:

Michal Bobek řekl(a)...

Moc děkuji M. Ryškovi za zajímavou úvahu. Zmiňovanou show jsem bohudík neviděl (zpětně doceňuji, že nemám televizi), zaujalo mě však východisko v textu ohledně smluvní zcizitelnosti osobnostních práv soutěžícího: „Obecně s nimi může disponovat a rozhodne-li se je zveřejnit, je to v zásadě pouze věcí jeho vlastní odpovědnosti.“

Tohle je asi pravda v okamžiku, kdy vnímám osobnostní práva skrze § 11 an. OZ. Co ale ta samá otázka v rozměru čl. 10 Listiny a osobnosti a lidské důstojnosti coby základního práva, které je „nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné“? (Čl. 1 Listiny). Ale to už je asi klasická (a nezodpověditelná) otázka na téma, nakolik existuje něco jako nezcizitelnost základního práva, „absolutní“ základní práva apod.

Zajímavou by zde mohla být přímá aplikace Listiny (či Evropské úmluvy); představme si, že by v zákonné rovinně (O.Z.) perfektní smlouvu žaloval někdo pro neplatnost proto, že disponuje něčím nezcizitelným. Pustil by se nějaký český soud do vyslovení neplatnosti ujednání smlouvy (či jednotlivých jejích ustanovení) pouze za přímé aplikace Listiny?

Jan Petrov řekl(a)...

MB: A není ta nezcizitelnost naplněna tím, že souhlas se zásahem do osobnostního práva lze kdykoli odvolat?

Obecně: I kdyby televizní společnost musela zaplatit příbuzným pár desítek tisíc Kč, stále je to pro ni prima kšeft.

K.Csach řekl(a)...

Ad M.Bobek: tá otázka je zákerná (:)) tým, ako je formulovaná. Je totiž dosť dobré možné povedať, že postup, pri ktorom by mali byť uplatnené normy OZ spôsobom, ktorý je v rozbore s Ústavou, je protiústavný... a tak takáto situácia nemá nastať (že by súčasne platilo že zmluva je konformná s OZ, ale nie s Ú). A z horizontality sme von.

Ale myslím, že o teóriach Ausstrahlungswirkung, mittelbare/unmittelbare Drittwirkung, pozitívnych záväzkoch základných práv je tu mnoho kompetentnejších, ako ja...

Niektoré naše všeobecné súdy nemajú až taký problém s priamou aplikáciou ústavy (ale u nás je možné všetko a doktrína chýba, takže za smerodajné by som to nepovažoval), v cudzine také judikáty sú...

Tomáš Pecina řekl(a)...

Vida: další důvod, proč si nekoupit set-top box.

Anonymní řekl(a)...

Věta, jejímž jsem původcem, citovaná Michalem Bobkem skutečně může být vyložena zavádějícím způsobem, zejména při chápání otázek dispozic s právem ve světle tradiční majetkoprávní optiky (prodat, směnit, darovat ...).

Osobnostní práva jsou v tomto směru samozřejmě nezcizitelná a člověk je nemůže smlouvou pozbýt. Např. pokud by se někdo rozhodl prodat své právo na život a zdraví (prodej životně důležitého orgánu), v rámci směnné smlouvy disponovat s právem na jméno (vyměnou za hezčí), to vše by právně zcela jistě nešlo, a to nejen vzhledem k předpisům práva veřejného, ale právě i s ohledem na onen prvek nezcizitelnosti osobnostních práv.

Tím ale nejsou vyloučeny jisté dispozice s osobnostními právy (tam, kde to jejich povaha připouští) vedoucí k jejich dílčímu omezení (např. právě vyloučení určitých skutečností ze soukromé sféry člověka, prodej "marketingových" práv sportovce, tj. jeho osobnostních práv k užití jména, zachycení podoby, použití podobizny apod.).

Michal Ryška

Tomáš Pecina řekl(a)...

Na thema zcizitelnosti osobnostních/základních práv se vedla učená polemika ve Štrasburku, ve věci sporu ostravských Romů o diskriminační zařazování do segregovaných zvláštních škol (ČR prohrála, i když až v odvolacím řízení u Velkého senátu).

David Strupek, zmocněnec stěžovatelů, použil jako jeden z klíčových argumentů tvrzení, že rodiče těch dětí nemohli platně disponovat jejich právem na vzdělání, takže souhlas se zařazením do zvláštní školy (psaný, tuším, dokonce formou žádosti) byl absolutně neplatný.

Směnu jmen bych sem nezanášel, protože nesmíme zapomínat, že právo na jméno je spojeno s povinností své jméno strpět.

