Petra Novotná: Na právech virtuálně a elektronicky
V září jsem se po několika letech v práci vrátila do školních lavic. Vyzbrojena blokem a propiskou jsem na první přednášce přejela pohledem spolužáky a zjistila, že se topím v moři jablečných laptopů. Klapot klávesnic, který v hypnotických zvukových vlnách následuje za každým slovem vyučujícího, ve mně i po dvou měsících vyvolává zvláštní pocit.
Aby bylo jasno, nemám problém vtěsnat do jedné tašky laptop, čtečku, iPad a dva mobilní telefony, které mě doprovází i na kratších cestách. Bez virtuální příruční knihovny se dnes prakticky neobejdu. Nicméně papír a propiska (či barevné zvýrazňovače) zůstávají mými nejoblíbenějšími studijními pomocníky.
Dále se přiznávám, že přednáškovou posluchárnu právnické fakulty Masarykovy univerzity jsem za provozu viděla naposledy v roce 2010 a studentů s laptopy v ní byla jasná menšina. Nejen z tohoto důvodu nemá smysl pokoušet se srovnávat mé vzpomínky na PrF MU s čerstvými zkušenostmi z Harvard Law School. Následující text proto berte jako směsici subjektivních postřehů a nikoli pokus o objektivní popis toho, jak se dnes „učí“ studenti práv.
Na první hodině ústavního práva v USA mě zaujal student sedící v řadě přede mnou. Laptop měl sice otevřený, ale v porovnání s ostatními ťukal do klávesnice o poznání méně. Po chvíli mi došlo, že má na ploše otevřené soubory se zápisky studentů z minulého roku a upravuje a aktualizuje si je za pochodu přímo na přednášce.
„Ideální americký student“ si doma vypracuje zápisky z materiálů načtených předem na každou hodinu, s nimiž pak pracuje. Ten, kdo přípravu zanedbal, však nemusí propadat zoufalství. Rozsudek, který je zrovna předmětem diskuze, si může rychle najít shrnutý v některé z databází (např. Westlaw, LexisNexis, Bloomberg Law), do nichž mají studenti umožněn přístup zdarma. Tyto databáze rovněž nabízí předpřipravené zkouškové okruhy, tzv. outlines. Na možnost získat „outlines“ ze „zaručených“ zdrojů lákají studenty i některé studentské spolky. Z internetových zdrojů pak lze jmenovat HLS Dope, který zpřístupňuje některé materiály pouze zájemcům s emailovou adresou školy, nebo volně přístupné stránky www.outlinesumo.com.
Vyučující neponechávají všudypřítomnost laptopů bez povšimnutí. Někteří počítače v hodinách vyžadují, jiní je nedoporučují, či přímo zakazují. S příchodem laptopů přišly i stížnosti, že se ze studentů stali stenografové, kteří tupě zapisují slovo od slova a nepřemýšlí nad obsahem vyřčeného tak jako ti, kteří si dělají zápisky rukou. Tady si dovolím mírnou odbočku a poznamenám, že se studenty stenografy jsem se ve větším měřítku setkala poprvé na Erasmu ve Francii. Francouzi ovšem ovládali umění diktátu bravurně i bez laptopu, a to za pomoci fascinujícího systému zkratek (za všechny např. „€p1“ = européen = evropský).
Studium materiálů přímo z obrazovky počítače vede podle některých kritiků k tomu, že si studenti pamatují méně a studovanou materii hůře chápou. Používání předpřipravených či cizích „outlines“ jim brání v tom, aby se naučili „myslet jako právníci“. Smyslem přípravy „outline“ není překopírovat přednášku či učebnici, ale uspořádat si tvůrčím způsobem znalosti v dané oblasti. Podle některých statistik mají studenti, kteří se na zkoušky připravovali z vlastnoručních materiálů, lepší studijní výsledky.
Laptopy ve třídě jsou v neposlední řadě trnem v oku i proto, že studenty rozptylují stejně jako mobilní telefony. Oblíbenou kratochvílí nudících se studentů je komentovat dění ve třídě na WhatsApp. Laxnější vyučující, kteří neudržují studenty v napětí tím, že by je vyvolávali, se mohou dočkat toho, že si nudící se publikum, které nemá možnost hlasovat nohama a z přednášky odejít, začne vyřizovat poštu (a to ještě v lepším případě). Studijní oddělení HLS nás např. před začátkem semestru upozornilo, že emaily zaslané v době, kdy má dotyčný sedět ve třídě a dávat pozor, budou zařazeny na konec fronty.
