čtvrtek 1. listopadu 2007

Evropský univerzitní institut poprvé - základní info

Při vyslovení názvu Evropský univerzitní institut se českému právníkovi zřejmě nevybaví vůbec nic. Možná to budou spíše některá jména, se kterými si něco spojí: Joseph Weiler, Miguel Poiares Maduro, Bruno de Witte, Andrew Clapham, Alec Stone Sweet, Mitchell O´Lasser, Francis Snyder, Günther Teubner, Crainne de Búrca, Mauro Cappelletti, Philip Alston, René David, Jürgen Schwarze aj. Ti všichni a mnoho dalších prošli Evropským univerzitním institutem.

Evropský univerzitní institut (dále také „EUI“ či „Institut“) je elitní výzkumnou institucí se sídlem v italské Florencii. Českým studentům však zůstává, více jak tři roky po přistoupení České republiky k Evropské unii, nadále uzavřena. S ohledem na to, že tato skutečnost by se měla záhy změnit a čeští (i slovenští) studenti by, snad již i v blízké budoucnosti, měli mít možnost doktorandského výzkumu na Institutu, slíbil jsem a nyní realizuji zprostředkování základních informací o EUI pro případné zájemce o výzkum či studium.

Celkové povídání o Institutu jsem rozdělil na tři části: v tomto příspěvku představím Institut samotný a jedince, které na něm najdete. Ve druhém příspěvku nabídnu důvody, pro které zvažovat studium na něm. Ve třetím, závěrečném příspěvku pak popíši samotný postup při hlášení se ke studiu.


CO JE TO EUI?
EUI je institucí postgraduálního výzkumu a vzdělávání. Ač má ve jméně „evropský“, nejedná se o instituci či orgán Evropské unie či Rady Evropy: právně se jedná o samostatnou mezinárodní organizaci, zřízenou na základě Smlouvy o založení Evropského univerzitního institutu, kterou dne 19. dubna 1972 podepsalo šest zakládajících členů Evropského (hospodářského) společenství. Institut má plnou mezinárodní subjektivitu ve všech členských státech a extra-teritorialitu na území Italské republiky. Pro právní fajnšmekry dodávám, že spory mezi smluvními stranami Smlouvy o založení EUI a Institutem či spory mezi smluvními stranami navzájem lze řešit arbitráží anebo volitelnou jurisdikcí Soudního dvora ES.

Smluvními stranami Smlouvy o založení EUI je k 1. 1. 2007 dvacet členských států Evropské unie. Norsko a Švýcarsko mají dohody o přidružení, která jim umožňují vysílat studenty a vědce mající národnost některého z těchto států ke studiu a výzkumu na Institut. Česká republika, stejně jako některé jiné nové členské státy Evropské unie, které přistoupily k EU v roce 2004, respektive 2007, zatím smluvní stranou nejsou.

KDE JE EUI?
Tradiční „ve Florencii“ není přesné: hlavní budova Institutu, stejně jako většina budov ostatních, se nalézá ve vesnici San Domenico di Fiesole v kopcích nad Florencií. Hlavní budova EUI je starý dominikánský, posléze kapucínský klášter, se jménem Badia Fiesolana. Do tohoto, tehdy poněkud rozpadlého kláštera, také dorazili po založení EUI a zahájení činnosti Institutu v listopadu roku 1976 první studenti a profesoři. V mezidobí se rozrostlo obojí: jak počet studentů, tak počet budov. Z původních šesti profesorů, třiceti studentů a jedné budovy se za třicetiletou historii Institutu stalo padesát profesorů, více jak šest set studentů a třináct budov. S celkovým počtem přibližně devíti set výzkumných pracovníků bude EUI jednou z největších výzkumných institucí v oblasti společenských věd na světě.

KDY VZNIKLA?
Myšlenka evropské univerzity se rodila těžko. Velkorysé myšlenky Waltera Hallsteina z padesátých let či ještě starší projekty z let čtyřicátých o zřízení „plnohodnotné“ Evropské univerzity se záhy rozplynuly v první evropské deziluzi, odporu Francie a nechuti etablovaných evropských akademických elit vzdát se výchovy a kontroly nad vědeckým dorostem. Pokus o oživení myšlenky evropské univerzity byl dvakrát neúspěšně oživován: v padesátých i počátkem šedesátých let. Reálně se prosazuje až koncem let šedesátých v souvislosti s celoevropským „uvolněním“ akademického prostředí na úrovni národních států, zřizováním nových, reformovaných univerzit a zeslábnutím odporu vnitrostátních akademických elit. K podpisu Smlouvy o zřízení EUI dochází v roce 1972, reálně je činnost Institutu zahájena na podzim 1976.

