Jak interdisciplinární můžou být právníci?

Chtěl bych poděkovat svému kolegovi Janu Broulíkovi za pozvání publikovat na blogu Jiné právo. S Honzou jsem měl možnost několik posledních let spolupracovat v rámci PhD programu Tilburg Law and Economics Center (TILEC) v Nizozemsku. V Tilburgu jsme dostali možnost pracovat v interdisciplinárním institutu, zhruba polovina z nás jsou právníci, druhá polovina jsou ekonomové. V mém prvním příspěvku bych chtěl v krátkosti přiblížit, proč z mého pohledu interakce práva a jiných věd, například ekonomie, může být prospěšná a jakým způsobem může fungovat.

Interdisciplinarita rozšiřuje záběr právního výzkumu

Propojování metodologických přístupů a spolupráce mezi různými vědami je nejenom moderním trendem, ale i nutností. Čistě „právnický“ přístup k určitým sociálním problémům nabízí pouze velmi omezenou možnost uchopit tyto problémy. Akademici diskutovali v posledních dekádách potřebu vytvořit mechanismy, které napomůžou dosáhnout lepší odpovědnosti subjektů fungujících v kontextu globálních ekonomických interakcí. Jedná se například o otázky regulace mezinárodní kriminality a finančních trhů. Tyto oblasti jsou ovlivňovány mnoha regulačními vrstvami, jsou-li to vrstvy národní, mezinárodní, či formy, které jsou výsledkem samoregulace nadnárodních společností a činnosti organizací produkujících technologické a jiné standardy. Tato debata je součástí mnohem širšího diskurzu týkajícího se například otázek jak v tomto globálním právně-ekonomickém prostředí zajistit předvídatelnost práva, a jak dosáhnout právního prostředí bez nežádoucích právních mezer a jiných dysfunkcí. Řada autorů, například z oblasti global governance (Keohane) a (Callies&Renner), argumentuje, že určité otázky týkající se práva a fungování právních norem nelze zodpovědět, pokud budeme limitováni starými „newtonskými“ koncepty. Čistě právní výzkum je stále relevantní, nicméně právníci mohou zodpovědět daleko větší spektrum otázek, a být relevantní v daleko širším okruhu sociálních a ekonomických problémů, pokud budou více interdisciplinární.

Také si myslím, že právní výzkum by měl být obohacován poznatky a metodami z ostatních vědních odvětví. Stejně tak, jako by právníci měli obohatit svými poznatky a způsobem myšlení ostatní vědy. Taková spolupráce může spočívat v pouhém naslouchání a rozpravě mezi vědami, dialogu, či dokonce přímém obohacení jednoho vědního odvětví jiným vědním odvětvím. Nemusí se jednat pouze o obohacení projektů, které jsou větší mírou vypracované právníky, ale i projektů, které mají ve svých rukou ekonomové, sociologové či historici.

Více či méně interdisciplinarity v právním výzkumu

Jak být ale „interdisciplinární“? Podle Prof. Pierra Larouche je interdisciplinarita otázkou stupně (Larouche, viz tabulka dole). Například, v první fázi je nutné alespoň zaznamenat možnost provádět interdisciplinární výzkum. Další fází, je „naslouchání a hovoření“, kdy jsme ochotni a schopni použít závěry ostatních disciplín v právním výzkumu. Příkladem mohou být reference na výsledky sociologických či ekonomických studií, které mohou nastínit, jak interpretovat neurčité právní pojmy. Třetí fází je „porovnávání“, které je charakterizované hlubším porozuměním další disciplíny, znalostí jejích nejrůznější teorií, mezer a nevyřešených otázek. Toto hlubší porozumění, může napomoci k lepšímu výběru citovaných materiálů z jiných disciplín a zohlednění jejich alternativ. Čtvrtá fáze je „dialog“, kdy je právník schopen plně používat jinou disciplínu ve svém výzkumu. Tato fáze je, podle Larouche, maximem, čeho je možné dosáhnout, pokud nemáme vzdělání a praxi v jiném oboru. Pátá a šestá fáze – „výměna“ a „směs“ – jsou poté již spojené se snahou výzkumných týmu, nebo jednotlivých vědců s PhD v několika oborech.

A Vision of Global Legal Scholarship (Larouche)

Otázka „PROČ?“ – krok k interdisciplinaritě?