O tom, jak lze práva „studovat“ virtuálně v ČR, se psalo na Jiném právu již dříve. Na internetu lze nalézt učebnice přímo naskenované, anebo zpracované do podoby zkouškových okruhů či otázek. Zatímco před deseti lety se tyto materiály ukládaly na zvláštní studentské stránky či do emailových schránek, dnes stačí zabrousit do „uloz.to“ či jiné internetové úschovny a zadat patřičné klíčové slovo („občan hmota“, „trest proces“). Pro mě poněkud nepochopitelně se oblíbenou formou zpracování zkouškových otázek staly i tzv. flashcards, kartičky s otázkou na jedné a odpovědí na druhé straně (např. na quizlet.com).
Rukou psané zápisky z přednášek či seminářů od „poctivějších studentů“ stály v době mého studia na PrF MU na okraji zájmu. Důvodem však nebyla absence počítačového zpracování, ale to, že mnohdy pouze reprodukovaly přednášku, která kopírovala učebnici. Plusové body však musím dát těm vyučujícím z PrF MU, kteří studentům již několik let dávají k dispozici power-pointové prezentace či online osnovy s materiály.
Pominu-li otázku online sdílení naskenovaných učebnic, na vypracovaných zkouškových okruzích poskytovaných dobrovolně na internetu mi jako studentovi nejvíce vadilo, že se autor mnohdy nenamáhal uvést, z jakých zdrojů čerpal. Přirozená nedůvěřivost mi bránila v tom, abych se darovanému koni nepodívala na zoubek, který se někdy pěkně viklal. Američtí studenti jsou v uvádění zdrojů poněkud pečlivější. Někdy se to však může takovému „dobrodinci“ vymstít. Za všechny uvádím jako příklad studenta, který si v zápiscích sdílených veřejně na internetu zavedl nevhodnou (čti rasistickou) zkratku a ocitl se za to na pranýři.
To stejné platí pro studenty, kteří cizí materiály bez rozmyslu používají při zkoušce. V tomto ohledu se české prostředí naprosto liší od amerického, kde převládají „písemné eseje“. Některé právnické fakulty v USA aplikují pravidla týkající se plagiátorství i na kopírování z cizích výpisků či „outlines“ (příklad tady). Zkouškové eseje se píší na počítači, takže případného plagiátora lze poměrně lehce odhalit. Při striktním dodržování těchto pravidel může docházet k poněkud absurdním situacím i během výuky. Jeden z mých letošních spolužáků například sdílel přes WhatsApp s ostatními svoje „memo“ do předmětu Legal writing, research and analysis. Jednalo se o simulovanou analýzu právního problému pro klienta. Kolegové, kteří se nerozpakovali z jeho výtvoru zkopírovat doslovně dvě věty, dostali varování před nastoupenou jednotkou přímo na přednášce. Úplně si nedokážu představit, že by si někdo v praxi lámal hlavu nad tím, zda doslovně zkopíruje popis skutkového stavu od jiného kolegy, ale budiž.
A jak jste na tom vy? Dáváte přednost papíru před obrazovkou? Těším se na vaše postřehy a zkušenosti s počítači při studiu či výuce práva.
