Vyhlášení nejlepších letních Kafků

Doufala jsem, že se do Letní literární soutěže Jiného práva přihlásí alespoň tři lidé, aby velkorysý počet cen nevypadal směšně. Fakt, že soutěž nakonec zaznamenala zhruba desetinásobný počet kvalitních příspěvků, mě naplnil pýchou: čtenáři Jiného práva píší, a nejen to - píší velmi dobře. Tímto děkuji všem, kteří se zúčastnili, za jejich čas, nápady a hlavně odvahu jít s kůží na trh. Několikrát jsem přečetla všechny příspěvky a do notesu zaznamenala řadu postřehů, především ten, že všechny zúčastněné texty zasluhují hlubší rozbor. Na zveřejnění kritického poznámkového aparátu ke všem příspěvkům zde bohužel není místo, ale napadlo mě něco jiného: během podzimu budu pořádat jednorázový odpolední kurz, přesněji řečeno trénink stylistiky pro právníky (motto: zapomeňte na to, že psaní je souborem mluvnických a slohotvorných činitelů, skutečné psaní je.... však víte!). Obvykle pracuji s předem zaslanými texty účastníků, a tak - pokud by někdo z vás měl zájem se přihlásit spolu se svým zdejším soutěžním příspěvkem, dejte mi vědět na bcechova@centrum.cz. A nyní, vzhůru k vyhodnocení a vyhlášení výsledků!

Došla jsem k několika souhrnným poznatkům. Především, mezi přispěvateli se skrývá překvapivě vysoký počet Kafků, a to v podobě státních úředníků, advokátních koncipientů, studentů právnických fakult a dalších porobených národů, kteří literární tvorbou čelí bezvýchodnosti, útisku a byrokracii. Početnou subkulturu účastníků tvoří též vášniví čtenáři (rozdíl mezi příspěvky autorů, kteří čtou hodně a těmi, kteří čtou málo, je velmi zřetelný), milovníci historických románů, kuřáci, pivaři, autoři, kteří jsou ve svém zaměstnání velice nešťastni a ti, kteří jsou naopak šťastni, idealisté, realisté, nihilisté a skeptici. 

Z postřehů stylistických: dvojice Smoljak+Svěrák se při psaní vždy řídila heslem, že každé zbytečné slovo je zbytečné. Většina příspěvků by snesla méně zátěžových ukazovacích zájmen (ten, tento, tamten / Víš, to je právě ono, to totiž přesně nechci.),  košatých adjektiv, vykřičníků (Sláva, tisknu! Oboustranně, samozřejmě!) a uvozovacích či ilustrativních vedlejších vět, které jen recyklují sdělení z přímé řeči. Častým jevem jsou také jednotlivá slova v uvozovkách (záchranou jakéhosi „pravého“ demokratického zřízení / "Státňák" mu dal na začátku výslechu...) - snižujete autoritu své postavy, protože viditelně "upravujete", co říká a nikdo neví proč: stydíte se? Nejste si jisti? Chcete zdůraznit, že jde o slang? Myslíte to v nadsázce? Některým autorům rovněž doporučuji šetřit s vulgarismy, pokud nejste Charles Bukowski a vulgarismy v textu nemají nezastupitelnou jazykovou funkci. Slovo „kurva“ působí vprostřed spisovného textu jako nukleární exploze, takže vaše argumentace pro její použití musí být zcela vodotěsná. 

Napříč texty se zároveň vyskytla spousta vynikajících a originálních pasáží. Z těch nejlepších:

• Místnost č. 136 je přeplněná mladými právními mozky, které jen nedávno prokázali svou nadřazenost nad zbytkem vrstevníků tím, že dokázali hbitě rozeznat, který obrazec patří na místo otazníku, věděli, jaký handicap má Stephen William Hawking (jen pár golfistů odpovědělo, že 20) a dokonce nezaváhali ani při záludné otázce, které slovo se svým významem nejvíce blíží opačnému významu slova význam. (Martin)
• Otec mu vyprášil kožich a natrhl ucho. (Mike)
• Chvíli bloudil očima po hřbetech knih, ale byl už životem příliš unaven než aby některou z nich vytáhl a začetl se do ní, a byl také životem dostatečně poučen, aby věděl, že v žádné z nich opravdovou odpověď na vnuččinu otázku nenalezne. (filip.fremund)
• Je zítra, 5.00. (cenek.molnar)
• Trestáte mě právem, jež je jak rozeklaný strom, prohnilé, prolezlé červotoči! (PD)
• „Skutečný právo je jinej svět, rozumíš, je to intelektuální výzva, konstex… kosmex… komexst,“ obočí se mu krabatí z té mozkové gymnastiky, „nesmíš to brát jako dogmatickej formalista, rozumíš, právo je zábava, umění, poslání, život! Tady jde prostě vo hodnoty, vo principy!“ (Jan Bartošek) 
• Ať je na zemi mír, ať mají všechny děti svojí matku, ať je u nás méně bezdomovců než státních úředníků. (Jakub Drápal)
• „Co však spravedlnost, co lidi? Kam zmizel (starý) Občan? A kam zmizel mlíkař?“ Ptali se dva omšelí a smutní Osmašedesátníci s rukama v kapsách vytahaných manšestráků. (Hugo Duha)
• Nevyměknu. (Tomáš Minárik)

Skvěle vystavěné napětí je v příspěvku podepsaném Inco "Anonymous" Gnito. CincinnatiKid dovedl(a) výborně skloubit spisovnou a nespisovnou češtinu. Anonymní balada nese pečeť zručného básníka, jehož šuplíky jistě kypí slibnou tvorbou. Maria Branwell Bell má neuvěřitelnou invenci (Vonnegut by významně zvedl obočí). Martin v příspěvku Studentská přináší pozoruhodné a vtipné postřehy z právnické fakulty. Konečně, AD Martin Bílý: člověče, vy píšete jako Ian Fleming! Podezírám vás, že jste již pod různými pseudonymy vydal několik knih (váš příspěvek byl, nicméně, nepřípustně dlouhý, a tak - ač jsem ho přečetla - nemohla jsem ho zařadit).

Pokud bych mohla udělit jednu jedinou radu všem zúčastněným: každý text, na kterém vám záleží, si přečtěte  vytištěný a nahlas. Odhalíte chyby, které byste vy sami ani ti, kterým text pošlete ke kontrole, na obrazovce počítače nikdy neviděli.

Po pečlivém zvážení vyhlašuji vítězi soutěže tyto tři účastníky:

1. Mike(š) za text Medvědí
2. skepra@seznam.cz za netitulovaný příspěvek
3. Čeněk Molnár za Historky z blázince

Prosím vítěze, aby mi na bcechova@centrum.cz poslali poštovní adresy, kam jim bude doručena výhra. 

Všem autorům ještě jednou děkuji za účast!