EUI však zůstal „Institutem“, tedy místem výzkumu. Výzkum, který je na Institutu provozován, vede k udělení titulu doktora (Ph.D., psáno za jménem). Institut se nestal a v nejbližší budoucnosti se zřejmě nestane skutečnou evropskou univerzitou, která by nabízela také studijní programy bakalářského nebo plného magisterského cyklu.

CO A KDO JE NA EUI?
Institut se dělí na čtyři ústavy (departments): politických a společenských věd, historie, ekonomie a práva. V rámci Institutu taktéž funguje interdisciplinární Centrum Roberta Schumana pro pokročilá studia (Robert Schuman Centre for Advanced Studies), post-doktorandský stipendijní program Max Webera a Akademie evropského práva. Relativně samostatnou jednotkou v rámci Institutu jsou Historické archívy Evropské unie. Pro přiblížení Institutu a jeho osazenstva však bude lepší dát přednost popisu osob než popisu instituce a jednotlivých jejích útvarů. Formulujme tedy otázku odlišně: nikoliv z čeho, ale z koho se Institut skládá? Na následujících řádcích popíši jednotlivé „živočišné druhy“, které lze v akademické zahrádce EUI nalézt. U všech s výjimkou studenta doktorandského studia také krátce zmíním, jak se jím může zájemce stát. Pojednání o výběru studentů doktorandského studia ponechám, s ohledem na jeho obsáhlost, až na úplný závěr.

1) STUDENT DOKTORANDSKÉHO STUDIA
Jedná se o nejpočetnější druh na Institutu zastoupený. Každý rok nastupuje do tzv. strukturovaného doktorandského studia přes 130 jedinců: v roce 2006 se jednalo kupříkladu o 139 studentů ze 37 zemí světa, nových právníků z toho bývá více jak 30. Institut je pouze místem doktorandského výzkumu: s výjimkou Ústavu práva není poskytováno vzdělání na magisterské úrovni.

Magisterské studium, které je v rámci Ústavu práva poskytováno, vede k dosažení titulu LL.M. (Master in European, Comparative and International Law). Tento studijní program trvá jeden rok a je silně zaměřen na výzkum; oproti magisterskému studiu na jiných univerzitách, kde je součástí studia LLM (či jeho ekvivalentu) výuka, byť na pokročilé úrovni, klíčových oborů či předmětů, na Institutu v rámci studia LLM chybí. Hlavní pozornost je opět věnována výzkumu: úkolem kandidáta titulu LLM je sepsat magisterskou práci v rozsahu přibližně 30.000 slov. Program LLM, byť je o jeho studium na Institutu každoročně značný zájem, je na EUI tak trochu Popelkou: každoročně je přijato méně jak 10 studentů do tohoto programu, kteří sdílejí semináře a výuku se studenty doktorandského studia.

Doktorandské studium trvá na Institutu 4 roky. Jeho hlavním cílem je sepsání disertační práce, která je „originálním přínosem v daném oboru“. Délka práce by neměla přesáhnout 100.000 slov. Doktorandské studium probíhá v podobě tzv. strukturovaného studia. To znamená, že pro každý ročník studia jsou předepsány určité požadavky týkající se vědecké práce doktoranda (prezentace výstupů výzkumu, výstupy v odborném tisku, účast a přednes na konferencích apod.), stejně jako pokroku při psaní samotné disertační práce, které jsou podmínkou pro postup do dalšího ročníku studia.

Doktorandské studium na EUI je, s ohledem na české reálie, asi přesnější označovat za doktorandských výzkum a nikoliv za doktorandské studium; ostatně označení samotných doktorandů na Institutu je „Doctoral Researcher“. Tento rozdíl není pouze terminologický: je patrný v náplni strukturovaného doktorandského programu. V jeho rámci neexistují zkoušky či zápočty: jediná „zkouška“, kterou doktorand za své tři či čtyři roky na Institutu podstoupí, je obhajoba disertační práce na konci programu. Důraz je kladen na samostatnou práci, výzkum a jeho presentaci: jak již bylo uvedeno výše, vyžadováno je postupné odevzdávání části disertační práce (1/3 textu po dvou letech, 2/3 po třech letech a předložení celé práce a obhajoba do 4 let od zahájení studia) a odborné publikační a presentační výstupy na mezinárodním fóru. Zbytek záleží na iniciativě, zájmech a píli jednotlivých doktorandů; Institut je podporuje skvělou infrastrukturou, knihovnou, lidským zázemím a v neposlední řadě též finančně.