11 komentářů:
Moc díky za trefný post! Navážu krátce jen z pohledu učitele. V právě probíhajícím semestru jsem se totiž poprvé rozhodl ve své výuce zakázat laptopy, tablety či smartphony. Po pravdě mě k tomuto kroku přesvědčil tenhle článek Stuarta Greena z Rutgers, který zmiňuje i mnohé Vámi zmíněné argumenty. Já osobně si to zatím moc pochvaluji, studenti jsou podle mých dosavadních dojmů o mnoho vnímavější, lépe reagují a semináře zbytečně nepřichází o potřebný náboj, o který ho lehce připraví Facebook apod. Uvidíme, co mi na to studenti poví v rámci evaluace. Nejsem si jist, že jejich dojmy budou stejné :-)
V momentě, kdy jsem to studentům na úvodních seminářích oznámil, jsem samozřejmě pár "u-gotta-b-kiddin-me" pohledů zaznamenal. Ale žádnou zásadní revoltu neuspořádali. Uvidíme, co mi napíšou do těch evaluací, chci se přesně na tenhle krok zeptat. Metoda strýčka Weilera je hodně inspirativní, tak by měl ideální seminář vypadat! Je to ale holt master class, které se na Hané jen tak nepřiblížím. :-)
Díky všem za reakce. Jsem zvědavá, jaké budete mít ohlasy u studentů, Martine.
Pokud je cílem přednášky předat studentům maximum informací, které si nemohou přečíst jinde a které pouze musí reprodukovat u zkoušky, pak je samozřejmě laptop skvělá pomůcka, protože mi pomůže být lepším stenografem. Vždy si pak vzpomenu na reakce typu: "Ty jdeš na práva, to musíš mít asi skvělou paměť, že?" Metoda "zapamatovat co nejvíc a pak to rychle zapomenout" za doby mého studia stačila ke složení žalostně velkého počtu zkoušek.
Pokud si však představím "ideální seminář" s diskuzí, přistihla jsem se při tom, že s počítačem před sebou mám tendenci zapisovat vše vyřčené bez ladu a skladu, zatímco s tužkou a papírem nad vyřčeným přemýšlím a rovnou si myšlenky třídím, parafrázuji atd. V takové chvíli je mi pak počítač na nic, do zákona, judikátu apod. můžu rychle nahlédnout na tabletu či mobilu. Počítač mě v takové chvíli, kdy se o debatu zajímám a nevěnuji se FB, ovlivňuje v tom, jak informace zpracovávám. Možná je to jen můj individuální problém a současných studentů se netýká. Pokud tento problém souvisí s psaní rukou vs. psaní na klávesnici, tablet by mohl být lepším řešením než počítač.
Díky za příspěvek. Mohu zase navázat pohledem studentky, která se rovněž jako Vy po letech vrátila zpět na VŠ (PrF UK). Člověk se na přednáškách v pražské aule "stovky" setká opravdu s lecčím. Facebook..což, ale běžně sledování fotbalu, hraní pokeru atd. Vzhledem k tomu, že tyto přednášky nejsou povinné, často se divím, proč se studenti vůbec obětžovali vstávat. Na druhou stranu je pravdou, že frontální výuka přednášejících na někdy až několik set studentů v aule se nesou často v monotónním duchu a zřídka kdy se odchylují od elektronicky zpracovaných výpisků, kteří spolu studenti již roky sdílejí. Z těch studentů, co zrovna nehrajou pasiáns, si někteří rovněž výpisky editují rovnou v počítači (v některých případech se k tomu sama uchyluji, výpisky - světě div se - kolikrát mají logičtější strukturu, než samotná přednáška), někteří si je vytisknou a posléze ručně vpisují dodatečné poznámky. Co se mě konkrétně týče, k poznámkám používám laptop. Je to z toho důvodu, že na něm píšu nesrovnatelně rychleji a případnou "nedoladěnou" strukturu přednášky, odbočky přednášejícího, si pak mohu doupravit, zmenšit/zvětšit font, kurzíva atp. Navíc je tu další výhoda: možnost bleskového dohledání referovaných předpisů. Jestliže se vyučující odkazuje k nějakém paragrafu, sice dost studentů vytáhne ÚZetka, než ale nalistují, už ztratí další část výkladu. S počítačem tohle jde snadno a dost rychle a z vícera zdrojů a určitě mám menší pocit, že se "ztrácím". Hned si mohu překopírovat odkazovaný paragraf a vložit do textu zápisek a dělat k němu komentáře, nemusím jej pak dohledávat podruhé.
