Jan Broulík: Pleteme si v souvislosti s ekonomickou analýzou, díl 2: Ekonomie není věda o penězích!
V minulém příspěvku jsem se zaměřil na odlišení ekonomie a ekonomiky a na aplikovatelnost ekonomie na právo. Také v tomto příspěvku půjde o omyl týkající se náplně ekonomie a jeho dopady na analýzu práva. Zastánci ekonomické analýzy práva se mezi právníky mohou často setkat s následujícím dotazem: "Vy si skutečně myslíte, že je všechno jen o penězích?" Tento a podobné dotazy pramení z představy, že ekonomie je věda zabývající se penězi (či financemi obecně). Taková představa je však mylná. Ekonomie totiž není věda o penězích!
Peníze a vzácné zdroje
Jak jsem již zmiňoval v minulém dílu, ekonomie je věda zabývající se využitím vzácných zdrojů k uspokojování lidských potřeb. Vzácné zdroje můžeme se zjednodušením rozlišit na (1) výrobní faktory, a (2) výrobky a služby. Firmy výrobní faktory využívají k produkci výrobků a služeb. Takto využívanými faktory jsou například zemědělská půda, nerostné suroviny, lidská práce, výrobní stroje nebo infrastruktura. Peníze výrobním faktorem nejsou. Není je totiž možné přímo využít k produkci výrobků a služeb. K uspokojování lidských potřeb dochází prostřednictvím spotřeby výrobků a služeb. Může jít například o dům, obložený chlebíček nebo masáž. Peníze nejsou ani statkem či službou. Není je totiž možné přímo využít k uspokojení lidské potřeby.
Peníze však v oblasti uspokojování lidských potřeb prostřednictvím vzácných zdrojů hrají velkou roli, protože usnadňují směnu vzácných zdrojů. Peníze používáme při nákupu a prodeji výrobních faktorů, výrobků a služeb, protože to je praktičtější než přímo vyměňovat jeden vzácný zdroj (nějaké jeho množství) za zdroj jiný. Bez použití peněz by například bylo pro advokáta dosti složité proměnit své služby klientům v teplý oběd (pokud by klientem nebyla restaurace poblíž příslušné advokátní kanceláře). Tato praktičnost peněz ve směně je také například důvodem toho, proč právo přikazuje nahradit škodu v penězích (a ne třeba v třešních).
Právo a peníze
Skutečnost, že peníze usnadňují směnu vzácných zdrojů, se dá nazírat také tak, že bez možnosti používat peníze by docházelo k menšímu množství takových směn. Platí přitom, že každá dobrovolná směna zvyšuje bohatství příslušného lidského společenství (např. státu), a z hlediska tohoto společenství je proto žádoucí, aby docházelo k co nejvíce směnám. Jinými slovy se tedy dá říci, že je žádoucí, aby lidé při směně vzácných zdrojů mohli využívat peníze. Nepřekvapí proto, že se státy prostřednictvím svých právních systémů snaží zajistit, aby peníze směnu usnadňovaly co nejvíce (např. zvyšováním důvěryhodnosti peněz prostřednictvím boje s padělky).
Kde se peníze nepoužívají
Ekonomii však zajímá i uspokojování lidských potřeb, při kterém se peníze nepoužívají. Firmy například poměrně často směňují výrobní faktory za jiné (barter). V krizových obdobích (např. během války) také mezi lidmi obvykle dochází k přímé směně výrobků a služeb (bez využití peněz). Především však lidé velice často činí racionální rozhodnutí o využití vzácných zdrojů v kontextu, ve kterém se peníze (přímo) nevyskytují. Může jít například o rozhodnutí o podstupované míře rizika při volnočasových aktivitách, rozhodnutí o počtu dětí, rozhodnutí o objemu škodlivin vypouštěných firmou do ovzduší apod. Také tyto (nepeněžní) oblasti rozhodování o využití vzácných zdrojů jsou (nejpozději od druhé světové války) doménou ekonomie.
Peníze v ekonomickém výzkumu
Peníze se nicméně v ekonomické literatuře objevují i v jiném kontextu. Kromě své praktičnosti pro subjekty směňující vzácné zdroje, je totiž koncept peněz kvůli svým vlastnostem praktický také pro ekonomický výzkum. Ekonomové operují s pojmy, jako je například užitek, které je pro potřeby (zejména empirického) výzkumu obtížné operacionalizovat. Peníze se nabízejí jako metodologické řešení tohoto problému. Typicky se například zjišťuje to, jaký užitek někomu konkrétní výrobek přináší, z toho, za kolik peněz jej daná osoba prodává (kupuje). Člověk, kterému výrobek přináší větší užitek, za něj zřejmě bude požadovat vyšší peněžní kompenzaci než člověk, kterému přináší užitek menší. Jedná se pouze o metodologické využití peněz, které je z hlediska morálního hodnocení peněz zcela neutrální.
Příčiny omylu
Hlavní příčinou chápání ekonomie jako vědy o penězích je zřejmě její již zmiňované nesprávné spojování s ekonomikou, a především pak se zásahy veřejných institucí do fungování ekonomiky. Mediální debaty soustředící se na řešení ekonomických problémů prostřednictvím přidělování veřejných peněz (kterých se obvykle účastní přední ekonomové) mohou snadno vyvolat představu, že ekonomie je především o takovémto alokování peněz.
Svou roli však nepochybně hraje také nepochopení metodologické role peněz v ekonomickém výzkumu. V tomto ohledu zřejmě významně selhává ekonomické vzdělávání právníků.
Závěrem
Chápání ekonomie jako vědy o penězích brání pochopení skutečné náplně ekonomie. Člověk představující si pod ekonomií vědu o penězích se přirozeně bude bránit jejímu použití v oblastech, ve kterých o peníze (přímo) nejde. Tato věda však přirozeně postihuje i racionální uspokojování lidských potřeb za pomoci omezených zdrojů v kontextech, ve kterých se peníze (z různých důvodů) nepoužívají. Zásadní nedorozumění vznikají také při diskuzi o cílech prosazovaných ekonomií (pokud tedy mluvíme o větvi ekonomie, která normativní soudy produkuje). Bohužel není ojedinělá představa, že ekonomie prosazuje jako žádoucí cíl tvorbu finančního zisku některými subjekty. Cíle ekonomie se však netýkají peněz, nýbrž využití vzácných zdrojů.