Pro upřesnění je vhodné uvést, že semináře, které profesoři na Institutu nabízejí, nejsou svým charakterem klasické „vyučovací“ semináře: v českých reáliích by se jednalo o „vědecké“ semináře. Profesor v rámci semináře nepřednáší. Pouze vypíše obecné téma semináře (zpravidla toto téma nápadně koresponduje s problematikou, kterou se daný pedagog právě sám zabývá) a předepíše literaturu k prostudování. Seminář se pak odvíjí formou debaty nad literaturou, která sdružuje profesora (či profesory) se zájmem o danou oblast a doktorandy, kteří o dané problematice píší nebo je zajímá. Semináře jako forma výuky jsou pak doplněny skutečnou plejádou dalších akcí: pracovními či diskusními skupinami, přednáškami hostujících vědců, konferencemi, atd.

Pro český kontext je také zajímavé zmínit pracovní (diskusní) skupiny. Diskusní skupina, která se soustředí na určitou oblast práva, je uskupením, které se pravidelně schází a diskutuje probíhající výzkum jednotlivých členů či pozvaných externích přednášejících. Diskusní skupiny jsou výlučnou iniciativou doktorandů; zpravidla se konají bez účasti profesora, Institut je však plně podporuje (logisticky i finančně). Jsou určeny pro interní kritiku, často ostrou oponenturu a broušení myšlenek mezi kolegy předtím, než jsou tyto zachyceny na papír či předneseny na externím fóru. Mnoho myšlenek se zrodilo či bylo naopak zatraceno v ohnivé debatě v rámci diskusní skupiny ...

2) PROFESOR
Pozice profesora EUI je oproti jiným vysokoškolským institucím v Evropě dost odlišná. Na jednu stranu, jedná se o profesory, kteří v podstatě nemají žádné studenty, kterým by měli přednášet. Jak již bylo zmíněno, na EUI nejsou žádní studenti pregraduálního studia. Profesoři se tedy nemusí zabývat ničím, co na klasických univerzitách spotřebuje značnou část jejich času a energie: příprava výuky, přednášky a semináře, příprava a oprava zkoušek apod. Jejich jedinou povinností je školit doktorandy, kterých má jeden profesor mezi deseti a dvaceti kousky, a vést v rámci prvního a druhé trimestru jeden vědecký seminář (tedy dvě vyučovací hodiny týdně). Jedná se o typ profesorského nebe: minimum závazků v oblasti výuky a maximum času na vlastní práci a výzkum.

Na druhou stranu je ale pozice profesora na Institutu časově omezená: všichni profesoři dostávají pouze smlouvu na dobu určitou (v první fázi na 4 nebo 5 let), která může být pouze jednou prodloužena, a to tak, že celková doba pobytu profesora na Institutu nikdy nepřesáhne 8 let. Celý profesorský sbor je tak z povahy věci „dočasný“ a rotující. Tento model má svá negativa i pozitiva; domnívám se nicméně, že pozitiva převládají. Povinná obměna profesorů totiž přináší potřebné impulzy a dynamiku zvenčí, která by při uzavření a pevném obsazení vědecké komunity po čase nutně nastala.

Profesury na EUI jsou obsazovány veřejným konkurzem. Do konkurzu se může přihlásit každý zájemce bez ohledu na státní příslušnost a tudíž také bez ohledu na skutečnost, zda je stát, jehož státní příslušnost kandidát má, smluvní stranou Smlouvy o založení EUI. Podle výroční zprávy presidenta EUI za rok 2006 bylo v tomto roce nejvíce zájemců o volná místa profesorů z Německa, Itálie, Velké Británie a Spojených států. Volná profesorská místa jsou vypisována průběžně na stránkách EUI a inzerována v tisku v členských státech.

3) FELLOW
Fellow je univerzální označení pro vědeckého pracovníka, který již dosáhl titulu Ph.D., věnuje se nicméně dalšímu výzkumu. Institut nabízí množství různých typů „fellowships“ pro výzkumné pracovníky, z nichž pro právníky jsou nejzajímavější:

(i) Fernand Braudel Senior Fellowships – toto stipendium je určeno pro již etablované akademiky či nejvýznačnější právníky z praxe, kteří se chtějí na několik měsíců či maximálně na rok ponořit do nerušeného bádání. Délka trvání je 3 až 10 měsíců, žádosti o tento typ stipendia jsou přijímány dvakrát do roka, a to buď 30. září anebo 30. března. Ucházet se může kandidát jakékoliv národnosti. V letech 2006 až 2007 byli držiteli tohoto stipendia například profesor Marek Safjan, bývalý předseda polského Ústavního tribunálu a profesor Varšavské univerzity či profesor Alec Stone Sweet, profesor Yalské univerzity.

