Martin Kopa: Jak jazz změnil právní vzdělávání na Moravě a v Čechách

V těchto dnech spatřila světlo světa publikace Complex Law Teaching: Knowledge, Skills and Values. Jde o sborník několika příspěvků z mezinárodní konference o právním vzdělávání, která se na olomoucké fakultě konala předminulý rok. A právě s touto konferencí se pojí jeden příběh, který je založen na víceméně pravdivých událostech. Konkrétně jde o příběh o tom, jak jazz na počátku 90. let ovlivnil dnešní právní vzdělávání v ČR.

Když na počátku předminulé dekády vznikala v Olomouci právnická fakulta, vydal se tehdejší olomoucký rektor Josef Jařab spolu s děkanem fakulty Miroslavem Liberdou do New Yorku na literární konferenci o autorech z východního bloku. Olomoučtí akademici se jednoho večera rozhodli navštívit jazzový klub. Náhoda tomu zřejmě chtěla, že se právě v něm setkali s Richardem Neumannem, profesorem z Hofstra Law School, která sídlí na Long Islandu. Amerikanista Jařab mu tehdy povídá: „Prosím Tě, my u nás máme úplně čerstvou a novou právnickou fakultu. A já bych strašně rád, aby byla jednou jiná než všechny ty ostatní. Víš, líbila by se mi v „americkém“ střihu. Co pro to máme udělat?“. Neumann, který o sobě říká, že je "renegade law professor", hned vystřelil: „No tak to musíš mít kliniku!“. Jařab s Liberdou se na sebe nevědoucně koukli a otočili se zpět na Neumanna: „A to je jako co?“. Neumann jim popsal taje a krásy klinického právního vzdělávání a slíbil: „Já se u Vás zastavím a ukážu Vám, jak na to.“

 

Tak (nějak) vypadal prvopočátek spolupráce olomoucké fakulty a Hofstry. Díky pomoci Ford Foundation pak do Olomouce několik let jezdili profesoři z této longislandské školy. A jedním z nich byl Stefan Krieger. Tento profesor se v devadesátých letech v Olomouci zásadně podílel na rozvoji tehdy první středoevropské právní kliniky. Na počátku roku 1998 ovšem přišel zlom - zemřel děkan Liberda. Jedinečné spojení mezi Long Islandem a Olomoucí bohužel postupně skomíralo a v novém miléniu skoro zemřelo. Až se objevili Tomoszkovi - manželský pár olomouckých učitelů práva, kteří propadli myšlence klinického a dovednostního vzdělávání. Rozhodli se navázat na dřívější tradici právních klinik v Olomouci a dále ji rozvinout, což vyústilo až ve zrod Centra pro klinické právní vzdělávání, které Maxim Tomoszek dodnes vede. O výše zmíněných profesorech z Hofstry ovšem konkrétně nevěděli. V roce 2005 se nicméně zúčastnili konference v Praze, která byla věnována právnímu vzdělávání, z níž si přivezli knížku s názvem Essential Lawyering Skills. Vymodelovali podle ní nový (a dnes pro všechny studenty olomouckých práv povinný) předmět, který nese název Kurz právnických dovedností. Schválně se koukněte, kdo tu knížku napsal!

Jak jsem ale zmínil, o té personální vazbě nikdo z dnešních olomouckých klinikářů nevěděl! Až v souvislosti s přípravami oslav 20. výročí olomoucké fakulty Tomoszkovi shodou náhod ve fakultních archivech zjistili, že Stefan Krieger a Richard Neumann v Olomouci pobývali a podíleli se na vzniku a rozvoji zdejší právní kliniky. Je to pouhá náhoda nebo osud? Logicky nepřicházelo v úvahu nic jiného, než tuto vazbu obnovit. Po několika e-mailech a Skypech slovo dalo slovo a na počátku roku 2012 se Max Tomoszek spolu s mojí maličkostí vydal za oceán navštívit „matku“ právních klinik v ČR – Maurice A. Deane School of Law, která je součástí Hofstra University.

Navštívili jsme tehdy několik univerzit a jejich klinických center (Columbii, NYU a poté Georgetown). Hofstra byla přesto zvláštní a jedinečná. Nacházeli jsme několik paralel s naší fakultou – je mladší, ve stínu těch větších, v menším městě a taky je „jiná“. Byli jsme trochu nervózní z toho, jaké bude setkání se Stefanem Kriegerem a dalšími pamětníky dávných klinických časů v Olomouci. Stefan nám to ale v mnohém ulehčil, když nám po přivítání v jejich klinickém centru pověděl: „Já si moc dobře pamatuju, jak se v Olomouci vítají hosté.“ A nato nalil slivovici…

Byl viditelně dojatý, když jsme mu vyprávěli, jak se dnes daří klinikám na olomoucké fakultě. Spolu s již zmíněným Richardem Neumannem a dalším „Olomoučákem“ Normanem Silberem byli nadšení, že už i v Čechách jsme zjistili, že nejenom znalosti, ale také dovednosti dělají právníka právníkem. My zase v úžasu koukali při vyprávěních studentů a klinických profesorů, co vše je v této „branži“ možné, a jak skvělé a efektivní dokáže právnické vzdělávání být. Já si přitom uvědomoval, o co všechno doma připravujeme studenty práv a ty, kdo potřebují pro bono právní pomoc. Zejména jsem si říkal, jak strašně pozadu ještě jsme ve vzdělávání budoucích právníků.

Stef Krieger poté s viditelnou radostí přijal naše pozvání na konferenci, která se v září toho roku měla konat v Olomouci. Vrátil se po 15 letech. Díky této konferenci vznikl výše uvedený sborník a vy si můžete přečíst jeho vzpomínky na celý tento příběh klinického a obecně dovednostního právního vzdělávání u nás.

Trochu to trvalo. Ale jsem přesvědčen, že kdyby nebylo onoho setkání v newyorském jazzovém klubu před nějakými 20 lety, studenti práv v České republice by pravděpodobně nenakoukli pod pokličku právní praxe dříve než po státnicích. Dále by se pouze „biflovali“ nazpaměť teorii. Tři české právnické fakulty by dnes neměly své centrum (či ústav) dovednostní výuky. A o mnoho později bychom zjistili, že se právo dá učit i jinak, lépe. A třeba díky tomuto setkání jednou budou mít svou live-client kliniku se vším všudy všechny zdejší fakulty (jako tomu už dnes je v Polsku).

Tak zhruba vypadala jedna etapa vývoje právnického vzdělávání u nás. Dalšímu vývoji klinického vzdělávání v ČR (a Evropě vůbec) se bude věnovat i konference prestižního International Journal of Clinical Legal Education a Evropské sítě klinického právního vzdělávání (ENCLE), kterou letos bude hostit právě Olomouc. Na Hanou díky ní opět zavítají „hvězdy“ právního vzdělávání z celého světa. Nechcete se do dalšího pokračování tohoto příběhu přidat?