Jste bezpochyby na váš vkus až moc důvěrně obeznámeni se studiem práv v České republice a s tím, jakými peripetiemi je nutné projít, než se u nás může absolvent jedné z mnoha právnických fakult stát advokátem. Mnozí z vás mají dokonce zkušenosti se studiem v zahraničí (například se studiem LLM) nebo s cizími právními systémy, ale uvažovali jste někdy nad tím, jaké by bylo vystudovat práva v zahraničí? Vraťme se na pár následujících řádků do školních škamen, tedy do dob, kdy jsme si na vlastní kůži ověřili teorii o existenci „průtokových poznatků“ (ti, kteří nejsou milovníky Járy Cimrmana, odpustí). Byly to doby muk, kdy na nás pedagogové úspěšně, ale častěji neúspěšně, zkoušeli různé metody výuky včetně názorných a úlekových fixací a trestání učitele učitelem. Častější ale bylo, že nás profesoři zkrátka zavalili nepředstavitelným množstvím informací a pak očekávali, že se stane zázrak. I když přístup pedagogů je v zahraničí často podobný jako u nás, je otázkou, jestli ty ostatní peripetie jsou o něco snesitelnější.
Následující poznatky se budou týkat studia práv v zemi, která nám je velmi blízká, alespoň ze zeměpisného hlediska. V Anglii, stejně jako v České republice (a narozdíl od systému ve Spojených státech), se studenti středních škol v maturitním ročníku hlásí na vysoké školy se specifickým zaměřením. Mezi nejprestižnější právnické fakulty patří fakulty na Oxford University a Cambridge University. Existuje ale mnoho jiných škol s dobrou pověstí. Podle hodnoceni, které každoročně vychází v The Guardian, jsou v popředí právnické fakulty na Queen Mary, University College London, King's College London a London School of Economics. Studenti v prvním ročníku studují trestní právo, majetkové právo, veřejné právo, smluvní právo a občanské právo. Kromě povinných předmětů, mezi které patří právo evropské unie a právo duševního vlastnictví, mají studenti v druhém a třetím ročníku možnost výběru z velké škály volitelných předmětů. Pro některé může být překvapením, že již po úspěšném ukončení třetího ročníku, je studium u konce.
Absolventi právnické fakulty obdrží titul Bachelor of Laws a poté, co se rozhodnou, jestli je víc láká právní činnosti, kterou vykonává „solicitor” nebo „barrister,” je od momentu, kdy nastoupí do práce, dělí relativně krátká doba. V případě studenta, který chce pracovat jako solicitor, je ta doba necelý rok. Díky stále se měnícím procesním pravidlům anglických soudů se rozdíl mezi barristry a solicitory pomalu vytrácí, ale barristři zpravidla pracují v advokátních komorách a účastní se soudních přelíčení, zatímco solicitři pracují v advokátních kancelářích, připravují podklady k soudním přelíčením a poskytují právní poradenství.
Studenti, jejichž cílem je stát se solicitorem, po obdržení titulu Bachelor of Laws dochází necelý rok na Legal Practitioners Course, což je postgraduální kurz po jehož ukončení jsou absolventi připuštěni k anglickému ekvivalentu našich advokátních zkoušek. Tento kurz se vyučuje v několika institucích (mezi nejznámější patří BPP Law School a College of Law), které jsou dotovány předními advokátními kancelářemi. Ti, kteří zdárně zvládli pracovní pohovory, nastoupí do advokátních kanceláří bezprostředně po úspěšném složení advokátních zkoušek a to na pozici Trainee. Po dobu dvou let pak působí jako koncipienti
Je nutné podotknout, že způsob, jakým se budoucí právník v Anglii hlásí o místo, je mnohem strukturovanější než u nás. Na začátku druhého semestru druhého ročníku na právech se studenti účastní pohovorů, na základě kterých úspěšní uchazeči obdrží možnost strávit jeden až tři týdny v jedné z mnoha advokátních kanceláří. Tato brigáda neboli Vacation Scheme v podstatě slouží jako dlouhý pohovor, který v lepším případě umožní studentovi nastoupit na pozici Trainee po ukončení Legal Practitioners Course. Mnoho studentů pochopitelně nezvládne vstupní pohovory a nemá tedy možnost v průběhu brigády proniknout na pár týdnů do světa právníků. Tito studenti se hlásí o místo buď po ukončení univerzity, nebo po absolvování Legal Practitioners Course. V každém případě je ale mnohem výhodnější mít pracovní nabídku již na konci druhého ročníku – student má ve třetím ročníku o starost méně a jeho budoucí zaměstnavatel mu zaplatí zmiňovaný Legal Practitioners Course, který je jinak velice nákladný (školné je přilbližně £10,000).
Jak je asi patrné z tohoto výčtu, stát se právníkem v Anglii sice netrvá dlouho, ale zato není zcela jednoduché vyznat se v krocích, které je nutné pro dosažení tohoto cíle podstoupit. Vše se ještě více komplikuje, když se někdo chce stát právníkem, ačkoli nevystudoval právnickou fakultu, nebo když se studentovi nepodaří dostat se do advokátní kanceláře na Vacation Scheme nebo obdržet nabídku na pozici Trainee před ukončením studia. V tomto ohledu mě osobně překvapilo, jak malou podporu mají studenti od univerzity, na které studují. Na předních anglických právnických fakultách se profesoři sice pyšní velkými jmény v akademickém světě, ale jejich zájem o výuku a o osud jejich studentů je nevalný.
Celý příspěvek