Podle mého názoru nemůžeme čl. 10 Listiny vykládat tak, že se nelze osobnostních práv vzdát vůbec – to by vedlo k neplatnosti řady smluv na reklamní využití osobnostních atributů, např. podoby – ale tento úkon musí být vždy posuzován nejen sub specie obecných podmínek platnosti právních úkonů (zejména případného rozporu s dobrými mravy), ale musí projít i tímto zvláštním testem ústavnosti. Některé smlouvy, které nejsou nemravné, podle mého soudu v tomto testu neuspějí (příkladmo smlouva o "pobytu" člověka nebo páru ve výkladu), ale většinou je transakce tak lukrativní, že se tyto věci k soudu nedostanou.

Jakub Jošt řekl(a)...

mne sa to nezda zaujimave z pravneho hladiska. Proste normalne ustava, oz, tr.zak. a neviem co este, pokial sa hovoria veci, ktore by sa nemali.

Zaujimaju ma tie otazky. Vacsina obsahuje prave tie hodnotiace usudky, ktore sutaz robia velmi zlozitou. "Chodite do prace, aby ste nadviazali kontakt s druhym pohlavim?" Nuz, ako sa to vezme..."nejen s pohlavim!":)

Casto sa mi zda, ze sutaziaci vlastne odpovedaju na inu otazku, ako sa ich pytaju.

Anonymní řekl(a)...

Tomáš Pecina:

Povinnost strpět své jméno? To slyším (čtu) poprvé. Vám se to přitom mluví (píše), ale zkuste si pomyslně ve svém příjmení pozměnit druhé písmeno a nad třetí přidat háček a možná budete uvažovat jinak :o) Neberte to, prosím, zle, jen jako ilustraci toho, že taková povinnost je nesmyslná. Možnost docílit změny jména a příjmení i bez uzavření manželství správní cestou samozřejmě je, sám jsem se s ní pracovně v několika případech setkal (nejkuriozněji v případě změny pohlaví účastníka).

Jakub Jošt:

Původně jsem se chtěl zaměřit právě na ty otázky, skutková tvrzení a hodnotící úsudky. Na některé typy otázek se totiž "pravdivě" odpovědět nedá (proto ta objektivní "nemožnost plnění").

Mimochodem: máte obdobnou šarádu i na Slovensku?

Michal Ryška

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad MR:

Jméno stejně jako řada dalších veřejnoprávních identifikátorů a atributů (rodné číslo, číslo občanského průkazu, místo trvalého pobytu apod.) je fysické osobě přiděleno administrativně a ta není oprávněna ho změnit jinak než v zákonem předpokládaným způsobem (včetně změny jména ve správním řízení). Tedy fysická má povinnost své jméno strpět (v případě jména by mohla nejvýš žalovat rodiče :-) ).

Existuje nejméně jeden rozsudek NSS na thema místo trvalého pobytu, s nímž žalobce nesouhlasí.

Jakub Jošt řekl(a)...

Michal Ryska...nic podobne som nezaznamenal, na druhej strane to mozem pozerat na prime a tiez na tv joj nejake starsie diely zrejme.

Anonymní řekl(a)...

Michal Bartoň:
Pěkný komentář i reakce. Dovolím si též krátký postřeh: Myslím, že přímá aplikace Listiny není potřebná, postačí nepřímé horizontální působení základních práv, tj. promítnutí lidských práv do soukromoprávních vztahů pomocí určitého institutu soukromého práva, typicky „dobrých mravů“. Dost dobře si nedokážu představit, že by byla určitá smlouva v rozporu s Listinou, ale zároveň v souladu s „dobrými mravy“. Dobré mravy by měly zahrnovat i lidskoprávní rovinu. V těchto případech si podle mého názoru nemusí soudy lámat s přímou aplikovatelností Listiny hlavu, tj. pokud soud konstatuje A může s klidným svědomím zároveň konstatovat B. Tím však neříkám, že rozpor s Listinou, resp. dobrými mravy bude vždy zřejmý a jasný, spíše naopak.
Problém u všech podobných případů spočívá v kolizi dvou hodnot: svobody a důstojnosti. Tedy svoboda jednotlivce na straně jedné a koncepce nezcizitelnosti základních práv (v našem případě lidské důstojnost či práva na soukromí) na straně druhé. Jinak řečeno: Do jaké míry je veřejná moc oprávněna chránit soukromí jednotlivce či jeho důstojnost proti jeho vůli? Nezcizitelnost spočívá v nemožnosti se práva zcela vzdát, nikoli v nemožnosti jeho omezení (resp. zásahu do něj) či určité dispozice s ním. Ostatně zásah či omezení je možné i proti vůli dotčeného subjektu, pokud se tak děje v ústavních mezích. Vždy půjde o otázku míry a vyvažování. (to je problém všech těch reality show, kde se lidé nechávají několik měsíců sledovat kamerami v prosklených vilách, celého erotického průmyslu apod.)
Jinou věcí je samozřejmě zásah do práv třetích osob, jak bylo v postu uvedeno, což je v prvé řadě problém prokázaní souhlasu se zásahem do svých práv. I pak se ale pouze přesuneme dál k problému stanovení hranic oné „nezcizitelnosti“ práv.

Pavel Molek řekl(a)...