Ovšem obzvláště v případě přednášek je tu i další argument: pokud přednášející opravdu nezvládá udělat hodinu tak kvalitní, aby publikum zaujala, pak nevidím důvod studenty trestat za to, že nakonec opravdu dělají něco jiného. Ano, párkrát se mi stane, že bych nejraději zahlasovala nohama a opravdu odešla, ale přece jen zachovávám jisté společenské dekorum. Raději sama přepnu okno a začnu pracovat. Čas jsou peníze. Kdybych měla být paušálně na všech přednáškách bez rozdílu nucena nepoužívat laptop, tak by to byl opravdu krutý trest. Někdy prostě dorazí přednášející, který se opravdu poslouchat nedá.
Dokážu si pak představit, že semináře by měly být a budou vedeny interaktivnější formou (na PrF UK se vzhledem k neúnosnému počtu studentů opět zvrhávají ve frontální výuku) a že na nich by se daly případně laptopy vypustit. Nakonec si ale myslím, že je to tak, že kdo má zájem se něco naučit a poslouchat a diskutovat, tak tak bude činit a kdo nemá, tak si stejně najde způsob, jak se rozptýlit. Ani ty mobily pod stolem v ruce studentů nikdo neuhlídá. Stejně jako vyučující neuhlídá, zda si studenti opravdu předem načtou, nebo ne. Většinou je to tak, že ti studenti, kteří se na seminář řádně připravili a vše načetli, tak mají zájem vše nějak zúročit. Nevidím pak důvod omezovat takové studenty v psaní si poznámek na laptopu. Ti, co přípravu doma neprovedli, nakonec budou na hodině stejně spíše pasivní, ať už se zařízeními, nebo bez nich. Já beru snahu omezit mě v používání laptopu na semináři (zatím vyžadováno jedním vyučujícím) zatím spíše jako handicap.
Zákaz elektroniky má drobnou nevýhodu, totiž ztrátu zpětné vazby. Jestliže učitel vidí, že studenti sledují spíše FCB než jeho výklad, má dobrý důvod změnit svůj výklad. Pro učitele je daleko větším úspěchem, sledují-li studenti jeho výklad, přestože mohou sledovat FCB, než když jeho výklad sledují, protože nemají na výběr. Ale z vlastní zkušenosti vím, že to není snadné.
Díky za příspěvek. Mohu zase navázat pohledem studentky, která se rovněž jako Vy po letech vrátila zpět na VŠ (PrF UK). Člověk se na přednáškách v pražské aule "stovky" setká opravdu s lecčím. Facebook..což, ale běžně sledování fotbalu, hraní pokeru atd. Vzhledem k tomu, že tyto přednášky nejsou povinné, často se divím, proč se studenti vůbec obětžovali vstávat. Na druhou stranu je pravdou, že frontální výuka přednášejících na někdy až několik set studentů v aule se nese často v monotónním duchu a jen zřídka kdy se odchyluje od elektronicky zpracovaných výpisků, kteří spolu studenti již roky sdílejí. Z těch studentů, co zrovna nehrajou pasiáns, si někteří rovněž výpisky editují rovnou v počítači (v některých případech se k tomu sama uchyluji, výpisky - světě div se - kolikrát mají logičtější strukturu, než samotná přednáška), někteří si je vytisknou a posléze ručně vpisují dodatečné poznámky. Co se mě konkrétně týče, k poznámkám používám laptop. Je to z toho důvodu, že na něm píšu nesrovnatelně rychleji a případnou "nedoladěnou" strukturu přednášky, odbočky přednášejícího, si pak mohu doupravit, zmenšit/zvětšit font, kurzíva atp. Navíc je tu další výhoda: možnost bleskového dohledání referovaných předpisů. Jestliže se vyučující odkazuje k nějakém paragrafu, sice dost studentů vytáhne ÚZetka, než ale nalistují, už ztratí další část výkladu. S počítačem tohle jde snadno a dost rychle a z vícera zdrojů a určitě mám menší pocit, že se "ztrácím". Hned si mohu překopírovat odkazovaný paragraf a vložit do textu zápisek a dělat k němu komentáře, nemusím jej pak dohledávat podruhé.
