Životopisy byly
vytvořeny tak, aby z hlediska vzdělání, věku, pohlaví (a v případě
životopisů bývalých vězňů i počtu trestů) odpovídaly profilu typického českého
vězně. Vzniklo tak 8 fiktivních životopisů třiatřicetiletých mužů
s vyučením, z nichž trestaní měli za sebou jeden, maximálně dva
tresty. Vyučení (obor elektrikář) bylo zvoleno čistě pro možnost odpovídat na
větší spektrum nabídek práce (pouze základní vzdělání má 44 % vězňů, vyučení
potom 39 %), recidiva byla zahrnuta pro porovnání, zda je počet trestů pro
zaměstnavatele významný. Trest byl v životopise naznačen pracovní
zkušeností z vězení. Použity byly firmy, které otevřeně spolupracují
s věznicemi poskytováním pracovních míst vězněným.
V rámci
experimentu bylo obesláno 205 nabídek práce na pozice manuálních pracovníků
vyžadující pouze základní vzdělání či vyučení v daném oboru. Odpovědi
jednotlivých kandidátů z dvojice byly rozesílány v rozmezí jednoho až
dvou dnů v rotujícím pořadí. Z experimentu byly vynechány nabídky práce,
které již předem vylučovaly adepty se záznamem v rejstříku trestů
z přijímacího řízení.
Každému
z kandidátů byla pro sledování odezvy zřízena emailová schránka; dále byla
sledovaná návratnost pomocí dvou telefonních čísel, jednoho pro trestané, jednoho
pro netrestané fiktivní kandidáty.
Pro stejnou odezvu musí bývalý vězeň odeslat téměř 2-krát
více žádostí o práci
Pravděpodobně
nikoho nepřekvapí, že ve výsledcích netrestaných a trestaných fiktivních
kandidátů byl rozdíl. Z 205 reakcí na nabídky práce bylo v případě
netrestaného člověka úspěšných 67 pokusů (32,68 %), v případě netrestaného
pouze 36 (17.56 %). Průměrný bývalý vězeň by tak musel rozeslat 1,86-krát více
žádostí o práci, aby se dostal na stejnou úroveň pozitivní odezvy jako
netrestaný protějšek – a to jsme pouze ve fázi emailové komunikace s náborářem.
Chí-kvadrát testem nezávislosti se tento rozdíl v chování ke dvěma
skupinám žadatelů o práci projevil jako statisticky významný a byla zamítnuta
hypotéza náhodnosti rozdílné odezvy.

Velmi zajímavá je i
negativní odezva na zaslané životopisy. Zatímco netrestaní uchazeči obdrželi
pouze 1 email se zamítnutím žádosti o práci, trestaným se sešlo celkem 10
negativních odpovědí. Z velkého chybějících reakcí (137 u netrestaných,
159 u trestaných) usuzuji, že standardní je nechtěného uchazeče ignorovat, dále
mu nepsat a ušetřit čas oběma stranám. Trestaným uchazečům se však sešlo 10
emailů vysvětlujících, že nemají potřebnou kvalifikaci, případně je místo již
obsazené (ačkoliv netrestaný uchazeč z dvojice mnohdy dostal pozvání k pohovoru).
Tento úkaz přisuzuji špatnému svědomí náborářů, kteří člověku nedávají šanci
získat zaměstnání, ačkoliv mu nechybí potřebné kompetence.
Pouze 1 z 205 oslovených
náborářů se zeptal na povahu spáchaného trestného činu u trestaného kandidáta.
Stigma záznamu v rejstříku trestů? Pro zaměstnavatele
důležitější než pracovní morálka, zkušenosti a výkonnost
Experiment byl v další
fázi doplněn dotazníkem pro náboráře, jejichž kontakt byl uveden u nabídek
práce na pracovní místa s nízkou kvalifikací. Kontext byl zde širší a otázky
byly pokládány v souvislosti s osobami se záznamem v rejstříku trestů
obecně. Pouze 44 % respondentů uvedlo, že by pravděpodobně byli ochotni
takového uchazeče zaměstnat a jen alarmujících 16 % nikdy nevyžaduje výpis
z rejstříku trestů.
Mezi nejčastějšími
obavami byla uváděna obava z recidivy (88 % respondentů), obava
z porušování pravidel na pracovišti (40 %) nebo možného narušení
pracovního kolektivu. Pouhých 8 % náborářů označilo jako jedno z hlavních
rizik nedostatečné pracovní zkušenosti (8 %) nebo nízkou pracovní morálku (16
%); nabízená kategorie nízké pracovní výkonnosti nebyla zvolena ani jednou.
Toto jen dále poukazuje na váhu stigmatu záznamu v rejstříku trestů.
Možná řešení? Revize právního systému i alternativní
tresty
Provedený
experiment má jistě své limity, od nepříliš rozsáhlého vzorku přes chybějící
kontakt s potenciálním zaměstnavatelem po pozvání na pohovor po úzkou
specifickou skupinu (fiktivních) bývalých vězňů, pro kterou byl experiment
proveden. Věřím však, že jak experiment, tak dotazníkové šetření dostatečně
jasně poukazuje na význam stigmatu záznamu v trestním rejstříku.
Současné situaci by
mohla výrazně pomoci konkrétnější specifikace v českém právním systému a
sjednocený pohled zákoníků stejně jako lepší systém sankcí a kvalitnější dohled
nad dodržováním práva. Dlouhodobě se potom nabízí větší využívání
alternativních trestů, revize trestů za jednotlivé trestné činy či úprava
podmínek pro zahlazení odsouzení.
S rostoucím
trendem vězeňské populace v Česku je toto logický krok
z hlediska ekonomického i sociálního, ve státní i osobní rovině.