Tak jsem se při čtení postu a komentářů už těšil, jak si "zamudruji" nad nezcizitelností lidských práv a ejhle, na konci řetězce komentářů se mohu jen radostně ztotožnit s Michalem Bartoněm, tedy s názorem, že k přímé aplikaci Listiny tu není důvod, a to ze dvou základnch důvodů.

Prvním z nich je, že nezcizitelnost není norma/pravidlo, ale norma/princip - co jiného bychom ostatně hledali v obecných ustanoveních... Takže ve chvíli, kdy nám proti (?-zpochybním vzápětí) právu na soukromí stojí jiné právo (zde nejspíš obecná svoboda činit, co mi zákon nezakazuje, vyjádřená - taky - principem obecné svobody podle článku 2 odst. 3 Listiny), je namístě začít uvažovat o poměřování a vyvažování, a nikoliv o automatické přednostní aplikaci Listiny.

Druhým důvodem pak podle mě je spornost toho, zda takovou smlouvu lze vůbec pokládat za "zcizení" práva obsaženého v článku 10 odst. 1 a 2 Listiny, když se dobrovolně smluvně zbavím části svého soukromí a části své důstojnosti. Zbavuji se tím svého práva "aby byla zachována (!) má lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno mé jméno"? Přicházím tím o "právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života"? Má odpověď by byla spíše negativní, protože říci na sebe něco intimního a znevažujícího v televizi je jen jeden z mnoha způsobů, jak se mohu veřejně připravit svým jednáním o důstojnost, čest i jméno. Něco jiného by samozřejmě bylo, kdybych si účast v soutěži rozmyslel a televize by na mé účasti trvala a přitáhla si státní aparát na pomoc při tomto vynucení...
Stejně tak bych nenazval "neoprávněným" zásah, kterému jsem požehnal svým podpisem při plném vědomí na dvou vyhotoveních soukromoprávní smlouvy.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad PM:

Je ovšem něco jiného, když na sebe něco intimního sám prozradím (i v případě nezcizitelnosti práva na ochranu soukromí bych za to mohl být nejvýš – dovedeno ad absurdum – trestně stíhán, ostatní nároky zanikají splynutím), a když dám souhlas druhému, aby mou podobu využil, např. tak, že budu "ten moula, který si koupit běžný prací prášek".

Můj názor je, že norma o nezcizitelnosti těchto práv může být aplikována až od určitého minimálního stupně škodlivého zásahu.

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že jsme s Tomášem Pecinou, Michalem Bartoněm i Pavlem Molkem obecně ve shodě.

Nemá podle mne smysl slovíčkařit ohledně onoho "zcizení" či "disponování", i když termíny "vyloučení" či "omezení" jsou možná přiléhavější.

Bez zajímavosti není v těchto souvislostech ani rozsudek ESLP ve věci Laskey, Jaggard a Brown proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska ze dne 19.2.1997. Ten se totiž týkal právě vyloučení určitých (nikoli zcela soukromých, nikoli zcela veřejných) sexuálních aktivit z intimního života. Na druhou stranu v něm nejde ani tak o ono zveřejnění skutečností chráněných osobnostním právem, nýbrž spíše o to, co mezi tyto skutečnosti vůbec zařadit.

Michal Ryška

Tomáš Pecina řekl(a)...

Zrcadlovým problémem je otázka, jestli je možné znásilnit prostitutku (na toto thema viz např. nález ÚS sp. zn. I. ÚS 910/07), anebo zda to může být nejvýš civilní spor o nezaplacenou cenu služby.

Peter řekl(a)...

Vzhladom na to, co meria tzv. "detektor lzi" si osobne nemyslim, ze by existovala nejaka nemoznost plnenia pri otazkach zameranych na hodnotiace usudky. Rovnako ako pri skutkovych tvrdeniach, ma opytany dat taku odpoved, o ktorej spravnosti je subjektivne presvedceny - v opacnom pripade by mala fyziologicka reakcia prezradit jeho "klamanie". A subjektivne mozno byt presvedceny o pravdivosti hodnotiaceho usudku ("moja zena je pekna") presne tak isto ako o pravdivosti skutkoveho tvrdenia ("moja zena je blond"). P. Kocvar

david kosar řekl(a)...

Případy, kdy by měl stát paternalisticky vstupovat do sporů, kde jde o kolizi základních práv TÉŽE osoby, by měly být podle mě redukovány na naprosté minimum - snad jen pokud je zasaženo superjádro lidské důstojnosti (jako např. u souhlasu s mučením). Na JP už byl diskutován tzv. DWARF case (http://www.independent.co.uk/news/
world/europe/projectile-dwarf-case-
thrown-out-643926.html), podobné věci přišly na přetřes i v sáze LASERDROME (C-36/02 Omega Spielhallen).

david kosar řekl(a)...

"Podnětná" je i tato sadomaso (doslova) kauza před ESLP: K.A. and A.D. v. Belgium (applications nos. 42758/98 and 45558/99).