Ovšem obzvláště v případě přednášek je tu i další argument: pokud přednášející opravdu nezvládá udělat hodinu tak kvalitní, aby publikum zaujala, pak nevidím důvod studenty trestat za to, že nakonec opravdu dělají něco jiného. Ano, párkrát se mi stane, že bych nejraději zahlasovala nohama a opravdu odešla, ale přece jen zachovávám jisté společenské dekorum. Raději sama přepnu okno a začnu pracovat. Čas jsou peníze. Kdybych měla být paušálně na všech přednáškách bez rozdílu nucena nepoužívat laptop, tak by to byl opravdu krutý trest. Někdy prostě dorazí přednášející, který se opravdu poslouchat nedá.
Dokážu si pak představit, že semináře by měly být a budou vedeny interaktivnější formou (na PrF UK se vzhledem k neúnosnému počtu studentů opět zvrhávají ve frontální výuku) a že na nich by se daly případně laptopy vypustit. Nakonec si ale myslím, že je to tak, že kdo má zájem se něco naučit a poslouchat a diskutovat, tak tak bude činit a kdo nemá, tak si stejně najde způsob, jak se rozptýlit. Ani ty mobily pod stolem v ruce studentů nikdo neuhlídá. Stejně jako vyučující neuhlídá, zda si studenti opravdu předem načtou, nebo ne. Většinou je to tak, že ti studenti, kteří se na seminář řádně připravili a vše načetli, tak mají zájem vše nějak zúročit. Nevidím pak důvod omezovat takové studenty v psaní si poznámek na laptopu. Ti, co přípravu doma neprovedli, nakonec budou na hodině stejně spíše pasivní, ať už se zařízeními, nebo bez nich. Já beru snahu omezit mě v používání laptopu na semináři (zatím vyžadováno jedním vyučujícím) zatím spíše jako handicap.
Souhlas. Pokud seminář jede a učitel vidí, že studenti jsou zabraní do diskuze nebo jiné seminární aktivity a své laptopy či smartphony ani nezaznamenají, je to dobrej pocit. Problémem ovšem je jistá "nakažlivost" toho, pokud jeden jediný či dva z třicetičlenné skupiny najednou do laptopu kouknou. Další čtyři studenti kolem nich se podvědomě taky kouknou, co že to tam mají. A pětina semináře je náhle myšlenkami jinde. Dosavadní seminární "vibes" může tato řetězová reakce rychle zhatit, i pokud člověk seminář vede interaktivně. Po pár podobných zkušenostech (zahrnujících sledování prakticky čehokoliv, co najdete on-line) jsem se rozhodl to zkusit, tak uvidíme na konci semestru, jestli to mělo efekt nebo ne.
Koukám, že podobnému tématu se nedávno věnovali i na Radiu Wave: http://www.rozhlas.cz/radiowave/universum/_zprava/universum-jak-na-poznamky-notebook-nebo-papir-a-co-na-to-mozek--1660715
Sama jsem si počítač na přednášky nikdy nebrala, taky fandím papíru a armádě tužek, propisek, fixů, zvýrazňovačů apod., potřebuji si kreslit, dělat šipky, podtrhávat... Popravdě mi zvuk toho, jak ostatní ťukají do klávesnice při přednášce, trochu vadí. A jsem ráda, že za dob studií jsem nevlastnila ani smartphone, protože bych asi nedostudovala.
Martine, jaká byla reakce studentů na zákaz elektroniky? Nám Weiler na svém semináři dokonce zakázal psát si poznámky úplně, že prý máme hlavně přemýšlet a diskutovat. Nebylo to úplně striktní, pár slov a šipek jsem si zapsala, každopádně myslím, že to mělo docela efekt, protože i po dvou letech si hlavní myšlenky těch seminářů vybavuji (což asi odpovídá tomu, co se píše v tom článku na Wavu, že mozek si pamatuje, že je to někde napsáno, ale zapomene, co je obsahem).
Tomáši, a ty poznáš, kdy si student zuřivě zapisuje tebou vyřčená moudra a kdy naopak na fcb řeší plány na víkend? ;-)
Zuřivé zapisování mouder se na mých seminářích moc neprovozuje. Poslední dobou spíš studentům říkám: "To je zajímavý názor, hlavně to nikam nepište." Problém vidím v tom, že když Martin studentům zakáže počítač, tak si budou něco kreslit na papír. A když jim zakáže i ten papír, tak si začnou něco šeptat. :)
... a když i šeptat, tak usnou .-)
Okomentovat