Barbora Budinska: Aj tri percentá sú pri voľbách do Európskeho parlamentu veľa (krátka správa)
Vo voľbách do Európskeho parlamentu
v máji nebudú nemecké strany obmedzované už ani trojpercentnou klauzulou,
to dnes rozhodol nemecký Spolkový ústavný súd. Podľa tlačovej správy súdu je
zásah do princípov rovného volebného práva (článok 3 odsek 1 Základného Zákona)
a rovnosti šancí politických strán (článok 21 odsek 1 Základného Zákona) za
súčasných „právnych a skutočných pomerov“ neospravedlniteľný.
Článok 3 Základného Zákona obsahuje princíp
rovnosti, odvodený z princípu demokracie a teda „egality“ občanov.
Každý hlas sa musí odzrkadliť vo výsledku volieb a musí mať tú istú
hodnotu ako každý iný hlas. Okrem toho by mal každý hlas mať aj rovnako veľký
vplyv na zloženie volených zástupcov. Rovnosť šancí pre volebné strany znamená
zase, že volebný výsledok a rozdelenie miest v parlamente by mali pomerne
čo možno najpresnejšie odpovedať počtu odovzdaných hlasov.
„Právnymi a skutočnými pomermi“ súd myslí
rozdielnosť fungovania Európskeho parlamentu v porovnaní s parlamentmi
členských štátov (kde je klauzula bežným prvkom volebného procesu). Pokiaľ
Európsky parlament nefunguje na antagonistickom princípe vláda-opozícia, nie je
na klauzulu žiaden oprávnený dôvod. Klauzula totiž podľa súdu slúži na to, aby
sa zachovala funkcieschopnosť parlamentu, a aby sa predišlo difúznosti
strán, ktoré nebudú schopné zostaviť vládu. Súd však jedným dychom dodáva, že
sa vývoj Európskeho parlamentu a princípy jeho fungovania neustále menia.
Ak sa Európsky parlament jedného dňa začne profilovať podobne ako parlamenty
členských štátov, a teda ak bude potrebná väčšina na vytvorenie vlády v jeho
rámci, je Bundesverfassungsgericht pripravený klauzulu opäť zaviesť. To
samozrejme môže (odhliadnuc od vzťahu k nemeckému zákonodarcovi), pretože
predpisy EU určujú pre voľby do Európskeho parlamentu len pomerný volebný
systém. Ostatný volebný proces je v kompetencii členských štátov.
Nech už znie argumentácia súdu akokoľvek
zrozumiteľne, a dovolím si tvrdiť, tak trocha typicky „voßkuhlovsky“,
z pomeru 5:3 sudcov v prospech zrušenia klauzuly je jasné, že to
nebolo jednoduché rozhodnutie. Ušlo sa mu dokonca aj jedno „Sondervotum“. Otázne
a snáď aj diskusie hodné je, nakoľko je strach z „roztrúsenosti“ strán
v parlamente a jeho chýbajúcej funkcieschopnosti opodstatnený vlnou
antieurópskych a pravicovo extrémistických strán v rámci Nemecka (a
celej Únie), a aké dôsledky bude mať toto rozhodnutie o tri mesiace.
7 komentářů:
Nevím, ale v poslední době se rozmohlo citování cizích judikátů jak na běžícím pásu, jako kdyby měl nějaký vliv na čské právo (krom poněkud groteskního převzetí jednoho amerického státu v případě nesniželnosti platu soudce si na jiný případ prameny práv opravdu nevzpomínám) . Nepamatuji, že by někdy španělské advokáty zajímal názor německého soudu. Beru to jako úpadek domácí právní vědy.
Jiří Vyhnálek
Ad Vyhnálek : Tak to buďte ještě rád za Německo. Můj kolega citoval asi ještě cca 5 let americkou judikaturu po jeho ročním pobytu v US než mu došlo, že to fakt nikoho nezajímá.
Petr Mrázek
Ano, v řadě situací je to groteskní. Někdy je to prostě princip "tonoucí se stébla chytá". Zrovna tady mi to ale přijde legitimní - bylo by divné, aby se volby do EP řídily v různých zemích zásadně jinými principy.
ad Slanina : jenže jinými principy se řídí od počátku včetně počtu voličů na jednoho poslance.
ad Vyhnálek : inspirace zahraniční úravou může být zajímavá, problém je že pouhá analogie je v drtivé většině zavádějící, protože nikdo z nás pořádně nezná německé ústavní a volební právo, takže německé přepdporozumění textu odůvodnění nejsme schopni dosáhnout.
Petr Grábl
Omezování volebními klauzulemi v jednotlivých členských státech EU postrádá smysl - vždyť strana, která v některém státě neprojde, může patřit do celoevropsky významného klubu a naopak úspěšná strana v některém státě může být celoevropsky bezvýznamná. Smysl by snad za určitých okolností měla klauzule celounijní, což by ovšem předpokládalo existenci a kandidaturu celoevropských politických stran.
Luděk Belán
Ústavního soudu si o uzavíracích klauzulích obecně myslí zhruba toto : "V té fázi volebního procesu, v níž dochází k rozdělování mandátů, se střetá s principem diferenciace princip integrace, má-li z voleb vzejít taková Sněmovna, která svým složením umožňuje vznik politické většiny schopné jak vytvořit vládu, tak i vykonávat zákonodárnou činnost, jež jí dle Ústavy přísluší." (Pl. ÚS 25/96)
Spolkový ústavní soud si o uzavíracích klauzulích myslí zhruba toto: "V druhém stádiu poměrné volby, kde jde o šanci hlasů na úspěch, není diferenciace vyloučena. Vystupují zde proti sobě dva principy, které jsou v určitém napětí. Volba má stát vybavit jednání schopnými orgány, tj. parlamentem, který je podle svých vnitřních (většinových) poměrů schopen ustavit vládu a vykonávat věcnou zákonodárnou činnost." (již BVerfGE 1, 208 a další bohatá judikatura)
Podobnost to jistě není náhodná (i s ohledem na zpravodaje českého nálezu). Pokud je obecný náhled podobný a jedná se o volby do téhož orgánu, možná pak nejde o projev úpadku domácího práva, ale snahu nevynalézat kolo.
Zda se volby do EP řídí jinými principy, zda má uzavírací klauzule smysl, co je úkolem EP atd. je druhá, věcná otázka, která byla rozsáhle řešena v obou německých rozhodnutích i v literatuře.
Naprosto souhlasím s tím, co napsal Luděk Belán.
K pravděpodobným praktickým příčinám: Nemohu se zbavit pocitu, že největší obavy německý establishment měl z toho, že do EP budou zvoleni zástupci NPD. Ta strana je teď v hluboké vnitřní krizi a s nízkou voličskou podporou, takže za současné situace i tenhle strašák nikoho zas tak moc nebere.
Jakub Malinovský
Okomentovat