Z mé zkušenosti musím nicméně přiznat, že dosažení dialogu mezi právníky a ostatními disciplínami může být někdy složité. Co se týče interakce mezi právníky a ekonomy, zdá se mi, že je to dáno odlišným způsobem přemýšlení. Na to jsem ale při příchodu do TILEC nebyl moc připraven. Bylo to dáno také tím, že při mém studiu práva v Praze jsem se s proplétáním právně-ekonomických metod výzkumu moc nesetkával, natož se střetávat s kritikou své práce od ekonomů. Ne tedy překvapivě, z ekonomické strany, například při prezentaci "práce-v-progresu", která se v Tilburgu obvykle koná jednou za týden, se může prezentující – právník – dostat do potíží již z počátku prezentace. Přitom si myslím, že je to dáno hlavně odlišnou strukturou myšlení, kdy mnoho právníků, ale mohu se mýlit, strukturuje prezentaci přibližně takto: a) představení hlavního tématu a struktury prezentace, b) definice pojmů, c) výzkumná otázka, d) analýza, a e) „ohromující“ závěr, který dá smysl všemu, co předcházelo. Při takové struktuře je úspěchem, když se přednášející dostane k bodu b), protože je většinou přerušen řadou otázek z řad ekonomů.

Zdá se mi, že ekonomové dávají značný důraz na otázku „PROČ?“. Na rozdíl od více právního přemýšlení, ekonomové nejsou limitováni snahou nalézt „řešení“ právního problému. Proto ekonomové, mnohem častěji než právníci, strukturují své prezentace ve stylu a) představení hlavního tématu a struktury prezentace, b) výzkumná otázka a PROČ je to, co se bude diskutovat sociálně relevantním problémem, c) k čemu se dospělo, d) jaké jsou předpoklady, e) analýza, a f) shrnutí a implikace. Mohu se mýlit, ale přijde mi, že rozdílná struktura prezentace výsledků výzkumu, odrážející také odlišné myšlení, je jedním z hlavních problémů, proč komunikace mezi právníky a ekonomy může „váznout“. Možná by se právníci měli více zaměřit na otázku „PROČ?“!?

Právníci, ne nezbytně „právní věda“, by měli být více interdisciplinární

Právníci by měli být více interdisciplinární, ale ne nezbytně právní věda. Nemusí se jednat pouze o obohacení projektů, které jsou větší mírou vypracované právníky, ale i projektů, které mají ve svých rukou ekonomové, sociologové či historici. Především druhý přístup, „právníci v neprávních odvětvích“, podle mého názoru přináší spoustu neprobádaných možností, jakým způsobem lépe zařadit právníky do debat o klíčových sociálních a ekonomických problémech, kterým čelíme. Inspirace například ekonomickými metodami, může být velmi obohacující, především pro uchopení nových právně-ekonomických fenoménů spojených s globálním fungováním ekonomiky. Ekonomie může například poskytnout analytický rámec právní analýzy a pomoci například zodpovědět, které z možných legislativních řešení je efektivnější, jakkoliv je efektivita definována. Příkladem může být směr tzv. New Institutional Economics, který se zaměřuje na sociální a právní normy, které jsou spojené s ekonomickou aktivitou. Nabízí tedy poměrně širokou platformu pro to, jakým způsobem formulovat výchozí předpoklady. Právníci mohou ve formulaci těchto předpokladů hrát důležitou roli. V neposlední řadě je interdisciplinární výzkum daleko zajímavější z pohledu nejrůznějších mezinárodních grantů a projektů, které jsou velmi často zadávané návrhům s interdisciplinárním zaměřením.

Otázka, která může následovat je, zda mísení práva a jiných vědních odvětví by mělo být součástí „právní vědy“. V první řadě, to, co je možné nazvat právní vědou, je otázka volby. A tato volba může být jiná v USA, Nizozemsku, či České republice. Nemyslím si, že je nutností měnit či omezit doktrinální přístup k právu, ten má svůj význam, jakož si i nemyslím, že je nezbytně nutné se do detailu zaobírat definicí právní vědy. Hlavním bodem je fakt, že je dobré, zajímavé, a žádoucí, aby právníci využili svého plného potenciálu, také tím, že budou více interdisciplinární. A co si myslíte Vy, mělo by být v České republice více „právní interdisciplinarity“ – jakoukoliv už si ji definujeme?