(ii) Jean Monnet Fellowships je program spravovaný Centrem Roberta Schumana pro pokročilá studia. Každoročně je vypisováno 15 až 20 stipendií pro začínající akademiky – jedním z kritérií je, že od složení disertační zkoušky kandidát neuplynulo v okamžiku zahájení pobytu na EUI více jak 7 let. Lhůta pro podání žádosti bývá v říjnu roku předcházejícího akademickému roku, pro které je stipendium žádáno. Délka trvání stipendia je jeden rok (12 měsíců, od září do srpna následujícího roku). Udělení stipendia taktéž není nijak limitováno národností kandidáta.

(iii) Max Weber Fellowships je speciální post-doktorandský stipendijní program, který byl zřízen v roce 2006 a je financován Evropskou komisí. Je určen pro čerstvé držitele titulu Ph.D.; při zahájení stipendijního pobytu nesmí od okamžiku obdržení doktorátu uplynout více jak 5 let. Stipendium má sloužit ke kariérnímu rozvoji budoucích pedagogů a vědců. Jeho délka je 12 nebo 24 měsíců, uzávěrka žádostí bývá v říjnu roku předcházejícího akademickému roku, pro které je stipendium žádáno. Uchazeči mohou být jakékoliv národnosti.

4) NÁVŠTĚVNÍK (VISITING FELLOW/VISITING RESEARCHER) A KNIHOMOL
Krátkodobým způsobem přístupu na Institut a především do jeho výtečné knihovny je statut návštěvníka. S ohledem na postavení návštěvníka se může jednat buď o „Visiting Fellow“, což je akademicky činný jedinec s dosaženým titulem Ph. D., anebo o „Visiting Researcher“, což je doktorand studující na jiné instituci vysokého školství. Běžná délka pobytu návštěvníka na Institutu je 2 – 3 měsíce. Maximální délka pobytu je 10 měsíců. Jak se ucházet o pozici návštěvníka a jaké jsou lhůty je podrobně popsáno na stránkách Institutu. Návštěvník není financován Institutem; pohostinství Institutu se omezuje na umožnění přístupu do knihovny, do počítačové sítě a na všechny semináře či akce v rámci Institutu pořádané. Návštěva tak bývá typicky financována z různých grantových projektů mobility vysokoškolských pracovníků či domovskou univerzitou návštěvníka.

Osoby, které mají buď málo času (řádově týden) či mají zájem pouze o přístup do výtečně knihovny EUI, mohou zažádat jenom o přístup do knihovny. Akademičtí pracovníci mohou vyplnit online žádost o vstup do knihovny, které je v drtivé většině případů bez dalšího vyhověno. Studenti pregraduálního či postgraduálního studia musí ke stejné žádosti dodat také doporučení od jejich vedoucího disertační/diplomové práce.

5) ÚČASTNÍK LETNÍ ŠKOLY
Koncem června a začátkem července se Institut stává (v roce 2007 již sedmnáctým rokem) místem konání Akademie evropského práva. Akademie, ve svých počátcích inspirována Haagskou akademií mezinárodního práva, se v mezidobí vyvinula ve skutečnou instituci.

Akademie evropského práva nabízí každoročně dva letní kurzy: jeden se zaměřením na evropské právo, druhý na lidská práva. Každý z kurzů bývá tématicky vymezen širší otázkou některého z oborů: v případě evropského práva bylo kupříkladu tématem letní školy v roce 2007 ochrana životního prostředí, v roce 2006 vnější vztahy EU, v roce 2005 pak základní otázky práva EU zkoumány ve světle nové (a v mezidobí zavržené) Ústavní smlouvy.

Účast na letních kurzech Akademie je otevřena studentům práva či spřízněných oborů bez ohledu na národnost, kteří za sebou mají alespoň jeden ročník studia. Zájem o účast na letních kurzech Akademie je však tradičně značný a dalece přesahuje volná místa; v praxi se tak se studenty nižších ročníků právnického studia na letních kurzech setkáte velice vzácně. Typickou audienci letních škol tvoří spíše postgraduální studenti či mladší praktikující právníci. Akademie uděluje každoročně několik stipendií. Ta však bývají vyhrazena pro výtečné doktorandské studenty z východní Evropy či rozvojových zemí.

Žádné komentáře: